Takový volební výsledek se v amerických volbách do Kongresu v polovině volebního období neobjevil od roku 1994. Tehdy, v polovině prvního funkčního období Billa Clintona, získali republikáni společnou kontrolu nad Senátem i Sněmovnou reprezentantů v rámci události, která vešla do dějin jako „republikánská revoluce“. Nyní, v listopadu 2026, bychom mohli hovořit o „demokratické revoluci“ díky zisku 9 křesel v Senátu a 23 křesel ve Sněmovně reprezentantů. Demokratická strana získala plnou kontrolu nad americkým Senátem i Sněmovnou reprezentantů, což znamenalo drtivou porážku pro Donalda Trumpa.
Některá nabízená vysvětlení jsou slabá nebo v nejlepším případě velmi jednostranná.
Jedno z vysvětlení hovoří o „demografických změnách“, které mají nahrávat Demokratické straně. Toto tvrzení vychází z představy, že masová imigrace tím, že mění demografickou skladbu USA, automaticky povede k posílení strany, která důsledně podporuje zintenzivnění masové imigrace a která se staví proti hromadným deportacím a přísnějším hraničním kontrolám. Tvrzení, že imigranti a jejich potomci automaticky volí demokraty, je pravdivé jen částečně. Výsledky průzkumů CNN provedených ihned po volbách v roce 2024 naznačily, že 46 % „hispánských“ voličů hlasovalo v prezidentských volbách pro Donalda Trumpa. Navíc je realitou, že demografická struktura USA se mezi lety 2024 a 2026 nemohla nijak výrazně změnit. Naopak, Trumpova vláda se i přes kontroverze kolem ICE dokázala během dvou let postarat o deportaci přibližně 1,2 milionu imigrantů (Trumpovu porážku by se také nemělo přisuzovat tvrdé protiimigrační politice, protože podle průzkumů veřejného mínění se deportace těší široké podpoře obyvatelstva).
Jiní hovoří o ekonomických problémech, které Trump nedokázal vyřešit a které ve skutečnosti ještě zhoršil. A právě v tom spočívá část vysvětlení. Trump byl mimo jiné zvolen proto, aby nabídl řešení problému deindustrializace USA. Jeho voličstvo se částečně skládá z „bílého proletariátu“, který zradil Reagan a jeho neoliberální politika, která vedla firmy k hledání levné pracovní síly v Asii. Řešením, které si Trump zvolil k vyřešení tohoto problému, bylo obnovení obchodního protekcionismu. Trump začal uvalovat značná cla na desítky zemí, což zasáhlo nespočet odvětví. Výsledky této politiky však byly nejisté. Zatímco odvětví oceli a hliníku Trump podpořil a zaznamenalo určitý růst, malé a střední výrobní a zpracovatelské podniky čelily vyšším nákladům na dovoz průmyslových vstupů. Cla uvalená na Brazílii a některé další rozvojové země zase zvýšila náklady na různé základní spotřební zboží, od masa po kávu.
Ekonomická situace však byla již tak složitá a od února 2026, kdy Trump zahájil válku proti Íránu, se výrazně zhoršila. Jakmile Írán uzavřel Hormuzský průliv a zaútočil na země Perského zálivu spojenecké s USA, dopad na ropný trh byl okamžitý. Vzhledem k vojenskému neúspěchu USA a konfliktu, který se táhl měsíce, museli občané USA čelit nárůstu cen pohonných hmot o více než 40 %. Růst cen pohonných hmot samozřejmě tlačí nahoru všechny ceny, což vede k inflaci.
A právě zde se dostáváme k skutečné příčině Trumpova neúspěchu: Izraeli.
Protože kromě obrany izraelských zájmů neexistoval žádný jiný důvod, proč by USA měly zaútočit na Írán.
Válkou proti Íránu nebylo možné sledovat ani dosáhnout žádného zájmu. Írán nikdy nepředstavoval hrozbu pro USA, jelikož jeho geopolitika je výlučně regionální. Írán rovněž neohrožoval obchodní ani ekonomické zájmy USA, protože až do útoku z 28. února byl průliv Hormuz otevřený. Dokonce i „ropná“ logika se rozpadá, vezmeme-li v úvahu hojnost ropných zdrojů v samotných USA a skutečnost, že se této zemi podařilo rozšířit svůj přístup k zásobám díky operaci ve Venezuele.
Voliči Donalda Trumpa, sjednocení v populistické vlně, jejímž cílem je obnovit demokracii proti liberalismu elit, hlasovali pro geopolitický izolacionismus. Trumpovým voličům nezáleželo na tom, zda jsou v Íránu ženy nuceny nosit závoje, ani jaká jsou práva sexuálních menšin v Gaze. Chtěli prostě, aby se jejich daňové prostředky investovaly v rámci USA. Místo toho jim Trump přinesl zničující válku s Íránem. A to vše proto, že nebyl schopen odolat sionistické lobby, která se již dávno stala parazitickým a zhoubným prvkem v americké politice.
Najdou se tací, kteří se brání přičítat spojenectví s Izraelem hlavní odpovědnost za neúspěch republikánů, avšak tento faktor nelze podceňovat. Průzkum Pew Research například ukazuje, že 50 % republikánů z generací Z a mileniálů má na Izrael negativní názor. V roce 2022 to bylo pouze 35 %.
Lze hovořit o „antisionistickém obratu“ v republikánské straně, zejména mezi jejími mladšími stoupenci.
Nebylo to kvůli nedostatku varování: největší zastánci myšlenek „America First“, jako jsou Tucker Carlson, Candace Owens, Alex Jones, Megyn Kelly, Matt Gaetz a dokonce i republikánští poslanci jako Marjorie Taylor Greeneová a Thomas Massie, varovali již od začátku roku, že Trump zrazuje ideály hnutí MAGA a že voliči mu tuto zradu spočítají u volebních uren.
Výsledek voleb do Kongresu byl proto předvídatelný. Překvapující není ani tak samotný výsledek, jako spíše Trumpova neschopnost po této porážce uznat své chyby.
Ve skutečnosti se jako jediný rychle postavil na realistickou pozici J.D. Vance, který veřejně přiznal, že republikáni byli poraženi kvůli válce s Íránem a přílišné blízkosti k Izraeli. Rychlost, s jakou Vance poukázal na chyby vlády, jejíž je nedílnou součástí, naznačuje snahu „oddělit“ svůj vlastní obraz od opotřebovaného obrazu Donalda Trumpa.
Tento postoj potvrzuje, že Vance má zájem ucházet se o nominaci v primárkách Republikánské strany. Vanceův problém spočívá v tom, že v tomto souboji bude čelit Marco Rubiovi, současnému ministru zahraničí USA, jehož spojenci na Floridě byli jedinými republikány, kteří v těchto volbách zaznamenali široký úspěch.
*
Raphael Machado, Trump’s betrayal of MAGA takes its toll vyšel 5.11.2026 na Strategic Culture, překlad Zvědavec
