Žurnalistika v předválečné době: když stačí anonymní zdroje a pouhá pochybnost je vydávána za sabotáž

Berliner Zeitung se s tím opravdu nepáře. Když je něco červené, konstatuje, že to je červené, ne růžové, když modré, pak nikdy bleděmodré a když černé nebo bílé, pak nikoli šedivé. Smyslem jejich psaní není vyhovět módnímu diskurzu, nýbrž napsat na plnou pusu, jak si věci stojí a leží.

Což opět redakce BZ osvědčila, když si podala německou novinařinu a to jak píše o Rusku. Z hlediska doložitelných faktů. Místní vždycky a jedině správní z toho textu rozhodně žádnou radost mít nebudou. Já naopak. Tohle chci mít v archivu Kosy! Až se mi zase nějaký ten Krupka nebo někdo jemu podobný pokus valit klíny do hlavy!

Journalismus in der Vorkriegszeit: Wenn anonyme Quellen genügen und Zweifel schon als Sabotage gelten

Žurnalizmus v předválečné době: když stačí anonymní zdroje a pochybnosti platí jako sabotáže

Politika a mainstreamová média v Německu se staly propagandistickým strojem. Když dochází k letům dronů, kybernetickým útokům, sabotážím a útokům všeho druhu, sděluje se nám: vždycky a všude to byli Rusové. Všechno, co neodpovídá této válečné agendě, je ukrýváno, zkresleno nebo potlačeno.

Nevěřím v rozjímání o třetí světové válce a už vůbec ne v požadavky na více peněz na vojenské výdaje NATO. Nebezpečí eskalace situace podobně jako v srpnu 1914 však denně roste.

Helmut Schmidt dne 16. května 2014

Reklama

„Ve vzduchu visí napětí, je tu skutečný pocit hrozící války,“ napsal Heribert Prantl v Süddeutsche Zeitung 4. září 2026. Odkazoval na málo známý – nebo spíše málo medializovaný – rozsudek Spolkového soudního dvora ze 16. ledna 2025 :

Píše : „Podle toho se právo na odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí nemusí vztahovat právě na případ války.“

Prantl je mírumilovným fíkovým listem novin, které se staly agresivními, válečným hlasem, který nedokáže zabránit tomu, aby oznámení o udělení Vestfálské ceny míru NATO v roce 2026 bylo ve svých novinách nebylo pochvalně komentováno. Slavnostní předávání cen se odehrálo 1. října 2026 v Münsteru. Prantl poznamenává: „To je zhruba totéž, jako kdyby se cechu řezníků udělila nejvyšší vegetariánská cena.“ ( Prantl, 14. listopadu 2025 )

Mezitím se z Osnabrücku, města, které si říká „Město míru“, objevila zpráva, že výroba automobilů v místním závodě VW bude postupně ukončena a místo se postupně promění v centrum bezpečnostních a obranných technologií. Volkswagen, spolková země Dolní Sasko a společnost Aurelius se 7. září 2026 dohodly na klíčových bodech tohoto projektu .

Další historické datum: 1. září je v Německu Dnem protiválečného boje. Připomíná invazi Wehrmachtu do Polska v roce 1939. Německá vláda však 1. září 2026 neoznámí mír, ale přísnější opatření proti Rusku. Rusko je přece zodpovědné za incident s dronem na letišti v Lipsku; ve skutečnosti bude stát za úplně vším, za útoky, narušením vzdušného prostoru, špionáží dronů, kybernetickými útoky, přeřezáváním podvodních kabelů a blokováním výfuků německých automobilů expanzní pěnou po celá léta.

A co Nord Stream? Podle Federální prokuratury sabotáž údajně provedla skupina ukrajinských občanů jednajících jménem ukrajinských státních orgánů. Proti podezřelému koordinátorovi byla vznesena obvinění, na pravomocný verdikt se stále čeká.

Údajní pachatelé sabotáže Nord Streamu, které oslavuje jako hrdiny nejen polský premiér Donald Tusk, ale i někteří němečtí komentátoři – například v Der Spiegelu 2. července 2026 – však možná chtěli jen odvést pozornost od tajné americké demoliční operace. Alespoň to tvrdí legendární americký reportér Seymour Hersh v podrobném článku, který byl v Německu ignorován nebo zesměšňován. Opravdu náš hlavní partner v NATO zaútočil na Německo?

Sabotáž kabelů v Baltském moři?

Nord Stream – ojedinělý případ? Existuje tolik dalších případů. Na podezřeních vůči Rusku musí přece něco být, že? Švédsko v roce 2025 zabavilo loď „Vežen“ poté, co byl poškozen komunikační kabel. Zpravodajský pořad Tagesschau však 3. února 2025 musel informovat, že podezření ze sabotáže se nepotvrdilo.

Švédské státní zastupitelství rozhodlo , že ačkoli loď poškodila kabel, nebylo to úmyslně. Jako příčiny byly uvedeny špatné počasí, technické závady a špatná námořnická zručnost.

Washington Post zveřejnil 19. ledna 2025 titulek: „Za poškozenými podmořskými kabely stojí nehody, nikoli ruská sabotáž, říkají úředníci.“ Podle článku se na tom shodly americké a evropské zpravodajské služby po vyšetření několika případů. I když to neznamená, že každé poškození kabelu bylo nehoda, nebrání to politikům a médiím v tom, aby o ruské sabotáži nadále mluvili.

Například 4. února 2025 Bavorský Rundfunk (BR) uvedl: „Jeden příklad: sabotáž kabelů v Baltském moři. K sabotáži komunikace mezi Německem a jeho partnery v NATO nejsou raketové útoky nutné; stačí loď, jejíž kotva ‚náhodou‘ přeřízne datový kabel.“ O těchto „hybridních útocích“ lze nekontrolovaně spekulovat i bez důkazů.

Ale nejen zde se šíří fámy nebo citují citace bez uvedení zdrojů. Vezměme si titulní stranu Süddeutsche Zeitung z 28. srpna 2026 s titulkem „Šéf CIA údajně varoval Rusko“. Mezi citovanými zdroji jsou fráze jako: „podle zpráv médií“, „říká diplomat v Bruselu“, „bezpečnostní experti ve Washingtonu“, „specialisté“, „neidentifikované osoby“ a „tvůrci bezpečnostní politiky v Bruselu“. „Důležitou charakteristikou hybridních útoků je vždy to, že je obtížné je připsat konkrétnímu pachateli,“ říká diplomat. A to vše v jednom článku.

Spojily se politika a mainstreamová média, aby vytvořily stroj na přípravu války? Novináři si už sotva mohou dovolit být neutrální. Neptají se, zda je takové vyzbrojování nutné, ale zda je dostatečné. Například moderátorka ARD Anna Engelke se zeptala ministra obrany Borise Pistoriuse (SPD) na nasazení brigády Bundeswehru v Litvě: „Stačí 5 000 německých vojáků k odstrašení Ruska?“

Süddeutsche Zeitung se zase 2. a 3. května 2026 preventivně zeptal předsedy Strany zelených Felixe Banaszaka: „Rusko vyzbrojuje svou armádu, posílá atentátnická komanda, aby stopovala německé zbrojní manažery, špehuje a provádí sabotáže. Jak nebezpečnou považujete tuto situaci – i pro politiky?“

Zase žádné ruské drony!

2. července 2026 Der Spiegel spekuloval: „Stínová flotila jako možná základna – ruské drony údajně špehovaly evropská jaderná zařízení.“ Podle analýzy think tanku v tom sehrály klíčovou roli nákladní lodě stínové flotily.

Nico Lange, prezentovaný jako bezpečnostní expert, byl 3. července 2026 citován deníky Tagesspiegel a SZ slovy: „My idioti je necháváme tak bezstarostně plout.“ To musí být zakázáno. V Kielském zálivu byla prozkoumána podezřelá loď: Policie narazila na sedmičlennou ruskou posádku – ale žádný dron nenašla.

