𝗕𝗼𝗷 𝗼 𝗽𝗼𝗽𝗹𝗮𝘁𝗸𝘆 𝗻𝗲𝗻𝗶́ 𝗯𝗼𝗷𝗲𝗺 𝗼 𝗱𝗲𝗺𝗼𝗸𝗿𝗮𝗰𝗶𝗶

Prosazení zákona o zrušení poplatků za televizi a rozhlas je prvním, poměrně zásadním a důležitým krokem k nápravě stavu veřejnoprávních médií. Řeknu rovnou, že jsem jednoznačným zastáncem veřejnoprávních médií a veřejnoprávní služby médií. Důvod je evidentní.

Veřejnoprávní média jsou z podstaty jediným místem, odkud může a za každých okolností by měl směrem ke společnosti plynout objektivní a nestranný proud informací, zpráv a obsahu.
Na rozdíl například od komerčních mají veřejnoprávní média ze zákona definované podmínky pro to, aby mohly poskytovat informace nestranně, objektivně, aktuálně a poctivě. Česká televize a Český rozhlas nejsou limitovány zájmy vlastníků, provozovatelů, či investorů, jako v případě komerčních televizí, nebo privátních poskytovatelů obsahu, jimž v zásadě a primárně, jako v každém jiném běžném podniku, jde o zisk, úspěch nebo nástroj obživy.

Veřejnoprávní média mají ve společnosti jinou roli.

To, že mají zajištěné financování, umožňující provoz technologické základny, vysílačů, terestriálních tras, mají k dispozici studia, střižny, profesionální personál, právní zajištění a stabilní zajištěný rozpočet – znamená nesmírnou výhodu. Natolik silnou, že staví televizi a rozhlas do postavení veřejné instituce, jejíž pozice jak na mediálním trhu, tak i ve společnosti je prakticky neotřesitelná.

Česká televize a Česká rozhlas má zásadní výhodu oproti všem aktivním aktérům na mediálním trhu. Zatímco všichni ostatní aktéři si na svou činnost musí zajistit finance, získat si publikum, vytvořit odpovídající technologické zázemí a v potu tváře každodenně bojovat o existenci, Česká televize a Český rozhlas má svou existenci a působnost zajištěnu ze zákona.

Právě její postavení, zajištěná existence, plus technologické, finanční i personální zajištění na vysoké profesionální úrovni a zároveň pravidelný, zákonem stanovený příspěvek na provoz ve výši dnes kolem 8 miliard korun pro televizi i rozhlas jí staví do naprosto unikátní pozice.
Může tak být jednoznačným garantem objektivní a poctivé reflexe reality.

Televize i rozhlas díky této robustnosti, financování i zajištění snadno ustojí tlaky lobbistických skupin. Může se pustit do náročné investigace a odhalovat nekalou majetkovou činnost klíčových hráčů, vlivných podnikatelů a podnikatelských skupin. A stejně veřejnoprávní televize i rozhlas může snadno odolávat politickým vlivům na jakékoliv úrovni. Může být klíčovým zdrojem informací o mezinárodních souvislostech. Podaných objektivním způsobem, nikoliv předem definovaným a adjustovaným rámcem a politickou pozicí.

𝗝𝗲 Č𝗲𝘀𝗸𝗮́ 𝘁𝗲𝗹𝗲𝘃𝗶𝘇𝗲 𝗮 Č𝗲𝘀𝗸𝘆́ 𝗿𝗼𝘇𝗵𝗹𝗮𝘀 𝗼𝗯𝗷𝗲𝗸𝘁𝗶𝘃𝗻𝗶́?

Je garantem právě zmíněného neutrálního a objektivního postoje? Je nositelem objektivní reflexe reality? Je médiem, poskytujícím za každých okolností vyvážený, objektivní, férový obsah, na jehož základě vzniká objektivní informovanost milionů lidí? Veřejné mínění milionů lidí, kteří se mají rozhodovat na základě poctivě a objektivně odvysílaných informací?
Platí zásada: Dejte lidem objektivní a pravdivé informace. Začnou se podle nich objektivně chovat.

Č𝗲𝘀𝗸𝗮́ 𝘁𝗲𝗹𝗲𝘃𝗶𝘇𝗲 𝗡𝗘𝗡𝗜́ 𝗴𝗮𝗿𝗮𝗻𝘁𝗲𝗺 𝗼𝗯𝗷𝗲𝗸𝘁𝗶𝘃𝗶𝘁𝘆

Za poslední více než dekádu vidíme denně, na vlastní oči, že Česká televize ani Český rozhlas tuto základní klíčovou roli neplní. Přestože k tomu má k tomu vytvořeny ze strany zákona i občanů, kteří je ze svých daní platí, veškeré podmínky.

Naopak. Česká televize se stala majetkem, eldorádem a názorovou platformou pouze určité části společnosti. Která pro své působení, názory, optiku, společenské i politické postoje nemá oporu ani ve volbách, ani ve společnosti samé. Jedná se tak čistě o zneužití veřejnoprávní instituce, za peníze občanů a proti vůli občanů. Česká televize v tuto chvíli nepatří lidem. Patří v tuto chvíli, bohužel, vybrané skupině zaměstnanců, manažerů a tvůrců obsahu, jejichž optika se rozchází s většinovou společností diametrálně.

Každý má právo v této zemi říct nahlas svůj názor.

Jsme demokratický stát. Jsme demokraté, nebo se alespoň jimi snažíme ze všech sil být. Ale pravdou je, že veřejnoprávní média tomuto stavu nepřispívají. Posledních deset patnáct let vidíme jasně, že v politice pozice polistopadových politických partají, stejně tak na ně navázaných lobbistických kruhů, zastupující zájmy velkých podnikatelských skupin a jimi vytvořených médií a vlivových, aktivistických uskupení získaly dominantní vliv na český stát a českou společnost.

Změna, která přišla spolu s nástupem opozičních hnutí a stran, které jsou dnes nakonec ve vládě, je výsledkem přirozeného politického zápasu. Dlouhodobé nespokojenosti velké části občanů s politikou, výsledky a zabetonovanými poměry v České republice. Jak v politice, tak ve státní infrastruktuře, byznysu, ekonomice, kultuře, prakticky ve všech oblastech života.
Bohužel, veřejnoprávní média, která měla stát v čele obrodného zápasu společnosti o lepší budoucnost, se postavila a setrvale stála po boku polistopadových politických stran, ekonomických kruhů, kartelů, vlivových skupin. A tento zápas o lepší budoucnost prohrála v okamžiku, kdy přistoupila na naprosto falešnou hru, kdy nově se etablující aktéry politického zápasu začala denunciovat, nálepkovat a potlačovat jako „ohrožení demokracie“.

Tím se stala, namísto vyváženým a objektivním zprostředkovatelem společenských a politických zápasů, jednoznačným aktérem a arbitrem, na jedné ze stran. Stala se tak obrovská, fatální chyba.

České televizi, ani Českému rozhlasu nepřísluší být arbitrem společenských nebo politických zápasů. Je médiem. Médiem veřejné služby. Tedy institucí, která se musí ze zákona zajistit vyvážené poskytnutí stanovisek stran. Přičemž výsledek těchto společenských, politických a ekonomických zápasů se vždy odehrává na jiném místě. V parlamentu, byznysu nebo u soudních dvorů.

Média o nich mají pouze nestranně informovat.

𝗦𝗽𝗮𝘀𝗶𝘁𝗲𝗹𝗲́ 𝗱𝗲𝗺𝗼𝗸𝗿𝗮𝗰𝗶𝗲

Vláda a kabinet Andreje Babiše se nezalekl odpovědnosti, před kterou couvaly všechny předchozí vlády. Babiš se nebojí protestů ani spacákových revolucí. Vláda zahájila změnu a nápravu situace. Budeme tedy opět svědky obvyklého dramatického představení. Namísto věcného projednání statusu veřejnosprávních médií se opozice pokusí vytěžit ze situace dramatický narativ, kde se postaví do role „obhájců demokracie“. A tedy pokusu naposledy zakonzervovat stávají neutěšený stav.

V realitě, v situaci, kdy se Česká televize postupně změní v objektivní médium, pracující systémem padni komu padni, by dnešní opozice by přišla o obrovský mediální kanón, který ji dosud prakticky udržoval u moci. Jak jinak chcete vysvětlit, že v médiích se v roli opozice objevují neustále tytéž partaje, které v praxi zápasí už pouze na úrovni vlastního přežití.
Česká televize i rozhlas konzervují fakticky neúnosný stav.

Vláda Andreje Babiše a vládní strany neusilují o rostoucí vliv. Je jim úplně ukradený. Tím, že vznikly na okraji mediálního ekosystému, vyvinuly si vlastní kanály, kterými komunikují s občany a voliči napřímo. Českou televizi a Český rozhlas k životu rozhodně nepotřebují.

V roli správců země, odpovědných za rozpočty, ekonomiku státu, provozní náklady ale naopak musí nastavit jasná a transparentní pravidla, která platí pro všechny. Českou televizi a Český rozhlas nevyjímaje.

Transparentní účetnictví. Šetření ve výdajích. Veřejné deklarace nákladů. Kontrolu výdajů televize. Výkon a výsledky, odpovídající vloženým investovaným prostředkům. Na tom není nic zlého. Naopak, je to přesně ten moment, kdy se samotná veřejnoprávní média budou muset nutně zamyslet nad vlastním chodem, organizací provozu a výsledky.

𝗥𝗲𝗳𝗼𝗿𝗺𝗮

Obecně si myslím, že veřejnoprávní média potřebují silnou reformu.
Prováděnou zevnitř, vlastními schopnými lidmi, posuzujícími náklady, efektivitu, sledovanost, metriky, přínos jednotlivých aktivit, kanálů, programů a projektů, chladnou manažerskou optikou.

V tom televizi i rozhlasu žádný politik nikdy nepomůže. Tato věc musí přijít zevnitř. Je výsostným právem televize organizovat si program, projekty, televizní pořady po svém. Do toho nemá co mluvit žádný politik – ostatně audiovizuální tvorbě rozumí ve skutečnosti jen minimum lidí. Většina z nich dělá právě v televizi.

