Server iDnes přišel s informací, že lidí žijících od výplaty k výplatě přibývá. Za čtyři roky z devíti na třináct procent domácností. Nějak se nám nedaří.
Ekonom Pavel Peterka pro server iDnes pronesl, že za rozevíráním nůžek mohou drahé hypotéky. Hypotéku nemám, včera, týden před výplatou, jsem na účtu objevil překvapených 67 korun českých a musel volat naší šéfové o zálohu, protože dnešek zasvětím expanzi do Krajské liberecké nemocnice, kde se budou učené hlavy rozmýšlet, zda mě zase poslat pod kudlu. Těch 67 překvapených korun českých mi tam zanechal stát, pod jehož konsolidačním balíčkem a zvýšenými platbami na sociální pojištění se mi začínají podlamovat kolena. K tomu jídlo, energie a další obvyklí podezřelí. Hypotéka? Tu kdybych měl, týden před výplatou se mi protáhne na týdny tři, předpokládám.
Proč zasvětím dnešek expanzi do Liberce? Na tom se toho dá ukázat mnoho.
Zdánlivě si odskočím. Ve čtvrtek proběhla první demonstrace v Rumburku. Ta volala po tom, aby se v Lužické nemocnici v Rumburku zachovala JIPka a dětské lůžkové oddělení. Tedy aby se v našem kraji zachovala aspoň ta základní péče. Sepsala se petice, věc se poslala k řešení dětskému ombudsmanovi. Místní starostové o rušení věděli rok. Nic zásadního proti tomu neudělali. Šluknovský starosta, ten vlastně ano, ten dřel jako mezek. Výsledek? Minulý týden slavnostně oznámil, že ve Šluknově vznikla rozhledna. Rozhledna! To se republikou kdysi táhly vtipy o tom, jak jsme my Češi krásně očurali Evropskou unii. Zatímco Poláci si budovali infrastrukturu a modernizovali, my jsme stavěli rozhledny. Teď už jsou rozhledny trochu chucpe. Smrdí blbostí radnice, která neví, co vůbec dělat, tak na nejbližším kopečku postaví ocelový nádor, aby se na ten všeobecný rozklad mohl někdo skočit podívat i z výšky. Teď, teď rozhledny nahradila dětská hřiště a cyklostezky. Z těch budeme mít kocovinu za pár let. Tedy ne všichni, ve Šluknově je začnou s nadšením stavět. Ale až z nich bude zbytku republiky blbě.
Ale vraťme se k Lužické nemocnici v Rumburku. Protest proběhl, petice koluje, odpor je našlápnutý a třeba, dá-li pánbu, k něčemu povede.
Povede?
Ani omylem. Sem nikdo nepůjde. Rumburk je malebný, milý, ale Praha to není. A kdo by chtěl odejít z centra dění do centra úpadku? Nikdo.
Kde se ten úpadek vzal?
V posledních třiceti letech, kdy jsme… stavěli rozhledny, dětská hřiště, cyklostezky a naplňovali statistiky vylidňování regionů při likvidaci tamního průmyslu a výroby.
V Rumburku je autobusová zastávka. Nese hrdé jméno Rumburk Bytex. Stále to jméno nese. Ale samotný Bytex, mamutí výroba věcí pro domácnost, je v prachu. Nezbyla po něm ani cihla. Zmizela fabrika, zmizela i přidružená učiliště, zmizela soběstačnost kraje. Zůstala jen zastávka se jménem podniku, který už neexistuje, a kolem něj jezdí autobusy dotované krajem, které odvážejí mladé lidi pryč. To je diagnóza třiceti let „transformace“ do nebytí.
„Nůžky mezi nízkopříjmovými a ostatními příjmovými skupinami se rozvírají. Zanedbáváme příhraniční regiony a osoby ohrožené, což se nám vymstí v laciném populismu a jakoby osvíceném autoritářství,“ řekl pro iDnes David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni. Příhraniční regiony nezanedbáváme, hodili jsme je přes palubu. Zbyly jen z unijních fondů hrazené blyštivé fasády úřadoven, za nimi lumeni a jejich rozhledny. Lumeni bez koulí na to, jednat jako skuteční politici. Sice obecní, ale skuteční.
Dobře, dobře, zapřeháněl jsem si. Starostové nejsou nutně všichni padlí na hlavu – oni jen tancují tak, jak jim dotační aparát píská. Na rozhlednu v údolí nebo na předraženou cyklostezku odnikud nikam dostanete z evropských fondů miliony. Ale na provoz nemocnice nebo vůbec její opravu nic. Rozvoj regionů. Komika. Čistá komika populistické politiky samotné Evropské unie. O státu nemluvě. Sem tam se tu zjeví politik z Prahy, zahřímá do médií, že s krajem se musí něco dělat, a po nástupu do limuzíny po něm není vidu ani slechu. Praxe. Všech. Ať těch hodnotových, nebo těch populistických. Museli by totiž řešit systémový problém. A to jde těžko, když jste jen prospěchář z Prahy. Ten pragocentrismus, jak ten mi leze na nervy.
Ale odskok zpět ke Šmejkalovi. Když lidem vezmete práci, seberete jim vlakové spoje, zavřete jim lůžkovou péči a necháte je na pospas drahým energiím, a pak se v Praze u sójového latté divíte, že ti lidé nevolí vaše správné demokratické strany, jste buď slepí, nebo nebezpečně arogantní. Tenhle kraj nevolí na truc – tenhle kraj volí z pudu sebezáchovy. A ano, vždycky blbě. Vždycky blbě. Protože ten průšvih, který tu zanechalo posledních třicet let, se nedá vyřešit očividně z žádné strany.
(Komická vsuvka. Máme tu i našeho senátora. Linharte na něj volají. Ten se teď před volbami, kde bude obhajovat svůj mandát, probudil a začal psát jímavé příspěvky na sociální sítě o záchraně Lužické nemocnice. Je to legrace. To probouzení. A následné usínání. A probouzení. A usínání. Holt, volby.)
Pak se tu někdo diví, že domácnosti padají na hubu? Třináct procent není málo. Vzrůst o čtyři procenta za čtyři roky není málo. Do republiky se pomalu plíží bída.
No nic, jdu se chystat na Liberec. Jak já tam českému zdravotnictví pustím žilou, to bude až k neuvěření.
*
Štěpán Cháb, Krajské listy
