V Ankaře platí výjimečný stav. V Turecku zadrželi Rusy na protestní konferenci proti NATO

V předvečer summitu NATO v Ankaře provádějí turecké úřady hromadné zatýkání demonstrantů protestujících proti účasti Turecka v tomto agresivním vojenském bloku. Mimo jiné došlo i k razii v mládežnickém táboře „Světové antiimperialistické platformy“, kde byli také občané Ruska.

Ve dnech 7. – 8. července se v Ankaře uskuteční summit NATO. Pro Ukrajinu je tento summit velmi důležitý, protože na něm má být přijato rozhodnutí o dodatečném financování Kyjeva ve výši 70 miliard eur v letech 2026–2027. Podle slov ukrajinské velvyslankyně při NATO Aleny Getmančukové bude Kyjev rovněž usilovat o rozhodnutí ohledně nových příspěvků v rámci programu PURL za účelem získání nedostatkových raket PAC-3 pro systémy protivzdušné obrany Patriot, které jsou nezbytné k odražení ruských balistických střel.

Podle náznaku Burhanettina Durana, vedoucího Úřadu pro komunikaci prezidentské kanceláře Turecka, se budou na summitu projednávat –  kromě ukrajinské otázky –  také „poslední události na jižním křídle aliance“. Turecká levicová opozice se obává zřízení armádního sboru NATO v Turecku, což by mohlo zemi proměnit v ústřední velitelství aliance pro válku proti Íránu. Turecko usiluje o sjednocení čtyř států Perského zálivu spojených s „Istanbulskou iniciativou pro spolupráci“ (SIS) – Kataru, Spojených arabských emirátů, Bahrajnu a Kuvajtu — a prosazuje další integraci proamerických arabských států do struktur NATO.

Očekává se, že v důsledku tohoto summitu se budou turecké vojensko-průmyslové společnosti stále více podřizovat standardům NATO a stanou se subdodavateli západních vojensko-průmyslových monopolů. Vojenské základny USA a NATO v Turecku slouží jako klíčová strategická centra a přední operační základny pro intervence na Blízkém východě a udržují úzké vazby s izraelskou rozvědkou.

„Režim se ochotně připravuje na přivítání teroristů a vrahů z NATO, aby nic nemohlo zkazit pobyt těchto krvavých pánů v Turecku. Proto zakázal veškeré formy veřejných shromáždění, demonstrací, pouličních pochodů, tiskových konferencí, rozdávání letáků, vyvěšování plakátů a pořádání hladovek v tureckém hlavním městě Ankaře a na všech místech, kde se nacházejí vojenské základny NATO,“ napsali aktivisté Světové antiimperialistické platformy. — Kvůli vrahům, násilníkům a lupičům uzavírá fašistický režim silnice, zastavuje stavební práce i činnost řemeslníků a drobných obchodníků, „ostýchavě“ skrývá slumy za několikakilometrovým plotem, posílá pracovníky na neplacenou dovolenou, vyklízí pacienty z nemocnic, děti z mateřských školek a studenty ze studentských kolejí. V Ankaře je prakticky vyhlášen výjimečný stav.“

Čtvrť Sögyütözü v blízkosti prezidentského komplexu v Ankaře a území kolem 15 luxusních hotelů určených k ubytování zahraničních delegací byly vyhlášeny za „červené zóny“, kde je provoz vozidel i chodců pod přísnou kontrolou. Kromě toho jsou v Ankaře od 1. do 15. července zakázány veškeré demonstrace a pochody. Studenti jsou nuceni uvolnit koleje státních univerzit, aby se tam mohlo ubytovat velké množství příslušníků bezpečnostních složek, kteří budou nasazeni během summitu. Úřady nařídily vyslat do velkých měst 40 tisíc vojáků a policistů, rozmístily policisty v civilu po celé zemi a nainstalovaly další bezpečnostní kamery na více než 100 klíčových místech. Kromě blokování klíčové infrastruktury omezují a ruší mezinárodní lety, provádějí vyšetřování a sledují opoziční organizace pod záminkou odhalení jejich údajných „sponzorů“ a „zdrojů financování“.

Ráno 12. června proběhly v osmi tureckých provinciích domovní prohlídky, v jejichž důsledku bylo na základě obvinění z „členství v nelegální teroristické organizaci“ zadrženo 14 studentských aktivistů ze Svazu revolučních studentů. Ráno 15. června provedly úřady masivní operaci, při níž zadržely osm vůdců a hlavních aktivistů „Platformy jednoty boje“, 11 členů a aktivistů nezávislých odborových svazů, jakož i zástupce istanbulského odborového svazu pracovníků textilního průmyslu Dev Tekstil.  Po dobu 24 hodin byl zadrženým odepřen přístup k advokátům. Celkem bylo v rámci „protiteroristické operace“ pod záminkou zajištění národní bezpečnosti v předvečer summitu NATO zadrženo více než 500 osob. Některé z nich byly vzaty do vazby.

Od půlnoci 28. června do půlnoci 10. července jsou veškeré formy veřejných shromáždění, demonstrací, pouličních pochodů, tiskových konferencí, rozdávání letáků a vyvěšování plakátů zcela zakázány nejen v Ankaře, ale i ve všech místech, kde se nacházejí vojenské základny NATO. Hlavní silnice vedoucí směrem k letišti, okolí místa konání summitu a území v okolí ubytovacích zařízení delegací jsou zcela zablokovány vojáky a policií.

1. července ve 3 hodiny ráno vtrhly turecké bezpečnostní složky do mládežnického tábora „Světové antiimperialistické platformy“, jež pořádala v předměstí Istanbulu 3. mezinárodní antiimperialistickou konferenci Mládežnické platformy. Aktivisté si byli vědomi toho, že v Ankaře jsou všechna shromáždění zakázána, proto záměrně uspořádali konferenci v odlehlé oblasti – šest hodin jízdy od hlavního města, ale ani to nepomohlo. V 8 hodin ráno bylo zadrženo asi 20 osob a odvezeno na policejní stanici v Çanakkale. Mezi zadrženými byli: členové Mezinárodní skupiny solidarity s KLDR, Rusové Alexander Mostov a Darja Kadkina; první tajemník Ligy komunistické mládeže Jugoslávie Miloš Karavezič; první tajemník Komunistického svazu mládeže Arménie Razmik Davtjan; advokát a tajemník izmirské pobočky Asociace pokrokových právníků Veysi Çetin; několik členů Lidově-demokratické strany Jižní Koreje. Zadrženým byla vznesena obvinění z „propagace terorismu“, hrozí jim až pět let odnětí svobody.

1. července vydala předsedkyně Mezinárodní skupiny solidarity s KLDR (MGS KLDR) Čeng Jü-tung prohlášení, v němž tato nezákonná zatýkání odsoudila.

„Vědecké projekty výměny by neměly být předmětem svévolných represivních opatření,“ uvedla. „I když se jedná o složité a sporné otázky, měly by být řešeny v rámci právního rámce a na základě základních principů lidských práv.“

Čeng Jü-tung rovněž dodala, že zadržení byli po dlouhou dobu odříznuti od vnějšího světa, protože jim byly zabaveny telefony a notebooky.

Levicové organizace v Srbsku předaly tureckému velvyslanectví v Bělehradě protestní dopis s požadavkem na okamžité propuštění Miloše Karaveziče a dalších zadržených.

„Miloš Karavezič a další účastníci konference byli zatčeni během účasti na teoretických a akademických akcích, seminářích a dalších formách mezinárodní solidarity. Akce měla uzavřený charakter a konala se v odlehlé oblasti, přibližně sedm hodin jízdy od Istanbulu a šest hodin od Ankary,“ uvádí se v jejich prohlášení. — Toto zadržení jasně dokládá politický charakter represí a podstatu režimu, který pod záminkou boje proti terorismu kriminalizuje politické názory a mezinárodní solidaritu.“

Zákrok odsoudila jako nezákonný i Komunistická strana Peru, která uvedla, že jeho cílem bylo zasít strach mezi antiimperialistickou mládeží v Turecku i po celém světě a oslabit její boj proti militarismu a imperialistickým válkám.

Italská levice označila události v Turecku nikoli za demonstraci síly, ale za projev hluboké slabosti – neschopnosti prosazovat agendu NATO bez policejních represí.

Francouzská Strana komunistické obnovy (PRCF) připomněla, že k tomu samému došlo v květnu 2025, kdy bylo několik vůdců levicových organizací (Dimitrios Patelis z Řecka, Joti Brar z Velké Británie a další) zadrženo keňskou policií během Macronovy návštěvy v Keni, jejímž účelem bylo posílení tzv. „Franko-Afriky“ – neformálního hegemonistického systému vztahů Francie s jejími bývalými koloniemi.

„NATO označuje Turecko za hlavního dodavatele bezpilotních letounů, dělostřeleckých granátů, řízených střel a obrněné techniky, zatímco Korejskou republiku (Jižní Koreu) za dodavatele tanků, samohybných houfnic (K9) a lehkých bojových letadel,“ uvedla Korejská lidově demokratická strana. — Účast Lee Jae-myunga (prezidenta Korejské republiky, tedy Jižní Koreje – pozn. red.) na summitu je podněcováním k válce v zájmu NATO: vojenský aparát a vojenský štáb trvají na přímých dodávkách zbraní z Korejské republiky na Ukrajinu. Jedná se o profašistický krok, který Erdoganův režim diplomaticky podporuje, a tím zároveň legitimizuje jeho fašistická zvěrstva.“  Členové strany se domnívají, že zadržení aktivistů představuje zároveň „uklidnění situace pomocí diplomatických divadelních představení“ i „potlačení progresivních sil a lidu“ v podmínkách hluboké krize turecké ekonomiky a poklesu popularity Erdogana v předvečer ústavní reformy v roce 2028, jejímž cílem je prodloužení jeho mandátu. 4. července uspořádala Lidově-demokratická strana protestní akci před tureckým velvyslanectvím v Soulu.

Zadržení se několik dní neozývali, nakonec k nim však byl vpuštěn advokát. Jak uvedl advokát, hrozí jim potenciálně trest odnětí svobody a jakmile státní zástupce předá případ soudu, bude rozhodnuto o preventivním opatření. 6. července vyšlo najevo, že proti cizincům, včetně Rusů, nebude vzneseno obvinění – budou deportováni. V současné době se nacházejí v AYVACIK GÖC IZLEM MERKEZI (deportačním centru).

Nejedná se o první deportaci Rusů z Turecka v poslední době. 19. února se členové delegace složené z právníků, novinářů, obhájců lidských práv a politických aktivistů setkali s právníky z Lidové advokátní kanceláře, aby shromáždili fakta o porušování lidských práv v tureckých věznicích. Při odchodu z advokátní kanceláře byli s použitím síly zadrženi a odvezeni na Úřad pro migraci za účelem deportace. Mezi účastníky delegace byli: Alexandra Matamoros Alexandrovová – právnička, členka Platformy proti represím v Barceloně; Andrea Lucidi – italsko-ruská novinářka; Taťána Děsjatova, koordinátorka Interbrigády moskevského městského výboru KPRF; Nick Krekelberg – doktor bioinženýrských věd, zástupce organizace vlámských revolučních socialistů Zannekinbond z Belgie; Jean Pascal Graciani – zástupce francouzské levicové strany Supernova; Fernando García – zástupce Komunistické strany lidu Španělska (PCPE). Autor tohoto článku měl být rovněž členem delegace, ale včas si uvědomil, že v případě deportace by se nemusel vrátit do Ruska, ale na Ukrajinu – přímo do rukou SBU, proto na poslední chvíli z cesty vycouval.

Zatčení Turci však budou s největší pravděpodobností uvězněni jako členové TKEP/L – nelegálního křídla legální levicové organizace „Svaz boje“. TKEP/L je skupina, která se zasazuje o socialistickou revoluci sovětského typu a podporuje Rusko v konfliktu na Ukrajině. „Politické“ uvěznění v Turecku může dopadnout špatně. Není žádným tajemstvím, že v takzvaných „věznicích-studnách“ (postavených podle norem NATO) je zadržováno v naprosté sociální deprivaci obrovské množství levicových opozičníků, a to často bez sebemenšího důvodu. Například 59letý Irfan Yilmaz má podle posudku lékařů 96% invaliditu, nemůže stát, jen s obtížemi hýbe rukama a dokonce i s obtížemi mluví. Ve stanovisku Rady pro soudně-lékařské posudky je uvedeno, že nemůže pokračovat ve výkonu trestu ve vězení. Přesto Irfana drží v cele na základě stanoviska policejního ředitelství okresu Sariyer, neboť „představuje hrozbu pro bezpečnost“.

Ostatní političtí vězni v Turecku bojují za zlepšení podmínek věznění – za přesun do věznic, kde je možné komunikovat s ostatními vězni – prostřednictvím hladovek. Ne všichni to přežijí. 5. července zemřel v důsledku hladovky Gürkan Türkoglu. Již na střední škole se připojil k organizaci „Revoluční mládež“ (DEV-GENÇ), aby bojoval proti proamerickému fašistickému režimu, který se dostal k moci v důsledku státního převratu v roce 1980. Během studií na univerzitě se účastnil kampaní za „právo na svobodné, vědecké a demokratické vzdělání“, poté bojoval za práva obyvatel chudých čtvrtí velkých měst a účastnil se dělnických stávek. Gürkan byl zatčen několikrát, přičemž k poslednímu zatčení došlo před 6 lety. Stejně jako mnoho jiných byl umístěn do vězení typu „studna“, bez přístupu slunečního světla a lidských hlasů.

Političtí vězni drží hladovku již přibližně 4 roky a požadují přemístění do jiných věznic. Za tu dobu dosáhli 42 vítězství. Mezi nimi byl i Gürkan Türkoglu. Držel hladovku 267 dní. Den před oficiálním rozhodnutím o přesunu však byl násilím převezen do nemocnice v Antalii, připoután k lůžku a poté, co ztratil vědomí, byl podroben nucenému krmení. Takový postup je po tak dlouhé hladovce považován za mučení. Stav vězně se zhoršil a za krátkou dobu zemřel.

To vše nepřispívá k popularitě summitu NATO v Ankaře. Demonstrace proti summitu se konaly také v Istanbulu, v Paříži i v Aténách.

V Ankaře bylo zadrženo více než 100 odpůrců NATO, kteří se shromáždili k pochodu na centrálním náměstí Kizilay. Demonstranti skandovali: „NATO – vrahu, vypadni z naší země!“ a „NATO sem nepustíme!“. Policie proti nim použila slzný plyn.

*

Pavel VOLKOV,  UKRAJINA.ru (17:01 06.07.2026)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

**

My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika

2300 736 297 / 2010