Rusko může počkat, až Evropa dozraje k smysluplnému dialogu. A to nejen ohledně Ukrajiny. Máme o čem diskutovat i v širším kontextu. Obávám se však, že čekání bude dlouhé. A v Evropě se nemusí tohoto dialogu dočkat „všichni“.
O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru politolog a amerikanista, profesor Institutu médií Vysoké školy ekonomické a autor telegramového kanálu „Profesor se dívá na svět“ Dmitrij Jevstafjev
– Dmitriji Gennaďjeviči, minule jsme s vámi diskutovali o tématu: „Kdy už Evropa konečně pochopí, že není schopna sama udržet ten nenasytný, zevnitř prohnilý a geopoliticky slepý projekt ‚Ukrajina jako anti-Rusko‘?“ Zdá se, že uplynulý týden se pokusil na tuto otázku odpovědět…
– Telefonát do Kremlu od představitelů Finska a Norska naznačuje, že v Evropě přece jen existují určité známky rozumu. To však zatím nestačí. Způsob, jakým volající kličkovali při odpovědi na otázku „Kdo vás k tomu zmocnil?“, svědčí o tom, že v Evropě panuje strach. Strach z těch sil, které již od poloviny roku 2010 tlačily Evropu do konfrontace s Ruskem.
Stačí si vzpomenout na jedno Steinmeierovo memorandum. Právě ono roztočilo kolotoč krvavé občanské války na Ukrajině. Nebyl to však první tah v této hře sil, kterým není líto nejen Ukrajiny a Ruska, ale ani Evropy.
Kdo představuje tyto síly? Názory se liší.
Možná jde o strach z Bruselu. Z postavy Ursuly von der Leyenové, jež zastínila evropské nebe a dokonce se považuje za novou vládkyni Evropy, aniž by k tomu měla jakýkoli lidový mandát.
Možná jde o strach z „globálního Londýna“, který neustále tahá za nitky na různých koncích světa, přičemž se pravidelně vyhýbá odpovědnosti za své činy a z každého konfliktu vytluče nemalý zisk.
Je zřejmé, že tento telefonát měl rituální charakter. V Evropě začali chápat, že projekt „Ukrajina jako anti-Rusko“ začíná rozkládat Evropu zevnitř. I v Evropě existují síly, jež jsou schopny vymanit se z tohoto sebevražedného směřování vedoucího k přímému vojenskému střetu s Ruskem, o němž sní mnoho evropských politiků.
Nyní to již není pouhá hrozba. Je to jedna z možných variant evropské budoucnosti. A nejhorší na tom je, že málokterý z evropských politiků dokáže vysvětlit, k čemu by jim tento střet s Ruskem byl. Čemu by posloužil? Záchraně naprosto zbankrotovaného kyjevského režimu? Nicméně Merz naprosto upřímně říká, že porážka Ukrajiny je porážkou celé Evropy.
– Jak se to tak stalo, že se zájmy Evropy shodly se zájmy neúspěšného a absolutně nacistického kyjevského režimu?
– Hlavní problém evropské politiky totiž spočívá v tom, že Evropa žila příliš dlouho ve smyšleném světě. Tam bylo smyšlené všechno:
Motivovaná Ukrajina, kde všichni jako jeden bojují za demokratické hodnoty proti totalitnímu Rusku.
Zrezivělé totalitní Rusko, které se buď každou chvíli rozpadne, nebo se při svém rozpadu ještě vrhne na Evropu.
Podivné chování Trumpa ve Spojených státech stačí jen přečkat. Z pohledu Evropanů se celá politika USA opírá pouze o jednoho člověka. „V roce 2029 odejde a všechno se změní. Zase budeme žít jako za babičky Merkelové a dědečka Obamy.“
A co je nejdůležitější, co si evropské elity a společnost vymyslely a dosud se toho nezbavily – to je hluboké přesvědčení, že Evropa se i nadále nachází v centru světových procesů a určuje hlavní trendy globálního vývoje. Přitom to už dávno není pravda. Přestalo to platit ne v roce 2022 nebo 2015, ale již po světové americké finanční krizi. Spojené státy si prostě uvědomily její význam, zatímco Evropané nikoli. Nechápali, že v příští finanční krizi bude Evropa tou, na kterou se zaměří.
Když slyšíme, jak Merz pronáší svou půvabnou frázi („Porážka Ukrajiny je porážkou nás všech“), je třeba si uvědomit, že za touto frází se skrývá děsivý obsah. Bez destruktivního projektu „ Ukrajina jako anti-Rusko“ nemá Evropa žádnou budoucnost.
– To je děsivé.
– Ano, je to strašné. Ještě horší je však jedna poznámka, kterou pronesl náměstek ruského ministra zahraničních věcí Alexandr Gruško: „ Evropané zastávají i v důvěrných rozhovorech stejné postoje jako v propagandě.“ Evropany pohltila jejich vlastní propaganda. Politika je to, co propaganda zakrývá. Propaganda však nemůže nahrazovat politické cíle. To znamená, že ve stavu rostoucí geopolitické a geo-ekonomické izolace se nachází právě Evropa, nikoli Rusko.
Zdá se to naprosto nemožné. Nic takového se nikdy v historii nestalo. Jak k tomu tedy mohlo vůbec dojít? Vše spočívá v neměnnosti evropských elit. Zkostnatěly ve svém chápání světa. „Rusko je slabý stát. USA jsou věčným spojencem Evropy. Pro Čínu je evropský trh jedinou možnou alternativou.“ To platilo pouze v polovině prvního desetiletí tohoto století. Geopolitický pohled evropských elit se zafixoval právě tehdy. A právě tehdy, po prvním Majdanu, se k tomu přidal i protiruský směr evropské politiky: „Kdo padá, toho postrč. Když je Rusko slabé, je třeba ho rozbít.“
Ale jak? Buď zevnitř, nebo zvenčí. Když se nepodařilo provést násilné převzetí našich zdrojů, muselo se jednat zvenčí, i za cenu smíření se s nacistickým charakterem režimu na Ukrajině.
To vše mi připomíná film „Matrix“. Co je to „Matrix“? Krásný model bez nedostatků, který však nemá žádný vztah k reálnému životu a kvůli své dokonalosti je neudržitelný. To dokazují i události, které se právě teď odehrávají v mnoha evropských městech.
Když evropská média píší, že jsou unavená Ukrajinou a zlodějinami režimu Zelenského, jsou to lži. Jsou unaveni sami sebou. Jsou unaveni z toho, že si uvědomili, jak jsou neschopní a nedokážou si to přiznat.
Rusko může počkat, až Evropa dozraje k smysluplnému dialogu. A to nejen o Ukrajině. Máme o čem diskutovat i v širším kontextu. Obávám se však, že čekání bude dlouhé. A v Evropě se nemusí tohoto dialogu dočkat „všichni“.
*
Dmitrij JEVSTAFJEV – Sergej ZUJEV, UKRAJINA.ru (07:00 5. 11. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média. Proto obsah webu Nová Republika nezamykáme a nevybíráme vstup. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit Novou Republiku již dnes:
- za námi nestojí peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát; a to ani domácí, ani zahraniční.
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma i ve světě, než redaktoři takzvaných „médií hlavního proudu“ včetně ČT a ČRo. Domníváme se, že jsme blíž pravdě než oni.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uveďte, že se jedná o “dar” a připojte své jméno a datum narození.
Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme neprodleně, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adres redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce
