Brno a sjezd Sudeťáků. Jak to pojímá normální Brno

napsal Václav Fišer

Vlkův úvod:

Přítel Honza Řezníček mi poslal zajímavý materiál – zápis jiného brněnského přítele -Václava Fišera z besedy a následné diskuse, či spíše „diskuse“ ohledně česko německé vzájemné minulosti, detailech toho, jak k odsunu došlo a co to znamená pro dnešek s vidinou sjezdu Sudeťáků v Brně. Rozhodl jsem se tento materiál vydat na Kose, protože ten exces v Brně považuji za kardinální a smrtelnou chybu české politiky a jejích politických elit. Míra jejich sebemrskačství je zcela neuvěřitelná a ve světě naprosto ojedinělá. Zkouším si představit podobnou akci z Polska odsunutých Nemců, kteří ovšem byly odsunuti z původně německých území, které po válce připadly rozhodnutím vítězů Polsku, zatímco odsun Sudeťáků z Čech byl podmíněn jejich aktivní úlohou při rozbití republiky!  Máte dost fantazie na to, abyste nějakou takovouhle akci vyprojektovali dejme tomu do Krakova??? To by je Poláci svorně fofrem hnali, že by se možná nezastavili ani na Rýně. Jen čeští vciťovači to mají nastavené úplně jinak! Už proto, musí text Václava Fišera na sklo. Jen mne šokuje , ba děsí, ta naprostá nejednotnost účastníků té, Václavem Fišerem popisované přednášky! Ale dost řečí. Tady je Fišerův text.

*

Ke sjezdu SDL

Letošní seriál besed na aktuální témata, které jsme zvyklí nazývat „Diskuzními čtvrtky“ v Brně, jsme otevřeli tématem, které nás zajímá dlouhodobě (viz protesty proti konání tzv.
Poutí smíření) a pro rok 2026 se stává tématem ústředním pro vzedmutou aktivitu českých vlastenecky orientovaných organizací napříč politickým spektrem.

Tímto tématem je zamýšlené provedení 76. sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (tzv. Sudetského landsmanschaftu/SDL) v květnu v Brně.

Lednový DČ nesl název „Sjezd SDL v Brně není snahou o porozumění, ale o revizi historie“ a více než padesátka účastníků se v sále na Křenové sešla k diskuzi s historikem a neúnavným vlastencem doktorem Jiřím Jarošem Nickellim. Nutno však předeslat, že téma se ukázalo natolik jitřící, že se nepodařilo udržet řízenou věcnou diskuzi a pořad musel být ukončen dříve, než byl vyčerpán potenciál diskuze k úvodnímu vystoupení. Nuž, poučení pro příště.
Program zahájil svým slovem předseda městského i krajského výboru KSČM Martin Říha,
který téma otevřel připomenutím, že právě brněnští komunisté vytrvale upozorňují na stále živé nepřátelství německých neonacistických organizací včetně SDL vůči České republice a na bagatelizaci reálných hrozeb maskovaných do projektů organizací jako Meeting Brno, viz například Pouti „smíření“.

Mimochodem, pamatujeme si na vzkaz nejmenovaného předsedy ÚV KSČM, že máme-li v Brně problém se sudeťáky, je náš a máme si jej vyřešit sami … i ticho či nicneříkající odezvy na dopisy ústavním činitelům.

Je proto zřejmé, že ohlášený záměr SDL uskutečnit 76. sjezd v Brně – na pozvání agentury Meeting Brno – není okamžitým nápadem, ale plodem letité přípravy a budování proněmecké „páté kolony“ v Čechách, za aktivní hmotné podpory představiteli města Brna i Jihomoravského kraje a umožněné letitou netečností většiny české společnosti! Poslední zřetelnou propagační a řekněme i testovací akcí byla konference „120 let Moravského vyrovnání a Evropa zítřka“ a konference „Literární Atlantida se vynořuje – pocta Jürgenu Serkemu“ loni v listopadu, za kterou následovalo veřejné „Pozvání pro Sudetoněmecké krajanské sdružení od českých intelektuálů a umělců“ (viz jejich web ZDE). Většina jmen signatářů nepřekvapí. Vrcholem neomalené drzosti je nedávné vyčíslení „požadavku“ (!) představitele SDL Berndta Posselta na odškodnění odsunutých Němců (tzn. pronacistických Němců) částkou 530 miliard Euro za újmu v důsledku odsunu!!!

Ale zpět k akci. Za úvodním slovem poskytl historik Jiří Jaroš Nickelli rámcový vhled do
problematiky prostřednictvím čtyř vybraných dílčích okruhů. Nejprve osvětlil historické
kořeny poválečného odsunu Němců nejen z území ČSR (!), protože (mezinárodní) právní
legitimita odsunu protokolem Postupimské konference je vyvrcholením řetězce událostí a
aktivit proněmecké části českých občanů s německou národností směrovaných proti státu,
počínajících vlastně již se vznikem Československa! Pro některé z účastníků
veřejnosti otevřené besedy pak mohlo být i překvapením, že myšlenka na odsun německého obyvatelstva z území Československa (ale také například Polska!) není Benešova, natož česká.

