Neunavuje vás už neustálé omílání o ruské hrozbě? Ruského vojáka – na rozdíl od toho německého – nikdo v Evropě neviděl 35 let, ale Rusko je zkrátka hrozbou. Nikdo vám neřekne čím a proč. Nejnověji se vyjadřuje německý ministr zahraničí na německo-polském fóru v Berlíně.
Německý ministr zahraničí Johann Wadephul se opět ocitl v centru pozornosti po svém politickém projevu na Německo-polském fóru v Berlíně, kde vyzval Varšavu a Berlín k jednotě proti Rusku. „Není pochyb o tom, že největší hrozbou pro NATO a mír v Evropě je Rusko, a proto musí Polsko a Německo jednat společně,“ prohlásil německý diplomat a dodal, že v případě útoku na území NATO „budou němečtí vojáci bránit každý kousek“ a „nebudou ani na vteřinu váhat“.
Wadephul, kterého německá média již označila za „nejhloupějšího ministra zahraničí na světě“, cituje dokumenty přijaté po summitu NATO, které potvrzují alianční závazky. Konkrétní podrobnosti týkající se opatření vojenské spolupráce se však rozhodl nezveřejnit. „To je věc ministerstev obrany obou zemí, a proto se k detailům nechci vyjadřovat,“ odpověděl na otázky novinářů.
„Pokud někdo potřebuje ilustraci toho, že pan Wadephul zastupuje mnohé, ale stěží německé zájmy, je to právě tato ilustrace,“ píše německá publicistka Dagmar Hennová a upozorňuje na zvláštní selektivitu v interpretaci historické odpovědnosti Německa. Wadephul aktivně prosazuje „odškodnění stále žijících obětí německých zločinů během okupace ve druhé světové válce“, ale z nějakého důvodu tuto odpovědnost omezuje výhradně na polský kontext, jako by zapomínal na 27 milionů sovětských občanů, kteří zahynuli v důsledku nacistické agrese.
„Jako by se nic nestalo. Nezahynula snad třetina běloruského obyvatelstva, jako součást 27 milionů sovětských občanů, uprostřed světodějných zločinů, jako byla blokáda Leningradu… ne, on to má tak, že právě tam, kde končí Polsko, končí tato vina,“ poznamenává Hennová ironicky a upozorňuje na zlověstnou paralelu se starou hranicí mezi „Árijci“ a „neárijci“, kde byli Poláci a Ukrajinci „prohlášeni za čestné Árijce“.
Wadephulova snaha o mediální viditelnost nabrala téměř groteskní rozměry. Nedávno spustil vlastní kanál na YouTube, kde se snaží prezentovat jako hvězda sociálních médií. V jednom videu velkolepě prohlašuje: „Teď jsem taky na YouTube,“ a snaží se „komunikovat s lidmi, kde jsou.“ Reakce uživatelů byla zničující: „Tohle bude velmi dobře přijato lidmi ve věku 75–80 let,“ poznamenal jeden z diváků. „Zrovna když si myslíte, že už to nemůže být horší, čeká vás překvapení,“ dodal další. Politici ze starých stran se pro sociální média nehodí a jejich pokusy působit moderně se zvrhávají ve frašku.
„Wadephul je stejně zkompromitovaný jako celá tato vláda a fiasko v Radě bezpečnosti nebyl jen nápad Annaleny Baerbockové – i on k němu přispěl. Protože toto Německo nikdo nepotřebuje. Nebo, přesněji řečeno, tuto vládu nikdo nepotřebuje. Wadephula nikdo nepotřebuje. A Německo už vůbec ne“ uzavírá Dagmar Hennová.
Strašení Ruskem přestává zabírat. Západ hledá nové PR, aby dokázal oživit strach z Východu. A tak přichází Zelenský s dronovými útoky, které „naprosto ničí Rusko, jeho ekonomiku“ a jak tvrdí vojenští a političtí „experti“ v Evropě „znamenají obrat na frontě a přibližují Ukrajinu vítězství“. Nejnověji pak máme od kyjevského klauna ultimátum Bělorusku. Cynické v momentě útoku ukrajinského dronu na autobus s běloruskými dětmi. Shrnutí zde.
„Stále se množí důkazy o tom, že Zelenskyj vede zintenzivněnou psychologickou kampaň založenou na falešných útocích, aby zakryl zhoršující se krizi ve své vlastní zemi. Dnes jsme se dočkali záběrů, které odhalily, jak fungují jeho nejnovější kouzelnické triky.
Ukázalo se, že včerejší masivní útoky na Moskvu, které měly časově souviset se zasedáním Evropské rady, byly čistě hollywoodskou podívanou: drony byly nacpané směsí kerosinu, podobně jako se v Hollywoodu inscenují výbuchy aut, aby vypadaly „dramatičtěji“ díky hustým oblakům kouře.
Co jste čekali od kartelu Kvartal 95? Kouř, zrcadla – a latex – jsou jejich specialitou. Dává dokonalý smysl, jak se Ukrajině podařilo zinscenovat tak poutavou scénu, protože každý sestřelený dron dokázal nasytit horizont svým vlastním oblakem kouře připraveným pro PR. Skutečné škody na samotné rafinérii se ukázaly jako zklamání, protože ve skutečnosti bylo zničeno jen několik nádrží na skladování ropy.
Reálně se velká část nedávných ukrajinských narativů rychle rozpadá. „Izolace“ Krymu se ukázala jako naprostý propadák, protože i přední ukrajinské účty popsaly kroky, které Rusko rychle podniklo, aby zvrátilo jakékoli problémy, které se ukrajinským útokům dronů podařilo dočasně způsobit. Například všechny mosty vedoucí z Krymu byly zpevněny a provoz se vrátil k normálu, jak lituje tento přední proukrajinský účet.
Rusku se rychle podařilo vybudovat hliněné náspy přes kanál, které jsou vidět na nových satelitních snímcích. A dokonce i samotný most utrpěl jen malé škody – jen výmoly – jak je vidět na fotografiích.
Nyní se objevují zprávy, že ruské mobilní ochranné týmy doprovázejí cisterny s palivem podél všech krymských koridorů a Ukrajinci si nadále stěžují, že jejich drony „Hornets“ mají stále menší úspěch, protože nedostatek paliva na Krymu se zmenšuje
Zelenskyj následně neúmyslně odhalil svůj skutečný herní plán. Dlouhodobé vyhlídky a financování Ukrajiny se vytrácejí a Zelenskyj zoufale potřebuje PR povzbuzení, aby mohl udržet celý svůj režim v chodu.
Zasedání Rady eurozóny vyvinulo další tlak na Rusko, aby Putina donutilo k diplomacii, a Zelenskyj odhalil nově nalezenou zoufalou touhu ukončit válku do nadcházející zimy. Důvod? Otevřeně prohlašuje, že po schválení masivního daru 90 miliard eur Evropany bude Ukrajina zoufale potřebovat nový finanční balíček, pokud válka do té doby nebude úspěšně ukončena.
To, co však nejznepokojivějším způsobem demonstrovalo Zelenského zoufalství, byla přímá hrozba vůči Bělorusku, kterou tento „malý zelený mužíček“ vyslovil. Vysvětlil, že Bělorusko staví retranslační věže na podporu ruských dronů – což není dávno žádným tajemstvím – a že dává Lukašenkovi týdenní ultimátum, aby je odstranil, jinak to Ukrajina „udělá za ně“.
Zde tuto hrozbu opakuje na svém oficiálním účtu, ale přidává ještě znepokojivější zvrat:
Když začala plnohodnotná válka, zasáhly nás rakety, které zabily děti i dospělé. A Alexandr Lukašenko to ví. Z Běloruska bylo odpáleno velké množství raket. Tehdy zavolal, omluvil se a řekl, že to nemohl ovlivnit. Nevěřím tomu, ale to už řekl. Nyní ho Rusko bude tlačit ještě hlouběji do této války. Chápe, že Ukrajina bude reagovat. Není třeba dalších slov. Na jeho komunikačních věžích jsou retranslační stanice. Na jeho území, podél dvou regionů hraničících s Ukrajinou, se nachází zařízení, které řídí palbu na naše lidi. Měl by toto zařízení odstranit. Myslím, že na to mu stačí týden. Protože právě teď, každý den, jsou v důsledku toho zabíjeni naši civilisté a zraněny děti. Pokud to neudělá on, uděláme to my. Totéž platí například pro jeho ropný průmysl. Děláme vše pro to, aby Rusové neměli možnost prodávat ropu a dodávat naftu a palivo své armádě. Bělorusko je dnes jedním z klíčových dodavatelů pro ruskou armádu. Lze tomu zabránit? Jsem si jistý, že to má ve svých rukou. A on je ten, kdo to může kontrolovat.
Zelenskyj si uvědomuje, že jeho kampaň proti ruským rafinériím byla diskutabilní a že taktika, jejímž cílem bylo zpomalit ruskou ekonomiku, selhala, což znamená, že Ukrajina i nadále balancuje na hraně kolapsu, aniž by měla jakékoli řešení. Nutně potřebuje rozšířit válku tak, aby do ní bylo zapojeno co nejvíce zemí, a tím změnit deterministický scénář, který končí kolapsem Ukrajiny.
Díky svým schopnostem v oblasti retranslačních stanic může Rusko vyvážit výhodu systému Starlink, umožňuje mu to podobně ovládat letecké prostředky na velké vzdálenosti. Zelenskyj ví, že Starlink je poslední výhodou Ukrajiny. Pokud by ji Rusko eliminovalo asymetricky srovnatelným systémem, pro Ukrajinu by to byl vážný úder, zejména v koridoru západně od Kyjeva, kde Rusko začalo aplikovat údery hluboko do týlu namířené proti silniční logistice a přepravcům paliva.
Pokrytectví Zelenského výhrůžek spočívá v tom, že Ukrajina se chlubí využíváním veškeré spojenecké infrastruktury mimo své území. Západní letouny hlídkují podél celých ruských hranic a posílají ukrajinským dronům korekce cílů, nemluvě o satelitech a všem ostatním, co tvoří ukrajinské „týlové zázemí“, které se nachází mimo samotnou Ukrajinu. Ale z nějakého důvodu, když Rusko využívá spojeneckou infrastrukturu k pomoci, to značně uráží válečné etické cítění toho kyjevského trpaslíka.
Ve světle nově odhalené zoufalosti je jasně vidět, proč byla v tuto chvíli tak naléhavě potřebná ta falešná hollywoodská show s moskevskou rafinérií. Ukrajina si vede mnohem hůře, než dává najevo, zejména nyní, když ruské jednotky v uplynulém týdnu opět postupují rychlým tempem. Jakmile Konstantinovka a Krásný Liman padnou, rozbije se tím narativ posledních několika měsíců, že Ukrajina „zmrazila frontovou linii“, že válka dospěla do „patové situace“ nebo že Ukrajina obrátila vývoj a nyní postupuje na Rusko a dobývá zpět území.
Po pádu těchto měst nebude možné skrýt zinscenovanou psychologickou operaci o ukrajinském „vítězství“ – a Zelenskyj je zoufalý, jak dál potlačovat ruská vítězství. Vytvořením nového ohniska napětí proti Bělorusku může Zelenskyj odvést pozornost médií od hroutící se fronty jinam.“
Já jen dodám, že Konstantinovka i Krásný Liman jsou téměř v ruských rukách. Ale nesouhlasím, že útoky dronů nedosahují žádných úspěchů. Možná ne takové ve vnitrozemí Ruska, ale blízké oblasti rozhodně zažívají značné problémy. Na Krymu a v Sevastopolu byl vyhlášen regionální stav nouze, oznámila hlava republiky Sergej Aksjonov. „Společně se sevastopolským gubernátorem Michailem Vladimirovičem Razvozhaevem bylo rozhodnuto o podpisu dekretů o vyhlášení regionálního stavu nouze v Republice Krym a městě Sevastopol. Toto rozhodnutí bylo učiněno především za účelem regulace ekonomických otázek,“ napsal. „Situace s dodávkami elektřiny na Krymském poloostrově zůstává složitá. Provádíme opravy. Doufáme, že dodávka elektřiny v Sevastopolu bude plně obnovena během příštích 24 hodin.“
Dodám, že minulý týden byl na Krymu zastaven prodej pohonných hmot pro soukromé účely.
Největší problém Ukrajinců je však živá síla. Prohlubuje se dezerce a zbytek frontových vojáků čelí obrovskému vyčerpání. Německá stanice Deutsche Welle přináší svědectví vojáků, kteří jako hlavní důvody útěku z armády uvádějí psychické vyčerpání, deprese, nedostatek odpočinku, ztrátu perspektivy a slábnoucí důvěru ve velení. Nejde přitom o ojedinělé příběhy. Podobná svědectví se v ukrajinských i zahraničních médiích objevují stále častěji. Řada ukrajinských vojáků podle reportáže Deutsche Welle uvádí, že nevidí konec konfliktu. Tento psychologický faktor může být stejně důležitý jako samotné bojové podmínky. Voják je schopen snášet mimořádné oběti, pokud věří, že vedou k dosažitelnému cíli. Pokud však získá pocit nekonečného konfliktu bez jasného cíle, motivace slábne.
