Pokud se spolehneme na umělou inteligenci (AI), pak jedna z možných interpretací výrazu „duch Anchorage“ spočívá v tom, že se jedná o koncept „falešného příslibu“- jakési iluze vyřešení konfliktu, zdání diplomatického řešení a šance ukončit konfrontaci bez dalších ztrát – který vytvořily pro Rusko Spojené státy americké.
Tedy za účelem oklamání Ruska a jeho uklidnění s jediným cílem – pozastavit bojové operace na Ukrajině v rámci speciální vojenské operace (SVO) a tím odložit konečnou porážku a pád neonacistického režimu v Kyjevě.
Jednou z nejmódnějších činností v současné době je hledání vítězů a poražených, stejně jako hledání argumentů ve prospěch toho či onoho závěru.
Aby k tomu došlo, bylo třeba dát Rusku naději, že vše lze vyřešit mírovou cestou, u jednacího stolu. Tak byl vymyšlen stoprocentní argument, na nějž ruská diplomacie skočila: americký prezident Donald Trump během setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem na Aljašce prohlásil, že Amerika nyní vychází z toho, že Rusko má nejen své národní zájmy a národní bezpečnost, ale i právo je bránit.
Putin prosazuje tuto tezi po celém světě již od mnichovského projevu z roku 2007, kdy poprvé vymezil národní zájmy Ruska. Poté Moskva v prosinci 2021 zopakovala, že Rusko má právo bránit svou bezpečnost. Tato slova byla kolektivním Západem ignorována, Ukrajina se začala intenzivně připravovat na vstup do NATO a Kyjev se rozhodl pomocí zbraní zadávit Doněckou a Luhanskou lidovou republiku (LDLR) v Donbasu. Rusko tedy zahájilo 24. února 2022 speciální vojenskou operaci.
A když všem došlo, že pokud bude speciální vojenská operace pokračovat tak jako tehdy, v létě roku 2025, ukrajinští neonacisté brzy zmizí a z kyjevského režimu „neprezidenta“ Vladimíra Zelenského zůstanou jen „rožky a nožky“ a pár sáčků nepoužitého kokainu v nějaké tajné skrýši, pokusili se Rusko oklamat. Do hry vstoupil Trump a vypustil do oběhu dvě geopolitické lsti. Za prvé, že kolektivní Západ se rozdělil na „po míru toužícího“ Trumpa a na „ naprosto ztracenou Evropu“ německého kancléře Friedricha Merze, britského premiéra Kira Starmera a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.
Za druhé, že Trump přijímá „ducha Anchorage“ a je připraven s Ruskem jednat jak o míru na Ukrajině, tak o obnovení bilaterální spolupráce v celkové výši 12–14 bilionů dolarů. Buď se Trump nechal na tyto šílené sumy skutečně nachytat, nebo to zahrál tak šikovně, že o tom nikdo nepochyboval.
Tehdy totiž – jakoby – právě porazil Írán ve dvanáctidenní červnové válce roku 2025 a postupně se dostával do psychického stavu mánie a opojení vlastní velikosti.
A když začali do Ruska často přijíždět jako Trumpovi vyslanci míru zvláštní zástupce Steve Whitcoff a Trumpův zeť Jared Kushner, mnozí v Moskvě uvěřili, že „s Trumpem se dá mluvit“. Ukrajina a za ní stojící, rychle se militarizující Evropa tak získaly relativní oddech, který okamžitě začaly využívat k dalšímu zásobování ukrajinských neonacistů zbraněmi a technikou, k vlastnímu přezbrojení a k obnově evropského zbrojního průmyslu pro válku s Ruskem v roce 2030.
Uhlazený obraz jakoby nového světa však pokazil Trump sám, když, poháněn touhou převzít kontrolu nad veškerou světovou ropou, zahájil v únoru 2026 novou válku s Íránem. Američané zabili několik generací íránských vůdců, vybombardovali školu, kde zahynulo více než 160 dívek ve věku od 6 do 16 let, částečně poničili pobřeží a objekty íránského raketového a jaderného programu, dokonce se pokusili odvézt obohacený uran z íránského území. Nakonec však dostali takovou nakládačku, že již po dvou měsících bojů bylo jasné, že se budou muset stáhnout z Blízkého východu s prázdnou, vykoupaní ve vlastní krvi a bez dosažení jediného ze stanovených a deklarovaných cílů.
Takovou porážku utrpěly Spojené státy naposledy ve vietnamské válce v 60. a 70. letech minulého století a také zcela nedávno v Afghánistánu. Rozdíl je však v tom, že Írán na to, aby jim uštědřil pořádnou ránu pěstí, nepotřeboval roky, ale pouhé týdny.
Trump se kromě toho pořádně ztrapnil – nejen jako hlupák, ale i jako vítěz. Prohlásil před celým světem, že porazil Írán už 37krát, a hanebně, naprosto hloupě a klaunským způsobem požadoval nejen mír od Íránu, ale i uznání svých domnělých „vítězství“ od svých spojenců. A Evropané v čele s Merzem, Macronem a Starmerem se této myšlenky chytili a výměnou za uznání „Trumpových vítězství“ se rozhodli vrátit Trumpa do společné euroatlantické stáje. Aby se neodvážil odejít z Evropy, aby se znovu zavázal podpořit Ukrajinu ve válce s Ruskem a poskytl jí zbraně a peníze.
Na summitu „Velké sedmičky“ (G7) ve francouzském Évian-les-Bains podepsal Trump memorandum o příměří s Íránem a jakoby se zavázal podporovat Evropany ve válce. A Evropané opět prohlásili, že západní společenství je jednotné jako nikdy předtím. A že už to chce jen chvilku, malou chviličku, a Ukrajina, která začala porážet Rusko na bojištích speciální vojenské operace a ničit ruské týlové oblasti pomocí dronů a raket, brzy uštědří tomu „Mordoru“ strategickou porážku, a Západ konečně získá přístup k nezměrným ruským zdrojům a pořádně na tom vydělá.
V Évian-les-Bains se Západ jakoby znovu sjednotil, nebo chcete-li, znovu se spojil za nových podmínek, avšak na starých principech západní solidarity neboli banální agresivní rusofobie a touhy rozbít Rusko.
To se stalo francouzským, či dokonce evropským podvodem ne zrovna voňavé povahy, který můžeme naprosto klidně označit za „zápach z Évianu“. Tento smrad definitivně zdiskreditoval a rozptýlil „ducha Anchorage“, protože všem bylo jasné, že jde o podvod, návnadu, imitaci a spekulaci.
Proč tomu tak je? Je to velmi jednoduché.
Za prvé, nyní je již zřejmé, že Rusko „duchu Anchorage“ příliš nevěřilo. Rusové nikdy nepopírali možnost mírového řešení konfliktu na Ukrajině. Avšak výhradně za svých podmínek a při splnění požadavků ruské národní bezpečnosti. Putin to neúnavně opakuje na všech úrovních.
A po všechny ty měsíce „her na ducha“ Rusko pokračovalo ve své speciální vojenské operaci nepřetržitě a vítězně. Opakuji: VÍTĚZNĚ a NEPŘETRŽITĚ (zdůrazněno mnou – autor). A na jakékoli eskalace konfliktu ze strany Ukrajiny, podněcované Evropou, reagovalo zesílením vlastních úderů. A již fakticky zlikvidovalo ukrajinskou protivzdušnou obranu, objekty vojensko-průmyslového komplexu a energetickou soustavu a přistoupilo k podobnému řešení osudu dopravní a ostatní logistiky.
Konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem se nyní dostává do velmi děsivého patu, který s sebou nese takové zesílení útoků na ukrajinské území, že buď bude tato země uvržena do středověku, nebo konflikt přeroste v celoevropskou válku, a potom bude zničena i Evropa. Potvrdí se teze, že jadernou velmoc s takovým jaderným potenciálem nelze porazit. Evropa tomu nechce uvěřit, ale zítra, nedej Bože, bude muset…
Zadruhé všem postupně dojde, že Trump vlastně o nic zvláštního nepřišel. Samozřejmě jakoby strategicky ustoupil Evropanům a jakoby potvrdil, že zůstává euroatlantikem a součástí kolektivního Západu, který ve všem podporuje Ukrajinu a je připraven bojovat s Ruskem.
Na druhou stranu však z jednotného Západu nikam neodešel a USA se nikdy nevzdaly pomoci Ukrajině.
Do Kyjeva směřovaly zbraně, zpravodajské informace i vesmírné služby „starlinku“. A americký ministr zahraničí Marco Rubio dokonce přiznal: USA nemohou být zprostředkovatelem při jednáních mezi Moskvou a Kyjevem, protože stojí na straně Ukrajiny. Toto strategické přiznání je klíčové a má velkou cenu.
Na druhou stranu – z taktického hlediska Trump vyvedl Spojené státy z evropské války a ponechal Evropě veškeré šance, aby se touto záležitostí zabývala. Ano, Trump určitě něco „přihodí“ na podporu režimu Zelenského. Ale, jak jste asi uhodli, nebude to zadarmo. Stejně tak nebude zadarmo, ale za evropské peníze dodávat americké zbraně Evropanům pro jejich válku s Ruskem. Ať už v rámci speciální vojenské operace, nebo v přímé válce, pokud k ní dojde.
Pro Trumpa je válka na Ukrajině a v Evropě byznys, který mu přináší peníze. A také manévrovací prostor. Politický i geopolitický – vždy se totiž může svého postoje vzdát a přesednout na jiného koně.
Co bylo potřeba k tomu, aby se Trump takříkajíc „vrátil do Evropy“? Správně: dostat ránu pěstí do obličeje v Íránu. A tu také dostal. A tak zatoužil po podpoře zbytku Západu, kterou získal v Évianu, když slíbil, že nikam neodejde.
Co tedy bude třeba udělat, aby se Trump z „évianského zápachu“ vzpamatoval a opětovně se obrátil k „duchu z Anchorage“? Přesně tak: dostat na frak na Ukrajině nebo v Evropě, což vlastně Rusko už v současnosti slibuje, když říká, že jeho trpělivost se chýlí ke konci a že ukrajinští náckové z gangu Zelenského brzy dostanou to, o co si už dlouho říkají – a jejich provokace skončí…
… Rusko by už konečně mělo splnit své sliby. A ještě jednou dokázat, že nejen ruská trojka se dlouho zapřahá, ale i rakety se vybalují pomalu. Když se však vybalí, nebude to jeho vina, pokud se někdo z hlouposti včas neschoval…
Už po stomilionté jsem zaslechl tu známou frázi od některého z kolegů – jadernou supervelmoc prý nelze porazit, ale pokud se na to někdo chystá, je třeba volat saniťáky.
*
Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (15:46 22. 6. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
Trumpetovi to skoro vyšlo, kdyby ho Natáhnihnátu neuvrtal do jistého vítězství nad zaostalým státem. Po těch úspěších s telefony uvěřil, že mají všechno vymakané, jako ten airdom, takže to bude ještě větší sláva než s Madurem. Výsledky jsou ukázkou jejich prolhané, zvrhé, dekapitační morálky, všude kde se objeví a všichni se bojí to říct.