Česká republika se konečně musí přestat tvářit, že problém neexistuje. Zatímco běžný občan musí dodržovat zákony, platit daně a nést odpovědnost za své jednání, část politicky angažovaného neziskového sektoru si postupně vybudovala postavení, ve kterém fakticky zasahuje do veřejného života, ovlivňuje politickou debatu a mnohdy vystupuje jako nevolená mocenská struktura. (Přitom ve vztahu k občanům nenesou žádnou odpovědnost za své počínání, tak jako politici, kteří svou kůži nesou na trh při každých volbách – poznamenává Nová Republika)
A právě proto potřebujeme zákon FARA.
Nejde o zákaz neziskových organizací. Nejde o zákaz občanské společnosti. Nejde ani o zákaz kritiky vlády. Jde o elementární transparentnost. Jestliže někdo působí v českém veřejném prostoru a jeho činnost je financována ze zahraničních zdrojů, má mít veřejnost právo vědět, kdo za tím stojí, kdo činnost financuje a jaké zájmy jsou ve hře.
Neziskovka není automaticky synonymem pro veřejné dobro. V Česku to aktuálně platí trojnásob.
V posledních letech jsme sledovali, jak se z některých organizací stali fakticky političtí aktéři. Organizují kampaně, mobilizují veřejnost, vstupují do volebních debat, vytvářejí tlak na politiky a nezřídka se staví do role arbitra toho, co je ještě přípustný názor a co už údajně představuje ohrožení demokracie.
A přitom se mnohdy těší značnému zahraničnímu financování.
A to platí dvojnásob v případě aktivit zaměřených na mladou generaci, školství a občanské vzdělávání. Indoktrinace začíná tam, kde se z pluralitního vzdělávání stává jednostranná politická výchova a kde se studentům místo kritického myšlení předkládá jediný správný světonázor, tak jak to dělá na školách například spolek Barbory Stárek, nebo organizace bývalého pornoherce Jandy.
Zahraniční vliv nemusí mít podobu tanků ani diplomatických nót. Může mít podobu grantů, mediálních kampaní, školení, strategické komunikace a dlouhodobého budování vlivu v institucích.
V krajních případech mohou zahraniční mocnosti prostřednictvím domácích politických a společenských sítí podporovat destabilizaci státu nebo se pokoušet ovlivňovat jeho mocenské uspořádání. Nepřipomíná vám to trochu Milion chvilek?
A kdo se bojí transparentnosti, měl by si položit otázku proč.
A samozřejmě nesmíme zapomínat na Evropskou unii a její propagandu. Ta si prostřednictvím grantových programů a různých fondů vybudovala rozsáhlý systém podpory občanských a aktivistických organizací. Evropské instituce přitom nemají automaticky právo určovat, jakým směrem se má ubírat česká společnost. O tom mají rozhodovat čeští občané prostřednictvím demokratických voleb.
Představa, že zahraniční financování politicky aktivních organizací je nedotknutelné a jakákoli snaha o jeho kontrolu představuje útok na demokracii, je absurdní.
Demokracie přece znamená také odpovědnost, kontrolu a transparentnost.
A proto potřebujeme zákon FARA. Takový zákon, který jasně odliší běžnou dobročinnost od politického aktivismu financovaného ze zahraničí, ochrání legitimní občanskou společnost a zároveň znemožní skrývat skutečné finanční a mocenské vazby.
Žádné výjimky pro vyvolené. Žádné nedotknutelné neziskovky. Žádné dvojí metry.
Česká republika není pobočkou bruselských institucí, Sorosových nadací ani žádné jiné zahraniční mocenské struktury.
Naše země musí patřit českým občanům. A o její budoucnosti musí rozhodovat čeští voliči, nikoli nevolené aktivistické struktury.
Včera bylo pozdě!
*
MS, FB a Pravý Prostor
