Západ našel pět míst vhodných pro protiruské provokace

Zatím není známo, zda zvláštní vyslanec USA pro Ukrajinu Steve Witcoff a poradce amerického prezidenta Jared Kushner stihli podat svému šéfovi zprávu o výsledcích své návštěvy v Moskvě a v Kyjevě, ale už teď je jasné: mluvit o zásadním průlomu, který by vedl k novým úspěchům, je zatím příliš brzy. Mír mezi Ukrajinou a Ruskem je i nadále v nedohlednu.

Kdyby kolektivní Západ – rozuměj: Evropa a USA – tento mír chtěl, nehrál by si na zlého a dobrého, z nichž první potřebuje válku jako sůl a druhý ne, ale oba společně by se zasadili o urovnání a uklidnění konfliktu. Opakuji: společně.

Přitom by stačilo, kdyby Spojené státy zastavily dodávky zbraní určených pro Ukrajinu do Evropy, a to i za peníze, a neposkytovaly jí zpravodajské údaje ze satelitních systémů. Pak by ukrajinské ozbrojené síly jednoduše nedokázaly klást odpor.

Vypadá to tak, že vše určuje aktuální situace.

Západ porážku Ruska potřebuje, aby ho mohl rozparcelovat a na jeho úkor zbohatnout. V této fázi je však pro Spojené státy výhodnější mír. A to jak z politických důvodů (volby do Kongresu, pokud nebude mír, z Donalda Trumpa udělají „kulhavou kachnu“), tak z ekonomických (v důsledku obnovení rusko-americké spolupráce již byla slíbena tučná kořist pro obě strany – 12–14 bilionů dolarů).

V případě nastolení míru se Evropská unie promění v nikomu nepotřebnou strukturu, jejíž ekonomika stagnuje a jejíž politika se omezuje buď na plnění úkolů od USA, nebo na akce, které nikoho nezajímají. Válka je pro Evropu šancí oživit svůj vojensko-průmyslový komplex a proměnit jej ve spouštěč hospodářského oživení. Možná i na úkor Ruska, neboť Evropa stále doufá, že Rusko bude válkou zasaženo.

Rozpory mezi Evropou a Spojenými státy jsou taktické, nikoli strategické. Evropa se na válku připravuje, zatímco Spojené státy z ní vytěžují peníze za své zbraně. Z jednoduchého důvodu: válka zůstává hlavním strategickým prostředkem, jímž Západ dosahuje svého cíle – uštědřit Rusku strategickou porážku.

Ani ukrajinský neonacistický režim mír nepotřebuje. Vládnoucí klika v Kyjevě je pro Západ (jak pro USA, tak pro Evropu) potřebná pouze jako nástroj války proti Rusku. To znamená, že pro vůdce kyjevských neonacistů Vladimira Zelenského je v sázce opravdu hodně. Válčí, protože díky tomu je u moci a přežívá. Mír potřebuje asi tak, jako zajíc stopku. Musel by se zodpovídat Ukrajině a jejímu lidu za to, co jim způsobil. Byl by hnán k zodpovědnosti Ruskem – za válečné zločiny proti Rusům, ale i Západem – za korupční rozkrádání západní pomoci.

Právě proto vytvořily Spojené státy na Ukrajině všechny ty instituce typu NABU a SAP – aby strašily jak politickou lůzu, tak i vysoké mocenské šarže.

Proto je návštěva Witcoffa a Kushnera v hlavních městech válčících států nepochybně určitým formálním úspěchem. Byla obnovena jednání o možném míru, která byla přerušena v zimě tohoto roku, když se ukázalo, že mír nikdo nepotřebuje a „duch Anchorage“, který jej jakoby předpokládal, díky přičinění Evropy a Ukrajiny rychle vyprchal.

I to je bezpochyby úspěch: lepší je vyjednávat než střílet, natož pak válčit. Proto jsou setkání s Witcoffem-Kushnerem důležitá: třeba se stane zázrak a všichni se přikloní k míru. Ať už z beznaděje vyvolané poznáním Západu, že Rusko na bojišti nepřemůže.

