Kdybychom měli věšteckou kouli, mohli bychom nahlédnout do budoucnosti. Nemáme ji, žijeme tak v nejistotě. Nikdo neví, co přijde, co by měl dělat nejlépe, jak se připravit na budoucnost.
U nás je rozehrána vysoká hra o existenci vlády. Čteme varování, že je na 17.listopadu připravený puč proti Babišovi. Pravdou je, že opoziční síly s Hradem v čele mobilizují síly a za důvod si vzaly veřejnoprávní média. Na straně mediálních ohýbačů pravdy a tvůrců lží je Petr Pavel. Požitkář, jehož rodina obsadila Hrad a dopřává si luxusu i za naše peníze po všech stránkách. V závěsu za ním je mafiánský kmotr z Kolína Vít Rakušan, kterému prochází každá lumpárna a porušování zákonů se u něj stalo standardem. Do čela ODS by se rád vrátil největší lhář historie sídlící kdy ve Strakově vile, tedy Petr Fiala. Nesmíme zapomenout ani na liberální stálice Grolicha a Kubu, kteří svým přesvědčením patří k hradní ekipě. Celou tuto partu doplňuje pár politických neziskovek vedených Člověkem v tísni. Ovšem nejhalasněji s vidinou zisků vystupuje Milion chvilek pro demokracii. A obrazem i mluveným či psaným slovem vše dobarvují ČT, ČRO a Seznam se svými satelity.
Celá tato skvadra stojí proti Babišově vládě. Ani tu nevnímám nijak pozitivně. Andrej Babiš má za sebou historii podnikání, ve které se nachází mnoho poškozených, možná již nežijících (ostatně to ho do kontrastu s Rakušanovým Dozimetrem úplně nevystavuje). Množství dotací a podpor pro Agrofert by mohlo naštvat každého jiného podnikatele a jeho přístup ke covidohysterii také nebyl zrovna přínosný a obhajitelný. Pokud tvrdíme, že je Babiš lepší variantou než byl Fiala, svědčí to o značném nedostatku skutečných osobností. Ani blízké okolí z ANO není úplně elitní. Chybí kvalitní ekonom pro Ministerstvo financí a personální nedostatky se týkají i ostatních ministerstev.
Ve vládě spolupracuje ANO s Motoristy. Z jejich strany jde o jisté zklamání. Macinka střídá světlé chvilky s horšími a rusofobie u něj se projevující, ostatně stejně i u Borise Šťastného, je prostě alarmující. Filip Turek zase místo času na práci neustále řeší aféry kolem své osoby a svého chování. Stal se oblíbeným terčem pro tupé Piráty dostávajícím ke svým excesům mnoho prostoru. Eliminace Turka stála opozici dost energie, prezident kvůli ní překročil jisté hranice, ale nakonec se i díky zbytečným chybám samotného aktéra podařilo jeho hranatost obrousit. Rve se jako lev, ale díky množství útoků především za sebe.
SPD je posledním a jediným konzervativním článkem ve vládě schopným aspoň částečně vybízet k dodržování předvolebních slibů. Okamura to nemá jednoduché. Je podobně jako Turek cílem mnoha útoků, snáší je však s větší noblesou a klidem. Ne tak všichni jeho spolustraníci, nicméně i Rajchl je schopen mnohé ustát a patří k zásadním stavebním kamenům protibruselského křídla vládní koalice. Bohužel je SPD se svými satelitními partnery ve vládní koalici spíše menšinou, protože se příliš podobá v Německu naháněné AfD. A pro liberální ANO je těžko stravitelnou.
Je evidentní, že jsme tak svědky boje mezi liberály, kterému z lehkého povzdálí přihlíží menší zlo volící SPD. To je situace u nás. V Polsku se děje cosi podobného a je s podivem, jak ve stejnou dobu vznikají různá ohniska napětí po celé Evropě. Blíží se volby ve Francii, kde jsou favorizováni Le Pen s názory bližšími německé AfD, české SPD či polskému prezidentovi, proti ní stojící Melanchon naopak podporující migraci (v Polsku Tusk, u nás Piráti). V Německu stále populárnější AfD vyzývá ke spolupráci s Ruskem, zatímco Merz vyhrožuje zablokováním eurounijního rozpočtu, pokud se všichni v EU opět nesloží na blahobyt Zelenského. Dění v Maďarsku, Bulharsku, Srbsku a jinde je velmi vrtkavé a rozhodně není jednoznačně nakloněno bruselským ideálům.
Děje se toho hodně i mimo nás. Rusko drtí Ukrajinu, přesto si z rozhovorů v Emirátech mezi zástupci USA, Ruska a Ukrajiny moc nadějí na klid nedáváme. Ve sporu mezi Íránem a USA to stále jiskří a nic není nemožné včetně použití zbraní, které by měly zůstat v klidu. Predikovat tak nyní cokoliv je vlastně nereálné. I když je svět v pohybu, kterým směrem se nakonec vydá, to netušíme. Ale zatím nic dobrého nevidíme.
*
Jindřich Kulhavý, iNadhled
