Donald Trump po svém nástupu do Bílého domu se stylizoval do role mírotvorce, kterému jsou cizí bývalé imperialistické výboje jeho předchůdců. S tím, že si stanovil za cíl ukončit válku na Ukrajině.
Staré přísloví říká, že člověk chce věřit především tomu, co si přeje, aby se stalo – viz přání otcem myšlenky. Takže nezastírám, že jsem patřil k těm, co si takhle Trumpa projektovali. A dokonce do rámce té projekce patřilo i zasazení jeho America first! a například i celní válka, kterou zahájil s celým světem. Jako správný pokus vyřešit americké/světové potíže. Ačkoli šlo jen a pouze o celoplanetární kořistnictví.
Jenže po sobotním nočním útoku na Venezuelu, únosu jejího prezidenta Madura s manželkou už člověk nesmí klamat sám sebe. Natož druhé. Navíc po letním útoku na iránská jaderná zařízení je to už druhý případ nevyprovokované ozbrojené agrese proti cizímu suverénnímu státu! Ovšem státu, jenž má tu smůlu, že netančí podle washingtonských, respektive Trumpových not. Jediné hodnocení, jenž lze nyní v souvislosti s Trumpem přijmout zní:
Donald Trump je mezinárodní desperát, gauner a válečný zločinec!
Útok na Venezuelu, suverénní stát a únos jejího prezidenta, je a vždycky bude, dle mezinárodního práva zločinem!
Stokrát může americký prezident a jeho mediální poskoci, včetně poslušných vrtichvostů z Evropy cosi vykřikovat o Madurově legitimitě nebo vykládat báchorky o tom, že Maduro snad řídil drogové operace, včetně těch ve Spojených státech. Vždycky to nakonec vyjde stejně – USA ve flagrantním rozporu s mezinárodním právem přepadly cizí suverénní zemi, od níž jim nehrozilo sebemenší nebezpečí, a která se vůči USA ničím neprovinila! Jednoduše jde o válečný zločin!
A Donald Trump předvedl světu svou pravou tvář! Tvář bezohledného desperáta a gangstera, který kvůli osobním ziskům a dejme tomu americkým zájmům, se neštítí ničeho.
Zapomeňme na jakoukoli jeho roli mírotvorce!!! Soudím, že v sobotu v noci naděje na mírové řešení ukrajinské krize definitivně skončily. Trump změnil stranu, přešel dle mého názoru na pozice evropských jestřábů a všech, kdo na Ukrajině chtějí prodloužit válku. Tohle byl první krok. Vysvětlíme si dále proč.
Na triviální otázku proč k útoku na Venezuelu sáhl existuje jedna zásadní jednoduchá odpověď – protože Venezuela vlastní největší známé zásoby ropy na světě a Trump si usmyslel, že je vhodné, aby se dostaly minimálně pod kontrolu Spojených států. Lépe do jejich vlastnictví. To jistě ukáží budoucí týdny.
Je to všechno?
Nemyslím. Ta agrese vůči Venezuele a únos tamního prezidenta sledovala daleko více cílů a Trump jejím prostřednictvím poslal jasné poselství celému světu, ale především několika vybraným zemím. Pojďme si to probrat!
Tvrdím, že si Trump v rusko ukrajinské válce vybral stranu a to nejspíše definitivně – nakonec se rozhodl pro Kyjev. Což znamená budoucí zostření kurzu proti Rusku. Venezuela byla/je ruský spojenec.
Jenže v listopadu jsou poločasové volby do Kongresu a Trump je nechce prohrát. Jakkoli se tak nejspíš stane. Tahle akce do značné části představovala show pro americké publikum – drsný, spravedlivý a rozhodný šerif Donald likviduje bez mrknutí oka drogového padoucha jménem Maduro! Prostě tak, jak to Američané mají rádi!
Ale jak to souvisí s příklonem k Ukrajině a tedy nutným tlakem na Rusko? Jednoduše! Pětice největších producentů ropy a plynu na planetě má stabilní složení
Saudská Arábie. Katar, Rusko, Irán, Venezuela.
Z této pětky jsou dva členové – Irán a Venezuela pod embargem. Tlak na Rusko znamená dostat ze světové scény ještě ruskou ropu a plyn. Co asi tak udělají světové ceny? Snadno domyslet! A v roce kongresových voleb zdražit Američanům benzín a plyn?