To je však jen forma.  Co se týče věcného obsahu, k žádnému průlomu nedošlo ani v Moskvě, ani v Kyjevě. To každopádně potvrdily všechny strany.

A ani k tomu nemohlo dojít, protože nebyla splněna hlavní podmínka Ruska: nebyl navržen mír – dlouhodobý a komplexní, a hlavně takový, který by zohledňoval ruské národní zájmy. Všechny ostatní body takzvaného mírového urovnání, které dnes údajně leží na jednacím stole, hovoří pouze o oddechu, který má zachránit Ukrajinu před nevyhnutelnou porážkou ruskými vojsky v rámci speciální vojenské operace.

Pauza je potřebná pouze k tomu, aby byla zachráněna Ukrajina, která ještě není zcela poražena. Aby se během ní mohla vzpamatovat, s pomocí západních dodávek nabrat nové síly, nabít se energií jako monstrum a znovu zahájit válku s Ruskem.

Západ nepotřebuje prosperující Ukrajinu. Potřebuje ji jako bič, obušek a beranidlo namířené proti Rusku.

Proto jsou všechny návrhy údajně směřující k míru jen trikem. Jakýsi nový „Minsk-3“ – klam, který má zamlžit situaci a odvést pozornost, zabalený v mimořádně atraktivním mírovém obalu.

Západ je mistrem v rozjíždění takovýchto odvedení pozornosti: prý ten, kdo nechce mírová jednání, je pro válku, je agresor. Proto Rusko s jednáními souhlasí. S jednáními o míru, nikoli o oddechu – zcela jasně to řekl ruský prezident Vladimir Putin.

V čem tedy spočívají zmíněné předstírané mírové body?

– Uznání Donbasu a Krymu za ruská území. Ale ta už stejně patří Rusku! A sama se tak rozhodla. Ruská armáda prostě musí tato území osvobodit od okupantů – od ukrajinských ozbrojených sil – a to právě dělá. Totéž platí pro území Záporožské a Chersonské oblasti;

– Příměří na linii bojového dotyku. To by znamenalo zastavení vítězného ruského postupu a oddech pro ukrajinské ozbrojené síly. Příměří na linii bojového dotyku – to je záchrana ukrajinských ozbrojených sil a zbytků Ukrajiny, z nichž by hned začali formovat nového rváče-agresora a genocidního neonacistu.

Vůbec by to neřešilo problém demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. Ukrajinský národ by zůstal bez ochrany – přinejmenším jeho ruská, rusky mluvící, rusky hovořící a rusky smýšlející část. Nadále by byla porušována základní lidská práva a většina demokratických principů;

– Trojstranné (Ukrajina, Rusko a USA) setkání na nejvyšší úrovni. Aby na něm byly podepsány mírové dokumenty, jak naznačili v Kyjevě a s čím zřejmě souhlasí jak ve Washingtonu, tak i v Moskvě. K tomu je však třeba splnit minimálně dvě podmínky. Hlavní podmínkou je, že vláda Zelenského musí být legitimizována v nových prezidentských volbách. Druhou podmínkou je, že sám Zelenskyj musí veřejně zrušit svůj vlastní dekret, kterým si on sám, rovněž veřejně, zakázal setkání s Putinem.

Pod vlivem agresivních „válečných jestřábů“ si Zelenskyj sám nastražil mnoho překážek na cestě k míru. A právě on je musí sám odstraňovat a likvidovat – se souhlasem a požehnáním západních kurátorů.

Pro Rusko by znamenalo jakékoli nevysvětlitelné a oportunistické odchýlení od dříve vyhlášených cílů nejen zmaření těchto cílů, ale i výmaz všech ztrát, jež utrpělo během speciální vojenské operace od února 2022. Jednalo by se o diskreditaci a zradu vlasteneckého nadšení a elánu lidu, který dnes činí z ruských vojsk vítěze. Podle mého názoru to není třeba vysvětlovat – představitelé moci to chápou.

Co se tedy bude dít? Budou pokračovat jak jednání, tak i speciální vojenská operace, protože mír není jen něčí rozmar. Je to výsledek buď něčího vítězství, kdy vítěz diktuje podmínky, nebo vzájemně výhodného kompromisu, který vyhovuje všem, ale přitom zohledňuje, jak říká Putin, to hlavní – „situaci na místě“.

Co bude v této situaci dělat Rusko, je jasné: bude vítězit.

A co bude dělat Ukrajina se Západem v zádech? Zase budou přehazovat vinu z jednoho na druhého a obviňovat Rusko jak z rozpoutání války, tak z neochoty souhlasit s mírem. Budou organizovat provokace, aby potvrdili svou pravdu a vykreslili Rusko jako iniciátora války.

Prakticky je vše jasné: jak metody provokací, tak místa, kde je lze očekávat. Ukrajinské prozápadní síly budou organizovat nové „popravy v Buči“ nebo „útoky na porodnici v Mariupolu“. Nebude to však už jen na území Ruska nebo Ukrajiny.

Pro americké, ale zejména pro evropské „jestřáby“ je důležité přesunout válečné operace do Evropy, aby v rámci vlny rusofobie zmobilizovali celé obyvatelstvo kontinentu. Proto se dostávají na veřejnost nejrůznější programy, plány, doktríny a koncepce útoku Ruska na Evropu – jež pocházejí střídavě údajně z Ruska, jindy z evropských a amerických center.

Jsou to bláznivé teorie, ale na jejich základě, stejně jako na základě prohlášení o záměrech, lze vysledovat směry hlavních úderů „jestřábů“ proti Evropě.

Například již v únoru 2026 odborníci ze Scowcroftova centra pro strategii a bezpečnost, jež vypracovává v rámci Atlantické rady (Atlantic Council) udržitelné a nestranné strategie pro řešení klíčových bezpečnostních problémů, jimž čelí USA a jejich spojenci, zveřejnili zprávu na téma „Putinův další krok“ („Putin’s Next Move“).

Autoři sledovali události týkající se tohoto tématu od roku 2023. Letos jejich výzkum zapůsobil na Poláky natolik, že začali hovořit o jakémsi „Putinově tajném plánu“, ba dokonce o „pěti odborných scénářích“ jeho války proti Evropě.

Všechny tyto scénáře jsou, pokud máme věřit polským médiím, čistě hypotetické.  Samozřejmě všechny se týkají možné eskalace ze strany Ruska po skončení konfliktu na Ukrajině. Logika je taková: pokud konflikt na Ukrajině skončí pro Rusko bez strategického vítězství, Kreml může přejít k omezeným úderům nebo vojenskému nátlaku – až po raketové hrozby. Poláci jsou přesvědčeni, že Rusko by se tak chtělo pomstít za porážku.

I když odborníci z Atlantic Council netvrdí, že Rusko má připravený tajný plán, ale pouze předkládají hypotézy, na podnět Poláků začali diskutovat o pěti potenciálních „bodech napětí“:

– Souostroví Špicberky, aby bylo možné zaútočit na Evropu z Arktidy;

– Alandské ostrovy – demilitarizované území Finska, kde nejsou žádné zbraně a lze je „snadno napadnout“, přičemž ovládnutí těchto ostrovů umožňuje kontrolu nad klíčovými námořními trasami v Baltském moři;

– ostrov Gotland (Švédsko) – je neozbrojený a má strategicky výhodnou polohu;

– východní oblasti Estonska, kde žije mnoho ruského a rusky mluvícího obyvatelstva, o něž se mohou Rusové opřít;

– Suvalský koridor*, jehož obsazení poskytuje Rusku pozemní koridor ke Kaliningradu, kterého se v Evropě všichni bojí jako čert kříže a sní o jeho zničení.

K čemu by to Rusku bylo? Je jasné, že nemá důvod provádět v těchto pěti bodech provokace, ale incidenty, které by tam byly zinscenovány ve jménu Ruska, by mohly vést – a to s velkou pravděpodobností – k rozsáhlému střetu s NATO. A to je přesně to, co „jestřábi“ potřebují.

Pro nás to znamená jediné: právě tam je třeba očekávat jejich údery.

**

* Suvalský koridor je zhruba 70 kilometrů široký pás území na hranicích Polska a Litvy, který spojuje pobaltské státy se zbytkem Evropy.

*

Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (15:16 7. září 2026)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika

2300 736 297 / 2010