Energie, voda, maloobchod, byty, veřejnoprávní média. „A kde je trh,“ ptá se Keller

V oblasti energetické bychom ho hledali jen těžko. Trh totiž funguje tak, že různí výrobci si skrze konkurenci srážejí ceny, aby měl zákazník na vybranou mezi nízkými a ještě nižšími. U nás to funguje tím způsobem, že se energie lacino vyrobí a když už je hotová, projde složitým procesem, během kterého se obohatí pár skupinek lidí, takže zákazníkovi zbude na vybranou mezi energií drahou a ještě dražší.

Když už trh marně hledáme v dodávkách tepla a světla, třeba se ukryl do dodávek vody. Bezpečně ho poznáme podle toho, že vztahy jsou v jeho rámci průhledné a majitelé svědomitě investují do rozvoje komodity, o kterou pečují. U nás na severu Moravy nám prodávali naši vlastní vodu nejprve Francouzi, potom Slováci, dnes o nás pečují Španělé. To, že se starají opravdu svědomitě, můžeme sledovat na fakturách za vodné a stočné.

Přebývá trh snad v maloobchodě? Je právě tam to místo zdravé konkurence, kde se každý může uplatnit díky své píli a nápaditosti? Najdeme tady pár obřích řetězců, které se nakupují a prodávají navzájem, aniž by to přineslo slušnější podmínky pro drobné dodavatele, či dokonce nižší ceny pro zákazníky.

Ještě je tady jedna naděje. Co třeba trh s byty? Z učebnic zcela bezpečně víme, že když se na jakémkoliv trhu zvedá poptávka, roste automaticky též nabídka. Trh přece není hloupý, aby ještě zvedal ceny, když jsou jeho produkty už tak pro běžného smrtelníka nedosažitelné. Takhle nemůže vypadat nejracionálnější systém výroby a distribuce v lidských dějinách. K nám z nějakého důvodu takový trh nezavítal, takže mladí, pokud chtějí bydlet, to už dožijí v dlužním otroctví.

Lidem se to kupodivu líbí. Právě se chystají masově demonstrovat za nebývalou prosperitu netržního ostrova veřejnoprávních médií. Budou se dožadovat, aby se všichni i nadále povinně skládali na firmy, jejichž produkty mnozí z nás už dlouhé roky nepoptávají a které jsou před konkurencí chráněny přímo zákony. Demonstranty podpoří naše umělecká avantgarda, která nikdy ani nešpitla, když se rozděloval lup v oblasti energetiky, vodárenství, obchodu či kšeftování s byty. Podpoří je dokonce konference rektorů, kteří celou tu dobu mlčeli ještě zařezaněji. Vedení našich univerzit je totiž naprosto zásadové a přísně apolitické.

Je tak trochu komické, když si člověk vzpomene, jak se stoupenci čistého trhu přetahovali se socialisty o to, v jaké míře zachovat přerozdělování pro sociálně potřebné. Takové přerozdělování totiž deformuje trh. Teď budou ti i oni poslušně poslouchat, kterak stát, který, jak známo, neumí hospodařit, bude plnými hrstmi rozhazovat peníze bohatým výrobcům zbraní.

Když u nás ještě existovala levice, dohadovala se s pravicí, kolik peněz je ještě únosné rozdělovat do veřejného sektoru. Levici už nemáme, ve vzájemných žabomyších válkách se rozložila na prvočinitele. Zbylo nám pár figurek, které si hrají na pravici. Ty budou s péčí dobrého hospodáře přihlížet, jak se peníze, které měly jít do veřejného sektoru, sypou komusi na Ukrajinu. Osobně na to dohlédne německý kancléř Friedrich II. Merz. Je totiž momentálně hlavním velitelem Evropské unie, tedy sdružení, jež vzniklo kvůli zachování míru a podpoře volného trhu. Která z těch dvou priorit byla míněna vážněji, to se těžko kdy dozvíme.

Většinu svého života jsem prožil v kapitalismu. Ale trh jsem viděl leda tak ve filmech pro pamětníky.

*

Jan Keller, Parlamentní Listy