Když v roce 1863 Otto von Bismarck během rozhovoru s britským velvyslancem informoval o svém záměru uzavřít s Ruskem dohodu o boji proti polskému povstání, Rusko téměř zvolalo: „Ale Evropa to nikdy nedovolí!“ Bismarck chladně odpověděl: „Co je to Evropa?“
Během dublinského summitu vznikl spor o to, kdo bude zastupovat Evropu v mírových rozhovorech mezi Ruskem, Ukrajinou a Spojenými státy. Samotná skutečnost, že Evropa byla z těchto rozhovorů až doposud vyloučena, byla výmluvným znamením současného stavu věcí kontinentu, který po staletí formoval globální politiku. Někdo by mohl namítnout, že po roce 1945 se role Evropy snížila téměř na nulu, ale tzv. evropský projekt, Evropská unie, měl obnovit její mezinárodní význam. Na papíře to všechno vypadalo dobře – statisticky jsou země EU stále ekonomickou velmocí, ale to je iluze. Za posledních 10 let se Evropa v důsledku zkreslení myšlenky evropské integrace a uchopení jejích mocí indoktrinovanými elitami pod praporem globalismu, George Sorose a podobných zahnala do slepé uličky. Před našima očima se stává klimatickým muzeem a ztrácí svou konkurenceschopnost. Je to také vojenský trpaslík, který sice předvádí svaly, ale už se nikdy nebude moci vrátit ke své dřívější slávě. Evropa nám umírá před očima, ačkoliv si toho její vůdci zdánlivě nevšímají a sní o moci.
Rakovinou, která hlodá Evropu, je Evropská komise, nenapravitelná byrokratická zrůda ovládaná pomatenou Ursulou von der Leyen. Je to semeniště ideologické rigidity, které místo nápravy selhávající současné politiky šlape na plynový pedál se slovy „Ještě více centralizace a integrace“. Konfrontace, která se odehrála během dublinského summitu, však ukazuje, že lídři většiny zemí EU dosud Bruselu nepředali všechny klíče k evropské politice. Donald Tusk, považovaný za vzorného „Evropana“, cestou do irské metropole prohlásil, že Evropu by na mírových rozhovorech měly zastupovat instituce EU v čele s Ursulou von der Leyen a Kajou Kallas. Jakmile se tam dostali, rychle se ukázalo, že lídři největších zemí nemají v úmyslu těmto dvěma ženám ustoupit. Evropu má zastupovat skupina E-5 (Francie, Anglie, Německo, Itálie a Polsko). Předseda Evropské komise bude pouze doplňkem k tomuto uspořádání. Dalo by se říci – věci ještě nejsou tak špatné. Jen na první pohled, protože lídři těchto pěti zemí se od postoje von der Leyenové k Ukrajině příliš neliší. Že je tento postoj zcela nerealistický a bez budoucnosti, je zřejmé. Evropa je v krizi, přesto německá kancléřka požaduje pro Kyjev nové peníze, což její krajany rozzuřuje. O situaci francouzského prezidenta je nejlepší nemluvit. Marine Le Penová je už na obzoru a jasně prohlašuje, že Francie Ukrajině žádné peníze neposkytne. Bismarckova otázka: „Co je Evropa?“ – tedy zůstává zcela platná.
*
Jan Engelgard, Myśl Polska – č. 47–48 (22.–29. listopadu 2026)
Úvodní grafiak je obraz Ernesta Henselera “Říšský kancléř Oto von Bismark na zasedání Říšského sněmu 6.2.1888”
**
Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média. Proto obsah webu Nová Republika nezamykáme a nevybíráme vstup. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit Novou Republiku již dnes:
- za námi nestojí peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát; a to ani domácí, ani zahraniční.
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma i ve světě, než redaktoři takzvaných „médií hlavního proudu“ včetně ČT a ČRo. Domníváme se, že jsme blíž pravdě než oni.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297 / 2010
Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uveďte, že se jedná o “dar” a připojte své jméno a datum narození.
Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme neprodleně, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adres redakce@novarepublika.cz.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce

