Milo Lompar o situaci v Srbsku, o ruské diplomacii a o své účasti v prezidentských volbách

Srbsko žije v očekávání mimořádných parlamentních voleb. Jejich konání požadovalo jako první studentské hnutí, které již druhým rokem pořádá protestní akce v ulicích měst a požaduje změny. Poté informoval o nadcházejících volbách prezident Alexandar Vučić: 27. června prohlásil, že za několik týdnů odstoupí z funkce a v zemi se budou konat volby.

Jak vypadá politická scéna v Srbsku a jaké síly budou mezi sebou soupeřit? O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru srbský literární historik a publicista, profesor filologické fakulty Univerzity v Bělehradě Milo Lompar.

Profesor Lompar je jedním z těch srbských veřejných činitelů, jež podle informací místních médií považují protestující za kandidáty na prezidenta, premiéra nebo poslance v nadcházejících volbách.

— Prezident Vučić před nějakou dobou prohlásil, že v nejbližší době podá demisi a vyhlásí volby. K tomu však nedochází. Kdyby se volby konaly v dohledné době, které politické síly by bojovaly o vítězství?

— Kdyby se Alexandar Vučić mohl spolehnout na dřívější podporu voličů, již dávno by vyhlásil parlamentní a prezidentské volby. Jeho schopnost mobilizovat voliče však již dosáhla svého maxima a nyní je hlavním cílem vládnoucí Srbské pokrokové strany i samotného Vučiće neztratit příliš mnoho hlasů.

Hlavním protivníkem Vučiće je studentské hnutí, které mu způsobilo největší škody. Toto hnutí je nesourodé co do složení i co do ideologie. Jeho účastníky spojuje pocit bezbrannosti tváří v tvář naprostému nedodržování zákonů v zemi. Tuto situaci nejlépe ilustruje pád betonové střechy na nádraží v Novém Sadu, při němž zahynulo 16 lidí. Zvláště znepokojující je skutečnost, že dodnes nebylo v této věci zahájeno trestní vyšetřování ani soudní řízení. Takový stav věcí vyvolává u obyvatelstva pocit bezmocnosti, který se projevil prostřednictvím jeho nejdynamičtější vrstvy – studentů.

Opoziční strany jsou zcela zdiskreditovány, neboť jsou součástí uzavřeného systému vztahů, který se s podporou Evropské unie utváří mezi nimi a stranou Alexandra Vučiče. Vučič se těší velké podpoře EU, ale také Ruska. Podpora ze strany Američanů není příliš patrná.

Studentské hnutí se setkávalo s velkou negativní reakcí ze strany oficiální Evropy, a i když v současnosti tato kritika poněkud polevila, zcela nezmizela. Vučić zůstává oblíbencem EU, zejména německých politiků. Studenti pouhou silou svých protestů fakticky donutili Evropany k určité podpoře, zatímco Rusko k nim mlčí. Ruská strana nahlíží na studentské hnutí skrze vlastní ideologický rámec „barevné revoluce“, čímž se v dané situaci sama připravila o část svého vlivu.

Když studentské hnutí na jaře roku 2025 dosáhlo vrcholu, Vučiče vyděsil velký počet lidí, kteří vycházeli do ulic protestovat. Zvolil taktiku, která se ukázala jako úspěšná – rozptýlit energii studentského protestu v čase. Proto tak dlouho odkládá volby. V tom mu pomáhá takzvané „Druhé Srbsko“ – prozápadní nevládní sektor a opoziční strany, které ze všech sil kritizovaly vlastenecké shromáždění, jež se konalo 28. června 2025 v Bělehradě (u příležitosti výročí bitvy na Kosově poli. – Pozn. red.). Na tuto demonstraci přišlo 150 tisíc občanů. Ukázalo se, že mezi vládnoucím režimem a opozičními strukturami existuje spojenectví. Většina opozičních voličů je však proti Vučičovi. Studenti jsou jako houba, která by mohla tuto rozmanitost názorů v sobě absorbovat, což ohrožuje zájmy opozičních politických stran. Právě ony v únoru a březnu 2025, na vrcholu studentských protestů, odmítly opustit parlament. V tu chvíli režim již ztratil legitimitu na ulicích, ale opoziční strany odmítly vzdát se jeho legitimity v parlamentu. Činy opozice pouze odhalily lež, v níž naše společnost žije.

