Jak funguje Hrad? Turek je problém, Pavel je norma
Filip Turek má být ministrem, protože Andrej Babiš nemá kam uhnout. Motoristé mají v ruce pojistku vlády a Turek je její západka. Všechno ostatní je dekorace pro kamery. Prezident Petr Pavel do toho vstupuje s vážnou tváří strážce hodnot a oznamuje, že Turka nejmenuje. Prý kvůli morálce a minulosti.
přechodem do role generála po převratu. To, proti čemu lidé cinkali klíči, to, čeho byl Pavel do očí bijícím symbolem, se mu kafkovkou proměnou v ohavného brouka změnilo v certifikát zkušenosti. A teď káže o nevhodných výrocích na sociálních sítích.
Babiš Turka navrhne, protože musí. Pavel ho blokuje, protože může. A tomu se říká rovnováha moci. Nejde o životní prostředí ani o slušnost. Jde o to ukázat, že i po volbách existuje poslední razítko. Razítko lampasáka.
Pointa je prostá. Kdo má Hrad, rozhoduje o morálním selhání druhých. Kdo vyhraje volby, má držet ústa a krok. Personální verdikt vydává někdo jiný – guma s pamětí pečlivě přepsanou, které v dokonalém kotrmelci tleská zkorumpovaný předlistopadový disent. Voliči to sledují z první řady. A mlčí. Zatím.
**
Globální oteplování narůstá, bez ohledu na počasí
Mráz v okna duje, v světnici teplo u kamen, jak už velmi dávno upozorňoval náš národní básník Karel Jaromír Erben. Neměl k dispozici umělou, ale svou přirozenou inteligenci. A zkušenosti předků.
Televizní Michal Žák má zjevně k dispozici jen tu umělou. Víc nepotřebuje. Má jasné noty. Dnes a denně musí on a jeho podřízení v superpolitickém oddělení ČT dokazovat, že stále existuje globální oteplování.
Po studeném podzimu a chladném začátku zimy musel právě se skřípěním zubů ohlásit vpád arktických mrazů. Doplnil to grafem, jak jsme prý zase měli další rekordně teplý rok. Zvláště na některých stanicích, jak pravil, které měří teploty nejméně třicet let. Grandiózní udání. Teploty se totiž měří již od 19. století. Ty, co instalovali před 30 lety – ponejvíce u zdrojů tepla – už byly součástí práce na oné grandiózní lži. Nemluvě o tom, že počasí a klima spolu vůbec nesouvisejí.
Kdo si však připravil protiproudní roční předpovědní kalendář, pro nějž sběr dat právě na Tři krále končí, je na tom stejně jako Karel Jaromír. Takže na politickou předpověď počasí nemusí brát zřetel. Ostatně jako na celou prolhanou Českou televizi.
**
Politickým hrdinům za klávesnicí jsou lidé ukradení
Europoslanec Ondřej Kolář, syn Pávkova přítele na telefonu, dostal na síti X morální záchvat. Ministru zahraničí Petru Macinkovi vzkázal, ať po svržení Madura okamžitě jedná, a dostane bezdůvodně vězněného Jana Darmovzala z venezuelského vězení domů. Prý nastávají chvíle, kdy sledovat situaci nestačí.
Zní to hezky. Jenže Darmovzal sedí ve venezuelské cele od září 2024. Bez soudu. Výhradně jako nástroj politického nátlaku na Českou republiku. A diplomacie Jana Lipavského na něj po celou dobu kašlala. A předváděla svalnaté – mlčení.
Darmovzalovi rodiče psali prezidentu Madurovi. Dopis předali Lipavského úřadu. Ministerstvo jej ale neodeslalo. S Madurem se prý nemluví. Rodičům to řekli až po měsíci. Francouzi mezitím jednali, a své občany dostali ven. My jsme si hráli na havlistické hodnoty.
I Kolář. Dnes moralizuje. Ale šestnáct měsíců mlčel. Netlačil na Lipavského, neoslovil Fialu. Teď je najednou svalnatec.
Když jde o tweety, jsou Kolářové hrdiny. Jde-li o českého občana v cizí cele, zbaběle mlčí. Podporu rodině supluje bývalý ministr Cyril Svoboda. Kolář jen ubožácky využívá situace, aby si rýpnul do nové vlády. Čeští občané jsou mu ukradení.
**
Lid hlasoval špatně. Halík spouští poslední soud
Tomáš Halík ve svém novoročním mudrování vysvětluje, že volby prý otevřely cestu k moci lidem, které Masaryk nazýval patologickou sedlinou.
Lid špatně hlasoval, nepochopil vyšší dobro. Logika je jednoduchá a děsivá: buď zrušit volby, nebo zrušit ty, kteří volí špatně.
Halík, bývalý normalizační kádr Institutu pro výchovu vedoucích pracovníků při ministerstvu průmyslu ČSR, dnes káže o amorálním demagogovi v Americe a sám se stylizuje do role morální smetany národa. Pro Jiřího Pehe jsme spodina, pro Halíka patologická sedlina.
Jenže Halík nekáže jen slovy. Už se i činí. Nedávné žehnání hlavní tváři Chvilkařů Mikuláši Minářovi v kostele U Salvátora je toho důkazem. Minář klečí v kadidlovém oparu jako blanický rytíř demokracie. Black Sabbath jako vyšitý.
Halík svým novoročním výstupem neodhaluje selhání společnosti, ale selhání jeho vlastního světa. Světa, který byl zvyklý mluvit shora. Jakmile však lid odmítl roli žáčků v lavicích morální převýchovy, zlomila se iluze nadřazenosti. A tak místo sebereflexe přichází jeho poslední soud. Nad sebou.
Nejde o Ameriku ani o české volby. To jen samozvané elity neumí přijmout porážku. Takové případy jsou ostatně známé u mnohých zplozenců pekla.
**
Vymknuta z kloubů, Kavárna šílí
Rachot kolem novoročního projevu Tomia Okamury pokračuje. Fakt, že nový předseda sněmovny vzbudil svými pravdivými slovy takový rozruch, je příznačný. Pražská kavárna se nemůže vzpamatovat z faktu, že pádem fialové vládní mafie ztratila mocenskou základnu hned na několika místech současně.
Lahodilo jí, když bývalá předsedkyně sněmovny Pekarová-Bazedová z fakticky neexistující politické strany TOP 09 říkala a dělala skandální věci, které skutečně poškozovaly Českou republiku.
Třeba když Fialova vláda přijetím zrůdného bruselského Green Dealu skokově zdražila elektřinu. Tehdy Pekarová arogantně doporučila lidem s nižšími příjmy, aby si doma oblékli dva svetry. Nebo demonstrativně odjela na Tchajwan. A bylo jí úplně jedno, že tím odřezává chudnoucí republiku od možných čínských investic. ČT a korporátní mediální smečka jí nadšeně aplaudovala.
Teď se bývalá veřejnoprávní hvězda Nora Fridrichová omlouvá zkorumpovanému kyjevskému vedení za to, že Okamura nazval věci pravými jmény. Něco jako když Trump vytahal za uši Zelenského v Oválné pracovně Bílého domu.
Jasně, ať si paní Fridrichová léčí bolístky kavárny, jak chce. Horší je, že po drzých vyjádřeních ukrajinského velvyslance chce i hradní rozvědčík o Okamurově misi pravdy mluvit s premiérem Babišem. Pátá kolona Kyjeva v ČR to prostě viditelně nevzdává.
**
Ukrajinský organizovaný zločin v ČR dominuje
Politici bývalé vládní mafie a jich výsadek na Pražském hradě nás neustále přesvědčují o tom, jakým přínosem prý je pro nás už milionová ukrajinská diaspora.
Statistiky však vypovídají o něčem jiném. Zpráva Institutu pro kriminologii a sociální prevenci zveřejněná před koncem roku uvádí, že právě ukrajinská organizovaná kriminalita suverénně vede.
Na první místo v pořadí cizinců zapojených do organizovaného zločinu v České republice se již jednoznačně prosadili Ukrajinci.
Tak pozor, pozor, tady něco nehraje. Vždyť poslední čtyři roky nás kmotr STANu Vít Rakušan coby šéf ministerstva vnitra přesvědčoval, že před válkou Západu proti Rusku na Ukrajině k nám utíkají jen nešťastné ženy a děti. Máme prý tedy povinnost se o ně postarat miliardami z našich daní. A vyléčením z chorob jako tuberkulóza či žloutenka, které k nám zavlékají z nefungujícího ukrajinského zdravotnictví.
Dokonce se pokoušel tvrdit, že na Ukrajincích ve skutečnosti ještě vyděláváme. Teď vidíme v čem: Podsvětí u nás ovládli Ukrajinci. A to ještě válka neskončila. Co až se k nám vydají statisíce nacistických zabijáků po kapitulaci na frontě?
**
Dvojí metr: Když zabíjí správná strana, média mlčí
Ukrajinský útok v chorlyském hotelu a kavárně odhalil skandální rutinu tuzemských korporátních médií. Když dopadne ruská raketa, spustí se morální automat: titulky, experti, slzy v přímém přenosu. Když ale ukrajinská strana zasáhne civilisty včetně dětí u Černého moře, nastane ticho. Ostudné.
Také veřejnoprávní média mlčí, zjevně nedostala z Bruselu noty. Seznam a Prima alibisticky oznámí, že informace pocházejí z ruské strany a že je nelze ověřit, neboť Kyjev se k nim nevyjádřil. Novinky přidají větu o chybějících fotografiích, přestože byly zveřejněny. Najednou čekají na nezávislé potvrzení. Náhle se probouzí princip presumpce neviny. Jenže ne pro všechny.
Tohle není opatrnost. Takzvaní novináři už dávno nehrají roli hlídačů pravdy, ale roztleskávaček správné strany. Pravidla se mění podle dresu: Když mrtví zapadají do scénáře, přijde pobouření. Když scénáři odporují, nastoupí mlčení.
Kde je morálka? Zahynula v jícnu propagandy. I smrt dětí relativizují. A pak se takzvaná velká média diví, že jim lidé nevěří.
Z druhé strany viděno – žádné překvapení to není. Ukrajinská lež, která válku Západu proti Rusku nazývá ruskou agresí, je dávno normou. A když konečně významný ústavní činitel řekne pravdu, organizují na Okamuru mediální lynč.
**