Holá politická sebevražda! Zablokovat Rusko bez uvedení venezuelských či iránských kapacit na světové trhy není jaksi politicky průchozí! Takže druhý důvod proč ovládnout venezuelskou ropu! I když osobně si myslím, že nad tímto argumentem stojí ještě vyšší priorita – americká kontrola nad těmi největšími známými světovými zásobami. Planetě prostě pomalu začínají docházet zdroje skoro všeho – energetických uhlovodíků, uranu, pitné vody, orné půdy. A Trump si to uvědomuje a zkouší zchlamstnout všechno co vidí, respektive – na co dosáhne. Tak, aby to jednak nedostali konkurenti – zejména Čína ne, jednak, aby v době budoucího nedostatku se USA etablovaly jako ostrov blahobytu. Na úkor všech ostatních.
Ale ani tohle vyčerpávající ohledně všech důvodů pro tu gangsterskou agresi. Poslal několik jasně čitelných poselství.
To základní první celému světu – zní
Amerika, minimálně pod mým vedením si bude dělat, co bude chtít a nikdo, opakuji nikdo nás nezastaví! Na nikoho a nic nebereme ohledy. Mezinárodní právo mne nezajímá, zájmy jiných také ne. Když se rozhodnu, budu jednat podle svého! Zkuste mne zastavit!
A pak v té akci je přibaleno několik poselství specifických!
Pro země jižní Ameriky, pro Rusko, pro Čínu, Irán,
To pro jižní Ameriku sděluje toto:
Máte jedinou možnost – naprosto a bezvýhradně akceptovat politiku a požadavky Spojených států. Jestliže tak neučiníte, skončíte jako Nicolás Maduro. Delta Force si pro vás dojde a nikdo, opakuji – nikdo vás neochrání! Jsem velmi zvědav, jak se, ve světle agrese proti Venezuele budou vyvíjet vztahy USA – Brazílie a USA – Mexiko! Mexiku už v mezičase stačil Trump pohrozit. Nicméně tyhle dvě země jsou poněkud jiná váhová kategorie než nešťastná Venezuela! Mexiko skoro 140 milionů obyvatel, Brazilie 212 milionů. Vedle toho jde o ekonomicky nastupující mocnosti budoucnosti. Jak moc by se svět divil, kdyby se zítra a konto toho přepadu rozhodly, že zahájí proces, který je přivede co nejrychleji k vlastnictví jaderných zbraní? Protože příklad Severní Koreje dokumentuje, že jen tahle cesta funguje jako garance státní suverenity i pro ty, kteří ignorují americká přání a nařízení. Netvrdím, že to tak být musí, ale jen, že bych se takové reakci nedivil. Poslal by Trump bombardéry, jak to učinil s Iránem? Na Mexiko s nímž má společnou hranici? Aby tam vytvořil zhroucený stát? Na Brazílii s její ohromnou rozlohou?
Trump klidně může předvádět svaly a svou akcí se chlubit. Nicméně třetí svět – globální Jih, jak mu nyní říkáme, vyvodí z té akce svoje vlastní závěry. Jež nejsme nyní schopni dohlédnout a řada z nich se USA a Trumpovi jistě nebudou líbit. Prostě nastane stejný proces jako u protiruských sankcí – podle zákona akce a reakce. A zejména reakce nepředvídané.
Část třetího světa se nepochybně nechá zastrašit, což Trump zamýšlel. Část zaujme vyčkávací, ale v podstatě – skrytou protiamerickou pozici a další skupina začne s aktivními opatřeními na ochranu své vlastní svrchovanosti – tak aby byla ze strany USA co nejméně zranitelná. Míním tím zejména ropné státy Blízkého východu – světové financiery! Mimochodem – dle mého soudu Trumpova venezuelská story představuje i jasné varování Saudům, Kuvajťanům, Katařanům, Ománcům a podobným – sledujeme vás a pokud…
Jenže to pokud má svoje limity. O těch později. Ale to varování pro tyhle země tam bezesporu je.
Speciálními adresáty akce Venezuela pak představuje trojlístek Irán, Rusko, Čína. Každému je sdělováno cosi jiného:
Vůči Iránu jde o otevřenou hrozbu! Ostatně Trump se tím ani netajil, když vzkázal ajatoloáhům, že pokud proti demonstrujícím v Teheránu použijí sílu, on zakročí také silou! Prostě hrozí dalšímu nezávislému státu. Ačkoli on sám, proti chaotům povolal do amerických měst naprosto bezpříkladně Národní gardu! Uvidíme, co bude dál. Protože opakuji – americké možnosti jsou ohraničeny jasnými limity. I ve vztahu k Iránu.
Rusko?
Kdyby Moskva nebyla vázána válkou na Ukrajině, troufnu si predikovat, že by k téhle agresi nikdy nedošlo. Že by Putin zareagoval už na zvyšující se napětí kolem Venezuely a vyslal na Madurovu podporu nejméně letecké jednotky. Podle hesla – útok na něj je útokem na Rusko. A otázka útoku na Venezuelu by dostala podobu – Trumpe a USA, stojí vám venezuelská ropa za riziko jaderné války s Ruskem? Jak by v tomto případě Trump reagoval?
Jenže Rusko má v současnosti úplně jiné starosti! Bojuje osudovou válku na Ukrajině, snaží/snažilo se současnou americkou administrativu proti sobě nepoštvat a dát šanci míru dle ruských podmínek. Čehož americký prezident bezostyšně využil. Či spíše – zneužil. A mně nezbývá než zopakovat, že jsem přestal věřit na jeho mírovou misi a že přešel do protiruského tábora. V neposlední řadě proto, že útok na Caracas a Madurův únos je prostě ponížením Ruska – Trump tím totiž sdělil světu, kromě jiného – vidíte, jakou praktickou hodnotu představují ruské bezpečnostní záruky? A to už podruhé. Poprvé se stalo totéž, když Izrael a následně Izrael s USA napadly Irán. Také ruského spojence…. Vůbec nepochybuji, že takhle ta kalkulace v Bílém domě byla připravena! A vyšla dokonale! Rusko se zmohlo akorát na další rétorické prohlášení, které vůbec nic neřeší.
Nicméně každá mince je o dvou stranách. I tahle ruská. Po americkém přepadení Venezuely je právně nemožné cokoli, ohledně Ukrajiny právně vyčítat Rusku. Venezuela USA nijak neohrožovala. Neumístila a ani nechtěla umístit na svém území ruské jaderné rakety nebo něco podobného.
Další poselství, osobně se domnívám, že to vůbec nejhlavnější, je adresováno Pekingu. Je dost podobné vzkazu Rusku – koukejte vy i zbytek světa, jak jste vůči naší síle bezmocní. Když já se rozhodnu kdekoli udeřit, vy se zmůžete jen na plamenné řeči, ale že byste někomu poskytli opravdovou ochranu? Ani nápad! Svět vidí naši sílu a vaši slabost! Do války s námi kvůli Venezuele nepůjdete, saláti!
To všechno je pravda. Jenže Čína není Rusko! Čína je skutečná, nikoli jen jaderná velmoc. A velmi dobře si uvědomuje, kde všude ZATÍM za USA zaostává nebo má, ve srovnání s nimi, slabiny. A cílevědomě pracuje na jejich odstranění a svém posílení. A za normálních okolností je otázkou času než, se pozice obou zemí obrátí.
Vsadil bych se, že Peking, který dosud nejevil žádné velké aspirace po vytváření sítě vojenských základen po světě nyní dost možná a navíc hodně rychle přehodnotí svůj postoj – přesně jak jsem psal ohledně Moskvy, naše základna v zemi X znamená, že americký útok na tento stát je útokem na Čínu a Washingtone, jsi ochoten risknout III. světovou třeba kvůli Bolívii nebo Peru? Když ty máš základny v Japonsku, Jižní Koreji, na Filipinách, tedy v našem bezprostředním okolí, proč bychom je my nemohli držet v uvedených státech nebo třeba Nicaragui nebo na Barbadosu? Nebo kdekoli jinde?
I takovouhle reakci klidně ta americká sobota může vyvolat. A to nemluvím o Tchajwanu! Odbočím – čekám, kdy Vystrčil přijde s urgentním prohlášením, že on je taky Venezuelan… Ale dost srandiček, i k tomuhle se ještě dostaneme! Zpět k Tchajwanu. Svět uznal teorii jedné Číny. Tedy v podstatě to, že Tchajwan je její součástí, dočasně odštěpenou ale přesto součástí. Nicméně Pekingu je soustavně bráněno, aby došlo ke sjednocení s ostrovem. V podstatě především proto, že ostrov slouží Američanům jako tzv. první ostrovní linie zadržování Číny a jejího námořnictva, jako nepotopitelná letadlová loď. Sekundárně jako nenahraditelný zdroj světové produkce nejpokročilejších čipů, bez kterých by západní ekonomiky v řádu několika málo roků ztratily jakoukoli šanci vůči Číně. Tchajwanci to dělají chytře, ba přímo skvěle – nespoléhají na žádné bezpečnostní smlouvy s nikým, nýbrž na to, že ty nejvýkonnější obvody vyrábí jen na svém ostrově, takže ochrana je jim poskytována automaticky.