Ale to, za co má odpovědnost vláda, tedy, aby státem vybrané a zaplacené prostředky byly investovány účelně, aby nad účetnictvím veřejnoprávních médií fungovaly kontrolní nástroje a veřejnost byla přesně a objektivně zpravena o chodu veřejnoprávních médiích, které si sama platí, o tom nemá být vůbec řeč. Jasné, transparentní a veřejné údaje, které měly být provedeny už dávno.

A je jasné, proč se tak dosud nestalo.

Falešná mlha kolem veřejnoprávních médií umožňuje přežívat obrovské řadě zbytných aktivit, které televizi táhnou k zemi. Když si ředitelé televize a rozhlasu stěžují, že nejsou schopni provozovat podnik s garantovaným příjmem přes 8 miliard, tak pak lze říct, že nejsou lidmi na svém místě.

Konkurenční televize, byť komerční, to zvládají s podstatně menším personálem a nemají k tomu ani zaručený příjem.

Co se také může ukázat po provedené reformě? Prakticky totéž, co se ukázalo na každém ministerstvu s nástupem nové vlády. Babišův kabinet zveřejnil nejen Stanjurovy lapsy v rozpočtu, ale obrovské množství zbytných agend prakticky v každém sektoru. Které se vždy spolehlivě rozmnoží v okamžiku, kdy nad institucí neexistuje prakticky žádná reálná kontrola. A o tohle také ve věci jde.

𝗙𝗮𝗹𝗲𝘀̌𝗻𝗮́ 𝗵𝗿𝗮

Jediné, co může ještě zachránit, jak politické reprezentanty, jímž televize poskytuje po celé roky legitimitu a prostor, tak i jejich televizní noshledy a přihrávače, je falešná hra, v níž tito politici a zaměstnanci nominují za „spasitele demokracie“.
Je to čistá, neředěná lež.

Tito nemají s demokracií nic společného. Jak ukázali politici v minulém volebním období jednoznačně, byli schopni z vládní úrovně potlačovat veřejné názory, ostrakizovat a pronásledovat odpůrce, vypínat servery, pořádat hony na politické odpůrce, denunciovat politické odpůrce, klamně a falešně obviňovat, zatěžovat soudy a nikdy se poté, co soudy shodily jejich falešná obvinění ze stolu ani neomluvit. Lhát, podvádět, fixlovat.

Česká televize nebyla tím, kdo by hájil občanské svobody a postavila se na obranu lidí. Naopak. Stála na straně tehdejší Fialovy vlády. Už během covidového mediálního teroru přišla Česká televize o podstatnou část veřejného kreditu. Během působení Fialovy vlády přišla o zbytek.
Dnes ji podporuje jen menšina lidí. Zato velmi hlasitá.

Veřejnost, která ČT a ČRo v tuto chvíli podporuje, má bohužel, klamný obraz reality. Který ale nezjistí dříve, než se média veřejné služby stanou součástí běžných kontrolních mechanismů, jakým je například Nejvyšší kontrolní úřad.

Pokud se veřejnoprávní média pokusí uchýlit k další „spacákové revoluci“, selžou. Už předchozí verze byla jednoznačným omylem. A cestou, která vedla k dnešnímu stavu.

Výsledkem může být poté naopak, jednoznačné a konečné odmítnutí ze strany veřejnosti i politiky.

Nefunkční systém nemá jednoduše cenu vůbec udržovat a platit. Ani pro lidi, ani pro stát.

𝗥𝗲𝘇̌𝗶𝘀𝗲́𝗿

Závěrem řeknu jen málo o televizi samotné. Jsem odchovancem ostravského televizního studia. Budu doživotně vděčný za to, že jsem zde mohl nasbírat profesní zkušenosti. Jako režisér. Vážhttps://www.facebook.com/david.martinek1ím si té práce, vždycky jsem si ji vážil, stejně jako většiny kolegů, s nimiž jsem pracoval. Přál bych si televizi, aby tady byla skutečně pro lidi. Aby stála na straně lidí, nezpochybnitelně, měla naprostý kredit u veřejnosti a televizí prezentované názory byly přijímány jako objektivní skutečnost.

Obrovský rozpor mezi tím, co vidím na televizní obrazovce, když k ní s nechutí přistoupím, speciálně ve zpravodajství a publicistice a tím, co se skutečně děje a co lidi skutečně zajímá, co je pravda, co je realita života lidí, tento obrovský rozpor mě mrzí a vadí. Já věřím ve veřejnoprávní média, budu jejich existenci vždy hájit. Ale ne v této podobě.

Naopak. Udělám všechno proto, aby se televize i rozhlas vrátily k lidem. A veřejnoprávní média nepatřila těm, kteří se dnes schovávají za její jméno a ničí její kredit.

*

David Martinek, FB 24.10.2026
Komentář k úvodnímu snímku: Noční demonstrace u Sněmovny. Většina přítomných svými transparenty prozrazuje, že nevědí, o co jde a jsou jen slepým stádem ovládaným ze sekretariátů Dozimetrů a Kampeliček