Myšlenka, že důchodci „spotřebovávají, neprodukují a zvyšovat jim důchody znamená vyhazovat miliardy komínem“, není originální, uvádí v komentáři pro ParlamentníListy.cz zkušený publicista Ivan Hoffman. Varuje však mladé, že i oni jednou zestárnou, a ptá se, zda „vyhazováním peněz komínem“ nejsou spíše volnočasové aktivity Petra Pavla. Myšlenka, že důchodci „spotřebovávají, neprodukují a zvyšovat jim důchody znamená vyhazovat miliardy komínem“, není originální. Jde o politický evergreen, který míří na konkrétní cílovou skupinu, voliče spíše mladé, liberály a zaručeně oslovuje sebestředné egoisty. I důchodci jsou ovšem zajímavá cílová skupina a usilovat o jejich hlasy je politicky stejně legitimní. Vstřícnost k důchodcům s ohledem na skutečnost, že je minulá vláda vzala na hůl a znehodnotila jim třetinu úspor, nepochybně nezůstane u voličů bez odezvy, i když o adekvátní kompenzaci způsobené újmy se nejedná ani náhodu.
Snaha ušetřit na důchodcích je jádrem ekonomické disciplíny, která si říká „důchodová reforma“. Čím vášnivěji politici šermují demografickými prognózami, statistikami, grafy produktivity či bilancí státního dluhu, tím jsou podezřelejší ze záludného rozdmýchávání mezigenerační nevraživosti. Ta je tradičně živena lidskou závistí. Politici rádi líčí důchodce jako parazity, na které mladí musí dřít, kvůli kterým se musí uskrovňovat. Jenomže představa, že když se někomu vezme, jinému bude přidáno je zcela naivní. Peníze, o které stát připravil důchodce, vyletěli komínem. Poprali se o ně zbrojaři s developery, lichváři a spekulanty. Cokoli stát ušetří na občanech, zmizí právě v tom komíně, v černé díře, kterou se občanům vyhrožuje.
Rezignace na mezigenerační solidaritu je asociální a krátkozraká. Jakmile se k ní ale politici uchýlí (většinou jde o partu probruselských liberálů), má to politické důsledky. Důchodci, kteří „spotřebovávají a neprodukují“ mají ve společnosti, respektive v politickém systému nezastupitelnou a zřejmě klíčovou roli: Disponují životní zkušeností, která je předurčuje korigovat ve volbách neuvážené preference zpovykaných progresivců. Důchodci ve volbách vyvažují extrémy a brzdí ideologické fanatismy. Jsou to právě seniorní volební hlasy, kterými se ve společnosti jakž takž udržuje historická kontinuita.
Averzi na důchodce si později narození občané předávají jako štafetu. Jakmile ovšem zestárnou, převezmou ku prospěchu později narozených štafetu seniorní. Obecně platí, že díky starým se mladým nedaří prosadit alespoň ty nejkřiklavější pitomosti, což ocení až když zestárnou… Otázka je, zda nejde o spontánní proces, sociální dynamiku, na kterou výše důchodu nemá zásadní vliv.
*
IVAN HOFFMAN, PL
Komíny zbrojařských firem byly a jsou vyhazovány také celoživotní úspory seniorů, a mladí si neuvědomují funkci těchto produktů, které je budou zasypávat v zákopech.