Nicméně v Tchaj pej asi není po sobotě vůbec veselo! USA sdělily světu, že mezinárodní právo neplatí pro toho kdo se cítí být dosti silným, aby je mohl porušit. V Pekingu si to vyhodnotili zrovna tak. A teď jde jen o to, kdy se Čína začne cítit dosti silná, aby si pro Tchajwan mohla dojít! Příklad byl dán. A Číňané disponují zatraceně dlouhou pamětí!
Ameriky sice poslala Pekingu vzkaz – zkusíte jít do války kvůli Venezuele a Madurovi? a dočkala se předpokládané odpovědi. Jenže Čína není včerejší. Všechno v politice co my na Západě vymyslíme, oni už si ve své dlouhé historii stokrát vyzkoušeli! Takže nepochybně vyvodí praktické důsledky a opatření, které se nám velmi nebudou líbit!
A nakonec se dočkáme opakování už klasického scénáře – zatímco Západ a jeho vůdci myslí v horizontu příštích voleb, čínské elity v horizontu století a možná ještě dále. Kdo získá navrch, jestli neustále směr měnící politchaot nebo dlouhodobá cílevědomost leží na bíle dni.
Kdybych musel hádat, tak očekávám, že Čína minimálně
– začne intenzivně propojovat svoje území plynovody a ropovody s ruskýmí nalezišti na Sibiři, tak, aby v co nejkratším čase omezila svou energetickou závislost na námořní dopravě, kterou mohou Američané kdykoli v Hormuzském nebo Malackém průlivu, či kdekoli jinde silou přerušit. Produktovody ze Sibiře by tenhle problém vyřešily a navíc by pomohly i Rusku ohledně odbytu uhlovodíků mimo sankce,
– Čína už disponuje největším světovým námořnictvem. Nicméně ne dostatečně velkým, aby kryla celoplanetárně svoje zájmy. USA disponují 10 letadlovými loďmi s odpovídajícím doprovodem. Peking třemi. Navíc v nevýhodném geografickém rozmístění v podstatě vnitřního, Jihočínského moře, odkud by se přes obě „americké obranné linie ostrovů“ – první Japonsko, Tchajwan, Filipíny, druhý Guam, Mariany a celá Mikronesie, musely probojovat do volných vod Tichého oceánu. Troufnu si tvrdit, že si Venezuelu s Pekingu vyhodnotí tak, že když existuje těch 10 amerických letadlovek, pak jejich vlastní námořnictvo jich bude mít minimálně 15, ale nejspíše 20, aby nepřetržitě patrolovaly na všech světových oceánech kolem planety. Čína disponuje jak technickými kapacitami něco takového, dejme tomu během jedné dekády zrealizovat. Jak výrobně, tak finančně. USA nikoli. A pokud by Říše středu takto ovládla světové oceány, co asi udělají USA?
– Jak napsáno výše – Čína začne vytvářet vlastí řetězec celosvětových vojenských základen. Se všemi důsledky, které to pro světové geopolitické klima přinese!
Trump se předvedl, kvůli těm představitelně nejkrátkodobějším politickým cílům jako desperát a gangster. To už jsme si několikrát řekli. Co další politikářští papaláši tzv. kolektivního Západu? Klasická banda ubohých pokrytců….
Jeden by, při jejich rozhodném postoji k ruské agresi na Ukrajině čekal, že se v průběhu soboty naléhavě sletí do Brusele a tam okamžitě připraví balík protiamerických sankcí, zmrazí americká aktiva u Euroclearu a poskytnou všemožnou pomoc napadané zemi a ono – ono NIC!!! Nanejvýš výzvy k jednání a pokojnému řešení, ale především tlachy o nelegitimnosti Madurova režimu a tak podobně!
Ve světle těhle duševních morálních pokřivenců platí – když se nám nějaký režim nelíbí, prohlásíme jej za nelegitimní a když se tak stane, lze proti němu vystoupit jakkoli, včetně vojenské síly a unesení prezidenta země a jeho manželky!! A basta! Protože takhle to my chceme! To je náš svět podle našich pravidel! Kde platí jen jedno základní pravidlo – my můžem všechno a rozhoduje jen to, jestli se nám někdo líbí nebo ne!
