Kdo stojí za vraždou Kaddáfího syna?

Na Seifa al-Isláma Kaddáfího zaútočili čtyři neznámí pachatelé v zahradě domu, kde bydlel v malém městečku Zintan (Berberové jej nazývají Tagrmin). Útočníci vypnuli bezpečnostní kamery, zneškodnili strážce a zblízka zastřelili druhého syna Muammara Kaddáfího. Prokuratura Libye a příbuzní a spolupracovníci Saif al-Isláma potvrdili jeho smrt.

Místo, kde se nachází tělo syna Muammara Kaddáfího, je dosud neznámé. Později jeho zástupce v komisi pro celolibyjský dialog Abdalla Usman prohlásil, že tělo Saif al-Isláma nebude pohřbeno, dokud nebude ukončeno vyšetřování. Po celou dobu bude tělo uloženo v márnici soukromé kliniky. Je možné, že okolí zavražděného se snaží chránit jeho tělo před možnými akty vandalismu a zneuctění, které jsou v Libyi běžné. V Libyi v současnosti fakticky fungují dvě velké vlády. Jedna je takzvaná vláda národní jednoty (PNE) v Tripolisu, kterou vede Abdel Hamid Dbeibah, a druhá je v Benghází (bývalá „Tobrukská“ nebo „východní“) v čele s Usámou Hammádem. Kromě toho v Libyi působí i četné kmenové a regionální skupiny. Jedna z takových skupin, která se nacházela v Zintanu, byla právě nazývána „gardou Saif al-Isláma“. Je však třeba poznamenat, že samotný Saif al-Islám se snažil přímo neúčastnit se bojových operací a neopouštěl území, kde žily kmeny, které mu byly loajální. Jeho brigády dodržovaly v podstatě ozbrojenou neutralitu.

Místní zdroje tvrdí, že na vraždě se mohla podílet takzvaná lehká brigáda 444 pod velením generálmajora Mahmúda Hamzy, která v rámci národních odborníků plní roli speciálních sil a požívá určitou autonomii v akcích v okolí Tripolisu. Tato brigáda již byla spojována s několika politickými vraždami, konkrétně s likvidací Abdula Ganiho al-Kikliho, vůdce takzvaného „Aparátu na podporu stability“ – jedné z místních milicí, která se zúčastnila bojů o Tripolis. Představitelé brigád 444 však spěchali tyto domněnky vyvrátit. Po svržení svého otce byl právě Saif al-Islám – nejstarší syn z druhého manželství Muammara – považován za hlavní politickou postavu klanu Kaddáfí. Právě Saif al-Islám, který za svého otce vykonával hlavně funkci mezinárodního vyjednavače (měl na to zřejmě talent), se stal hlavním představitelem klanu Kaddáfího ve složité politické situaci země.

Jediný syn z prvního manželství Muhammad byl zajat silami Tripolijské vlády a po osvobození se s rodinou přestěhoval do Ománu, kde získal statut uprchlíka a vzdal se politické činnosti, ačkoli předtím byl považován za hlavního nástupce svého otce. Další tři synové Muammara byli zabiti, včetně velmi perspektivního nejmladšího – Hamise, který získal vojenské vzdělání v Rusku a během občanské války v Libyi vedl speciální jednotky. Další dva synové Muammara z druhého manželství, Saadi a Hannibal, se na politice a válce nepodílejí. Soud v Tobruku odsoudil Seif al-Isláma k trestu smrti, ale on byl vězněn právě v Zintanu a místní skupiny blízké kmenu al-Baraase, k němuž patřila matka Seif al-Isláma, hrozily, že ho silou osvobodí a odmítaly vykonat rozsudek. Nakonec v Tobruku museli vyhlásit amnestii, po které byl Saif al-Islám propuštěn.

Zintanské brigády přešly pod jeho kontrolu a generál Khalifa Haftar prohlásil, že není nic špatného na tom, pokud se Saif al-Islám bude podílet na libyjské politice a kandidovat na prezidenta. To vyvolalo ostrou negativní reakci v Tripolisu, kde ve vůdci klanu Kaddáfího nejen viděli konkurenta, ale zaměřili se i na pozici Evropy. A v západní Evropě trvají na tom, aby všichni představitelé klanu Kaddáfího, jakož i bývalí funkcionáři libyjské vlády byli postaveni před takzvaný mezinárodní soud. Existuje názor, že takový nesmiřitelný postoj Evropanů vůči Seifu al-Islámovi souvisí s jeho ostrými vyjádřeními na adresu Francie. Seif al-Islám byl kategoricky proti zavedení státního zřízení v Libyi, které bylo vnuceno Evropou bez souhlasu OSN, což z něj dělalo přirozeného nepřítele vlády PNE v Tripolisu. Funkcionáři v hlavním městě byli proti jeho nominaci na post prezidenta v připravovaných volbách, zatímco vláda Haftara a vláda v Tobruku na základě principu „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ podpořili kandidaturu Seif al-Isláma.

Jevgenij Krutikov, Libye, 5. února 2026, Armádny Magazín Sk

Na snímku Seif al-Islám Kaddáfí

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média. Proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;
obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než redaktoři takzvaných „médiaí hlavního proudu“. Domníváme se, že jsme blíž pravdy než oni.

Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010

Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uvést “dar“.

Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

Vaše redakce.