Fanatici v europarlamentu. Z jednání výboru nemám dobrou náladu, říká Ivan David

Pořádáte v listopadu v Praze debatu „Aktuální problémy zemědělství v Evropské unii“. Co jsou tedy podle vás ty největší aktuální problémy?

Problémů, a to zásadních, je velká spousta. Zkusme si je rozdělit na vnitřní a vnější. Jako vnitřní označuji takové, které by existovaly i bez vnějších vlivů. Zejména v západní Evropě se udržuje nepříznivá struktura hospodářských podniků, totiž vysoký podíl malých, zejména rodinných farem, které mohly dobře fungovat při lokálním zásobování, ne v případě, že více než 80 % maloobchodního trhu ovládají nadnárodní řetězce, kromě toho nelze kumulovat prostředky pro velké investice pro zvýšení efektivity a konkurenceschopnosti. Tyto podniky ve velkém rychle zanikají, přestože jsou zvýhodňovány dotacemi. Na venkově je slabší občanská vybavenost, která se navíc zhoršuje, a venkov se vylidňuje, mladá generace nemá zájem o těžkou časově náročnou práci s nízkými příjmy.

A ty vnější?

Jsou to hlavně klimatické změny, které zvyšují náklady a snižují výnosy, Green Deal s jeho nesmyslnými požadavky, a s tím související „zvířatoprávní“ agenda, jako je nesmyslný zákaz klecí, prakticky nerealizovatelné požadavky na přepravu zvířat, infekční choroby a epidemie, neúměrná ochrana rychle se množících šelem jako vlků, medvědů a vyder, zákazy přípravků na ochranu rostlin, aniž by představovaly velké riziko, a náhrada za ně chybí…

A hlavně smlouvy EU s agrárními velmocemi, například jihoamerickým Mercosurem nebo Ukrajinou, kterým se fakticky tolerují postupy v EU zakázané, nehledě na sociální dumping.

To jsou jen některé problémy. Skoro všechny se týkají i České republiky.

Ale na ochraně zvířat je ve veřejnosti shoda. Zákaz klecí neměl v Poslanecké sněmovně žádné oponenty…

To je pravda. Jestliže vlivné skupiny ovládají média, tak se s racionální argumentací neprosadíte. V takzvaných obohacených klecích je jen několik slepic, které nejsou k sobě agresivní, protože se znají, a klece jsou vybaveny vším potřebným. Malé nevybavené klece pro jednotlivé slepice byly zakázány už dávno. Na podestýlce bývají stovky až tisíce slepic, které se nemohou znát, slabší jedince uklovají, v podestýlce se dobře množí bakterie, viry a paraziti, znečistěná vejce se rychleji kazí… Přechod z obohacených klecí na podestýlku je pro producenty velmi nákladný a to se musí promítnout do cen. Česká republika si odhlasovala zrušení klecí od roku 2027 jako první. Zasloužil se o to jeden pirát, původním povoláním hospodský. Neziskovky živí zaměstnance lépe než pohostinství.

Zemědělství je v Evropském parlamentu jednou z vašich agend už druhé volební období. Liší se nějak dojmy z evropské zemědělské politiky, když do ní člověk pronikne hlouběji?

Viděl jsem na venkově Západu překvapivě primitivní a nutně neefektivní podniky, ale také třeba jatka v Dánsku, kde se denně ve třech směnách poráží 10 000 prasat. Pracují tam prakticky jen cizinci z chudých zemí. Skoro všechny západní země mají ještě větší problémy než Česká republika, pokud jde např. o opouštění půdy, stárnutí a vylidňování venkova, a to i při vyšších národních dotacích. Produkce v řadě komodit v České republice značně poklesla, ačkoli bez vnějších vlivů bychom měli předpoklady pro návrat soběstačnosti, a tím i potravinové bezpečnosti ve všem, co u nás lze produkovat.

SPD hodně hovoří o potravinové soběstačnosti. Je ale v rámci unijních pravidel něco takového vůbec reálné?

