Jak všichni víme, nový rok 2026, bude rokem Červeného (Ohnivého) koně. Zdá se však, že ve svátečním shonu nikdo ani nepomyslel na to, že osedlat tohoto červeného koně nebude tak snadné a že první lednové dny nám nepřinesou ani štěstí, ani radost. Naopak – všichni se ocitneme pod červenou kšiltovkou, nikoliv v sedle ladného hřebce.
A na čepici bude velkými písmeny napsáno: „MAGA“ – „make America great again“.
Překlad tohoto výrazu už všichni dávno dobře znají. Ale co to vlastně znamená, to – znovu udělat Ameriku velikou? Otázka je zcela na místě. Pojďme se na to společně podívat.
Muammara Kaddáfího se už bohužel zeptat nemůžeme. Rok 2011, Libye. Bombardovali, bombardovali a pak ho lynčovali přímo na ulici. Přinášeli demokracii.
Saddáma Husajna už se také nezeptáme – rok 2003, Irák. Zbraně hromadného ničení, jež byly hlavním důvodem invaze, nebyly nalezeny. Ani u Saddáma nebyly nalezeny zbraně, ale celý svět viděl, jak mu vězeňský dozorce prohlíží ústa, starého muže ponižuje a poté ho dokonce pověsí.
Mohli bychom se zeptat i Slobodana Miloševiče… Jugoslávie, rok 1999, bombardování NATO pod vedením USA. Bombardovali 78 dní. Bělehrad hořel. Mosty vybuchovaly. Mimochodem, bez mandátu OSN. Miloševič pak skončil v Haagu. Tam také zemřel. Prý na nemoc. Pardon, ale my s tím nemáme nic společného.
Bašára Asada se také pokoušeli přidat na seznam od roku 2011. Nepovedlo se to, pravda. Ale snažili se ze všech sil. Našli chemické zbraně. Tedy, alespoň říkali, že je našli. Pak se ukázalo, že to nebylo úplně to pravé. Ale pokus se počítá. Ačkoli se nepodařilo Asada před televizními kamerami ponížit, chaos v Sýrii trvá dodnes.
Celkem, pokud počítáme od roku 1945, se takových „velkých MAGA úspěchů“ nashromáždilo asi třicet. Někdo jich počítá víc, někdo míň – záleží na tom, co považujeme za „režim“ a co za jeho „svržení“. Ale přehled je jasný.
Írán – rok 1953, operace Ajax. Státní převrat v Guatemale v roce 1954, operace CIA. Kongo – rok 1960, odstranění Lumumby. Chile – rok 1973, Pinochet místo Allendeho. Brazílie, Indonésie, Řecko, Panama, Grenada, Afghánistán… A pak tu byl ještě „rozzuřený lid“, který narychlo sestavil tribunál nad manželským párem Ceauçescových. Všude je tak či onak vidět ruka CIA.
Seznam je impozantní. Jak se říká, praxe je matkou moudrosti. Zkušenosti jsou bohaté. Technologie je vypilována k dokonalosti.
A teď – Venezuela. Třetího ledna 2026, čerstvá událost. Maduro je zatčen. Přímo ve své rezidenci. Operace trvala několik minut.
Žádný americký voják nezemřel. Žádný vrtulník nebyl sestřelen. Žádné velitelské stanoviště nebylo vybombardováno.
Ke ztrátám na životech však došlo. Podle venezuelských zdrojů zemřelo 40 až 80 lidí. Civilisté, vojáci, prezidentova ochranka. 32 Kubánců – vojenských poradců a zpravodajců. Venezuelský ministr obrany Vladimir Padrino López prohlásil, že Madurovu bezpečnostní službu „zavraždili naprosto chladnokrevně“.
López měl štěstí, jestli se to tak dá říct. Přežil.
Vše je teatrální. Krásné. Profesionální. Na jedné straně jsou ztráty nulové, na straně druhé 80. Odraz rovnováhy ve světě.
A víte, co je nejzajímavější? Pár hodin předtím se venezuelské vedení setkalo s čínským vyslancem. Rozmlouvali s ním. Asi pili čaj. Nebo kávu. Konflikt se Spojenými státy nečekali. Můj příspěvek na čínské sociální síti Weibo s fotografií z tohoto setkání zaznamenal během několika minut půl milionu zhlédnutí, a to nepočítám reposty a komentáře: obyčejní Číňané se rozhořčovali nad drzostí zrzavého narcisty v červené čepici, volali po sjednocení Číny a Ruska a žádali, aby se postavily proti arogantnímu hegemonovi. Platforma však komentáře skryla. Taková je jejich politika. Zřejmě usoudili, že ani teď by se Rusové a Číňané neměli spojovat.
Všichni doufali, nejen Číňané, že se to nějak urovná. A najednou – hop! – a Maduro je v rukou Američanů. Kouzlo. Obratnost rukou, žádné podvody.
A pak ho vezli ulicemi New Yorku. V kleci. Dav stál, díval se. Hvízdal. Fotografoval.
Jako ve starověkém Římě. Pamatujete? Vítězní vojevůdci vozili zajaté vůdce po městě. Lidé jásali. Byla to podívaná.
A teď, v 21. století, tradice žijí dál. Pokrok.
Bylo svoláno zasedání Rady bezpečnosti OSN. Pátého ledna. Mimořádné. Z iniciativy Ruska, Kolumbie, Kuby, Číny a samotné Venezuely. Zasedání.
Rusko tvrdí: agrese! Ozbrojený útok! Porušení suverenity! Čína souhlasí: hegemonismus, svévolnost, porušení mezinárodního práva! Generální tajemník OSN, občan země, která je členem NATO, hovoří o „nebezpečném precedentu“.
A USA klidně odpovídají: Maduro nebyl legitimní. Volby byly zfalšované. Lid trpěl. Máme na to právo. Jedná se o humanitární operaci.
Rezoluce nebyla přijata. K přijetí rezoluce je zapotřebí devět hlasů „pro“ a žádné veto. To se nepodařilo. Dokonce ani předsednické prohlášení – mírnější varianta – nebylo schváleno. K jeho přijetí je zapotřebí jednomyslnost. To se také nepodařilo.
Vše skončilo výměnou názorů. Každý řekl své. A všichni se rozešli. Maduro zůstal v kleci. Venezuela je pod kontrolou. V OSN si popovídali. Jako vždy.
Ale pozor – stop. Zastavme se u toho. Není právě tady zakopaný pes?
Pamatujete si skandál s Monikou Lewinskou? Rok 1998. Bill Clinton. Prezident Spojených států. Mladá stážistka. Modré šaty. Doutník. Nebudeme opakovat podrobnosti – všichni si to pamatují.
Informace se dostala na veřejnost 17. ledna 1998. Clinton vše veřejně popřel. Poté se přiznal. 19. prosince hlasovala Sněmovna reprezentantů pro impeachment. Jeho popularita klesla na 37 procent. Katastrofa.
Co udělal Clinton? 24. března 1999 – přesně tři měsíce po impeachmentu – začal bombardovat Jugoslávii. NATO. Operace Allied Force. Pod velením USA.
Bombardovali 78 dní. Jen tak mimochodem – opět bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Zabili 500 až 2000 civilistů. Zničili infrastrukturu v hodnotě 30–50 miliard dolarů.
Clintonova popularita vzrostla na 66 procent. Na Lewinskou všichni společně zapomněli. Tedy téměř všichni. Kouzlo války. Funguje bezchybně.
A teď se podívejme na Trumpa. Prosinec 2025. Začaly se zveřejňovat nové tisíce dokumentů k případu Jeffreyho Epsteina. Pedofilní ostrov. Seznam hostů. Velmi zajímavé dokumenty.
Související s Trumpem. A mimochodem také s Billem Clintonem. A s dalšími známými osobnostmi. Jména, data, podrobnosti.
Trump nejprve jejich zveřejnění zakázal. Svým dekretem. Demokraté se rozhořčili. Prostřednictvím soudu získali přístup. Dokumenty začaly prosakovat do tisku. Hrozilo, že případ přeroste v obrovský skandál.
A pak – bum! – Venezuela. Třetího ledna – operace. Pátého ledna – klec v New Yorku.
