Naprosto senzační a ve své analýze chirurgicky přesný článek, popisující současný stav kolektivního Západu přinesl web The American Thinker. Nemá smyl psát nějaký úvod. Pusťme se hned od něj:
Will We See Western Capitals Fall?
podle překladače
Uvidíme pád západních hlavních měst?
Vlády, které způsobují více problémů, než jich řeší, si nezaslouží přežít.
Vezměte si například tyto nedávné titulky zpráv:
(3) „ Španělsko: 74 % podezřelých ze sexuálních zločinů v Baskicku jsou cizinci “
Pocházejí ze tří různých západních zemí a týkají se tří odlišných témat – veřejné dopravy, národní bezpečnosti a násilné kriminality – a přesto každá z nich odhaluje reálné důsledky selhání příslušné vlády:
(1) Aby New York dosáhl cílů „nulových emisí uhlíku“, investoval spoustu peněz do elektrických autobusů, které jsou pro potřeby města příliš drahé a zcela nespolehlivé.
(2) Bývalý britský špion je konečně připraven veřejně přiznat, že bludná posedlost jeho země „klimatickými změnami“ zničila schopnost Spojeného království v průmyslové a energetické soběstačnosti, čímž se bývalá supervelmoc stala pro své budoucí přežití závislou na zahraničních protivnících.
(3) Přestože cizinci tvoří pouze 10 % populace Baskicka, podílejí se na 74 % zatčení za znásilnění, 73 % zatčení za vraždy, 95 % zatčení za řízení pod vlivem alkoholu, 80 % zatčení za krádeže a 78 % násilných loupeží.
Na těchto zprávách je tak pozoruhodný faktor „no, jasně!!!“. Běžný, racionální člověk by bez problémů dávno v předstihu předpovídal selhání celoměstské flotily elektrických autobusů, dopady přesunu klíčových průmyslových odvětví země do zahraničí nebo důsledky politiky otevřených hranic, která by mohla vést k zahraniční migrační invazi.
Starostové, guvernéři a premiéři však tyto katastrofální programy stejně uskutečnili, zatímco šéfové špionážních agentur a miliony vládních úředníků buď podporují jejich škodlivá rozhodnutí, nebo hanebně mlčí.
Prostřední článek odkazuje na přepis projevu, který sir Richard Dearlove minulý týden přednesl v Londýně v Nadaci pro politiku globálního oteplování. Byl to dobrý projev na důležité téma a Dearlove si zaslouží uznání za to, že formuloval názor, který jde proti hlavnímu proudu „politicky korektní“ západní ortodoxie. Tento projev však pronesl z pohodlného místa kvazi-důchodu, kde kromě několika čestných míst ve správní radě už nemůže nic ztratit. Kde byl jeho hlas, když byl v pozici, kdy mohl skutečně něco udělat se sebevražednou energetickou politikou Spojeného království?
Ve svém projevu Dearlove vysvětlil , jak ho zkušenosti ze studené války naučily, „že válečný potenciál země spočívá v jejím průmyslu, že naším nejzranitelnějším článkem je palivový řetězec… a že naši průmyslovou základnu lze znovu vybudovat a opravit“. Nyní však „zbývá jen velmi málo průmyslu k obraně a nemůžeme znovu vybudovat neexistující průmyslová odvětví, která leží v zahraničních jurisdikcích mimo náš dosah“. Dearlove na závěr uvedl, že Spojené království musí „znovu vybudovat strategická průmyslová odvětví, která potřebujeme k zajištění obrany naší ostrovní pevnosti a k tomu, abychom byli spolehlivým spojencem spřátelených demokracií po celém světě“.
To jsou naprosto pravdivá tvrzení. Dělníci na Západě tyto argumenty uplatňují už padesát let. Kdyby MI6 vedl obyčejný Brit s nízkou kvalifikací, křičel by z plna hrdla svá varování za použití sprostých slov a bil na poplach dávno předtím, než Spojené království uzavřelo své poslední uhelné doly a ocelárny. Neměly by se britské „vládnoucí elity“ cítit trapně? A pokud ne, neměly by být „vládnoucí elity“ považovány za nebezpečí pro elementární prosperitu a bezpečnost veřejnosti?
Dlouho očekávané výzvy k probuzení, po skončení kariéry, mi připomenuly rozlučkový projev prezidenta Eisenhowera z roku 1961 , v němž varoval Američany před rostoucím nebezpečím plynoucím z vznikajícího „vojensko-průmyslového komplexu“.
Ačkoli se jeho fráze používá i po šedesáti pěti letech, bylo by hezké, kdyby bývalý vrchní velitel spojeneckých sil a pětihvězdičkový generál využil svá dvě funkční období jako prezident Spojených států k řešení tohoto problému dříve, než se zcela vymkl kontrole. Eisenhower měl jistě odborné znalosti, aby viděl jeho destruktivní potenciál jasněji než většina ostatních, ale rozhodl se hrozbu nastínit až závěrečnou cestou k východu z úřadu a nechat řešení na jiných. Někteří historici se domnívají, že části vojenského a průmyslového sektoru měly prsty v atentátu na prezidenta Kennedyho, a pokud je to pravda, pak Eisenhowerova neschopnost rychle jednat měla mimořádně dalekosáhlé důsledky, které zahrnovaly i smrt jeho nástupce.
