Západní model vládnutí prostřednictvím strachu

Jedna ze dvou věcí: buď je demokracie zcela nedostatečným systémem pro vládnutí čehokoli, nebo to, co nám je prezentováno jako demokracie, ve skutečnosti demokracie není a je něčím jiným, i když navenek má podobu přímého a tendenčně všeobecného volebního práva.

Poslední zasedání Mnichovské bezpečnostní rady bylo rámováno příslušnou zprávou s názvem „Under Destruction“ (Pod tlakem destrukce), která jasně odkazuje na pokračující destrukci pravidelného řádu USA a kolektivního Západu, jakož i takzvaného „mezinárodního řádu“, jak jej nazývá globální většina ne západních zemí.

Není překvapením, že na základě závěrů zprávy, která vychází z dotazníků provedených v zemích G7, Brazílii, Indii, Číně a Jižní Africe (B(R)ICS), se projev Marca Rubia jevil jako „historický“, tak pesimistický byl výsledek analýzy. Bylo by lepší se zeptat, zda projev Marca Rubia odpovídal zprávě, nebo zda zpráva rámovala projev amerického viceprezidenta. Jak uvidíme, odpověď na tuto otázku není triviální.

Jednou z nejvýznamnějších tabulek v Mnichovské bezpečnostní zprávě je mapa vnímání rizik na straně 40. Vyčerpávající a pečlivě vybrané rizikové faktory se řadí od nejvyššího k nejnižšímu riziku: „Finanční nebo hospodářská krize ve vaší zemi“, „kybernetické útoky“, „nerovnost“, „extrémní počasí a požáry“, „změna klimatu“, „Rusko“, „islamistický terorismus“, „dezinformační kampaně protivníků“; „politická polarizace“, „mezinárodní organizovaný zločin“, „masová emigrace v důsledku válek a změny klimatu“, „ničení přírodních stanovišť“, „obchodní války“, „rasismus a diskriminace“, „rozdíly mezi hlavními světovými mocnostmi“, „rozpad demokracie“, „Čína“, „občanská válka a politické násilí“, „narušení dodávek energie“, „roboti a umělá inteligence“, „nedostatek potravin“, „rozdíly mezi západními mocnostmi“, „Spojené státy“, „rychlé kulturní změny“, „budoucí pandemie“, „krajně pravicový terorismus“, „Severní Korea“, „Írán“, „použití biologických, chemických a jaderných zbraní agresorem“ a nakonec „Evropská unie“, která nikomu neubližuje, ale je strašně škodlivá pro menší státy, které ji tvoří.

Za prvé je zřejmé, že s Číňany a Indy musí být něco velmi v nepořádku – nebo naopak velmi v pořádku –, protože s výjimkou „ničení přírodních stanovišť“ a „klimatických změn“ v případě Indie je vnímání rizika vždy v modré barvě (jedná se o teplotní mapu).

V Číně je vnímání rizika u všech uvedených faktorů minimální, přičemž „Spojené státy“ jsou vnímány nejvíce, a to pouze 38 % respondentů. V Indii, která je tak sužována americkou propagandou proti Číně, je vnímání rizika vůči Číně 46 %, zatímco vnímání vůči USA je 42 % (Rusko 23 % a EU 30 %). To znamená, že bychom si měli položit otázku, jak by to vypadalo, kdyby neexistovaly protíčínské programy financované z amerického státního rozpočtu a soukromými osobami, jak odhalily Epsteinovy soubory.

Faktem je, že s vědomím, že v Číně rostou mzdy a zlepšují se životní podmínky, je vnímání rizika velmi nízké ve srovnání se zeměmi, které jsou více zranitelné vůči krizím „made in USA“, jako je finanční krize z roku 2008, Covid-19 (Epsteinovy spisy jsou velmi poučné o původu pandemie a jejích pachatelích, jako je případ velmi filantropického pana Billa Gatese), obchodní válka, islamistický terorismus jako zbraň k ničení zemí jako Sýrie, Libye, Irák nebo dokonce Írán, evropská energetická krize, krize dodavatelského řetězce a mnoho dalších, které byly vhodně vyvolány jako způsob generování veřejného dluhu, který bude akumulován nejbohatšími elitami na planetě. Faktem je, že kdokoli se podívá na tepelnou mapu, získá dojem, že Čína je jakýsi lidský ráj.

V případě Indie by se dalo argumentovat nízkou gramotností a přístupem k informacím, ale v případě Číny? Jak si může kdokoli ověřit při kontaktu s jakýmkoli čínským občanem, najde někoho, jehož průměrná úroveň informovanosti nepatří k nejnižším na světě. Není to tak moc kvůli neznalosti, ale proto, že život v zemi, kde se život každým dnem zlepšuje a jejíž vlády se při každé výzvě dokážou efektivně, účinně a rychle reagovat, výrazně pomáhá budovat pocit bezpečí. Pravdou je, že Čína patří také mezi nejméně násilné společnosti, na rozdíl od USA, kde úroveň násilí každým dnem stoupá a cválá spolu s prohlubujícími se rozpory.

V západních zemích, jejichž ekonomiky již desítky let stagnují, kde pracovníci denně ztrácejí kupní sílu a čelí bezprecedentnímu zhoršování veřejné infrastruktury, veřejných služeb, bydlení a pracovních a sociálních práv, je vnímání nejistoty naprosto brutální. Závěr, že vnímání nejistoty úzce souvisí s absencí účinných a adekvátních reakcí na civilizační problémy, je skutečně znepokojující. Pokud k vládám, které slibují všechno a jeho opak, nic nedělají a zhoršují problémy většiny, přidáme zpravodajské služby, které usilují pouze o zisk a kde informace jsou pouze prostředkem pro senzacechtivost, která manipuluje chováním a generuje finanční zisky, jasně vidíme, že západní národy jsou zapleteny do toxické vztahové sítě.

Nemůžeme proto být naivní ohledně bezprostředních příčin tohoto pocitu nejistoty. Kromě materiální nejistoty, která se zhoršuje v důsledku stále nespravedlivějších politik přerozdělování a koncentrace bohatství, nabývá na zvláštním významu role zpravodajských služeb sloužících oligarchii.

Rychlá kontrola tohoto seznamu rizikových faktorů, na kterém je pět nejčastějších témat v médiích, přináší významný výsledek:

1. geopolitické konflikty a velmoci (Rusko, Čína, USA);
2. změna klimatu, extrémní počasí a požáry;
3. kybernetické útoky a umělá inteligence (AI);
4. dezinformační kampaně a politická polarizace;
5. finanční nebo hospodářská krize (inflace a životní náklady).

Za nimi následují „geopolitické napětí“, „masová migrace“ a „rizika spojená s umělou inteligencí“. Všechna tato témata jsou široce medializována.

Všech pět témat se také řadí mezi deset nejžhavějších témat uvedených v Mnichovské bezpečnostní zprávě a nejvíce vnímaných v zemích G7 a BICS, které jsou také více vystaveny vlivu západních informačních služeb a sociálních sítí.

Kontrast mezi Čínou a ostatními zeměmi je zřejmý a pomáhá pochopit, jak suverénní média, suverénní kontrola sociálních sítí a nezávislý digitální prostor pomáhají chránit obyvatelstvo před nejškodlivějšími vlivy, které Západ vytváří uvnitř sebe sama a v zemích, které chce ovládat. Z toho také vyplývá význam, který má ovládání informačního prostoru cizí mocností na mysl obyvatelstva, přičemž Německo, Francie, Jižní Afrika, Spojené království a Itálie patří mezi země, kde je vnímání rizika nejvyšší.

Vrátíme-li se tedy k projevu Marca Rubia a ultimátu, které dává Evropské unii, není těžké rozpoznat, kdo stojí za touto atmosférou nejistoty a kdo ji chce využít ve svůj prospěch. Využití chaosu jako formy nadvlády totiž není nic nového. USA, které zjistily, že mezinárodní řád vzniklý po druhé světové válce již neslouží jejich zájmům, nyní podporují jeho rozpad a zničení. Dominantní diskurs je jednoduchý: řád založený na pravidlech skončil a je čas, aby se každý staral sám o sebe.

Tato iniciativa však nevzešla z globálního Jihu. Nebyly to Čína, Rusko ani Indie, které kdy prohlásily, že mezinárodní řád již neslouží; právě naopak. Při prosazování svého práva na suverénní prostor zároveň požadovaly ochranu mezinárodního řádu, který USA využily k vybudování své globální hegemonie v období po studené válce. Neschopné zastavit hnutí vznikajících mocností, které si nárokují svou suverenitu, se USA rozhodly zničit řád, jehož budování samy vedly, a pokusily se znovu vybudovat hegemonii, v níž je jejich vůle zákonem, a nahradit diplomacii a měkkou sílu hrozbami a ozbrojenou brutalitou.

Když tedy slyšíme mnoho analytiků říkat, že „jsme v éře návratu sfér vlivu“, neměli by říkat právě to, ale spíše „USA se rozhodly zničit současný mezinárodní řád a přeskupit síly ve své sféře vlivu, aby v chaosu fragmentace a s použitím brutality, která je jejich – a pouze jejich – výsadou, mohly definovat hranice systému, který předefinuje mezinárodní řád, a doufat tak v návrat k relativně nezpochybnitelné hegemonii“. To by měli říkat.

Problémem je, že mnoho analytiků – zejména amerických – stále trpí příliš americkocentrickým pohledem, který je v rozporu s jejich vlastními výroky, když tvrdí, že svět je nyní multipolární. Při pohledu na to, co říkají a dělají rozvíjející se mocnosti (revizionistické podle oficiální americké literatury), by rychle zjistili, že žádná z nich nikdy systematicky nezpochybňovala – slovy ani činy – mezinárodní řád, ale místo toho na jedné straně požadovaly, aby USA upustily od „dvojího metru“, a na druhé straně hledaly způsoby, jak omezit a podmíněnit jednostranné jednání USA při uplatňování tohoto „dvojího metru“. A činily tak prostřednictvím spolupráce a obchodu, nikdy prostřednictvím zbraní.

BRICS nikdy nezpochybňovaly OSN, jak to činily Izrael nebo USA. BRICS se nikdy nepostavily mimo mezinárodní finanční systém regulovaný a kontrolovaný USA. BRICS nikdy nezabavily, nesankcionovaly ani neuložily embargo na americký nebo západní majetek, s výjimkou odvetných opatření, a to nikoli systematicky, ale pouze příležitostně, jako v případě Ruska nebo Íránu. Místo toho BRICS spojily své síly, aby zajistily právo na vlastní rozhodnutí a mezinárodní život mimo kontrolu USA, a spolupracovaly na zmírnění – bez přímého zpochybňování – toxických účinků mezinárodního měnového systému a bezpečnostní architektury vytvořené především za účelem posílení hegemonie Washingtonu.

Když tedy Rubio v Mnichově oslovuje Evropu a nutí ji, aby si vybrala mezi námi a nimi, našimi soupeři, využívá vnímání rizika, které zprostředkovává Mnichovská bezpečnostní zpráva, k vydírání evropských národů prostřednictvím strachu. V praxi USA vytvářejí riziko, určují, zesilují a ovlivňují jeho vnímání a poté, co představí děsivý scénář plný téměř nepřekonatelných nebezpečí, výzev, překážek a obtíží, řeknou: je čas uvažovat z civilizačního hlediska, aby se všichni připojili k těm, kteří jsou s nimi, proti barbarům ohrožujícím naše hranice. Rubio však nekončí u toho a jde ještě dál, když sděluje, že USA nezapomenou, kdo je s nimi a kdo proti nim. Tento manichejský postoj bude působit jako nůž máslem na roztříštěnou politickou třídu, která postrádá silné vedení, je nerozhodná a nemá jasný směr.

Politická nestabilita vyplývající z EU ovládané technokratickou byrokracií, neschopnou vykonávat účinné vedení a fungující spíše jako administrativní aparát sloužící dominantním mocnostem, které ji mohou ovlivňovat, také vytváří podmínky nezbytné k tomu, aby tento typ hrozby měl požadované účinky. Podívejme se na to: pokud každý izolovaný evropský stát není schopen zastavit nepříznivé účinky uvedených a vnímaných rizik, je velmi pravděpodobné, že bude jednat podle zásady opatrnosti, která ho vrhne do ochranného náručí nejsilnějšího, nebo toho, o kterém se naučil, že je nejsilnější.

Na jedné straně stále hegemonní moc, vnímaná jako největší ze všech a stále disponující nejúčinnějšími mechanismy geopolitického řízení a donucení. Na druhé straně je to vznikající mocnost, velmi schopná, ale dosud nevlastnící alternativní mechanismy globální správy a závislá na roztříštěné skupině národů, které usilují o nezávislé definování svého podílu na globálním bohatství, přičemž některé si jsou velmi dobře vědomy své role a jsou si jí jisté, jiné tolik ne, což činí velmi spornou schopnost této mocnosti, i když je spojena s největší jadernou mocností na planetě, čelit záměrům té, která je napadena.

Skutečnost, že USA kladou důraz na výzvu na západní polokouli, což je jasná transpozice Monroeovy doktríny, polokouli tak blízko USA, mocnosti v plném rozmachu, jak je vzdálená od vzestupující mocnosti, činí tuto volbu nesmírně obtížnou, kvůli izolaci, kterou může vyvolat v jakékoli zemi, která neudělá správnou volbu a později se ocitne v situaci jako Kuba nebo Venezuela.

Trumpistická brutalita vůči Kubě nebo Venezuele, která představuje zločiny proti lidskosti, má vypočítaný a instrumentálně rozhodující účinek, který varuje i ty nejodvážnější, že odplata bude brutální. V myslích politické třídy, která je již 20 let zvyklá ve všem strategickém následovat USA, to jistě bude mít své účinky. Rubiova strategie je jasná: nyní je čas se přeskupit s vlastními a opustit vztahy s těmi, kteří ohrožují životní prostor definovaný Monroeovou doktrínou.

To je důvod, proč si položit otázku, zda je možné, aby demokracii vládli uctívači mimozemšťanů, jako je Rubio, pedofilové a násilníci, schopní nejohavnějších činů proti jiným národům, jako jsme viděli v Gaze, nyní na Kubě nebo dříve ve Venezuele, schopní útočit na jaderné elektrárny a vládnout stále více pro blaho stále se zmenšující části populace.

K tomu přidejme, že tato politická elita vycházející z údajné demokracie vytváří nebezpečí, která mají být použita jako zdroj strachu, manipulující individuální a kolektivní volby těch, kteří se jim podřizují. I když jsou plně odhaleni, na úrovni toho, co odhalily Epsteinovy spisy, zůstávají tito lidé bez úhony, jako by se nic nedělo.

Pokud nám demokracie nezaručuje nejlepší a nejvážnější politiky, nejcivilizovanější formy vlády a nejvyšší formu politického jednání, ale místo toho zaručuje tu nejbarbarštější, jakou dnes ve světě najdeme, a tu, která nejvíce ignoruje práva a životní podmínky vlastních obyvatel, pak řekl bych, že je to proto, že to není demokracie, protože kdyby tomu tak bylo, museli bychom se domnívat, že informovaní a vzdělaní lidé – jako ti, kteří vyrůstají v plné demokracii – by byli schopni se tak mýlit, že by si neustále a opakovaně, aniž by si to uvědomovali, volili formy vlády, které nejméně odpovídají jejich zájmům.

