Editioral vydám vždycky na Nový rok, abyste Vy, čtenáři Kosy věděli, co můžete v příštím roce od tohoto blogu čekat.
Kosa za pár dní, konkrétně 31.1. zahájí 15. rok své existence. Za rok by tedy, tak říkajíc, mohla dostat občanku. Kdyby se nějaká blogům dávala. Ale na tom nezáleží. Co důležitého je, reprezentuje jiné číslo – že vydala, do okamžiku kdy klepu tenhle příspěvek, více než 12 500 různých příspěvků, od několika stovek autorů.
Někteří jdou s Kosou dlouho, jiní jen nakoukli, jiní zjistili, že pro ně není tím pravým ořechovým a vykročili jiným směrem. Někteří při tom cítili potřebu pořádně nahlas prásknout dveřmi a pořádně si odplivnout. Respektive, ti nejzarputilejší a nejzakyslejší mají potřebu plivat pořád. Nezbývá než konstatovat:
…a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům….
Už proto, že tentokráte je to poprvé, kdy doopravdy netuším, co vám k budoucnosti Kosy vlastně má sdělit.
Ano, řadu posledních let jsem se zabýval tím, jestli blog udržím. Zda v sobě pořád najdu dost síly pokračovat, denně trávit u klávesnice psaním a vyhledáváním materiálů nějakých 8-10 hodin. Deptala mne viditelná marnost toho úsilí. Zejména po volbách 2021, kdy propadl milion protifialovských hlasů a k moci se tím pádem dostala parta neuvěřitelně prolhaných a neschopných pozérů, jejichž jedinou devizu představovala totálně ohnutá páteř před cizími potentáty. Vše se umocnilo o rok později, kdy v prezidentském klání dvou bývalých kádrových a karierních komoušů, zachycených co by spolupracovníci předlistopadových tajných služeb vyhrál ten zdaleka horší…
To si pak doopravdy říkáte – proč to vlastně dělám? Jaký výsledek má ta moje usilovná dřina? Asi bych to byl už dávno zabalil, kdyby nevypukla nesmyslná válka na Ukrajině. Propaganda, na níž tehdy okamžitě najel kolektivní Západ, včetně zákazu nevhodných webů vdechla Kose nový život. Najednou dostala její existence smysl. Informovat o tom jak to doopravdy je, nastavit tupé, hloupé a prolhané propagandě zrcadlo. Zrcadlo v podobě neortodoxních a nepropagandistických textů ze zdrojů, které nešlo zpochybnit nálepkou kremelští trollové. Míním Jeffreyho Sachse, Johna Mearsheimera, Seymoura Hershe a pár dalších, plus weby typu New Yorker, Newsweek a podobně.
Ze začátku představovalo neuvěřitelnou dřinu z hloubi internetu tyhle texty doslova dolovat. Připomínalo mi to středověkého kutnohorského havíře, který s primitivní lucernou a krumpáčem někde v hlubokém dole hledá stříbrnou žílu.
Takováhle rumařina velmi rychle otráví. Zpravidla. To ovšem tentokráte nefungovalo! Protože kontinuálně docházelo k potvrzování stálého pravidla o dezinformacích, jež říká, že dezinformace se liší od informace jen v čase! Takže ten proud zdrojů, jenž opouštěly pohodlný smrad washingtonsko/bruselsko/pražské propagandy stále sílil. Aby dnes už na tvrdé kritické názory k ukrajinské válce člověk narazil téměř kdykoliv. Tohle udrželo Kosu v chodu a při životě v roce 2023 a vedlo k jejímu znovuvzkříšení po mém návratu z nemocnice o rok později, kdy jsem ji skoro 5 měsíců nevydával. V té době jsem cítil velkou velkou vděčnost k té více než tisícovce čtenářů, kteří den co den, znovu zkoušeli, jestli Kosa přeci jen neobživla…. Imponující věrnost vážení – díky Vám za ni.
Nešlo, jakmile mi síly dovolily – nepokračovat. V roce 2025 už vše šlo snadno. O motivaci se postaraly parlamentní volby! Tohle nešlo odignorovat. Zejména po tom, co předváděl čtyři roky zastupující ukrajinský protektor v Paze a jeho Obludárium prolhaných a neschopných.
Kosa měla dostatečně jasno předem. Původní plán zněl – podpořit Babiše a ANO, aby jejich mandát byl co nejsilnější. Tohle nastavení změnila až před prázdninami, kdy jednak došlo ke spojení stran tradiční levice a jednak mne pronásledoval stále neodbytnější pocit, že se Stačilo! nemusí, přes všechny prognozy do parlamentu dostat….
Bohužel se oba pocity/odhady ukázaly býti pravdivé!!! Bylo to hořkosladké vítězství. Ano Fiala a Obludárium šli od válu. Ale klasická levice do naprostého politického zapomnění…. V Česku ji zastupuje jeden z nejbohatších oligarchů…
Abych to uvedl do kontextu – všeobecné a rovné hlasovací právo pro muže i ženy bylo v Republice Československé zavedeno do praxe teprve v roce 1920!!! Tedy teprve před 105 roky… A díky němu přesně ty partaje, vlastně TA partaj, která jej vybojovala proti vůli ostatních – sociální demokracie, díky němu zmizela v propadlišti dějin…. Za mne nikoli historický paradox, nýbrž debakl. Za který atomizovaná a narcistní česká společnost v budoucnu těžce zaplatí…
Ale už toho nechám, nehodlám psát nějaký historizující článek. Jen chci poukázat na to, že to, co mne drželo loni u vydávání Kosy na jedné straně znamenalo sladký triumf, na druhou stranu hořkou porážku!
Takže jsme opět u základní otázky – proč vydávat Kosu dál??? Jaký to má smysl, když vždycky na konec….
Musím se ale opravit! Jsme u mé BÝVALÉ základní otázky. BÝVALÉ je to klíčové.
Dnes řeším úplně něco jiného – jak dlouho mi síly dovolí vůbec Kosu vydávat? Každý den ráno řeším problém – mám ještě na další číslo nebo už ne? Nepíši to rád, ale tak to je.
Snažím se Kosu držet v určitém obsahovém předstihu – na 4-5 dní. Jakkoli vím, že to prudce snižuje její schopnost reagovat na aktuální politické dění. Ale je to prostě nutný kompromis. Zatím udržitelný. Klíčovým slovem je ZATÍM.
Nefňukám a nestěžuji si. Jen popisuji realitu. Až zjistíte, že Kosa nějaký den nevyšla, tak… tak co? Nevím… Tak prostě nevyjde. Svět se nezboří.
S otázkou ´jak dlouho ještě?´ se pojí ještě druhá zásadní otázka
Co s Kosou dál?
Kdyby byl mistr Leo K. mladší, dejme tomu o nějakých 20-25 let, tak mu ji bez mrknutí oka předám, respektive – daruji! Byla by v těch nejsprávnějších rukách. Ale není. Já sám doma pokračovatele nemám. Zkoušel jsem kohosi mladšího, spolehlivého a vhodného oslovit, ale chápu, že chce mít jiný život.
Takže – co s Kosou dál? Sebeméně netuším!!! Asi zanikne. A proč ne? Když může sociální demokracie, proč ne malý blog? Ostatně, dnes píše, natáčí videa podcasty každý, kdo dosáhne na klávesnici nebo na mikrofon. Bez ohledu na to, zdali má co říci nebo ne. A skoro to na mne dělá dojem, že čím plošší a primitivnější obsah, tím větší echo u společnosti.,,, Ale třeba si jen fandím…
Vím, že letošní Editioral je neveselé čtení. Ale nic lepšího nemám. A Kosa konec konců nikdy neaspirovala na to , aby se stala pokračováním nebo reinkarnací Kulíkova veselého kalendáře.
Jedno vím zcela bezpečně. Pokud Kosa přijde s novými čísly, rozhodně je opře o vyzkoušený autorský a tipařský kmen.
O mistra Lea K., Harrypa, Geordyna, Jiřího Jírovce, Honzy Řezníčka a pár dalších. Tvoří zlatý fond Kosy. Jakkoli s nimi zacházím leckdy dost macešsky. U tipařů, dál sázím na Yana, Adama, Alexe a další a další.
Všichni vzpomenutí a desítky nejmenovaných jsou dnes mojí nedílnou součástí! Mé mysli, mého vnímání, mého cítění. Díky jim za to.
Takže, když to shrnu – ohledně roku 2026 a Kosy vám neslibuji vůbec nic. Protože nemohu slíbit nic sám sobě.
Děkuji za pochopení.
*
vlk, Kosa Zostra
