Se zkázou učňovského školství, o níž už jsme tu párkrát hovořili, vznikl nedostatek odborných řemeslníků. S rostoucím počtem absolventů vysokých škol naopak přišel přebytek pracující inteligence, z níž se stala často nepracující a přiživující se v neziskovém sektoru. Postupně se Češi přestali zajímat jak o zručnost, tak i o ruční práci. S odcházejícími seniory mizí klasičtí všeumělové a skutečně, řemeslo začíná mít příslovečné zlaté dno. Bohužel už z něj těží někdo jiný.
Díry na pracovním trhu už plno let zaplňují Ukrajinci. Těch déle u nás usazených a tady vydělávajících i žijících je relativně dost, ale nově příchozích je ještě mnohem více. První generace se u nás za ta léta domestikovala, přizpůsobila a stala se vcelku integrovanou součástí společnosti. Ne, že by s nimi některými nebyly problémy, nicméně vynecháme-li ubytovny a vezmeme v potaz část, která tu založila rodiny a skutečně má dlouhodobý zájem splynout, pak lze konstatovat, že se jí to vcelku podařilo. I když jisté mafiánské sklony a vydírání spoluobčanů mezi sebou i tak praktikovali. U těch před mobilizací prchajících už tomu tak většinou není a nutno konstatovat, že obavy z ukrajinizace naší společnosti přinášející mnoho rizik a problémů jsou oprávněné.
Bohužel náš právní řád a zákony spojené se špatnými vládními rozhodnutími především z dob Fialovy vlády otevřely stavidla, která mohla přílivu Ukrajinců zabránit. Předesílám, že absolutně nechci házet všechny do jednoho pytle, nicméně vzhledem ke zkušenostem z povolání mohu konstatovat, že důvěřovat lze jednomu ze sta. Národní mentalita se naprosto liší od naší. Přesto se můžeme domnívat, že bylo možno nastavit určité hranice a mantinely, které by udržely příchozí v určitých mezích. To se nestalo, a tak k svým navzájem vyděračským praktikám přidali Ukrajinci i další záporné atributy bytí u nás. Ochrana ze strany politiků, úřadů, justice a policie jim dala křídla. Chovají se agresivně, majetnicky a zneužívají celkově náš systém. Tím máme na mysli grázly, kterých není málo a přenáší se to i na velmi mladou generaci často terorizující naše děti.
Velký problém mají průmysl, sklady, ale největší stavebnictví. Jestliže ve službách vytěsnili Ukrajinci velkou část našich občanů, protože si díky dávkám mohou dovolit pracovat za nižší mzdy, pak na stavbách je vše trochu jinak. Nedostatek našich řemeslníků je natolik markantní, že cena práce i těch pomocných zahraničních dělníků je vysoká. Navíc Ukrajinec Vám o čemkoliv řekne, že to umí, ale až záhy zjistíte, že tomu zdaleka tak není. Množství příchozích je obrovské, zručných menší a poctivých téměř se blížící k nule. Bezpečnost, ochrana zdraví, dochvilnost, tak to jim nic neříká. Dejte jim nářadí, ochranné pomůcky a druhý den můžete znovu. Netvrdím, že se nenajdou výjimeční, ale najít je, profiltrovat a důvěřovat jim je náročné, dlouhodobé a někdy zbytečné úsilí. Navíc mafiánský systém v nich zůstává a při nekvalitní práci a odměně se chovají velmi agresivně, nicméně pokud jim ukážete, že jste tady doma, máte pořád jistou výhodu.
Obrovským problémem jsou legislativní záležitosti. Velká část z nich má živnostenské listy, někteří jsou rovnou právnické osoby. Ovšem to neznamená, že vědí, co to je účetnictví, bankovní účty a daně. Jsem velmi zvědavý, co se stane po konci války, když se budou náhle vracet zpět. Jistě, plno jich tu chce zůstat, ale pokud se seberou a odjedou domů, těžko po nich bude stát něco chtít. Už nyní ukrajinská eseročka vznikají a zanikají velmi živelně. Jak jsem předeslal výše, bez spolupráce s Ukrajinci by stavebnictví dlouho hledalo svou další cestu, zároveň většina kontraktů s nimi je v jistém smyslu velmi riziková. A jak ze zkušenosti vím, ani platby faktur přes účet nejsou pro Finanční úřad nijak podstatné. Co teprve poté, až dojde na daňové kontroly a Ukrajinci budou pryč. Bude to stát vymáhat po zůstavších českých firmách? Upřímně řečeno, to už by bylo na revoluci, protože do té situace dostal české občany právě on a benevolentní vlády.
Babišova vláda vyhlásila boj černému zaměstnávání. Už nyní je řada smluv ke státním zakázkám postavená na hlavu a v podstatě splnit podmínky je většinou z mnoha důvodů nemožné. Zatím existuje jistá tolerance a v zájmu dostavby zakázek jsou určité náležitosti přehlíženy, nicméně kontroly zpřísňují a pokuty jsou natolik vysoké, že přemýšlíte, zda-li vůbec podnikat. Pokud vláda přitvrdí vůči především stavebním společnostem, mohou většinu staveb zavřít, výstavbu bytů a převážnou část rekonstrukcí odpískat. Ukrajinci nikdy nebudou mít vše v pořádku, nezbaví se svých mafiánů a nestanou se spolehlivými. Ta hrstka, která to dokáže, je odborně i lidsky na výši a nebodne Vám kudlu do zad, je vzácná. Bohužel…náš průmysl a stavebnictví nezachrání.
*
Náš stát by mohl prosperovat jen chtít. On však nechá vše na živelnosti pak se nemůžeme divit ,že je tolik zbytečných škol a stavební mafie jede jak buldozer.
To není jen stavební mafie. Všichni parazité i PARAZITEČCI se bojí, že by ta mafie odešla a všechna práce by zůstala na nich, jako za totality. Jsme ve stavu, kdy z něj už není úniku, 36 let degenerace udělala své.