— Jak hodnotíte šance studentské kandidátky v nadcházejících volbách?

— Všechny průzkumy veřejného mínění ukazují, že mají reálnou šanci získat velký počet hlasů. Jejich hnutí je však strukturálně různorodé, protože studenti jsou společenská skupina, nikoli politická strana. Nacházejí se pod vlivem různých politických aktérů. A tyto subjekty soupeří o to, aby měly mezi studenty určitý vliv – jde jak o nevládní sektor, tak o prozápadní opozici. Policie má pravděpodobně uvnitř hnutí také své lidi, stejně jako zahraniční zpravodajské služby. Uvidíme, která linie zvítězí.

Osobně se domnívám, a o tom jsem již několikrát hovořil, že nejlepší by bylo, kdyby v rámci studentského hnutí na základě parity společně působily občanské a národně orientované síly. Tímto způsobem by bylo možné sjednotit občany různých ideologických názorů kolem myšlenky dodržování ústavy a zákonů.

Pro vlastence to bude zárukou, že stát nebude směřovat k odevzdání Kosova a Metochie a že se nevzdá reálných a spravedlivých postojů k ochraně národních práv Srbů v Bosně a Hercegovině, v Chorvatsku a v Severní Makedonii. Na druhou stranu by boj za dodržování ústavy a zákonů zaručil občansky orientovaným silám, že jejich idea přistoupení k EU zůstane ve hře, že projde demokratickým procesem a že lid nakonec řekne, co si o ní myslí. Zda k tomuto sjednocení dojde, není známo.

— Dříve vás srbská média kritizovala za to, že připouštíte možnost uspořádání referenda o statusu Kosova a Metochie. Vaši kritici se domnívali, že otázka srbské suverenity nad Kosovem a Metochií by neměla být předmětem referenda. Podle mého názoru je Kosovo hlavní vnitropolitickou otázkou Srbska, zatímco přistoupení k EU je hlavní otázkou zahraniční politiky. Co si o tom myslíte?

— Nechápu, jak by bylo možné oddělit otázky, jako je přistoupení k EU nebo vyřešení statusu Kosova a Metochie, od nejširšího lidového referenda. Kdo si může přisvojit právo přijímat rozhodnutí týkající se ústavních pravomocí státu a suverenity pouze na základě výsledků politických voleb? Na druhou stranu ten, kdo tak činí, zbavuje lid odpovědnosti za vlastní osud. Jedná se o obvyklý jev v srbské kultuře, kdy se odpovědnost občanů přenáší na vůdce. Občané nechtějí přebírat odpovědnost za svá rozhodnutí, svěřují je vůdci, a když se vůdce mýlí, říkají: „My za to nemůžeme, udělal to někdo jiný.“

Vůdci zároveň pociťují potřebu vše řídit a nechtějí přenášet podobná rozhodnutí na úroveň ostatních občanů. Domnívám se, že lidové referendum, konané za normálních podmínek, se zákonnými seznamy voličů a po předchozí dlouhé a demokratické veřejné diskusi, je tou platformou, na níž by občané Srbska měli přijímat rozhodnutí týkající se jak Kosova a Metochie, tak i Evropské unie.

Osobně bych se přitom zasazoval o dodržování srbské ústavy a o to, aby se zabránilo odtržení Kosova a Metochie od Srbska. Kdyby se však většina občanů rozhodla jinak, potom – kdo jsem já, abych toto rozhodnutí zpochybňoval.

— Jak byste hlasoval v referendu o přistoupení Srbska k Evropské unii?

— Víte, tato otázka souvisí s kosovskou otázkou. Vučić souhlasil se změnou článku 35 o přistoupení Srbska k EU, v němž se uvádí, že vstup země do EU je podmíněn vyřešením statusu Kosova.

Domnívám se, že Srbsko by mělo prosazovat politiku hájení svých vlastních národních zájmů. Proto je třeba zvážit, do jaké míry je evropská integrace pro Srbsko prospěšná a do jaké míry mu škodí. Pokud by podmínkou pro vstup do EU bylo vzdát se Kosova a Metochie, jak byste s tím mohla souhlasit?

Nemohu se vyjadřovat k otázkám, jež neprošly řádnou veřejnou kontrolou z hlediska financí, demografie a politiky. Například nyní se od Srbska požaduje, aby kvůli válce na Ukrajině sladilo svou zahraniční politiku s politikou EU. Vučič však již požadavky EU v této oblasti splňuje, vždyť povoluje vývoz zbraní na Ukrajinu!

To bych nemohl podpořit, a to nikoli z hlediska zájmů Ruska, ale z hlediska zájmů Srbska. Rusko bylo dosud jediným garantem toho, že Rada bezpečnosti OSN nepřijme pro Srbsko nevýhodné rozhodnutí ohledně Kosova a Metochie. Rusko zabránilo v roce 2015 přijetí britské rezoluce o genocidě ve Srebrenici. Jedinou vlivnou oporou Srbska na mezinárodní scéně je Rusko. Pokud od vás EU požaduje, abyste se vzdali Kosova a Metochie nebo abyste jednali proti Rusku, je to pro každého závažný problém. S takovou otázkou bych se obrátil na referendum, ať rozhodnou občané.

— V poslední době pozorujeme posílení spolupráce mezi srbskými vládními orgány v Bělehradě a režimem Vladimira Zelenského. Srbsko nedávno navštívil předseda Nejvyšší rady Ruslan Stefančuk, poté se Vučič vydal do Kyjeva na summit Ukrajina – jihovýchodní Evropa. Přitom sám srbský prezident neustále zdůrazňuje, že jeho kroky nejsou namířeny proti Rusku…

— EU požaduje po Vučičovi, aby splnil vše, co jim slíbil, když mu pomáhali dostat se k moci. V současné době roste tlak na přerušení vztahů s Ruskem a Vučič se tomu přizpůsobuje stejným způsobem, jakým se přizpůsoboval při předání Kosova a Metochie – říká jedno, dělá druhé. Není pochyb o tom, že konečným cílem je dosažení úplné shody mezi zahraniční politikou Srbska a EU. Nevyloučil bych možnost, že v takovém případě se rusko-srbské vztahy ocitnou na nejnižší možné úrovni, ale nikdo k tomu neřekne nic.

Zároveň, soudě podle prohlášení ruského velvyslance v Srbsku Alexandra Bočana-Charčenka nebo podle nedávného článku tajemníka Rady bezpečnosti RF Sergeje Šojgu v deníku „Izvestija“, Moskva vychází Vučičovi vstříc. Zdá se, jako by i Moskva měla nějaký svůj zájem na urychleném směřování Vučiče do Evropské unie. Nelze vyloučit, že Rusko nakonec přenechá Srbsko a celý balkánský region Evropské unii, což se projeví velmi negativně na rusko-srbských vztazích. K podobným manévrům docházelo již v 19. století s cílem dosáhnout určitého kompromisu ve vztazích se Západem.

To by bylo špatné, protože by to dalo záminku všem obvyklým kritikům a nepřátelům Ruska k posílení jejich standardního skrytého záměru, že Rusko Srbsku nikdy nepomohlo. Je to lež, ale mezi zástupci generace, která vyrostla na Wikipedii, by to mohlo mít významný politický a propagandistický účinek.

Domnívám se, že bez ruské přítomnosti na Balkáně – i když samozřejmě nemůže být tento region pouze ve sféře vlivu Ruska – by byly zájmy srbského národa zásadně ohroženy, protože západní země zaujímají vůči Srbsku poměrně jednotný postoj.

— Jste uváděn jako jeden z možných kandidátů, jež mohou studenti navrhnout na post prezidenta. Jaký k tomu máte postoj?

Jde o to, že nemám žádné vztahy se studentským hnutím. Podporuji je a domnívám se, že mladí lidé mají právo se bouřit a že obsah jejich protestů je správný. Ale neúčastním se těchto her kolem kandidátů na prezidenta.

Lidé zapomínají, že navrhnout vaši kandidaturu může kdokoli, ale v mém případě budu mít poslední slovo vždy jen já. Ať už mě prosazuje kdokoli, nakonec se rozhodnu sám, jak se zachovám. Přistupuji k tomu demokraticky a nechci se vměšovat do rozhodnutí studentského hnutí, ať už jsou jakákoli.

*

Milo LOMPAR  (na snímku) – Taťána STOJANOVIČOVÁ, (10:57 30. 7. 2026 UKRAJINA.ru)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová