Trochu to dře

Ve Sněmovně se jedná o návrhu Zákona o národním rozpočtu na rok 2026, jehož schodek je obří a přesahuje 300 miliard. Jde v podstatě o další navýšení našeho zadlužení, zároveň o dojezd Fialovy vlády, která předala podfinancovaný stát. U schodku stanoveném v předešlém návrhu ještě vzešlém ze Stanjury se musely odečíst seškrtané dotace a přičíst to, co tam exministr financí jaksi zapomněl záměrně dát, byť šlo o povinné položky.

Výše schodku je děsivá, ještě horší však je, že jde o důsledek chování posledních 4-5 vlád, přičemž ta poslední ukázala, jak snadno lze občany České republiky ještě vyždímat. Vyrovnaný rozpočet či v přebytku měli naposled snad komunisté. Od té doby jde o jízdu z kopce, která jen tak neskončí. Ovšem machinace, které předvedl Stanjura pod mizerným dohledem Fialy, jsou natolik do očí bijící, že je nepochopitelné, kolik příznivců bývalá Pětikoalice v čele se zážitkovým prezidentem ještě má. Peněz odkloněných do soukromého sektoru, zdefraudovaných přes neziskovky a odeslaných do ukrajinské pračky bylo tak hrozně moc, že je stát prostě nedokázal od daňových poplatníků ani vybrat. A tak přišel na řadu švindl, jaký v historii naší republiky nemá obdoby. I přesto Stanjura zůstává v klidu a užívá si „našetřené“ peníze.

Nové vládě takový stav úplně nevadí. Přeci jenom obhájit schodek po Stanjurovo řádění je poněkud jednodušší a jeho výše je obhajitelná, byť příšerná. Stále jsme zadluženi mnohem méně než Francie, Německo, Itálie či Španělsko. Nicméně naše provázanost s Německem je nebezpečná a alarmující. Odříznuli nás od Ruska a přivázali k donedávna silné ekonomice země ideologicky opět vedené do války. Stali jsme se bezprecedentními vazaly Germánů, přestože staletí víme, že to pro český národ není dobré. A představa, že by vznikla vláda schopná vrátit nám důstojnost a zároveň realizovat mnohastrannou spolupráci bez ohledu na politické zřízení v zemích, s nimiž bychom udržovali čilé obchodní a kulturní kontakty, je zatím jaksi nereálná. Jak současná vládnoucí koalice, tak ty minulé, tíhly a nadále tíhnou k Západní Evropě. Přitom právě Západ se nachází v mohutné krizi způsobené zcestným uvažováním vedoucí vrstvy liberálů. My se k nim naprosto zbytečně přidali a stahují nás sebou do hluboké propasti.

Rozpočet i se schodkem projde letos, za rok, i za dva. Krize je celosvětová. Američané dluží tak obrovskou sumu, že ani Trump s tím nic neudělá. A asi už ani nechce. Beztrestně krade plné tankery ropy, brání více zemím odebírat ruské nerostné bohatství, tlačí na Indii a Čínu, aby ani ony nenakupovaly v Rusku. Přitom přímo s Moskvou jedná a tváří se, že jí rozumí, aby vzápětí za zády odcizil další náklad. K tomu už se vzdal Nobelovy ceny za mír a opět roztáčí kola válečné mašinérie. Celosvětové zadlužení USA má vliv na ceny zlata, stříbra a digitálních měn. Jejich kolísání nahrává spekulantům, nicméně už se veřejně hovoří o registraci vlastníků zlata. Pamatujete? Psali jsme o tom, že to přijde a jde o předzvěst povinného odprodeje vlastního zlata státu. Samozřejmě za ceny jím stanovené. Američané s tím mají zkušenost, ale o podobném plánu už prosáknuly informace i v Evropě. Skutečně bohatý tak bude ten, kdo má co a kde zakopat. Jen s tím nebude moct nějakou dobu manipulovat.

Vraťme se k nám. Macinka jde tvrdě proti Pavlovi a dá se očekávat, že jakýkoliv materiál použitelný proti němu bude zhodnocen. Dovolenkářský prezident se zatím cítí neohroženě, nicméně jeho minulost není zdaleka tak kladná, jak si přeje. Proti Motoristům spustila opozice, média a umělci drsnou kampaň. Ještě donedávna oblíbený herec Čermák se dokonce uchýlil ke lži, kdy tvrdil, že mu Macinka psal sms a vyhrožoval smrtí hlady, aby nakonec musel tento výmysl přiznat a udělal ze sebe ještě většího idiota, než za kterého ho už nějakou dobu část českého národa má. Jde jen o další ukázku toho, jak liberálové vytváří konfrontační prostředí. Milion chvilek mající dopředu nasmlouvaná nádvoří a náměstí jen čeká na jakýkoliv vzniklý podnět k další demonstraci. Jsme svědky toho, kdy jsou nejdříve připravené protesty a až poté se hledá, proti čemu protestovat.

Jsme účastníky procesů majících v plánu změnit svět ještě k podstatně horšímu. Přijmutí Ukrajiny do EU bude znamenat odchod Maďarska (pokud v něm nedojde k Majdanu proti Orbánovi), později zhroucení celé EU. Kdo neuteče včas, sešrotuje ho to. Navíc tu je plán na dvourychlostní EU, což svědčí o bezmoci a snaze vytvořit tvrdé jádro a ovládané satelity. Pravdou je, že svět se zbláznil a my na tom kolotoči sedíme i s novou vládou velmi usilovně.

*

Jindřich Kulhavý