Už tehdy jsme měli všichni zpozornět. Ale nechali jsme to tak a přítel po boku dnes ovlivňuje hrubým způsobem českou politiku. Možná, že je to v Česku už taková tradice, že nikým nevolení mají tolik pravomocí. Máme jmenovat? Dalík, Nagyová, Pokorný, Pojar…
Události posledních dnů odkryly závažnou skutečnost, kterou nelze dále ignorovat. Jde o selhání základních bezpečnostních pravidel státu na nejvyšší úrovni.
Prezident republiky oznámil, že čelil vydírání ze strany ministra zahraničí. Takové tvrzení má mimořádnou váhu. Pokud by bylo pravdivé, šlo by o bezprecedentní útok na ústavní pořádek.
Jenže prezident zároveň přiznal, že komunikace v této věci probíhala prostřednictvím osoby, která není součástí státní struktury. Civilní osoby bez mandátu, bez smlouvy, bez bezpečnostní prověrky o které i média tvrdí, že se jedná o ,,poradce prezidenta“.
Kontroverzní civilista napojený na zbrojaře nemá co fungovat jako prostředník mezi prezidentem a vládou. Stát, který připustí, že klíčové politické a bezpečnostní sdělení tečou přes soukromé osoby, se dobrovolně zbavuje kontroly nad vlastními procesy.
Není podstatné, zda dotyčný jen přeposílá zprávy. Přístup ke komunikaci prezidenta je sám o sobě velká moc. Přístup civilisty bez kontroly je riziko. Přístup osoby bez odpovědnosti je selhání.
Celý postup prezidenta pak tento obraz dovršil. Na tiskové konferenci závažně obviní ministra Macinku, nedá novinářům žádnou možnost klást otázky, nepodá žádné vysvětlení jakou roli prostředníka zastává Kolář, žádné vyvození odpovědnosti a následný odjezd do zahraničí na soukromou cestu. To není státnické chování.
Výsledkem je nebezpečný precedens. Prezident vystupuje jako formální autorita, zatímco reálná komunikace probíhá přes neformální osobu. Ministři jednají mimo oficiální kanály. Bezpečnostní pravidla jsou nahrazena osobními vazbami.
V takovém systému už není klíčová otázka, kdo má pravdu v konkrétním sporu. Klíčová otázka zní, kdo dnes fakticky řídí komunikaci hlavy státu a na základě jakého mandátu?
Pokud na tuto otázku neexistuje jasná, veřejně obhajitelná odpověď, pak nejde o selhání jednotlivce. Jde o rozpad institucionálního řízení na vrcholu moci.
Vysílá to nebezpečný signál dovnitř i navenek. Signál, že pravidla jsou volitelná.
Osobní vazby mají přednost před institucemi.To není jen drobná chyba. To je přímo bezpečnostní kolaps, který se nedá zamluvit důvěrou v osobnost Koláře ani naučenou frázi o klidu a stabilitě. A pokud to politický systém neřeší, pak selhává spolu s nimi.
*
Srovnání Koláře s kantýnskou krapet pokulhává. Krom toho, že v posteli mamánkovi Nečasů předvedla pro něho nevídané vylomeniny, uměla i rozhodovat a řídit. Švejci z vojenské rozvědky by mohli vyprávět, jaký měli pracovní režim, když je měla na povel. Stejně tak sekretariát vlády šlapal jak hodinky. To Kolář je pouhý kolaborant a slouha. Slouha který jen… Číst vice »
Je to tak, že Češi jsou papežštější než papež. Za komoušů provedly socializaci do posledního ševce s verpánkem. Po vítězství domakracie, prodaly i to co patřilo, nezcizitelným právem, všem občanům, voda, nerosty, obraný průmysl, dopravní cesty, výroba a rozvody energií. Tak to neudělal žádný sousední stát. Teď už není co prodávat, tak jedou na… Číst vice »
Rozklad státu podle pravidel pravice je strašidelný.
A ještě je třeba dodat, že jaký otec, takový syn. I když ten se navenek moc neprojevuje, je to stejná veš v kožichu. Stačí si vzpomenout na odstranění pomníku gen. Koněva. A nikdo s tím nic neudělal.
Superarbitrovat pro….? dosaďte si sami!