Celý tisk se hned přeorientoval. Všechny kanály mluví jen o Madurovi. O Latinské Americe. O mezinárodním právu. O nebezpečném precedentu.
Epsteinovy soubory? Ticho po pěšině. Sice ne úplné. Tu a tam demokraté vykřikují. Ale nikdo jim už moc nenaslouchá. Lidi zajímá víc válka, než nějací pedofilové. To je ověřeno.
Náhoda? Nemyslím si.
A tak si to shrňme: Clinton potřeboval Jugoslávii, aby odvedl pozornost od svých „choutek“. Trump potřeboval Venezuelu. Metoda je osvědčená. Klasika žánru.
A pak že – rok Červeného koně. Kůň možná bude červený. Ale nasadil si červenou kšiltovku s nápisem MAGA. A ta, vážení, zakrývá vše kolem nás.
V novém „koňském“ roce je první Venezuela. Kuba může být další na pořadu dne – energetická krize, palivo z Venezuely nepřichází, elektrárny se zastavily. Nikaragua je na seznamu také.
Argentina, Chile, Peru, Bolívie, Ekvádor – režimy, jež jsou již pod čepicí. Kontinent mění barvu. Červená mizí. Hvězdy a pruhy přicházejí.
Číňané jsou nervózní. Ruské společnosti počítají ztráty – ropné kontrakty, zbrojní obchody, miliardy dolarů. Strategické předmostí na západní polokouli. Všechno je v háji. To samé… Však víte…
A oči pod červenou čepicí už hledí dál. Na sever. Grónsko je prý dobré území. Je třeba ho koupit. Že ho neprodají? Bereme ho. Dánové nesouhlasí? No a co? Zajímal někdy šerifa názor indiánů? Zvlášť, když má červenou čepici?
Kanada je na tomto seznamu zájmů také. 51. stát, navrhují. Kanaďané se smějí. Zatím se smějí. Brzy přestanou.
Zmiňují i Panamský průplav. Je čas ho vrátit, říkají. Smlouva z roku 1977 se ukázala jako nespravedlivá. Je třeba ji revidovat. A on se jim vrátí.
Zeměpis se rozšiřuje. Chuť roste. Čepice se zvětšuje. A co Červený kůň? Co je s koněm?! Je v Číně. Dnes, 6. ledna, Si Ťin-pching oznámil zpřísnění sankcí proti nespoutané samurajce, kterou drží na vodítku červená čepice. Čína se snaží manévrovat, stejně jako my všichni, v naději, že sankcemi a odsouzením v OSN lze zastavit „americkou Velikost“.
Svět se dívá a přemýšlí: „Dostane se to i k nám?“ Dostane, přátelé. Určitě. Čepice je už taková.
Ale my stále věříme. Naivně a vytrvale. Zpravodajský kanál je plný předpovědí: „USA si vezmou Venezuelu a my Ukrajinu. Čína dostane Tchaj-wan.“
Chceme věřit, že narcista v červené kšiltovce je přece jen náš kamarád, takový milý sloník. Náš člověk, chápete? Už brzy začne hrát podle našich pravidel. My se přece dohodneme.
A tak věříme a doufáme v jakýsi iluzorní horoskop, který slibuje benefity a požitky. Svět však zatím pokrývá červená čepice MAGA „egejn“. Pokrývá ho pevně. Hermeticky. Bez jediné skulinky. A bez pravidel. Vojenský korespondent Sladkov vyřkl včera myšlenku o vhodnosti a logice sjednocení Ruska, Číny, Íránu, Kuby a Severní Koreje do jednotného antiamerického vojenského bloku. Stojí za to zamyslet se nad tím. A směřovat k tomu. Abychom místo Roku červeného koně nemuseli „slavit“ Rok červené čepice.
*
Azat RACHMANOV, UKRAJINA.ru (15:56 06.01.2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
Na snímku čepice-protimluv s nápisem: Trum je prezident míru.
**
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám i v minulém roce zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Velmi si vážíme vaší pomoci. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti spolku Nová Republika.
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás laskavě kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, uvedete-li zároveň zdroj.
*