Generace Američanů, které se narodily po Eisenhowerově působení, mu připisují velkou zásluhu za to, že si uvědomil, že symbiotický vztah mezi velkou vládou a velkým byznysem se vyvíjel v protiústavní a protiamerickou oligarchii, kterou dnes známe jako „permanentní byrokracii“, „vládnoucí třídu“ nebo „hluboký stát“.
Možná kdyby americký generál, který se stal prezidentem, neutralizoval hluboký stát v prvním desetiletí po druhé světové válce, nezažili bychom některé z nejhorších kapitol nedávné americké historie, včetně války ve Vietnamu, znehodnocení amerického dolaru, měkkého státního převratu FBI proti prezidentu Nixonovi, padesáti let podvodů s „globálním oteplováním“, šedesáti let masové imigrace ze zemí třetího světa, krveprolití v NAFTA, vstupu Číny do WTO, islámských teroristických útoků z 11. září, globální války proti terorismu, převzetí lékařské péče vládou Obamacare, podvodu s ruskou tajnou dohodou, informační války COVID proti Listině práv, četných zmanipulovaných voleb rozhodnutých nezákonnými voliči a podvodů s korespondenčními hlasy, několika pokusů o atentát na prezidenta Trumpa, atentátu na Charlieho Kirka, levicově inspirovaného násilí proti konzervativcům a demokraty vykonstruovaného zastrašování umělou inteligencí, které probíhá dodnes.
Diagnostikování problémů bez podniknutí konkrétních kroků k jejich řešení vytváří zvrácený jev: Čím horší jsou nevyřešené problémy, tím prozíravější se jeví člověk, který před nimi varuje.
Ke konci Dearloveova projevu tento bývalý špičkový britský špion argumentoval , že vláda, jejíž byl nedílnou součástí, monumentálně selhala: „První odpovědností vlády je bezpečnost národa. Následné vlády na to však zapomněly a Británie je nyní chycena v energetické pasti, kterou si sama vytvořila. Stejně jako u obnovy našich ozbrojených sil bude vyžadovat značné národní úsilí, abychom se z ní dostali a vrátili se do bezpečné pozice. Tento úkol je naléhavý.“
To je jistě pravda. Otázkou je, proč tolik po sobě jdoucích vlád ve Spojeném království a na Západě zradilo své vlastní občany a učinilo své národy mnohem méně bezpečnými. Protože běžní občané by nikdy nepřesunuli svá vlastní průmyslová a výrobní pracovní místa do nepřátelských zemí, jako je komunistická Čína. Běžní občané by se nespikli s nadnárodními gangy obchodujícími s lidmi, aby dovezli desítky milionů neasimilovatelných nelegálních cizinců. Běžní občané by nezavedli předpisy pro „zelenou energii“, které by zemědělcům ztěžovaly pěstování potravin a podnikům placení účtů. Běžní občané by nenařizovali, aby nespolehlivé elektromobily nahradily spalovací motory, zatímco elektrické sítě kolabují kvůli nedostatečným dodávkám větrné a solární energie. Tento druh politiky je tak očividně hloupý a sebevražedný, že by ho mohla ospravedlnit pouze naše certifikovaná „vládnoucí třída“.
Říká nám to snad, že naši byrokraté jsou příliš hloupí na to, aby ochránili naše národy, jak Dearlove správně uznává jako první odpovědnost vlády? Nebo jsou tyto sebedestruktivní národní politiky důkazem toho, že západní byrokracie vedou válku proti západním občanům? Západní vlády se jistě provinily tím, že selhaly vůči svým lidem. Jedinou zbývající otázkou je, zda jejich selhání pramení z kombinace neschopnosti a arogance nebo ze zrady a zlomyslnosti.
Zatímco západní občané nad touto otázkou přemýšlejí, také rychle berou věci do vlastních rukou. Španělé v Ceutě ničí vládní přístřešky postavené pro zahraniční nájezdníky. Britská vesnice hlasovala pro odtržení od Spojeného království poté, co vláda oznámila plány na ubytování armády zahraničních imigrantů v sousedství. Cenou za vládní zradu by brzy mohl být pád západního hlavního města.
Rozpoznat problémy nestačí.
Vlády, které způsobují více problémů, než jich řeší, si nezaslouží přežít.
Autor:
J. B. Shurk – americký publicista, esejista a politický komentátor. [1]
Působení a publikace:
Píše komentáře o americké politice, kultuře, mezinárodních vztazích a společnosti.
Přispívá pro řadu konzervativních a zpravodajských portálů, jako jsou American Thinker, [The Federalist], Gatestone Institute, RealClearWorld či RealClearDefense.
Působí také jako analytik v rámci think-tanku Gatestone Institute
***
Co dodat? Snad jen to, že přesnější popis všech těch Leyenových, Merzů, Macronů, Trumpů, Burnhamů, Sanchezů, Tusků, Pávků, Meloniových, atd. atd. a všech, ano všech jejich předchůdců, minimálně za posledních 25 let jsem ještě nikdy nečetl!
Takže znovu:
Vlády, které způsobují více problémů, než jich řeší, si nezaslouží přežít
*
Petr Vlk, Kosa Zostra
