Tak zvaná liberální demokracie není nic jiného, než zneužití emocí v politice. Hledá ve společnosti stále menší a menší menšiny (např. LGBTQ+) a ptá se, zda je spravedlivé s nimi zacházet jako s většinou. Je spravedlivé,aby fyzicky či psychicky postižení žáci chodili do stejných škol a stejných tříd jako ostatní žáci, aby nebyli vylučováni ze společnosti? Říká se tomu inkluze a společnost za to zaplatí nadanými jedinci. Inkludovaná společnost se celá skládá výhradně z průměrných nebo mírně podprůměrných jedinců.
V debatách o rusko-ukrajinském konfliktu se to jen hemží emocionálními pojmy jako spravedlivý mír nebo nespravedlivá odměna agresora.
Mír nemůže být odměnou pro agresora za to, že vydržel déle než jeho oběť.
Žádná válka ani žádný mír nejsou spravedlivé. Co to je: spravedlnost? Jakmile směšujete fakta s emocemi, nutně vyhrávají emoce – byť jsou neuchopitelné. Je snad spravedlnost vlastností Rusů a oni se po válce vzdají Krymu? Nebo že ustoupí z Donbasu, o němž jsou přesvědčeni, že je historickou součástí Ruska? Nebo obráceně, že se Ukrajinci se ztrátou Donbasu smíří? Handlovat s pojmy spravedlivý, nespravedlivý, je návrat do středověku, kdy panovníkova či feudálova vůle byla mírou spravedlnosti a „nespravedlivý“ bochník chleba byl ohodnocen nucenou veřejnou koupelí pekaře ve Vltavě za jásotu přihlížejících. Abychom mohli mluvit o spravedlnosti, musíme mít měřítko, loket, cent, či soubor pravidel, která neznají výjimku.
Už v roce 1648 skončila třicetiletá válka Vesfálským mírem, který v Evropě ustanovil pojetí státní svrchovanosti, základ moderního uspořádání světa.
- Každý stát má výlučnou a nezpochybnitelnou moc nad svým územím a obyvatelstvem.
- Státy jsou navzájem formálně rovny, vystupují vůči sobě navzájem jako suverénní a autonomní aktéři.
- Zásada cuius regio, eius religio – čí stát, toho náboženství. Zásada omezila vliv Svaté říše Římské.
Další a zpřesňující pravidla přišla po téměř 300 letech, kdy skončila 2. světová válka a uspořádání světa 26. června 1945 v San Francisku opravila Charta Spojených národů – zakládající mezinárodní smlouva, která ustanovila a definovala pravidla fungování, cíle a jejich strukturu.
Vývoj se zrychlil. Po 81 letech vnímáme 5 stálých členů RB OSN – odvozených od vítězů 2. světové války – za chybu. Stejnou chybou také je, že závěry Postupimské konference ze srpna 1945 nenašly svůj odraz v bezvýjimečné praxi. Nacionální socialismus (nacismus) byl sice slovně odsouzen, ale v praxi byli amnestováni (slušný přehled na portálu Fronta.cz) dokonce i příslušníci SS. Denacifikace byla snaha Spojenců zbavit po druhé světové válce Německo a Rakousko přetrvávajícího vlivu nacismu ve společnosti, v kultuře, tisku, hospodářství, soudnictví a v politickém životě. Ovšem v praxi narážela velmi rychle na odpor německého establishmentu a tak nebylo vlastně divu, že se nacismus se svoji teorií nadřazené rasy udržel v pobaltských republikách a na Ukrajině. V Chorvatsku – zdá se – uhynul na úbytě se smrtí Franja Tuđmana v prosinci 1999. Nedůslednost denacifikace se především vymstí evropské vrchnosti jejíž kalkulace je jednoduchá:
náklady na udržení Ukrajiny bojeschopné jsou vysoké, ale náklady na její kolaps (miliony vysídlených, statisíce veteránů bez podpory, posílené Rusko na hranicích NATO a rozložená důvěra ve spojenecké závazky) by byly nesrovnatelně vyšší.
A tak se zdá, že všechno je jinak a Ukrajinci budou první, kteří zaútočí na evropské země, pokud Rusko vyhraje. Západ je nesmí zradit, jinak uškodí sám sobě.
Tato nestydatá úvaha, kde účel světí prostředky, nestačí. Lež, zrada nebo nespravedlnost spáchaná ve jménu „vyššího dobra“ stále zůstávají lží, zradou a nespravedlností. O denacifikaci bylo po porážce nacistického Německa rozhodnuto na Postupimské konferenci v srpnu 1945. Předpokládejme, že ještě tehdy nevládly mezi spojenci otevřené rozpory a usnesení Postupimské konference je hlas rozumu. Jak vypadají úvahy o nacismu dnes, 81 let po Postupimské konferenci, není příliš otevřené téma, Ale nahlédnout do něj nám umožňují, alespoň občas ukrajinská média.
Strana.ua v této souvislosti píše:„Jinými slovy, ukrajinsko-polské vztahy nevyhnutelně pocítí tento posun v důrazu. Postoj ukrajinského vedení komplikuje skutečnost, že je pro něj důležité vyhnout se sporům s Poláky a konfliktu s ‚vlastenci‘. Ty nelze pokárat za takové projevy, jako je láska k UPA, která je nyní jednou ze ‚základních‘ skupin. Tento rozpor znervózňuje úřady,“ říká Andriy Vladimirovič Zolotarev, ukrajinský politolog, politický konzultant a ředitel think tanku Third Sector .
„Problém je v tom, že UPA je pro ukrajinské radikály jakousi posvátnou krávou. A nebudou dbát na názory úřadů, protože si uvědomují, že nemají kam jinam jít. Zelenskyj se ale nebude moci spřátelit s nimi ani s Polskem. Takže by mohl čelit těžké volbě.“ Podle zdroje z politických kruhů tato situace vytváří vážný precedent: Kyjev prokazuje ochotu řešit obavy Poláků ohledně UPA. Varšava navíc již varovala, že tato otázka bude brzdit evropskou integraci Ukrajiny. To by podle něj mohlo vést k tomu, že ukrajinské úřady postupně ustoupí od oslavování OUN-UPA.
Připomeňme, že během předchozích skandálů Zelenskyj a celá mocenská vertikála nejen odmítli veškerá polská obvinění týkající se OUN-UPA, ale také reagovali ostře kritizujícími požadavky Varšavy na upuštění od oslavy Bandery a UPA. Stalo se tak například během nedávného skandálu pojmenování jednotky ukrajinských ozbrojených sil po hrdinech UPA. Prezident tehdy prohlásil, že „nikdo nám nikdy nebude říkat, jak žít, jak mluvit, koho milovat, komu být vděčný a které hrdiny ctít. “
„Dohody jsou v současné době platné do voleb do Sejmu, ale teoreticky by mohly být dále prodlouženy, aby se nevytvářely zbytečné komplikace v jednáních o evropské integraci s Poláky. Je také důležité vzít v úvahu, že většina představitelů současné vlády, až na několik výjimek, pochází z jihovýchodní a střední Ukrajiny. Jejich dědové a pradědečkové bojovali v Rudé armádě, nikoli v UPA. Proto je pro ně, stejně jako pro významnou část společnosti, toto cizí historie. Ano, nyní, během války s Ruskem, je téma UPA úřady hojně využíváno k povzbuzení morálky, přičemž se používá příklad těch, kteří v minulosti bojovali s Moskvou. Ale po skončení války je zcela možné postupně zmírňovat glorifikaci OUN a UPA, Bandery a Šucheviče. To ale samozřejmě není samozřejmost.
Protože bude silný tlak ze strany nacionalistů, kteří takový zvrat událostí okamžitě vycítí a obviní úřady ze zrady. V tomto ohledu není ani jasné, zda vydrží. Současné dohody s Tuskem budou pokračovat i před Sejmem.“ volby. Například v současné době probíhají jednání o znovuuložení popela Stepana Bandery na Ukrajině. Celkově bude vše záviset na míře tlaku ze strany nacionalistů. „Vjatrovič už začíná pomalu šířit vlastizradu,“ říká zdroj.
Další ukrajinský politolog a publicista Konstantin Petrovič Bondarenko také říká, že tlak nacionalistických kruhů může zabránit omezení kampaně na oslavu OUN-UPA. „Poláci na něj vyvíjejí tlak. Zelenskyj se s nimi teď nechce hádat. Ale neustále si hlídá nacionalistické kruhy. Proto budou s největší pravděpodobností pokračovat i pohřby v národním panteonu,“ domnívá se Bondarenko.
Místo jednotného a rázného odmítnutí nacionálně socialistické ideologie, jako Damoklův meč nad hlavou visí strach z „posvátné krávy,“ z extrémních nacionalistů, z glorifikace OUN, UPS, Bandery, Šucheviče rozzuřených ukrajinských veteránů a dalších.
Měli bychom se ptát, jak tomu budeme čelit?
*
Leo K., Kosa Zostra
Na snímku je zachycen proces “banderizace” ukrajinských dětí – výchova k nacizmu probíhá na ukrajině v předškolním věku, na letních táborech i ve školách.