Museli bychom věřit, že civilizovaní lidé s kritickým myšlením a gramotností jsou schopni se tak opakovaně mýlit, že si zvolí politiku a politiky, kteří vládnou proti nim, aniž by si to uvědomovali, protože nejsou schopni spojit realitu, ve které trpí, se skutečnými příčinami tohoto utrpení, přestože žijí ve stále větším strachu a jsou stále více ponořeni do násilí, které je utlačuje, a podmínění tímto násilím.

Protože nechci věřit, že něco takového je „demokracie“, raději předpokládám, že současný volební systém, vybavený všemi pákami, které umožňují podmiňovat lidské chování, není nic jiného než dokonale zdokonalený politický model pro vytváření účinků, které vidíme, a pro prospěch těch, kteří z něj mají prospěch.

Žijeme v plutokracii skryté pod rouškou zdánlivé politické fragmentace, která nachází své spojení v den voleb, stejně jako produkty kartelové ekonomiky nacházejí své spojení v údajné konkurenci na regálech supermarketů.

Strach vede stejně tak ke špatným spotřebitelským rozhodnutím jako ke špatným politickým rozhodnutím. Aniž bychom to věděli, mnichovská bezpečnostní konference nám ukázala, jak nás strach zabíjí!

*

Hugo Dionísio, zdroj, překlad DeepL

**

Autor nám předložil souhrnný analytický text o současné globální politice. Od předchozí americké státní administrativy se změnila jen v jediném – brutalizací výraziva vedoucích amerických představitelů a použitím brutálních metod bez příkras. Tenhle posun od věrolomnosti a licoměrnosti maskované za fráze o „demokracii“ její obraně a rozšiřování po světě k brutalitě pootevřel oči mnohým milovníkům „amerického snu“ a začali své oči a naděje upínat k protitrumpovské opozici. Ale v tomto případě je to z bláta pod okap. Podstata anglosaského vládnutí světu je stále stejná a má dlouhou tradici. Ať se střídá jakákoliv administrativa, skutečným vládce a hybatelem politiky zůstává to, co občas nazýváme „deep state“ čili stát pod hladinou, skrytý pod povrchem demokratického nátěru tlumícího pohled na moc peněz a jejich vlastníků. Ray McGovern, dlouholetý vedoucí analytik CIA a poradce několika amerických prezidentů nazývá onu skrytou vládu hýbající světem MICIMATT a podle něj jde o komplex vojensko-průmyslový-kongresový-zpravodajský-mediální-akademický-think tank.

Donald Trump byl pro mnoho Evropanů obdařených rozumem a svobodnějším myšlením vzpruhou nejen návratem k staletí ověřeným jistotám že pohlaví jsou jenom dvě a ne 72, že výkyvy zemského klimatu nemá na svědomí lidská činnost přesněji exhalace oxidu uhličitého ale daleko silnější působení naší hvězdy a vesmíru, který nás obklopuje že se tak děje v cyklech. Naději vzbudili i Trumpovy řeči o ukončení války na Ukrajině a kritika politiky Evropské unie směřující k potlačování lidských práv, svobody projevu, nezávislosti evropské justice, ničení evropského průmyslu, především energetiky, a následným zbídačování evropského obyvatelstva vlivem nesmyslných ideologií. Ale pod povrchem řečí jsou činy: stálá vytrvalá a výrazná podpora bandervoského režimu v Kyjevě, licoměrnot při jendání s Ruskou federací, brutalita použitá proti nezávislým latinskoamerickým zemím, harašení zbraní okolo Íránu a podpora genocidní politiky Izraele vůči Palestincům a okolním arabským státům. To by pro změnu mělo otevřít nám, kteří jsme uvítali střídání stráží v Bílém domě. To jen v USA vyměnili na čas modrou za rudou, ale podstata hvězd a pruhů zůstává stejná jako za prezidenta Monroea před dvěstě třemi lety.

-vd-

*

Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné v případě, že uvedete zdroj. Vážíme si vaší podpory s děkujeme.

Vaše Redakce