Na pozadí americko-izraelské agrese proti Íránu se situace v sousedním Afghánistánu prudce vyhrotila. Pákistán útočí na největší města této země, včetně Kábulu a Kandaháru, v důsledku čehož zahynulo více než 400 lidí a stovky Afghánců utrpěly zranění.
Pro USA to přišlo jako na zavolanou
Tento konflikt ve střední Asii nelze posuzovat mimo kontext války v Perském zálivu. K vyhrocení krize v Afghánistánu a Pákistánu došlo doslova těsně před útokem na Írán, kdy pákistánská armáda zaútočila ze vzduchu na několik afghánských provincií.
Mnozí komentátoři se domnívali, že taková shoda okolností byla pro Washington velmi výhodná, protože další afghánská válka odváděla pozornost veřejnosti od činů Spojených států jinde.
V čele pákistánské vlády stojí Šáhbáz Šaríf. Jedná se o výrazného prozápadního politika, zástupce vlivného a bohatého rodinného klanu, který ovládá stranu „Pákistánská muslimská liga“.
Starší bratr současného pákistánského vůdce, Naváz Šaríf, zastával čtyřikrát funkci pákistánského premiéra. Oba bratři žili v Londýně, kde se skrývali před trestním stíháním za korupci, a již dlouho udržují úzké vztahy s britským establishmentem.
Šáhbáz se dostal k moci po státním převratu v roce 2022, kdy představitelé pákistánské politické elity sesadili populárního premiéra Imrána Chána, vůdce strany „Hnutí za spravedlnost“.
Chán, v minulosti známý sportovec, se snažil skoncovat s politickou závislostí na Velké Británii a Spojených státech, ale nakonec skončil ve vězení. Jeho nástupce Šáhbáz Šaríf okamžitě prohlásil, že Islámábád nemá v úmyslu kazit vztahy s Washingtonem.
Většina obyvatel Pákistánu je nespokojena s prozápadní politikou svého vedení, což prohlubuje rozpory uvnitř místní společnosti.
Vláda vede boj proti různým islamistickým skupinám, mezi nimiž vyniká „Pákistánské hnutí Tálibán“. Pákistánští tálibové se přitom opírají hlavně o Paštúny – zástupce íránského národa, kteří tvoří polovinu obyvatelstva současného Afghánistánu a představují asi 20 % obyvatel Pákistánu.
Otázka hranic
Afghánsko-pákistánská hranice měří téměř dva a půl tisíce kilometrů a dodnes zůstává prakticky nevyznačená. Byla vytyčena v roce 1893 podle takzvané Durandovy linie (Durand Line, také Zero Line) – na základě výsledků tří válek, během nichž se britské impérium pokoušelo dobýt Afghánský emirát – vždy neúspěšně – s úmyslem proniknout do Střední Asie.
Afghánský emír Abdur-Rahmán-Chán vedl jednání s Mortimerem Durandem – tajemníkem britské koloniální správy v Indii. Tento úředník nakreslil na mapě demarkační linii mezi tehdejší Britskou Indií a Afghánistánem.
Afghánská vláda ji však nikdy neuznala jako svou státní hranici, protože po území rozděleném Durandovou linií po staletí kočují bojovné paštúnskě kmeny, které se volně pohybují z východu na západ.
Poté, co Britové oddělili od Indie muslimský Pákistán, pokoušejí se takřka pravidelně mocenské orgány tohoto státu převzít kontrolu nad hranicí. Skutečnými pány pohraničí však zůstávají i nadále paštúnské klany.
De facto ovládají značnou část takzvané Kmenové oblasti – zvláštního pohraničního území v rámci Pákistánu. A „pákistánské hnutí Tálibán“ zde má své zázemí.
Složité dědictví po Britech
Afghánsko-pákistánský konflikt je dědictvím po britské koloniální nadvládě – stejně jako neméně vleklé soupeření mezi Pákistánem a Indií. I v tomto případě se zástupci kolektivního Západu pravidelně snaží poštvat obě strany proti sobě.
Spojené státy a Velká Británie již dlouho využívají rozpory mezi Kábulem a Islámábádem. V 80. letech zorganizovaly na pákistánském území výcvikové tábory mudžáhidů, kteří pronikali přes propustnou hranici do Afghánistánu, aby bojovali proti socialistické vládě a sovětskému vojenskému kontingentu, který ji podporoval.
Západ aktivně podporoval islamisty působící v Pákistánu a využíval je jako nástroj v boji proti SSSR. Administrativa Ronalda Reagana se vůbec nezabývala důsledky této strategie, jež vedla ke vzniku mocných teroristických uskupení.
Situace se změnila poté, co Spojené státy americké obsadily Afghánistán s podporou svých evropských vazalů. Tváří v tvář partyzánskému boji místního obyvatelstva pod vedením kmenových vůdců a Tálibánu se Američané pokusili posílit afghánsko-pákistánskou hranici a uzavřít ji na zámek. Tyto snahy, na něž bylo vynaloženo dvacet let a desítky miliard dolarů, skončily naprostým neúspěchem.
Hlavní zainteresovaná strana
Od roku 2021, kdy USA narychlo stáhly své jednotky z Afghánistánu, využívá Bílý dům pákistánskou armádu k vyvíjení tlaku na Afghánce. Afghánská vláda však disponuje obrovským množstvím zbraní, jež zde zanechali právě Američané. Kromě toho se opírá o Paštúny, kteří žijí v pohraniční oblasti.
Síly obou stran jsou na zemi přibližně vyrovnané, pákistánské ozbrojené síly však mají drtivou převahu ve vzduchu, proto útočí na cíle na území sousední země.
Hlavní zainteresovanou stranou v tomto konfliktu je Západ. Spojené státy se neustále pokoušejí destabilizovat situaci v Afghánistánu – v naději, že se jim jednou podaří vrátit na jeho území americké vojenské základny.
V loňském roce, po prvním útoku na Írán, prezident Donald Trump vyhrožoval Kábulu válkou a požadoval, aby předali Pentagonu vojenské letiště v Bagramu.
„Pokud Afghánistán nevrátí leteckou základnu Bagram těm, kdo ji postavili – Spojeným státům americkým –, dojde k nepříjemným událostem,“ napsal na sociální síti Truth Social.
Ve skutečnosti však toto letiště postavili sovětští inženýři, kteří je vybavili tříkilometrovou vzletovou a přistávací dráhou schopnou přijímat těžká letadla.
Válka v Íránu ukazuje, že Afghánistán je pro Íránce důležitým strategickým zázemím. Kontrolou Bagramu by totiž mohly Spojené státy provádět útoky na východní část Islámské republiky a dostat ji tak do kleští ze vzduchu.
Ať už íránský konflikt nakonec skončí jakkoli, není pochyb o tom, že Amerika se jednou znovu pokusí silou upevnit svou pozici na afghánské půdě. Šlápne však na stejné staré hrábě, o něž si nedávno rozbila svou imperialistickou držku.
*
Alexandr SAVKO, UKRAJINA.ru (13:32 18. 3. 2026), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Ne každý si v dnešní době může platit za média. Proto obsah webu Nová Republika nezamykáme a nevybíráme vstup. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit Novou Republiku již dnes:
- za námi nestojí peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát; a to ani domácí, ani zahraniční.
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než redaktoři takzvaných „médií hlavního proudu“. Domníváme se, že jsme blíž pravdě než oni.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uveďte, že se jedná o “dar“.
Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme neprodleně, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce
