Den, kdy ČR už není právním státem

Tím okamžikem byla událost, kdy odvolací soud potvrdil trest odnětí svobody (podmíněně odložený) pro pardubického občana za to, že měl na sobě mikinu s písmenem „Z“ a s nápisem „za vítězství“ v ruském jazyce. Pamatuji se, že za hluboké totality mě na pardubické základní škole poslala paní učitelka domů převléknout tričko, na kterém byl anglický nápis Deep purple. Jen poslala převléknout, nikdo mě netrestal, nikdo nevolal moje rodiče k odpovědnosti. A bylo to jak říkám – za hluboké totality.

Dnes zde předstíráme demokracii, právní stát,  svobodu slova a svobodu myšlení. Přitom případ trička „Z“ je přímým popřením všech uvedených hodnot. Ten má dvě roviny. Co měl pán na tričku a jak on smýšlí o dění na UA. Bod první je jasný, zákon (na rozdíl od symbolů nacistických či komunistických) pokud vím nezakazuje veřejné zobrazování písmene Z – i když si ho Rusové zrovna malují na svoji vojenskou techniku. A pokud jde o smýšlení odsouzeného pána, pak se soud ani nezabýval tím, co si on o konfliktu ve skutečnosti obžalovaný myslí. Ale i kdyby se zabýval, tak ten pán má absolutní právo mít na cokoli jiný pohled než mainstream nebo ČT 1. Nic na světě není černobílé. Ani dění na Ukrajině. Skutečně jsou lidé, kteří si myslí, ruské konání na UA je stejně (ne)demokratické a ve stejném (ne)souladu, jako americka konání v Iráku, v Jugoslávii či ve Venezuele. Nebo si například mohou myslet, že případné vítězství Ruska na Ukrajině by patrně vneslo do regionu klid a mír, protože by zmizel zdroj nekonečných tenzí a napětí. Také si mohou myslet, že podle článků 106 a 107 Charty OSN o denacifikaci má na tento postup Rusko dokonce zákonné právo.

Ano, to vše si může někdo myslet. Může se mýlit, ale jeho právo myslet si o tom cokoli musí být nedotknutelné. Můžeme s takovým člověkem  o tom vášnivě diskutovat, ale NESMÍME ho za jeho myšlenky trestat. Tedy nošení písmene „Z“ trestné není a myšlení  také ne. On své (prý závadové) myšlenky navíc ani nijak veřejně nešířil. Ale jestliže byl přesto pravomocně odsouzen k trestu vězením, v ten okamžik přestala být Česká republika demokratickým právním státem a stává se stejnou totalitou,  jako režim před rokem 89. Ostatně při vědomí, kdo sedí na Hradě, to vlastně ani moc nepřekvapuje.

*

THOMAS MARIA MIKLAS, Pravý Prostor

Úvodní snímek je z tiskovky Pavla Křivky po rozsudku prvoinstančního soudu v Pardubicích.

Rozhovor naší redakce s odsouzeným disidentem Pavlem Křivkou ZDE