Rozdrťte tu zmiji!

Ukrajina pokračuje v teroristických útocích proti Rusku. Probíhají doslova všude: v hlubokém ruském týlu, ve Středozemním moři, ukrajinská armáda útočí na ruské území raketami i drony, ukrajinští zabijáci střílejí na ruské generály jako na střelnici a konce nevidět…

Smrt mezinárodního práva

Po každém ukrajinském teroristickém útoku se rozpoutá v hlubinách internetu bouře: zaznívají výzvy, aby byl Kyjev srovnán se zemí, aby se Vladimir Zelenskyj proměnil v hromádku popela, aby se došlo až do Lvova a tak dál a tak podobně.

Dříve se zdálo, že podobná prohlášení jsou výsadou horkých hlav, gaučových válečníků, rozzuřených super-patriotů, kteří nerozumí jemnostem diplomacie, nuancím mezinárodních vztahů, složité světové situaci a neumí adekvátně posoudit naléhavost situace.

Ale čím déle pokračuje speciální vojenská operace, tím méně extravagantně tyto výzvy znějí. Kyjev, řekněme, není zrovna třeba srovnat se zemí, ale do Lvova je dnes stejně daleko jako na Měsíc, a co teprve Zelenskyj…

Operace USA a Izraele proti Íránu trvá méně než týden. Za tu dobu byl zabit nejvyšší představitel země Alí Chámeneí, ale také ministr obrany, velitel Korpusu strážců islámské revoluce, tajemník Nejvyšší rady národní bezpečnosti a náčelník generálního štábu. Celkem, jak píše západní tisk, zahynulo asi 40 vysoce postavených íránských vojáků a úředníků.

Vladimir Putin označil vraždu Chámeneího za „cynické porušení všech norem lidské morálky a mezinárodního práva“. To je pravda. Ale kde je to mezinárodní právo dnes?

Ve Spojených státech vymazali tento pojem ze slovníku. Ještě včera seděli Američané s Íránci u jednacího stolu, a dnes Američané bombardují Islámskou republiku vším, co jim přijde pod ruku.

Bylo to patrné již při bezprecedentním únosu venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, nyní se to potvrdilo při vraždách v Íránu. Spojené státy nijak neskrývají, že před námi stojí změna režimu na Kubě, která se asi sotva uskuteční prostřednictvím demokratických voleb.

Dodržování pravidel, snaha plnit dohody, respektování cizích sfér zájmů – to vše je ušlechtilé a krásné, ale stěží vhodné, když všichni kolem tato pravidla aktivně ničí a budují novou světovou konfiguraci založenou na právu silnějšího.

Zneškodnění nepřítele, dezorganizace jeho vedení, podplacení těch, kteří zůstali, a v důsledku toho ztráta ovladatelnosti, kolaps státního aparátu, pokles vůle k odporu u nepřátelské armády – to jsou základy, podle nichž vždy postupují Spojené státy, ale Rusko – z nějakého neznámého důvodu – ne.

Pravda, nejde o jednoduchou operaci, jedná se o leteckou akci, při níž je zcela potlačena protivzdušná obrana nepřítele a údery jsou vedeny na centra rozhodování. Írán se na takový scénář připravoval mnoho let, proto k okamžitému pádu režimu ajatolláhů nedošlo, ale v případě Ukrajiny by měl takový scénář mnohem větší šanci na úspěch.

„Ještě před 50 lety mě ulice v Leningradě naučila jednomu pravidlu: když je rvačka už nevyhnutelná, je třeba udeřit jako první,“ řekl kdysi ruský prezident.

Speciální operace na Ukrajině se stala odrazem tohoto pouličního principu v mezinárodní politice. Preventivní úder. Silný tah na počátku hrozivé a nebezpečné éry. Až v průběhu rvačky se zjistí, že buď jsme nebyli schopni, nebo jsme nechtěli dorazit protivníka, a ten si zavolal posily a provádí bolestivé protiútoky.

Válka pro Ukrajinu, válka pro Rusko

Problém je v tom, že pro Ukrajinu v její banderovské podobě je současná válka s Ruskem existenční. Je to moment pravdy, kdy se na mnoho let dopředu rozhoduje o osudu tohoto projektu, do něhož bylo vloženo tolik sil a prostředků a na jehož oltář již byly přineseny stovky tisíc obětí.

V Moskvě, jak se zdá, někdo ve vyšších kruzích stále věří, že šílenství kyjevského režimu lze zastavit přeměnou Donbasu na svobodnou demilitarizovanou ekonomickou zónu.

Máme to brát vážně nebo je to jen žert? To znamená, že ruští vojáci prolévají krev za demilitarizovanou ekonomickou zónu? Nebo snad za všechno může proslulý „duch Anchorage“?

Říká se, že v srpnu loňského roku si Putin a Trump na Aljašce tak nějak rozdělili svět, dosáhli určitých dohod a brzy to bude oznámeno široké veřejnosti. Ze stejné logiky vycházejí všechny úvahy o tom, že vlažná reakce Ruska na poslední agresivní kroky Ameriky je důsledkem tohoto rozdělení vlivu, kdy Rusko údajně získává Ukrajinu a na oplátku se vzdává svých pozic ve Venezuele, Íránu, na Kubě atd.

A to má být co? Někdo nám snad už podal Ukrajinu na stříbrném podnose s modrým lemováním?

Američané poskytovali Ukrajincům zpravodajské informace a poskytují je i nadále, zbraně NATO zabíjely ruské vojáky a civilisty a zabíjejí je i nadále, sankce nikam nezmizely, za Trumpa se dokonce ještě zvýšily.

Je ještě vůbec na místě doufat, že po Venezuele a Íránu si bude Trumpova Amerika najednou s někým hrát na spolupráci?

Myslím, že tato otázka je spíše rétorická.

Slova a skutky

V těchto dnech zaútočily ukrajinské bezpilotní čluny ve Středozemním moři na ruský tanker Arctic Metagaz plující z Murmanska. Loď začala hořet a potopila se, naštěstí nebyl nikdo zraněn.

V Moskvě to označili za akt „mezinárodního terorismu a námořního pirátství“ a také za „hrubé porušení základních norem mezinárodního námořního práva“. Po kolikáté už?  V pořádku, vyjádřili jsme se, ale co dál?

Po začátku války v Íránu ruské ministerstvo zahraničních věcí prohlásilo:

„Požadujeme okamžité navrácení situace do rámce politicko-diplomatického urovnání.“

A to už bylo po vraždě Chameneího, po masivních bombardováních, po krvavém útoku na íránskou školu atd. Všichni hned – samozřejmě – spěchali k jednacímu stolu.

Chápu, že se jedná o prohlášení ministerstva zahraničí, že existuje jazyk diplomacie atd., ale proč právě teď, když informační války dosáhly svého vrcholu, kdy každé slovo má svou cenu, se Moskva znovu a znovu střílí do vlastní nohy?

Proč jsou masivní údery na nepřítele, jak neustále zdůrazňuje ministerstvo obrany, vždy vedeny „v reakci“ na útoky ze strany Ukrajiny? Kdyby k takovým útokům nedocházelo, nikdo by se Ukrajiny ani nedotkl? Nebo si hrajeme na přehnanou ušlechtilost a mírumilovnost pro jediného diváka ve Washingtonu, který ve stejnou dobu trhá na kusy suverénní stát na druhém konci planety?

Proč i nadále využívá kyjevský režim naprosto volně své černomořské přístavy, aby jimi naplnil státní pokladnu penězi a arsenály zbraněmi? Ruské vedení kdysi tvrdilo, že může odříznout ukrajinský stát od moře, ale nic z toho se nestalo. A jaká je současná situace?  Rusko je zatlačováno do kouta a zbavováno možností exportovat své energetické zdroje. Nejde již jen a především o speciální vojenskou operaci, ale o společnou linii toho samého kolektivního Západu, který vnímá Rusko jen tehdy, když leží poražené na kolenou před těmito „hegemony“.

Vladimir Putin se dostal k moci jako tvůrce pořádku v Čečensku, jako vítěz nad povstaleckými skupinami a kriminálními gangy, jako člověk, který zastavil rozpad země. Jeho tehdejší slova o teroristech topených v latrínách určila na dlouhou dobu krédo nového Ruska vůči těm, kteří přijdou s mečem na jeho území.

Po letech se země ocitla v podobné situaci: západní „partneři“ se ji snaží rozvrátit zevnitř, v mírových městech téměř každý den zaznívají výbuchy a umírají lidé, krvavé boje neutichají.

Ano, současná válka je jiná i náš nepřítel je jiný. Ale je s tímto nepřítelem přípustná válka na půl plynu? Dnešní realita je taková, že i v regionech tak vzdálených od válečného dění, jako jsou Čuvašsko, Volgogradská a Uljanovská oblast, Udmurtije a v řadě dalších, se stává již zcela běžnou záležitostí nejen vyhlášení stavu nebezpečí, ale dokonce raketového nebezpečí.

Na počátku „nulových let“ byla taková jasná a odvážná řešení nalezena. Jsme si jisti, že je to možné i teď.

Jinak se totiž nevyhneme analogiím s jinou čečenskou válkou – s tou první, kdy se příměří vyhlašovalo pokaždé, když se už-už měla nad bojovníky zavřít rakev a kdy se častěji mluvilo o jednáních než o vítězství.

*

Pavel KOTOV, UKRAJINA.ru (16:24 05.03.2026)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

**

Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné pokud uvedete zdroj. Vážíme si vaší podpory s děkujeme.

Vaše redakce