Vzkaz vášnivým chciválkům

Informace o tom, kde všude se válčí, nikoho už nepřekvapí. Kulky i rakety létají v Evropě, na Blízkém Východu, v Africe, nedávno i v Latinské Americe. Na většině území takto postižených najdeme buď americké vojáky, jejich zbraně nebo aspoň americké zájmy. V Africe to je barevnější, protože k ní mají vztah bývalé koloniální mocnosti a místní zase odpor k nim. Válčí se všude možně.

U nás je zatím klid před bouří. Přestože na Pražském hradu máme generála, nejbohatším člověkem je zbrojařský magnát a v médiích je mnoho chciválků, žijeme v míru. Vše je relativní, protože jsme součástí útočného vojenského paktu vedeného Spojenými státy, oficiálně v rusko-ukrajinském konfliktu podporujeme kyjevskou juntu a zásobujeme ji zbraněmi i financemi. Česká republika za minulé vlády doslova provokovala Moskvu, její prezident je proslulým rusofobem, přestože vojenské vzdělání získal pod dohledem pedagogů ze Sovětského svazu a z peněz investovaných do něj komunisty. Rozvědčíkem se stal v ČSLA. I když je naše armáda pouhým odvarem té bývalé, dráždíme hada bosou nohou a při případném konfliktu Západu s Ruskem jsme první na ráně, pokud by šlo o konvenční válku. Jenže vyčichlé NATO si pohrává s myšlenkou na jaderný střet, který by poté neušetřil nikoho.

Vynechme představu svržení atomových bomb a hlavic. Nebylo by to dobré pro nikoho, ale pro lidi žijící na místě vybraném stratégy by už neexistovalo nic mimo rychlé smrti. Ale ani konvenční válka není zrovna lidumilná. Všichni obhájci důvodů, proč válčit s kýmkoliv, natož s Ruskem, by si měli uvědomit následky. Rusobijci typu Foltýna, Zdechovského, Pavla Novotného či Petra Pavla hystericky mávající pěstičkou směrem ke Kremlu mají o válce výrazně zkreslené představy. A s nimi všichni jejich fanoušci. Na Ukrajině či v Íránu už místní vědí, jak vypadají válkou poničené oblasti, v mnoha rodinách po mužích a chlapcích zůstaly pouze fotografie, tedy jsou-li tam ještě aspoň ty domy, v nichž žili.

Chcete-li si hrát na vojáky, zavřete oči a zasněte se. Politické hrátky elit většinou osvobozených od vojenských povinností začnou Vaší mobilizací. Prostě si sbalíte pár hygienických potřeb a svačinu, vyrazíte vstříc své smrti nebo zmrzačení. Rozloučíte se s blízkými, dost možná naposled. Vaše další budoucnost už bude v rukách profesionálů vyškolených k tomu, aby Vás posílali proti jiným mužům majícím v ruce podobné zbraně jako Vy, stejně tak touhu to vše přežít i za cenu toho, že zabijí právě Vás. Byli bychom detailisté, kdybychom nyní rozebírali možnosti toho, jak zemřít. Existuje mnoho způsobů, ale jen ty výjimečné končí krovem se zapíchnutou národní vlajkou. Při mnoha jiných po Vás neštěkne ani pes a dost možná segmenty Vašeho těla nikdo ani nenajde.

Smrt je rychlá a osvobozující. Vlastně s ní musíte počítat od chvíle, kdy Vás navléknuli do mundůru. Ale co ti, kteří zůstali doma? Manželky, děti, ale i rodiče, příbuzní? Zpočátku budou daleko od bojů, ale cesty armád jsou nevyzpytatelné. Jaderný způsob je rychlý a stejný pro všechny v místě dění, takže rychlost odchodu ze života je vcelku blesková. Konvenční styl přináší likvidaci majetku, násilí, hlad, znásilnění, loupeže a vzpomínky na celý život. Vám to může být jedno, umíráte v zákopu, ale Vám milí lidé trpí často dlouho, opakovaně a při vědomí. Včetně žen, dětí, starců. Spoléhat na humanitou ovlivněný přístup protistrany je poslední naděje, která může být realitou i bujnou fantazií. A možný návrat domů, pokud jste přežili a nejste zrovna trupíci bez končetin? Zničená města, vesnice bez živočichů, rozprášené zbytky rodin postižených psychickou i fyzickou újmou. Nový začátek z nuly.

Proč to píšu? Naše společnost se dostala do bodu, kdy její část doslova volá po válce. Politici, média a militantně smýšlející spoluobčané by chtěli vidět Rusko či jiného nepřítele na kolenou. Uvědomují si vůbec, že jsou jen nástrojem jiných lidí toužících po majetku, moci a krvi? Než kdokoliv řekne slovo válka, měl by si uvědomit všechny průvodní jevy dopadající na něj i na jeho blízké. Měl by vidět ruiny své domu, vrak auta, které musel předat armádě, zabavenou techniku, pomocí které dosud jeho firma vytvářela zisky a jistoty. A poté by mu mělo dojít, že jediná správná válka je ta, při které se my všichni postavíme elitám, pošleme je tam, kam patří. Rusko není náš nepřítel stejně, jako Ukrajina není náš přítel. Jsou to samostatné státy hájící si své, ať už je to cokoliv. Ani Západ, NATO nejsou ničím pro mír přínosným. Měli bychom se vrátit k neutralitě, prosperitě a rozumu. To jsou pravé hodnoty, které žádná válka nenahradí.

*

Jindřich Kulhavý