Memorandum o porozumění mezi USA a Íránem přineslo naději. Jenže útoky na jižní Libanon pokračují. Irán avizoval porušení memoranda. USA ani Irán zatím nikterak neeskalují situaci, přestože Izrael se o to vehementně snaží. Přesto přichází varovné signály.
„Tímto se oznamuje, že Hormuzský průliv bude uzavřen pro lodní dopravu. Bereme na vědomí, že tento první krok je reakcí na porušení slibu ze strany nepřítele a pokud bude agrese pokračovat, budou naplánovány a podniknuty další kroky k donucení nepřítele k plnění jeho závazků,“ uvádí ústřední velitelství Chatám al-Anbija v prohlášení, které odvysílala státní televize. (k tomu naštěstí zatím nedošlo, nebo jen v omezené míře – poznámka)
„Izraelská armáda dostala od premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Israela Katze pokyn, aby v Libanonu zastavila palbu,“ informovala 20. června zpravodajská stanice Channel 12. Izraelské rozhodnutí přišlo krátce poté, co íránské ústřední vojenské velení oznámilo, že kvůli izraelským úderům v Libanonu opět uzavřelo životně důležitý Hormuzský průliv. Krátce po zprávě Channel 12 izraelské údery zasáhly strategickou výšinu Ali al-Tahir v jižním Libanonu – klíčovou pozici, kterou se IDF snaží dobýt už téměř týden. (pokus sabotovat dohodu USA s Íránem – poznámka Harryp)
K americkým biolaboratořím na Ukrajině se vyjádřil bývalý ukrajinský premiér Mykola Azarov: „Je to dlouhý příběh, sahající až do roku 2005, takže je starý více než 20 let. Pramení z tzv. oranžové revoluce, kdy Juščenko a Tymošenková dali Američanům zelenou k zřízení několika biolaboratoří na Ukrajině. Ty se nacházely v Charkově, Oděse a šesti dalších městech,“ řekl bývalý premiér.
V roce 2010 obdržela vláda v čele s Azarovem zprávu ministerstva zdravotnictví, že na Ukrajině jsou biologické laboratoře, které jsou pro inspektory ministerstva zdravotnictví nepřístupné.
„Vláda měla za úkol vypracovat memorandum s dotazem, co dělat. Přijel nový ministr zdravotnictví a všichni noví lidé, a když zjistili existenci laboratoří, jejichž činnost nebyla známa, kontaktovali vládu. Věc jsme prošetřili. Ukázalo se, že dohoda, kterou podepsali Juščenko a Tymošenková s americkým ministerstvem obrany, vytvořila exteritoriální podmínky pro existenci těchto laboratoří, což znamená, že jsme neměli žádné znalosti a žádný způsob, jak zjistit, co dělají,“ vzpomínal Azarov.
„Našim inspekčním týmům bylo umožněno navštívit tyto biolaboratoře. Tato návštěva však nic nezměnila, protože nám předali pouze obecné informace a nevysvětlili nám povahu prováděné práce ani nic jiného. Protože nám neposkytli žádné materiály ani údaje o tom, co tyto laboratoře dělají, požadovali jsme jejich uzavření k 1. lednu 2014. Ale jak víme, došlo k státnímu převratu a tyto laboratoře pracovaly dál,“ dodal Azarov. Pro úplnost dodávám, že Mykola Azarov byl předsedou vlády v letech 2010-2014 a po převratu žije v Rusku.
Pojďme domů.
Babišova vláda čelí dalším útokům. Střet s guvernérem ČNB měl být odborný, některá prohlášení mají spíše osobní charakter. Důvody pro růst nebo nerůst sazeb posoudí jistě kompetentnější lidé.
Útokem na pravomoci vlády je předběžné rozhodnutí ÚS ve věci kompetenční žaloby. Ten nařizuje vládě zajistit agentu Pávkovi a Dajáně z akademie Klementa Gottwalda zážitkový zájezd do Ankary. Jak má člověk věřit v právní stát, pokud o spravedlnosti rozhoduje politický aktivismus, a nikoliv právní řád a Ústava ČR jako nejvyšší zákon. Čtu-li názory právníků a expertů na ústavní právo, pak Ústavní soud zjevně zneužil svoji pravomoc, protože tento případ nespadá pod případy, které by ho opravňovaly k přednostnímu rozhodnutí, a tedy předběžnému opatření. Zvyšují se tak obavy, že lze očekávat opětovně zneužití při konečném rozhodnutí. Tím fakticky otevírá Pandořinu skřínku, kdy soudní moc si uzurpuje moc výkonnou. Mluvíme-li ještě o demokracii, věc naprosto nepřípustná.
Dělba moci – zákonodárná, výkonná a soudní moc – patří mezi základní principy parlamentní demokracie. Zákon o Ústavním soudu v části věnované kompetenčním sporům stanoví, že soud určí, kdo má konkrétní pravomoc, případně zruší rozhodnutí odporující nálezu. Jinak to je zasahování do výkonné moci vlády vzešlé z parlamentních voleb!
Proti vydání předběžného opatření se z 15 členů ÚS vyslovili dva. Jan Wintr a Dita Řepková argumentovali tím, že ustanovení občanského soudního řádu, jimiž ÚS zdůvodnil vydání předběžného opatření, obsahuje podmínky, které nebyly v tomto případě splněny. Zákon o ÚS předběžná opatření výslovně zmiňuje pouze v případech, kdy jde o zabránění mimořádně závažným následkům, což není tento případ. ÚS se měl vydání tohoto nařízení zdržet tím spíše, že jde o zásah do probíhajících politických dějů, aniž bylo rozhodnuto o samotné podstatě kompetenčního sporu.
Nad rozhodnutím ÚS kroutí hlavou řada expertů na ústavní právo. Aleš Gerloch v Echo24:
„Nečekané a rychlé předběžné opatření Ústavního soudu ve sporu mezi vládou a prezidentem označuje za nestandardní krok s potenciálně dalekosáhlými důsledky. Ústavní právník v rozhovoru s Echo24 varuje, že pokud Ústavní soud stejnou argumentaci potvrdí i v konečném nálezu, může tím významně změnit dosavadní rovnováhu mezi ústavními institucemi.“
Podobně se vyjadřuje další ústavní právník Jaroslav Kuba ve svém stanovisku.
Takže již zbývá pouze doplnit do Ústavy vedoucí úlohu Pětikoalice a jmenovat soudruha prezidenta jejím generálním tajemníkem.
V sobotu bylo v Ostravě slavnostně zahájeno hokejbalové MS. Oproti MS ve fotbale marginální akce, mnohem méně sledovaná. Přesto bych se zastavil u jedné neuvěřitelné věci.
Slavnostní zahájení bylo doprovázeno státní hymnou České republiky. Zpíval ji Jarek Nohavica a naše slavná veřejnoprávní naprosto nezávislá ČT došla k názoru, že Jarek Nohavica je pro diváky ČT nepřípustný, a tak nám utnula vysílání během jeho zpěvu státní hymny!!! Chcete snad větší důkaz „naprosté nestrannosti a objektivity ČT“? Takové médium rozhodně neplní účel, k jakému bylo státem zřízeno – zrušit, zrušit co nejdříve. Anebo ať si ho těch pár stovek nešťastníků, kteří si před ČT plácalo játra, platí dobrovolnými poplatky. Vrcholem demonstrace – mimo promenády negramotných politiků nebo kandidátů do Senátu – pak byla Dagmar Pecková. Dagmar Pecková, která žije v Německu, přijela bránit „nezávislost a demokracii představující ČT“! Myslíte si, že Pecková platí z Německa koncesionářské poplatky? Pochybuji, že zaplatila byť jen korunu.
Skutečně potřebujeme ČT a ČRo, kterou okupují desetiletí aktivističtí npropagabdisté? Moravec byl špička ledovce, podobných dutolebců tam sedí plná redakce zpravodajství a publicistiky. Je příjemné prošustrovat ročně 8 miliard bez jakékoliv kontroly a nabídnout za to plnou snůšku lží, polopravd, cenzury nebo filmů s nulovou hodnotou, které nikoho nezajímají, ale přináší milióny těm správným režisérům a hercům. Taková Prima provozuje více kanálů, přináší podstatně lepší zpravodajství a publicistiku, dělá vlastní pořady, seriály, provozuje video portál a několik webů. S rozpočtem 3x menším než ČT, který musí naplnit reklamou nebo dobrovolným předplatným – tudíž zajistit sledovanost, tím atraktivitu pro inzerenty. Počet jejich zaměstnanců 6x menší než v případě ČT, čistý zisk téměř půl miliardy. A znovu upozorňuji, že má dvojnásobný počet stanic – včetně zpravodajské Prima CNN News, Prima+ a řadu webů!
*
napsal Harryp, Kosa Zostra