Nevadí, existuje jich tolik dalších. Agentura AFP a DPA 25. března 2026 informovaly, že dron narazil do komína estonské elektrárny Auvere. Do estonského vzdušného prostoru vstoupil z ruského vzdušného prostoru.

Takže se jednalo o uplatnění článku 5 smlouvy NATO? Estonské úřady později uvedly , že se jednalo o chybně nasměrované ukrajinský stroj, který Kyjev zamýšlel použít k útoku na ruské cíle. Dron nemířil na Estonsko. T-online nicméně zveřejnil titulek: „Úder na území NATO.“

List The Guardian 7. května 2026 informoval, že drony vnikly do lotyšského vzdušného prostoru z Ruska a havarovaly poblíž ropného skladu. Zrovna tak však mohly pocházet od ukrajinských jednotek a odchýlit se od kurzu.

Odchylky v pobaltském vzdušném prostoru

Nebo se nejedná o pouhé dezinterpretace? Zkracují si ukrajinské drony během svých útoků let proti Rusku přes vzdušný prostor NATO? Proruský blog Anti-Spiegel 31. března 2026 informoval , že se Zelenskyj musel Finsku omluvit za narušení finského vzdušného prostoru. Neexistuje však žádné spolehlivé nezávislé potvrzení dalšího tvrzení, že Polsko a pobaltské státy takové přelety povolily.

Ursula von der Leyenová 28. května 2026 v deníku Guardian prohlásila: „Pokud jsou testovány pobaltské státy, pak je testována celá Evropa.“ Popsala to jako „záměrnou ruskou strategii k destabilizaci našich demokratických společností“. Skutečnost, že některé incidenty byly připsány zbloudilým ukrajinským dronům, v této interpretaci zjevně nehraje žádnou roli.

Nizozemská online publikace Dronewatch analyzovala více než 60 incidentů s drony v Evropě . Dne 28. listopadu 2025 dospěla k závěru, že ve většině případů nelze ani potvrdit, že drony skutečně létaly. Důkazy o zapojení zahraničního aktéra téměř zcela chyběly.

V prosinci 2025 podal poslanec parlamentu za AfD Gerold Otten v této věci dotaz spolkové vládě. Parlamentní státní tajemník Christoph de Vries odpověděl 12. prosince 2025 :

„Počet hlášení o přeletech dronů zůstává trvale vysoký; ze současné informační situace nelze odvodit žádná spolehlivá a obecně platná prohlášení […] Lze předpokládat zapojení zpravodajských služeb nebo zahraničních státních agentur do nevyčíslitelné části přeletů dronů.“

Být podezřelý, samozřejmě. Takže dál přiživujme hysterii kolem dronů. Dne 22. května 2026 NZZ napsal o incidentech v dánském vzdušném prostoru: „Dánská vláda dosud nepředložila žádné důkazy o útoku dronem. Odborníci pochybují o verzi událostí. Ale právě tato nejistota je klíčovou charakteristikou hybridní války.“

Proto se nedá nic vědět – a to je právě ten důkaz.

Teď se bráníme!

Na základě toho musíme podle europoslance Manfreda Webera udeřit zpět. Zeptal se dokonce Markuse Lanze, zda by Evropa neměla být schopna v reakci na hybridní útoky „na jeden den odstavit moskevské metro kybernetickými útoky“.

Nebo podle Floriana Harmse, šéfredaktora T-online, 11. září 2025 prohlásil : „Proti dalšímu útoku se postavíme. Pak se legitimními cíli stanou i ruské stíhačky, které opakovaně narušují vzdušný prostor nad Baltským mořem. Imperialistické agresory, kteří se nezastaví před ničím, nelze omezit politikou appeasementu; to je ponaučení z let 1938/39.“

V deníku Süddeutsche Zeitung píše Georg Ismar 17. července 2026 o testování zbraní na Ukrajině: „Nikde jinde není taková zkušební laboratoř pro válčení budoucnosti.“ Zkušební laboratoř s živými vojáky jako laboratorními krysami?

Ale pozor na německou obranu proti dronům! Fregata „Hessen“, nasazená v roce 2024 v rámci mise EU Aspides v Rudém moři a Adenském zálivu , úspěšně sestřelila dva podezřelé drony Hútíů. Předtím však vypálila dvě protiletadlové rakety na dron patřící spojenecké zemi – zřejmě americký MQ-9 – a minula je. Podle Stuttgarter Zeitung z 1. března 2024 námořní inspektor Kaack uvedl: „Postupovali přesně tak, jak je popsáno v předpisech.“

Regionální zpravodajský pořad SWR z 23. března 2026 uvádí reportáž o Konradu Walterovi, členovi Strany zelených ze Stuttgartu, který v Kyjevě staví drony a nasazuje je na frontu. „Také chci mír. A teď stavíme tyto drony, abychom se k němu trochu přiblížili,“ říká Walter. Kamarádka květinářka přestavěla svoje květinářství na závod na výrobu dronů. Flower Power.

Útok na země NATO – argument pro kolektivní obranu?

Ve dnech 6. a 7. června 2026 Stuttgarter Zeitung ostýchavě informoval, že námořní dron, který explodoval v rumunském přístavu Konstanca, byl ukrajinského původu. SRF 7. června 2026 informovala o dalším ukrajinském námořním dronu u řeckého ostrova Lefkada.

Ukrajina potvrdila původ obou chybně nasměrovaných dronů a omluvila se za ně. Podle nepotvrzených zpráv médií údajně ukrajinská armáda nasadila námořní drony ze základny v západní Libyi proti lodím ruské stínové flotily.

Stuttgarter Zeitung 2. září 2026 informoval, že od července bylo v Černém moři ostřelováno nejméně 24 lodí vlastněných nebo s posádkou tureckými státními příslušníky. Po útocích na lodě „Lider Bordo Mavi“ a „Lider Kocatepe“ si turecká vláda předvolala ukrajinského velvyslance. Turečtí diplomaté proti útokům, které byly připsány Ukrajině, protestovali. Ukrajina tedy útočí na lodě patřící členskému státu NATO. Neměl by být v tomto případě uplatněn článek 5?

Ale zpět k údajným ruským dronům na letišti v Lipsku – civilním letišti, z něhož jsou západní zbraně přepravovány do válečných zón v ukrajinských letadlech. Motiv se jistě zdá věrohodný a je možné, že německá vláda má ve skutečnosti pravdu, když obviňuje Rusko z pokusu o sabotáž. Ale co je opravdu známo teď? Berliner Zeitung z 8. září 2026 píše : „Ukrajinský bloger zpochybňuje německou verzi incidentu s dronem v Lipsku – Kde jsou důkazy o výbušném zařízení? Ukrajinský novinář cituje zaměstnance letiště, který vyjádřil pochybnosti o příběhu s dronem v Lipsku.“

Zaměstnanec, který si přeje zůstat v anonymitě, říká, že si na dronu nevšiml žádné rozbušky ani výbušnin – ty však byly později viditelné na fotografiích pořízených vedle něj. Také ho zarazilo, jak rychle na místo dorazila policie, hasiči, experti na zneškodňování bomb, těžká technika a televizní štáby. Pochybuje…

Ale pak zasáhne náš spolkový ministr vnitra Dobrindt! Jak citoval Stuttgarter Zeitung 11. září 2026, říká, že každý, kdo „neustále volá po důkazech, zatímco je záměrně ignoruje“, „neprojevuje zdravý skepticismus, ale spíše se dopouští nemocné sabotáže“.

Německá vláda a naše mainstreamová média promluvily. Rusové to dokázali, musí se bránit.

*

Zkouším si představit, že by někdo takhle chtěl zinventarizovat český mainstream a jeho „zpravodajství“ ve stejné věci…. No zrovna tak si mohu představovat, že Vltavská kaskáda je opět plná vody až po okraj. To je pravděpodobnější.

*

Petr Vlk, Kosa Zostra