Uzrála v Anglii a u jejího zrodu byl sice Neville Chamberlain, britský premiér, avšak
program odsunu vypracoval z pověření britského ministerstva zahraničí (Chamberlain
mezitím zemřel) oxfordský profesor John David Mabbott a tento program se stal posléze
základem pro rozhovory mezi vítěznými mocnostmi, přičemž (podobně jako v Mnichově)
mohl exilový prezident Beneš výsledek leda přijmout. Není přitom žádným tajemstvím (jen se o tom nemluví), že protokol je výsledkem soupeření dvou názorových proudů v Británii.
Přičemž jeden z nich měl za cíl (a tento plán i zájmové kruhy zřejmě stále existují) zničení
státnosti všech východních slovanských evropských států a kterým hrálo německé „tažení na východ“ do noty. Dalo by se i říci, že odsun byl ve své výsledné podobě snad i snahou
(západních „spojenců“) zachránit říšskoněmeckou menšinu před spravedlivým
potrestáním v našem státě podle platného práva?!

Nyní již stručně. Druhý blok byl stále v intencích historicko-právního pohledu věnován
legitimitě zamýšleného uskutečnění sjezdu SDL. Bylo konstatováno, že vzhledem
k neskrytým požadavkům SDL na zrušení „Benešových“, správně prezidentských dekretů
spojených s odsunem, a tedy mimo jiné ke zpochybňování legality české státnosti je třeba na uskutečnění sjezdu legitimně nahlížet jako na odporující Ústavě ČR. Dodávám osobní
poznámku, že jaksi „kouzlem nechtěného“ je pravděpodobně již pozvání ke konání sjezdu
kdekoli v „Česku“ na hraně kvalifikace trestného činu podle paragrafu 318a trestního
zákoníku – neoprávněná činnost pro cizí moc, popřípadě i novelizovaného paragrafu 403
trestního zákoníku – Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv
a svobod člověka/… kdo „hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní
zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob“, přičemž již příprava je trestná! Je tedy třeba najít
právníka vlastence.

Třetí téma bylo věnováno reparacím, respektive opět racionálnímu vhledu do prostoru
desetiletí trvajících dohadů a tvrzení, pravdivých i zavádějících, ba i vysloveně lživých. Pro
pořádek je tedy třeba vyslovit sdělení opakovaně potvrzované uznávanými právníky a
dokonce i ministerstvem zahraničí! Tímto sdělením je fakt, že Poslední, čtvrtý úvodní blok
byl věnován největšímu „oříšku k rozlousknutí“ a sice tzv. Pouti smíření, pořádané agenturou Meeting Brno vždy na závěr „festivalu porozumění“ v termínu blízkém výročí vyvedení Němců z Brna ve dnech 30.-31. května 1945. Vzhledem k tomu, že konkrétně tomuto tématu se při diskuzích věnujeme opakovaně, není již třeba opakovat argumenty proti smyšlenkám o „pochodu smrti“, za jejichž vznikem stojí předválečný brněnský zastupitel za německou sociální demokracii, ale také poválečný viceprezident SDL Wenzel Jaksch.

Bylo tak více prostoru pro připomenutí podobných evakuačních center, v nichž také zemřelo až tisíce obětí infekčních chorob v důsledku nevyhovujících hygienických podmínek – v táborech postavených Němci na pomoc německému obyvatelstvu evakuovanému / prchajícímu před postupující frontou. Oběťmi přitom nebyli jen Němci, ale také Češi z okolí táborů. No a překvapivě právě tento bod otevřel zpočátku spořádanou, avšak brzy živelnou „diskuzi“ či spíše nezvladatelné překřikování se mimo vyhlášené téma, které vyústilo k předčasnému rozpuštění diskuzního čtvrtku. Bohužel byl slovně atakován i pozvaný doktor Nickelli, který s pochopitelným znechucením odešel. Zaslouží si hlubokou
omluvu.

O co v hádce šlo? Ve zkratce – když pominu fantaskní nařčení doktora Nickelliho
z nekompetentnosti a další připomínky „mimo mísu“, pak šlo v zásadě o vyhrocení sporu o
pojetí protestů proti Pouti smíření mezi řekněme „konzervativci“ a „liberály“. Bohužel,
právě strana liberálního přístupu, dožadující se vyslyšení proklamací Meetingu Brno o
porozumění projevila odhodlanou neochotu právě k dorozumění a pochopení argumentů
protistrany pro setrvávání na zažitém způsobu odmítání pochodu s transparenty před
Mendlovým náměstím. Došlo k tomu, k čemu dojít muselo – všeobecná hádka. Přesto si
dovolím vyvodit užitečné poučení.

Za prvé – i za cenu nespokojenosti několika vyloučených jednotlivců, kteří raději hledají
hádky než odpovědi na otázky je nezbytné napříště zavést pravidlo moderátorem pevně řízené diskuze a to k diskutovanému tématu.