Dnes to není to reálné, ale podmínky by se i tak mohly zlepšit, pokud by odbyt nebyl závislý na zájmech maloobchodních řetězců a na obchodnících s komoditami. Ti například spekulativně nakoupili obrovské množství levného ukrajinského obilí a dalších komodit a tím podtrhli výkupní ceny. Velcí mají sílu i korupční potenciál. Zaplatí si kampaň k zblbnutí občanů, k zastrašení politiků a zablokování změn. Vzpomeňme na kampaň tvrdící, že chceme zakázat dovoz tropického ovoce a značkových lahůdek ze Západu.

Změnila se nějak zemědělská politika EU v tomto volebním období, kdy má europarlament přece jen jiné složení, než v tom minulém, a nového eurokomisaře Hansena?

Zcela nepatrně se snížily některé požadavky v rámci Green Dealu, ale uzavírají se další mezinárodní smlouvy a dotace částečně kompenzující znevýhodnění zemědělců v Unii se snižuje o 23 % hlavně ve prospěch zbrojení. Bilance se zhoršuje. Zájmy obchodu dominují nad zájmy prvovýrobců a zpracovatelů. Komisař Hansen se v ničem podstatném neliší od předchůdců, možná je ještě horší. Má zajímavé kritérium. Podle něj mají dotace dostávat ti, kteří je potřebují, nepodporuje se produkce, ale kompenzuje nekonkurenceschopnost.

Koncept Green Dealu byl dominantně formulován v minulém volebním období s nadstandardně silným vlivem Zelených. Dnes se mluví o změnách v průmyslu, ale jak jsou na tom případné revize v agendách výborů zemědělského a pro životní prostředí, které sledujete vy? Rýsují se tam nějaké korekce?

Kdyby to byli jen Zelení, třetí nejmenší frakce, tak je přehlasujeme, ale jsou to i levičáci z frakce Levice, levičáčtí takzvaní „Socialisté a demokraté“, druhá největší frakce, progresivisté z Renew a velká část lidovců, což je největší frakce. K tomu se podle druhu problému přidávají další poslanci. V konkurenčním výboru pro životní prostředí vysoce převažují fanatici. Z jednání, jichž se účastním jako stínový zpravodaj, nemám optimistickou náladu, i když opatrná snaha něco zlepšit od některých poslanců je.

Když se v české politice vede debata o evropském zemědělství, obvykle to souvisí s dotacemi pro holding Agrofert. Česká opozice občas vytváří dojem, že „Babišův střet zájmů“ je zásadní bruselskou agendou. Jak je tomu ve skutečnosti?

Máte pravdu. Babiš je pro všechny fanatiky v Evropském parlamentu symbolem „průmyslového zemědělství“, které má být zničeno. Kromě toho těm, kteří chtějí zcela zrušit vliv členských států, úplně nevyhovuje, i když se snaží. Někdy ho srovnávají s Orbánem nebo Ficem. Snaží se ho dostat pod tlak. ANO je ve frakci „Patriotů pro Evropu“ a patriotismus se v EU nenosí. Společně s námi, „suverenisty“ je za plotem „cordon sanitaire“. Nemyslím ale, že bychom se měli plazit, abychom vyhověli.

Nová vláda zásadně mění přístup k některým agendám životního prostředí, třeba k výstavbě větrníků a konceptu akceleračních zón. Je tato změna české politiky v Bruselu tématem?

Samozřejmě je to tématem. Jakákoli výhrada k zhoubnému zelenému fanatizmu naráží na odpor tím zuřivější, čím jsou racionální požadavky vyjadřovány hlasitěji.

Na závěr zabrusme do politiky: V posledních týdnech sledujeme mimořádné vnitropolitické pnutí v Německu a ve Francii, dvou tradičních lídrech evropské integrace. Přenáší se nějak tato nejistota a nervozita i do Bruselu a Štrasburku?

Samozřejmě. Myslím, že kdyby dobře chápali skutečný dosah a hloubku příčin, byli by znepokojeni ještě více. Starověký čínský autor Sun-c’ znovu a znovu vydávané inspirativní knihy „Umění války“ uvádí jako jeden z hlavních předpokladů úspěchu „znát dobře sebe a znát dobře protivníka“. Jedním z hlavních problémů Evropské unie je, že nezná ani sebe, má o sobě zkreslené nerealistické představy a podceňuje protivníky. Podle toho  se volí cíle a strategii, a podle toho konflikt dopadne.