K tomu, aby se radikálně změnila situace na Ukrajině, je třeba, aby se především radikálně změnila životní situace lidí. Nejen tak, že se „zhorší o trošku“, kdy místo pěti kusů chleba začnou vydávat čtyři. Člověk se musí ocitnout v naprosto bezvýchodné situaci: buď se ubráníš, nebo jednoznačně zahyneš.
Toto téma rozebral v interview pro server Ukrajina.ru komentátor agentury MIA „Rossija segodňja“ Rostislav Iščenko.
– Rostislave Vladimiroviči, minulý týden se konaly v USA volby do Kongresu. Republikáni je prohráli, ale Trump si ponechává možnost řídit zahraniční politiku. S čím by měla nyní počítat Ukrajina, potažmo Evropa, které tak doufaly v Trumpovu porážku?
– Každý stát existuje tak dlouho, dokud je schopen uživit se sám. Ukrajina toho není schopna už dlouhou dobu. A stejně dlouho už nemůže spoléhat vůbec na nic.
Ukrajinské elity odsoudily samy sebe ještě před Zelenským. Rozhodly se, že údajně bude pro ně výhodné hájit cizí zájmy. Že prý za to s nimi budou zacházet v rukavičkách, všude je budou vítat a ještě jim něco dají. Skutečnost je však jiná. Využijí tě, vymačkají do mrtě a vyhodí. Ukrajinu už do mrtě vymačkali. Diskuse mezi USA a Evropou se nevede o tom, zda je třeba Ukrajinu zachránit, ale o tom, jakým způsobem lze efektivně zachovat alespoň část Ukrajiny.
Spojené státy říkají: „Je po všem. Prohráli jsme. Je třeba to zafixovat. Ať Ukrajina podepíše smlouvu s Ruskem. Zachová si značnou část svých území. Část mírových podmínek stejně nebude nutné plnit. Bojové operace obnovíme, až to bude pro nás výhodné.“
Evropa však rozumně namítá: „Nemůžeme si dovolit takovou pauzu jako Spojené státy. Musíme zvítězit tady a teď. Ukrajina musí pokračovat v boji.“
Ani slovo o nějakém příměří. Naopak, Evropané se snaží vytvořit takové podmínky, za nichž budou moci vyslat na Ukrajinu své vlastní jednotky a tím vytvořit podmínky pro zachování části Ukrajiny mimo kontrolu Ruska.
Myšlenka je stále stejná: „Ukrajina prohrála, ale je třeba zachovat nějaký opěrný bod, který nebude Rusko kontrolovat, aby z něj bylo možné znovu zahájit bojové operace.“ Jsou to tedy jen různé mechanismy. Ukrajina sama o sobě nemůže v této situaci počítat s ničím. Budou ji využívat až do posledního Ukrajince. Poté se pokusí zachovat nějakou její část, aby měli záminku ke konfrontaci s Ruskem. Záminku však mohou časem najít i bez Ukrajiny. Takže na Ukrajině nestojí vlastně nic zrovna zásadního.
– Pokračujme tedy v tématu Ukrajina. Podle oficiálních údajů úřadu generálního prokurátora bylo letos zaznamenáno přibližně 300 tisíc případů neoprávněného opuštění vojenské jednotky. V souvislosti s tím vyšla najevo strašná kauza s podzemním vězením nedaleko Kyjeva. Budou se lidé nyní bát utíkat z fronty, když vědí, co jim za to hrozí?
– Lidé už dříve věděli, co jim za to hrozí. Museli je přece pořádně zastrašit, aby v nich nevznikla touha utíkat. O tom vyprávějí ti, kterým se uprchnout podařilo. Jsou biti a vyhrožuje se jim popravou, a to i v případě, že si dovolí neoprávněně opustit jednotku. Nejde o dezertování, ale prostě o to, že vyjdou za plot. Všechny tyto případy vražd a týrání přímo v jednotkách na Ukrajině se neustále zaznamenávají. Situace v ozbrojených silách se však nemění.
Nelze říci, že by tam všichni chtěli bojovat. Jednoduše se skrývali, dokud je nechytili. Ale když je chytili a nahnali na frontu, tak tam sedí a plní rozkazy. To bylo dobře vidět na lidech, které osvobodili z podzemního vězení. Ptali se jich:
– Mlátili vás?
– Ne, nemlátili. Všechno je v pořádku.
Jak se tedy může situace v ozbrojených silách změnit, když je mlátí a oni tvrdí, že je všechno v pořádku?
Samozřejmě, dezertérů na Ukrajině bude příští rok stejně víc. Situace na Ukrajině se zhoršuje a zhoršuje. Nikdo nemá chuť stát se tím posledním Ukrajincem, s nímž to všechno skončí. Kdo má dost odvahy, ten utíká. Jenže ne každý tu odvahu má.
Někteří utíkají do Evropy. Ale jak se tam dá žít a pracovat? Navíc v Evropě jsou nyní potíže s registrací jako uprchlíci, protože od nich vyžadují předložení dokladu o tom, že daná osoba nemá problémy s vojenskou službou.
Někteří se skrývají na Ukrajině. Pokud máte deset bytů, z nichž o pěti nikdo nic neví, je to možné. Pokud máte příbuzné, o nichž nikdo neví, je to také možné. Ale pokud nemáte ani jedno, ani druhé?
Mnozí utéct nemohou. Ale i tak – 300 tisíc – to je dost. Navíc se zdaleka nepočítá s každým. Někteří jsou vedeni jako pohřešovaní. Někteří utekli, ale stále figurují v evidenci jednotky. To znamená, že ve skutečnosti jsou tato čísla pro Ukrajinu ještě horší.
Všechny tyto dezertérské případy však nic nemění na jedné skutečnosti. Ti, koho chytili, pokračují v boji a zbraně proti svým vrahům neobrátí. To se děje už pět let a nic podstatného se nemění. K tomu, aby se radikálně změnila situace na Ukrajině, je třeba, aby se především radikálně změnila životní situace lidí. Nejen tak, že se „zhorší o trošku“, kdy místo pěti kusů chleba začnou vydávat čtyři. Člověk se musí ocitnout v naprosto bezvýchodné situaci: buď se ubráníš, nebo jednoznačně zahyneš. Většina si zatím myslí, že se to dá přečkat.
– Co se týče Evropy. Plynová úložiště Evropské unie jsou naplněna na 75 %. Je to nejnižší hodnota od roku 2013. Na co by se měli Evropané tuto zimu připravit?
– Na nic.
Za prvé, není to poprvé, co jsou zásoby plynu na nízké úrovni, přičemž nikdo nebránil jejich doplňování.
Za druhé, zásoby plynu neslouží jen k vytápění bytů, ale také pro průmysl. V tomto ohledu platí pro Evropu stejný princip jako v případě Ukrajiny.
Ukrajina nakupuje v současné době 5–6 miliard kubických metrů plynu, přičemž její vlastní těžba činí 15–16 miliard kubických metrů. Celkem spotřebuje 20–22 miliard kubických metrů ročně. V roce 1992 přitom nakupovala 60 miliard kubických metrů při vlastní těžbě 20–22 miliard a ročně spotřebovala 80–82 miliard. To znamená, že od roku 1992 do roku 2026 se množství plynu, jež Ukrajina spotřebovávala, neustále snižovalo. Proč? Protože jí mizel vlastní průmysl a ekonomika. Přitom Ukrajina vždy spotřebovávala 19–21 miliard kubických metrů na komunální potřeby. A o tom, že i dnes se na bytovou a komunální ekonomiku spotřebovává 16–17 miliard, není pochyb. Na potřeby průmyslu připadá 3–4 miliardy kubických metrů.
Zopakuji to: 3–4 miliardy kubických metrů v roce 2026 oproti 60 v roce 1992 – to je názorný ukazatel poklesu ukrajinské ekonomiky. V Evropě se ekonomika také zmenšuje. A plynu tam také potřebují méně. Nikdo jim nebránil, aby si v průběhu sezóny dokupovali plyn. Ano, je to dražší. Ale Ukrajina tak již postupovala. Kdysi tam byly zásobníky naplněny jen na 30–40 %, ale zimy v letech 2014–2017 proběhly víceméně klidně.
Tuto zimu však mohou nastat potíže. Ne kvůli plynovým zásobníkům, nýbrž kvůli tomu, že energetika je zničená. Takže 75 % naplněných zásobníků v Evropě není tak málo. Ještě se uvidí, jaká bude zima tam. Možná, že bude teplá.
Situace na Ukrajině a v Evropě je však podobná v mnoha ohledech. Tam i tam dochází k úpadku státní moci. Vlády přestávají plnit své funkce. Doplňování zásob plynu v letním období je jednou z důležitých funkcí státu. A to se projevuje všude. Tento úpadek však trvá už dlouho a pro běžného Evropana se v tomto ohledu nic nemění.
Ani si těch problémů hned nepovšimne. „Do práce chodím jako dřív. No jo, stouply ceny v obchodech. Ale ceny stoupají pořád, neklesají nikdy.“ Člověk pochopí, že v zemi není něco v pořádku teprve ve chvíli, kdy se situace začne katastrofálně měnit. Pocit katastrofy však u Evropanů zatím nenastal. Domnívají se, že jejich problémy budou vyřešeny, mimo jiné i na úkor Ruska.
Evropské problémy jsou tedy pro nás určitým ukazatelem. Můžeme je zohlednit ve svých strategických plánech. Pro samotné Evropany se zatím nic moc nemění.
*
Rostislav IŠČENKO – Taťána ČUGAJENKOVA – Kirill KURBATOV, UKRAJINA.ru (07:00 9. 11. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz). Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné pokud uvedete zdroj. Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce
