Hrdý zrádce…

Víte, mě na celé věci nepohoršuje jeden kolaborantský europoslanec, který se dostal na kandidátku místo profesionálnío prcače Ferriho a který to také celé na milého Dominika ušil, protože jinak by se nikdy do teplého místečka v europarlamentu nedostal. Jeden kolaborantíček a hrdý zrádce ještě jaro nedělá. Dokonce ani jeho papínek i s hradním Nývltem ještě nic neznamená.

Mě na tom celém vadí, jak malou reakci to vybudilo. Ondřej Kolář tu zcela jasně a otevřeně říká, že nechce český stát ani český národ a nic se neděje. Dokonce je na své vlastizrádné řeči ještě hrdý a nemusí se ničeho bát. Nikdo na něj nepůjde s ricinem.

Proč tomu tak je?

Protože přesně tohle je ta měkká síla, kterou na nás začali Němci uplatňovat, jen co se Havel dostal do prezidentské sesle. Zpochybňování. Nejprve zpochybnili předchozích čtyřicet let. Jako kdyby nebyly. Jako kdyby nepřinesly žádné výdobytky, v podobně několika milionů bytů, dvou jaderných elektráren, přehrad a továren, které uměly dodávat do celého světa investiční celky.

Následně začali zpochybňovat rodinu. Moderní doba už přece nepotřebuje pevné svazky, důležitější je kariéra a zážitky na exotických dovolených. Děti jsou drahé a stojí moc peněz, stejně tak nám ujídají chlebíčka zlí důchodci, naši rodiče, protože odmítají prostě včas zhebnout, volí podivné strany a neberou vůbec ohledy na budoucnost mladých lidí.

Pak zpochybnili školství. Moc jsme se totiž učili. A tak se přestalo memorovat. Google přece všechno najde, kalkulačka všechno spočítá a pro budoucí kariéru je důležitější drzé čelo než znalosti a vědomosti. Matematika a fyzika jsou k ničemu, je zapotřebí děti vychovávat především k enviromentalismu a evropským hodnotám.

Pak už jsme vstoupili do EU a tak začali zpochybňovat naši státnost i národ. Udělali to chytře. Tvrdili, že tady politici příliš kradou a tak je zapotřebí zavést evropské standardy, které tomu zabrání. A než jsme se nadáli, začala o každém prdu rozhodovat evropská komise. Ta určuje, jestli dostaneme nazpět peníze, které jsme do EU poslali a předepisuje nám další a další nové daně. Ano, emisní povolenka není nic jiného než daň.

Pak začali zpochybňovat i starší minulost, nejen tu komunistickou. Co jiného je, když Schwarzenberg posílal Beneše před soud do Haagu? Začali zpochybňovat naše osvoboditele, bez kterých bychom se nikdo nenarodili, začali zpochybňovat ideje založení Československa.

Mohl bych takhle pokračovat ještě dlouho. Všechno, co jsme kdy dokázali, všechny naše výdobytky, to všechno bylo pravdou a láskou zpochybněno, zrelativizováno a zapomenuto. Zato nám o to víc připomínali všechny naše nedostatky a dějinné chyby. Takto překonstruovali český národ. Abychom se styděli nejenom za odsun tatínka Bernda Posselta, vysoce postaveného člena NSDAP, ale abychom se styděli i za to, že jsme postavili milion bytů a byli jsme v základních věcech soběstační. Udělali to tak, abychom se styděli za vysokou všeobecnou vzdělanost i za zlaté české ručičky. Postarali se, aby nám to neříkali Reichsprotektoři, ale naši vlastní lidé.

A zároveň se postarali, abychom nemohli zpochybňovat jejich zpochybňování!

Proto přišli s těmi bezpečnými prostory pro diskusi, což v praxi znamenalo, že tam nesmělo zaznít nic jiného, než jejich agenda. Proto každého, kdo měl jiný názor, ihned onálepkovali, udělali z něj nejprve fašistu, pak nacistu a nakonec dezinformátora. Oni mohli zpochybňovat rodinu, mohli zdůrazňovat přínosy LGBTNSDAP, ale běda, když jste se přidali k pochodu pro rodinu. Běda, když jste se nechtěli rozpustit ve šťastné evropské rodině. Běda, když jste nechtěli kulturní obohacení od chirurgů z dovozu. To na vás okamžitě poslali Hollana a když to nepomohlo, tak i policii.

Takhle to totiž hnědokošiláči vyhráli i poprvé. Zpochybňovali všechno a nedovolili, aby někdo zpochybňoval je. Tohle dali svým nohsledům jako dar. Pocit nadřazenosti. Pocit pravdy. Pocit toho, že mají právo nebýt kritizováni. Pocit, že jsou elity, nadlidé, něco výjimečného. Proto Fialu pořád nikdo nevyšetřuje za kampeličku a Hladík mohl Veolii nasypat dvacet milard zcela beztrestně. Proto tu mohou řádit různí arménští recidivisté. Jsou na správné straně, mají povolenku na jakoukoliv hrubost a pomalu dostávají povolenky i na násilí.

Filip Turek nesmí nikoho nazvat parazitem. To může jen pravda a láska. Ta může dokonce klidně nahlas říct, že je hrdým zrádcem našeho národa, protože je to správná věc. Takhle se poráží demokracie i úcta k ní. Začnete demokraticky všechno zpochybňovat, protože přece máte demokratické právo na názor, ale zároveň se postaráte, aby nikdo nezpochybňoval vás. Klidně i zcela nedemokraticky, pomocí K.R.I.Tů, paragrafů nedovolené činnosti pro cizí moc, žalobami za šíření poplašných zpráv a když to nepomůže, tak prostě pomocí ordnerů, kteří se postarají, aby jim jejich sviňárna trvala deset minut, ale vy jste měli rok co řešit.

Přesně takhle přišel Dolfi k moci. Volby byly demokratické, ale také se postaral, aby žádný hlas proti němu nezazněl beztrestně. On sám využíval výhod demokracie, ale nedopustil, aby tu stejnou výhodu měl i někdo jiný. Dneska to dělají jen o něco sofistikovaněji, ale všechny ty faktčekerské organizace nejsou nic jiného než čirý fašismus, který umožňuje některým, aby zpochybňovali pětatřicet let v kuse celý váš život po tři generace zpětně, ale nedovolí, abyste vy zpochybnili jejich zpochybňování. Oni se vám mohou posmívat a lhát o vás, ale pokud to uděláte vy, okamžitě máte na krku soud, který je trestem sám o sobě, i když vyhrajete.

Teď o víkendu se ukáže, jestli jejich zpochybňovací taktika byla úspěšná. Nic víc si Germáni nepřejí, než abychom se v Brně bili sami mezi sebou a abychom se ještě v dobytčácích to Treblinky hádali o místo u okýnka. Nic si nepřejí víc, než aby došlo na nějaký incident. Nic si nepřejí víc, než abychom byli nedisciplinovaní a nechali se vyprovokovat.

Pětatřicet let sofistikovaně zpochybňovali naše životy, naši historii, naše rodiny, náš národ i naši vlast. Zaplatili si desetitisíce kolaborantíčků, kteří s tím chodili do škol, redakcí i před televizní kamery a postarali se pomocí Demagogu, DSA i pomocí kriminálů, abychom my nezpochybňovali jejich zpochybňování. Svázali nás statisíci předpisy, abychom byli denně jednou nohou v průseru, řekli, že máme svobodu, ale pouze v rámci milionu platných zákonů.

Teď se cítí dost silní, aby udělali další krok. Brno je jejich pokusný balónek, jestli jsme už zralí. Jestli se jim to podařilo jako v roce 1933 v Německu. Jestli nám v hlavách udělali dost velký guláš, abychom už nevěděli, čí jsme. Jestli nás rozeštvali dostatečně na to, aby prostě jen převzali dýmající trosky jejich nového Lebensraumu. Uvědomte si, že hřmotná postava Bernda Posselta má opravdu velkou potřebu životního prostoru. Germánie je mu malá. Teď se ukáže, jestli to vymysleli lépe, když sem neposlali ani Heydricha, ani Neuratha, ale Kolářovic famílii.

O tomto víkendu bez pardonu zjistíme, jak moc se u nás ta nordická setba uchytila a jaké plody přinesla. Zjistíme, jestli jsme ještě národ a nebo jestli jsme už jen určeni k likvidaci někde na východní frontě. To víte, zásoba Ukrajinců už dochází.

*

Daniel Sterzik -Vidlák,  Littertate, grafika Pokec24