Za druhé – protože se mění prostředí, je skutečně třeba hledat i nové, efektivnější nástroje
komunikace (ta je z podstaty oboustranná). Například naučit se bezprostředně na místě
projevů představitelů SDL a jejich přisluhovačů rušit jejich bohorovnou sebejistotu při
páchání v pravdě protistátní činnosti. Je třeba odmítnout jejich hru na ublížené Němce a
nepřátelské Čechy a učinit z jejich povrchních manipulací vlastní bumerang. Jako východisko přitom stačí jen se seznámit s floskulemi na webu Meeting Brno.

Informaci z bouřlivého jednání lednového diskuzního čtvrtku mi dovolte uzavřít apelací na
vlasteneckou svornost! Uvědomme si, že čelíme zavilému a zkušenému nepříteli, bez
jakýchkoli skrupulí vůči nám. Není ještě pozdě, ale nejvyšší čas dát najevo odhodlání čelit
mu jednotně, jakkoli se pochopitelně můžeme a budeme v dílčích názorech rozcházet.

BUĎME NÁRODEM SVORNÝM V BOJI O SVOU VLAST A VLASTNÍ ZEMI

PRO SVÉ POTOMKY!

Ať na nás mohou být hrdí tak jako jsme my na ty, co nám vlast vybojovali i za cenu svých životů. Jak hovoří ústřední motto Klubu českého pohraničí:

“Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast!

**

Václav Fišer a Petr Vlk, Kosa Zostra

Úvodní fotografie zachycuje nastoupené příslušníky sudetoněmeckého freikorpsu, ozbrojené teroristické organizace sudeťáků, která vraždila české úředníky, policisty a četníky. Mnozí z nich jsou přímými předky dnešních sudetoněmeckých spokařů.

*

Poznámka Nové Republiky:

Sraz sudeťáků s moravskými kolaboranty s nacizmem chystaný na květen do Brno je vyústěním dlouhodobé tendence zrady českých národních zájmů vnitřní 5. kolonou, kterou zahájil Václav Havel omluvou sudeťákům za odsun a následovanou letitou spoluprací lidovců (KDU-ČSL), Starostů a nezávislých (STAN) a některých představitelů katolické církve. Figurky z těchto kruhů se pravidelně setkávaly se sudeťáky, přímými dědici a pokračovateli nacistické Henleinovy strany, na jejich sjezdech. Jen namátkou jmenuji arcibiskupa Graubnera (dnešní primas český!), svého času ministry Daniela Hermana (KDU-ČSL), Mikuláše Beka (STAN), Pavla Bělohlávka (svého času předseda a místopředseda vlády za KDU-ČSL) a další. Jistě jste si všimli, že jde o lidi z kruhů katolické církve s úzkými vztahy k bavorské zemské vládě, na kterou jsou navázáni nejen ideologicky ale pravděpodobně i finančně. Pro peníze a přes ně získaný vliv se zrazují lidé nejčastěji.

Vládu ve spolkové zemi Bavorsko letitě drží strana CSU, křesťansko sociální unie. Sudetští Němci jsou její početnou, možná nejpočetnější voličskou základnou. Dokonce vedle Bavorů, Švábů a Franků jsou tzv. sudetští Němci považováni za 4. bavorský kmen. Na uznání „nároků“ sudeťáků tak netlačí jen oni sami a nepočetná, zato halasná 5. kolona z Brna, ale i spolková vláda Bavorska a protože CSU bývá důležitou součátí celoněmecké vládní většiny, tak i spolková vláda. Sudeťákům a osobnímu přáteli bývalého premiéra Petra Fialy pak přála i celé jeho vláda. Sraz sudeťáků v Brně byl pravděpodobně naplánován nejen pro léta pěstované prosudeťácké podhoubí včetně radnice a „neziskovek“ typu Pouť „smíření“ a „Meating Brno“, ale i v domnění, že Fialova vláda ustojí další volby a pak uspořádá v Brně velké oficiálně „usmíření“ s kryptonácky, ke kterým měla i ideově velmi blízko (viz bezhlavá podpora banderovské Ukrajiny).

Je nejvyšší čas zorganizovat protisudeťáckou akci a do Brna svolat protestní akci, která by sudeťácký sraz ve městě překazila. V tomto směru musíme tlačit i na vládu, aby mocensky zakročila.

Nezapomeňme, že německá politika v době krize často začne podporovat různé extremisty a s jejich pomocí hledat vnějšího nepřítele, ke kterému se snaží upnout frustrovanou veřejnost, aby odvedla pozornost od vnitřních problémů, které není schopna ve stávajícím politickém systému řešit. Bylo tak před 1. světovou válkou, bylo tak i při nástupu Hitlera. Ten starý scenář v nové řežii se může realizovat znovu. Současná německá ekonomika začíná upadat do hluboké krize bez perspektivy brzkého zlepšení a odvedení pozornosti k „nesplněným nárokům sudetských Němců“ může být jednou z vítaných záminek.

-vd-

*

Podrobnosti o sudetoněmeckém hnutí, jeho zakladatelích a cílech se víc dočtete na webu Českých národních listech a v pracech hitoričky Evy Hahnové. Eva Hahnová byla nějakoou dobu i placená zaměstnankyně Landsmanšaftu, takže velmi dobře zná a popsala myšlení členů tohto skrz naskrz revanšistického spolku.