Že se nejspíš kolektivnímu Jihu chce z takového přístupu zvracet? To v Bruseli, Londýně, Paříži nebo Berlíně nikoho nezajímá! Zatím. Papalášky a papaláši ze jmenovaných měst si totiž pletou svoji a Trumpovu pozici. Jestliže predátor a gangster Donald vystupuje z pozice síly a leckoho z třetího světa zatím pořád ještě zastraší, pro gynekoložku, a trapné figury typu Starmer, Macrona, Merz tohle neplatí. Ty si ani někde v Timbuktu nebo na Makču Pikču, ba ani nikdo v thajské džungli nikdo s Trumpem nezamění! Každý ví, že jde o trapné panáky, co promrhali dědictví otců a dnes představují už spíše klauny než státníky nějakých silných států. Že jde oprázdné a bezmocné pozéry. Takže když si netroufnou dát to „vyžrat“ Spojeným státům, Evropu rozhodně šetřit nebudou! Ví, že my jim lžeme, tak jako s Gazou a podle toho s námi budou zacházet.
Už jsem docela dlouhý, ale pár věcí zbývá ještě pojednat. Konkrétně dvě:
1- provedení akce
je nutné konstatovat, že Američané operaci připravili naprosto dokonale! Jejich zpravodajské služby odvedly naprosto excelentní práci, srovnatelnou s precizností izraelského Mossadu!
Speciální jednotky šli najisto a vše zvládly bleskově. Však také na ruských kanálech je ohledně velmi realizace té akce mimořádně živo! A všichni srovnávají tuhle operaci s ruským úderem vůči Kyjevu. Že ta komparace vychází pro Rusy naprosto debaklozně netřeba konstatovat. Dokonce se v různých obměnách objevuje požadavek, aby si Moskva dovezla pár vysloužilých amerických generálů a plánovačů, až příště bude chtít cosi dalšího řešit silou. A nezdá se, že by šlo jen o černý humor…
Opakuji – provedení akce jak z hollywoodského filmu!
2 – americké limity
V předchozím textu jste opakovaně četli o tom, že americký zásah ve Venezuele má svoje limity. A totéž u případné akce proti Iránu. Tím limitem je pozemní operace většího než bleskového rozsahu.
Ano, Trump a jeho armáda skvěle uspěla v téhle spektakulární akci! Nicméně zatím zdaleka nic není rozhodnuto. Maduro je v americkém zajetí a bude postaven před americký soud s naprosto směšnými obviněními! Nicméně bude to stačit na změnu režimu? Američané doufají, že ano, ale jisté to zdaleka není. Všechno nejspíš rozhodne venezuelská armáda! Když zůstane věrná Madurově režimu, tak Trumpe co?
Bombardování? Blokáda? Na základě čeho? Jak dlouho takový protiprávní akt bude asi tak udržitelný?
Říká někdo – invaze Američanů, jako kdysi v roce 89 do Panamy to vyřeší? Panama a Venezuela představují dva rozdílné světy! Ve Venezuele lze snadno vést dlouho opotřebovávací guerillovou válku! K nasazení pozemních sil by Trump potřeboval souhlas Kongresu. Velmi pochybuji, že by jej získal. A i kdyby – jak dlouho by veřejné mínění ve Spojených státech něco takového tolerovalo, když už dnes je většina Američanů proti venezuelské akci? A to poslední, co si Trump může dovolit, je velká pozemní operace!!! To v USA je krajně nepopulární téma. A tak nějak mi vychází, že si zadlužené USA další dlouho válku, podobnou té afghánské, jen tak nemohou dovolit. Že by ji ani neufinancovaly.
Totéž Irán. Změnu režimu v Teheránu, nejspíš, nelze dosáhnout bez velké a komplexní obří pozemní operace. A to je přesně to, na co Američané ani na Blízkém východě, ani v Latinské Americe nemají!!! Něco jiného je bleskový, spektakulární chirurgický úder a cosi úplně, ale úplně druhého pak velká a dlouhá pozemní válka!!!!
Takže jestli se Madurův režim, bez své hlavy nezhroutí a to rychle, snadno se stane, že z Trumpova triumfu nastane Trumpova blamáž!
Trump šel do rizika kvůli poločasovým volbám. Podle mne je prohraje stejně. Pohřbil tím mír na Ukrajině a renesanci vztahů s Ruskem, poslal jej naopak do ještě těsnějšího spojení s Pekingem. A nejspíš nastartoval spoustu zatím neviditelných světových změn, které zásadně překreslí svět. Nikoli k našemu prospěchu!
A ještě něco – být Dánskem, o Gronsko se nyní bojím hodně intenzivně!
*
Petr Vlk, Kosa Zostra
