Co se děje v tom „ohavném orgánu“? Skandál kolem vrchního žalobce a americký vpád do Haagu

Co se stalo s vrchním žalobcem Mezinárodního trestního soudu, který vydal zatykač na ruského prezidenta?

Karim Asad Ahmad Khan (na snímku) – vrchní žalobce Mezinárodního trestního soudu (MTS) – který vydával zatykače na ruského prezidenta a izraelského premiéra, byl odvolán z funkce. Rozhodnutí přijalo shromáždění smluvních států Římského statutu na základě vyšetřování Úřadu pro vnitřní dohled OSN.

A skutečně – doslova před několika dny, – vedoucí orgán Mezinárodního trestního soudu doporučil odvolání Karima Khana z funkce vrchního žalobce.

Důvodem je obvinění ze sexuálního obtěžování.

„Ohavný orgán“

Ředitel právního odboru ruského ministerstva zahraničních věcí Maxim Musichin okomentoval tuto zprávu následovně:

„Víme, co se děje v tom ohavném orgánu. Skandál za skandálem, korupce za korupcí. Tento soud by se měl zabývat především sám sebou.“

Mimochodem, předchůdce současného vrchního žalobce odešel ze své funkce rovněž v důsledku podobného skandálu.

Kdo je Karim Khan

Karim Khan zastával funkci žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC – MTS) od 16. června 2021. Předtím měl bohaté zkušenosti z práce v příslušných mezinárodních organizacích.

Působil u Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a u tribunálu pro válku ve Rwandě. Zastupoval liberijského prezidenta. Zabýval se vyšetřováním zločinů Islámského státu v Iráku.

Je to velmi zkušený právník. Má britské občanství. Narodil se v Edinburghu ve Skotsku.

Právě Karim Khan rozhodl o vydání zatykačů na ruského prezidenta a na zmocněnkyni pro lidská práva Marii Lvovou-Bělovou.

Nyní však byl zahájen mediálně sledovaný proces proti samotnému vrchnímu žalobci.

Jak uvedla oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharova:

„…jak se ukázalo, Karim Khan rozhodoval o hlavách států, i když ani samotný soud si nebyl jistý, zda má vůbec právo vykonávat tuto funkci.“

A to zdaleka není vše, co se týká člověka, jemuž byla udělena pravomoc „světového žalobce“.

Sexuální skandál v kanceláři

Co se tedy vlastně stalo?

Vrchní žalobce byl několika zaměstnankyněmi své kanceláře obviněn ze sexuálního obtěžování.

Jedné zaměstnankyni „strčil jazyk do ucha“ během služební cesty.

Další asistentku si zavolal do hotelového pokoje, nedovolil jí odejít a donutil ji k pohlavnímu styku. Následně ji přemlouval, aby stáhla své obvinění, protože by to „bránilo vyšetřování v Gaze“.

Jak píší noviny, „vdaná matka“ byla opakovaně nucena mít pohlavní styk s tímto člověkem, protože „vydělávala peníze na léčbu nemocné matky“.

Podle britských médií obvinění vznesla právnička, Khanova asistentka. K údajným případům obtěžování docházelo v jeho kanceláři, v hotelech a dokonce i v jeho domě, a to v průběhu dvou let.

Bylo provedeno důkladné vyšetřování. Byly vyžádány a předloženy důkazy od speciální skupiny soudních znalců.

Na veřejnosti však Karim Khan vše popírá.

V každém případě však jeho reputace utrpěla těžkou ránu a jeho kariéra je zřejmě u konce. Pokud ho ovšem nezachrání globalistické struktury a nepřesunou ho, jak je v těchto kruzích zvykem, na jiné podobné místo.

Je však nepravděpodobné, že by se pro něj našlo místo v rámci OSN nebo v seriózních mezinárodních organizacích. Skandál je příliš velký.

Zatykač na ruské vedení

Jak uvedla mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharova, rozhodnutí o vydání zatykačů na ruského prezidenta a zmocněnkyni pro práva dětí přijal prokurátor Khan sám.

Důvod byl smyšlený: údajně šlo o „nezákonnou deportaci a přesun dětí z území Ukrajiny“. Pod zlověstným pojmem „deportace“ se rozuměla evakuace dětí z oblasti bojů a jejich umístění do sanatorií.

Rusko rozhodnutí soudu odmítlo a tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov prohlásil, že rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu jsou „z právního hlediska neplatná“.

V prosinci 2025 odsoudil Moskevský městský soud Karima Khana v nepřítomnosti k 15 letům odnětí svobody za nezákonné stíhání ruských občanů.

Kromě žalobce byl vydán v nepřítomnosti zatykač na dalších 8 soudců Mezinárodního trestního soudu, na předsedu soudu a jeho zástupce.

Všichni byli zahrnuti do mezinárodního zatykače.

Když se začala řešit podstata případu a Rusko požadovalo předložení důkazů, alespoň tedy seznamů „pohřešovaných“ dětí, zpočátku je dlouho neposkytovali, poté Ukrajina něco předložila. Většina dětí se již vrátila ke svým rodinám nebo se do seznamu „deportovaných“ dostala nějakou náhodou.

MTS záměrně a cíleně zinscenoval případ, který nejenže nespadal do jeho jurisdikce (ani Rusko, ani Ukrajina MTS neuznávají), ale který ve skutečnosti vůbec neexistoval.

Karim Khan však nedostal „ červenou kartu“ od globalistů  za případ, který zinscenoval proti ruskému prezidentovi, ale za zatykač na „nedotknutelné“ –  na vedení Izraele.

Zatykač na Netanjahua a Galanta

Karim Khan požádal před dvěma lety o zatykače na vůdce palestinského hnutí HAMÁS, stejně jako na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Jo´ava Galanta.

Izrael podle jeho slov „záměrně a systematicky zbavuje civilní obyvatelstvo ve všech oblastech Gazy věcí nezbytných pro lidské přežití“. Tisíce palestinských obyvatel zemřely hladem! V důsledku blokády, kterou zavedl „demokratický“ Izrael.

Nazval to „izraelskou metodou“ vedení války.

V obžalobě bylo shromážděno množství důkazů. Metody vedení války ze strany Izraele však zná celý svět.

V pásmu Gazy zahynulo od října 2023, od začátku izraelské agrese, více než 60 tisíc civilistů. Z toho 18,5 tisíce dětí. Z nich je 953 děti ve věku do jednoho roku.

Jsou to děsivá čísla.

Jména všech dětí zveřejnil deník „Washington Post“.

V pásmu Gazy zahynulo za tu dobu také 200 zaměstnanců OSN.

Proč si toho „všimli“?

Co přimělo Mezinárodní trestní soud, aby konečně „uviděl“ válečné zločiny Izraele?

Verzi „to nebylo možné přehlédnout“ nelze brát v úvahu.

Mezinárodní trestní soud totiž kdysi také „neviděl“ stovky zločinů britské armády v Afghánistánu. Přitom údaje o vraždách civilního obyvatelstva, mučení a dalších zločinech shromáždili sami britští ochránci lidských práv.

MTS „si nevšiml“ zločinů americké armády v Iráku, které nebyly jen zdokumentovány, ale byly dokonce i široce medializovány.

Proč si tedy MTS „všiml“ skutečně ohavných zločinů Izraele v pásmu Gazy?

Existují totiž síly, a to právě v řadách již vzpomínaných globalistů, které vystupují proti Izraeli. Někdo z globálních „strategů“ se rozhodl využít orgán, který mají v hrsti -Mezinárodní trestní soud.

Mimochodem, v květnu loňského roku Španělsko, Irsko a Norsko uznaly palestinský stát, a to navzdory zuřivému odporu USA a Izraele.

V Evropě má Izrael stále méně podpory.

A Mezinárodní trestní soud, jak se zdá, poprvé v historii splnil svou roli „světového policisty“.

Paradox však spočívá v tom, že když Mezinárodní trestní soud upřel pozornost na skutečně ohavné zločiny v pásmu Gazy, Karima Khana okamžitě postihl trestní případ od jiného klanu globalistů, kteří podporují Izrael.

Zda se z jeho strany jednalo o sexuální obtěžování, či nikoli – to už vlastně není až tak důležité. Tato kauza zastaví jeho kariéru a poslouží jako ponaučení pro ostatní „poskoky globalistů“.

Nikdo z nich totiž není neovladatelný. A pokud má člověk poněkud temnou minulost nebo přítomnost – tím lépe, tím snáze se jím dá manipulovat.

Karim a jeho bratr

Proč se ale právě Karim Khan stal tak snadno ovladatelným?

Samozřejmě, Mezinárodní trestní soud byl již od samého počátku vytvořen jako nástroj a zbraň globalistů.

Ale Karim Khan se stal ovladatelným ještě z jiného důvodu. Součástí systému západního establishmentu se nemůžete stát jen tak (člověk s takovou biografií nemůže být „náhodný“; na takových pozicích se nacházejí zcela loajální lidé, kteří svou oddanost prokázali desetiletími věrné služby).

Karim Khan má bratra, Imrana Khana, který byl poslancem britského parlamentu. Byl však obviněn z pedofilie a uvězněn.

Dva týdny předtím, než Karim Khan na vlastní pěst vydal zatykač na ruského prezidenta, byla jeho bratrovi zázračně stažena obvinění a propustili ho z vězení.

Znamená to tedy, že žalobce Mezinárodního trestního soudu jednal ve spolčení s evropskou pedofilní mafií?

Zdá se to pravděpodobné. Evropští pedofilové si totiž byli jisti, že do Evropy začnou proudit tisíce dětí z oblasti bojů na Ukrajině. Některé z dětských domovů, jiné se ztratily, kromě toho ne všichni rodiče znají evropské „reálie“ a vůbec nechápou, co jejich děti v Evropě čeká.

Za poslední čtyři roky bylo zveřejněno několik investigativních reportáží ukrajinských i západních novinářů o tom, jak se ukrajinské děti v Evropě i v USA prodávají pedofilům, transplantologům, jak se na nich testují léky, jak jsou předávány do sexuálního otroctví. Dějí se tam strašné věci.

Zjištění, že ruský prezident vydal pokyn děti zachránit a umístit je v Rusku do sanatorií, zapůsobila jako blesk.

Okamžitě bylo třeba zinscenovat případ:„deportace“.

Izrael útočí

Hned poté, co bylo vzneseno obvinění vůči izraelskému premiérovi, začali vyvíjet bezprecedentní tlak na vrchního žalobce.

Jak to probíhalo? Okamžitě ho obvinili z antisemitismu. Neudělal to nikdo jiný než Benjamin Netanjahu.

Kartu „antisemitismu“ vytahuje izraelské vedení z rukávu pokaždé, když se jich někdo zeptá na desítky tisíc obětí palestinského lidu.

Následně se sypala obvinění z Washingtonu. Americké ministerstvo zahraničí bylo strašně rozhořčeno.

12 amerických senátorů napsalo dopis Mezinárodnímu trestnímu soudu, v němž označili obvinění vůči Netanjahuovi za „ohrožení suverenity nejen Izraele, ale i USA“.

„Zaměřte se na Izrael a my se zaměříme na vás,“ napsali senátoři Karimovi Khanovi, „pokud budete pokračovat… zastavíme veškerou americkou podporu Mezinárodního trestního soudu, uvalíme sankce na vaše zaměstnance a zakážeme vám i vašim rodinám vstup do USA.“

6. února 2025 uvalil prezident USA Donald Trump sankce na Mezinárodní trestní soud a osobně na Karima Khana. Jednalo se o jeden z prvních prezidentských dekretů po inauguraci.

Senátor Tom Cotton přímo napsal, že v případě stíhání Netanjahua hrozí Haagu americká invaze. Proč?

Kdo uznává Mezinárodní trestní soud

Zde je třeba dodat, že Mezinárodní trestní soud a jeho rozhodnutí neuznává ani Rusko, ani USA, ani Izrael. Mezinárodní trestní soud rovněž neuznávají Čína a Indie.

V USA byl dokonce přijat zákon, který umožňuje použít sílu k osvobození jakéhokoli amerického občana nebo občany zemí, jež jsou považovány za přátele USA, kteří byli zadrženi na základě zatykače Mezinárodního trestního soudu.

Jmenuje se to Haagský zákon o invazi. Tom Cotton tedy měl pravdu. Spojené státy mohou zaútočit na Haag a na jakoukoli jinou zemi, která se odváží zadržet kohokoli na základě zatykače Mezinárodního trestního soudu.

„Účinnost“ Mezinárodního trestního soudu

MTS je orgán, který v mnoha ohledech kopíruje Mezinárodní soudní dvůr OSN.

Vznikl takto: „koloniální“ země chtěly mít instituci, která by spravovala jejich bývalé kolonie. Většina případů, které MTS vyšetřoval, se totiž týká afrických zemí.

Existuje dokonce názor, že tato struktura byla vytvořena za účelem zaměstnání obrovského počtu právníků, kteří po desetiletí pracovali u tribunálů pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a Rwandu (ICTR).

Tyto „tribunály“ existovaly 24, respektive 21 let!

Někteří soudci a žalobci stihli zestárnout a odejít do důchodu. A ti, kteří neodešli, našli skvělé uplatnění v Mezinárodním trestním soudu.

Skutečným důvodem vzniku a existence této instituce je však především nástroj kontroly nad rozvojovými zeměmi.

„Účinnost“ činnosti Mezinárodního trestního soudu je přitom doslova ohromující.

Za více než 20 let své existence zaznamenal tento soud žaloby týkající se zločinů ve 139 zemích světa. Vyšetřování zahájil … v 8 případech. Navíc – některé případy skončily vynesením osvobozujících rozsudků.

Samozřejmě – zabývat se žalobami kvůli invazi do Afghánistánu a Iráku tento orgán odmítl. Nemluvě o Libyi, Sýrii a dalších zemích, na něž USA v těchto letech zaútočily.

Jak skončí hlasitý sexuální skandál s vrchním žalobcem? Už teď je zřejmé, že nijak. V západní jurisdikci se mohou případy tohoto druhu táhnout roky, ba dokonce desetiletí.

Proces, který byl zahájen, je však i přesto zajímavý. V podstatě jsme svědky dalšího kola boje „USA a Izrael proti Evropě“. Nebo – chcete-li – „hegemon proti globalistům“.

Je užitečné znát veškeré souvislosti tohoto případu, abychom si dokázali představit, jak je ve skutečnosti uspořádáno „spravedlivé“ mezinárodní společenství.

*

Jelena MURZINA, UKRAJINA.ru (14:22 29. 6. 2026)

Vybrala a z ruštiny pro Novou Republiku přeložila PhDr. Jana Görčöšová

Poznámka Nové Republiky:

Mezinárodní soudy ICTY, ICTR a pak další jako nástroje globalistů byly zakládány pod hlavičkou OSN. Přitom tato organizace podle své zakládací preambule má posuzovat vztahy mezi státy a o postihu jednotlivců není v Chartě OSN zmínka. Jako pevní byl Clintonovým gangem zřízen soud pro bývalou Jugoslávii, který měl „vyrobit“ důkazy, dodatečně ospravedlňující agresi států NATO proti bývalé Jugoslávii. Je typické, že soud vynášel rozsudky především proti představitelům jugoslávského státu srbského původu. Při llikvidaci Jugoslávie byli právě Srbové předem vybráni jako „pachatelé“ a soud přesně podle tohoto zadání postupoval. Soud bral například produkty válečné protisrbské propagandy za důkazy o zločinech. Tak byly vytvořeny „srbské zločiny“ ve Srebrenici, v obklíčeném Sarajevu, v kosovském Račaku a další. Podobně postupoval i soud pro Rvandu. Ve věznicích v různých zemích napojených na systém mezinárodních soudů ICTY a ICTR sedí nespravedlivě odsouzení a naopak po světě běhá mnoho zločinců, opravdu zodpovědných za válečné zločiny na území Jugoslávie či Rvandy, kterých si soudy, pravděpodobně na příkaz z poza kulis, nevšímal.

-vd-

**

My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika

2300 736 297 / 2010