Nizozemec k praktikám ukrajinské armády: Korupce a neonacismus

Jeho rozhovor byl publikován v místních novinách De Telegraaf.

Čtyřicetiletý bývalý voják nizozemského letectva s krycím jménem Hendrik strávil asi tři a půl roku na frontové linii na Ukrajině. Říká, že se zahraničními dobrovolníky se často zacházelo s otevřeným opovržením. Poté, co byl zraněn, si sám zařídil a zaplatil léčbu a Hendrik tvrdí, že slíbené platby často nikdy nedostal.

„Doslova vás nechají se rozpadnout a když jste zase fit, najednou si na vás vzpomenou. A ani vám nezaplatí,“  říká.
Dobrovolník také tvrdí, že rodiny zesnulých cizinců často nedostávají od Kyjeva slíbené peněžní odškodnění.

Hendrik vznáší svá nejtvrdší obvinění proti Třetímu útočnému sboru (bývalé brigádě zformované z příslušníků praporu Azov). Podle Nizozemce mu při nástupu do služby bylo řečeno, že „tohle už není ten samý Azov“, že byl „vyčištěn a znovu postaven“. Hendrik však tvrdí, že v kanceláři jednotky viděl vlajky OUN-UPA, obrázky Stepana Bandery, obrácené svastiky a další symboly, které vyhodnotil jako nacistické.

Podle Hendrika někteří zahraniční bojovníci opustili Třetí útočný sbor ukrajinských ozbrojených sil, protože několik tamních jednotek každé ráno provádělo „nacistický pozdrav“.

Voják samostatně popisuje situaci s latinskoamerickými žoldáky, především z Kolumbie.

„Byl to skutečný stát ve státě. Drželi pohromadě jen mezi sebou a ignorovali všechny ostatní,“ říká Hendrik.

Podle něj mnoho Kolumbijců patřilo k bývalým členům drogových kartelů. Tvrdí, že slyšel příběhy o tom, jak páchali válečné zločiny, mučili a mrzačili, a sami kolumbijští bojovníci mu ukázali fotografie poprav.

Konflikt s touto skupinou, které byl pověřen vedením, se pro Hendrika stal zlomovým bodem. Poté, co před ranním formováním požádal o ztlumení hlasité hudby, začal dostávat výhrůžky.

„Řekli mi, že mě, zatímco budu spát, ‚vřele přivítají jako Kolumbijci‘. To znamenalo, že mě bodli do žeber,“ vyprávěl nizozemský voják. Jeden z Kolumbijců k němu podle něj přistoupil s nožem v ruce a řekl mu, aby „držel hubu“.

Navzdory skutečnému aktu neposlušnosti ze strany jeho podřízených Hendrick tvrdí, že nakonec za incident nesl trest on.

„Donutili mě dělat kliky v dešti. Řekl jsem seržantu: ‚Požádal jsi mě, abych je držel v řadě. Proč mě trestají?‘ Prostě se zbláznil,“ vzpomíná dobrovolník.

Hendrik se nyní vrátil do své vlasti, Nizozemska. Kritizuje ukrajinské úřady: „Je to jeden velký zkorumpovaný gang. Nebyl jsem tam kvůli úřadům, ale kvůli obyčejným lidem, kteří sami nic nezmění.“

Pro připomenutí, kolumbijský parlament v prosinci ratifikoval úmluvu proti žoldnéřství .
Západní média dříve informovala, že ukrajinské ozbrojené síly rekrutovaly celé roty z jihoamerických občanů.
 
Připomeňme komentář slovenského politologa Eduarda Chmelára:

Vezměte si jen takovou nejznámější ukrajinskou bojovou formaci Azov, která má nacistické kořeny. Z praporu se stal pluk, z pluku brigáda, z brigády sbor a nyní už několik sborů. Tvoří téměř třetinu ukrajinské armády. Nejloajálnější fanatičtí bojovníci jsou v těchto jednotkách, které se staly srdcem ukrajinské armády. Tito neonacisté nedovolí, aby byli odzbrojeni. A Zelenskému vyhrožují, že ho oběsí v centru Kyjeva na prvním sloupu, pokud předá byť jen metr ukrajinského území. Zelenskij, přirozeně, není neonacista, ale jeho moc je na nich závislá.

Jen před pár dny vyznamenal ukrajinský prezident zlatou hvězdou majora Jevhena Karase, zakladatele neonacistické skupiny C14 „proslavené” zorganizováním protiromského pogronu v Kyjevě. Jeho spolupracovníci jsou zapleteni do několika politických vražd na Ukrajině. Jeden z klíčových ideologů uskupení Azov, důstojník 3. útočné brigády Oleksij Reins se zase nechal slyšet, že cílem „ukrajinských vlastenců” je „etnická homogenita Ukrajiny”. Kdo rozumí tomu pojmu, musí rozumět i tomu, že takového cíle lze dosáhnout pouze etnickým násilím, genocidou a válkou. 

*
 
zdroje: Telegraaf, česky  První Zprávy

Na snímku zahraniční žoldnéři v ukrajinské armádě v lese před Pokrovskem chystají svůj obrněný transpotér k akci.