„Rusko ve stavu nejhlubšího barbarství“. Aneb jak se Friedrich Merz snaží odvést pozornost od své vlastní mylné politiky

Mám rád glosy Wolfganga Koydla pro Weltwoche – ovládá umění říct ve zkratce to podstatné – a ještě pobavit nezaměnitelnou ironií:

Olaf Scholz byl obviněn z toho, že je tak spletitý a vágní, že nikdo nikdy nevěděl, co říká.

Toto obvinění nelze vznést proti Friedrichu Merzovi. Nosí srdce na dlani a chrlí, co ho napadne.

V zásadě pozitivní vlastnost.

Pokud by nešlo o kancléře, který nemluví v hospodě, ale za svou zemi. A právě zde se Merzova potřeba komunikace stává kritickou, ne-li nebezpečnou.

Právě popsal Rusko jako zemi „ve stavu naprostého barbarství“. „Musíme to akceptovat.“

Nesoudil ruskou vládu, jejího prezidenta ani její politický systém, ale celou zemi a její obyvatele. Pokud mu správně rozumíme, jsou to barbaři.

Merz se tím odvolává na jedno z nejstarších západních klišé o Rusku. Přímá linie vede od Tatarů přes Ivana Hrozného až ke slovanským podlidem.

Toto říká kancléř země, která sama klesla do nejhlubších propastí barbarství.

Kolikrát se to musí opakovat: Ať už válka na Ukrajině skončí jakkoli nebo kdy, Rusko zůstane. A Merz, nebo jeden z jeho nástupců, bude muset s těmito barbary mluvit.

Hodně štěstí.

*
Ivan David, europoslanec za SPD, FB