Nejnebezpečnější muž v Německu

Počátkem července se objevila informace o zahájení řízení proti parlamentní frakci ESN (Evropa suverénních národů), které má vést k jejímu zrušení. Důvodem je údajné narušování základních hodnot EU, což i mainstreamová média překládají jako náznak proruských sympatií některých stran parlamentní frakce. Jak známo totální diktatury aspirují na absolutní ovládnutí prostoru, kde oponent patří do horší kategorie zločinců než vrazi. Poslanecká skupina ztratí finanční příspěvek na svoji činnost a z poslanců se stane anonymní poslanecký shluk s omezenými právy v parlamentu vystupovat a předkládat návrhy.

Členy ESN jsou např. poslanci Okamurovy SPD a jediný poslanec Zemmourova hnutí Reconquête. Z 25 poslanců ESN je 14 poslanců z německé AfD, proti které je útok namířen. Je už dlouho zřejmé, že unijní diktatura pronikla do všech segmentů evropského prostoru a je dostatečně silná, aby zardousila jakýkoliv odpor. Marxisté dobře věděli, že proti systému mají šanci pouze v nadnárodním spojení, dnešními oponenty unijního represívního režimu jsou národní politické subjekty až přehnaně akcentující svůj národní charakter, který jim brání ve vytvoření nadnárodní fronty.

Žádný český nebo francouzský politický subjekt nepomůže německé AfD nebo hnutí BSW a naopak. Národní chapadla unijního režimu pak lehce zlikvidují jak AfD, tak v Česku Okamuru nebo Stačilo, jak se už stalo. Zrušení frakce ESN má být ouverturou k německému pseudoprávnímu tyátru rozpuštění celé AfD. Režizérům politického podvodu v EP nejde o to, co kdo ve stranách frakce ESN řekl nebo neřekl, ale o to, jak dobře pomůže zrušení frakce klíčovému záměru, kterým je rozpuštění AfD. Jistou roli v jejich rozhodování může hrát i strach z příštího postihu.

I když unijní diktatura totálně zpasívnila evropskou populaci a zlikvidovala prostředky oponentů, přece jenom rozpuštění poslanecké frakce je vždy politickým podvodem, který může vyvolat nečekaný odpor a mít nepříjemné důsledky pod samotné organizátory. Např, Musk včera navrhl, aby se ustavil nový Norimberský tribunál pro organizátory masové imigrace do Evropy a nejlépe se stejným rejstříkem trestů. Rozpouštět poslaneckou frakci oponentů je stejným politickým zločinem jako organizovat imigraci, a navíc jde v podstatě o stejné lidi.

Evropa v posledních letech zažila už několik politických nadějných vln, které se nepotvrdily. Velkým zklamáním je oportunismus Meloniové, která promarnila šance národně politického směru. Jak známo v Itálii nevydrží přízeň voličů déle než dva a půl roku, pokud politik nejedná, další šanci už nedostane. Wildersovi a švédským Svobodným se přes velké volební zisky nepodařilo prorazit režimní bariéry, nejbolestivější je Orbánova volební porážka. Nejbližším žhavým bodem střetu unijní diktatury s oponenty budou zářijové zemské volby v Sasku-Anhaltsku.

V německých médiích se to hemží důležitými články o fašistické duši volebního lídra AfD Ulricha Siegmunda. Poslední fašistický zločin, který tento dobrovolný hasič spáchal – vyfotografoval se společně s místními hasiči. Starosta města to kvalifikoval jako fašismus a pro německá média je to vážný důvod k zastavení činnosti strany nebo aspoň k politickému zinvalidnění jejího lídra. Spiegel Siegmunda kvalifikuje jako nejnebezpečnějšího muže v Německu.

Necelý měsíc před zemskými volbami dostává AfD v průzkumech kolem 42%, pokud se malým stranám (SPD, BSW, Zelení, Svobodní), kterým průzkum dává pod pět procent, nepodaří překročit pětiprocentní hranici, AfD bude mít absolutní parlamentní většinu a povládne. Ulrich Siegmund je daleko nejpopulárnějším zemským politikem. Ovšem AfD povládne pouze tehdy, pokud kartel režimních stran akceptuje volební ortel a to je stejně pravděpodobné asi jako respektoval výrok uren Adolf Hitler dva měsíce po svém jmenování kancléřem.

Reklama

Režim zdaleka nezůstane jen u mediálních pomluv, např. jeho agenti budou počítat poštou došlé hlasy, je téměř jisté, že se jim ve spolkových volbách 2025 podařilo tímto počítáním eliminovat parlamentní účast BSW, podobné manipulace zažily úspěch v berlínských zemských volbách. A Sasku-Anhaltsku by stačilo, kdyby režim pomohl malým stranám překročit pětiprocentní limitu.

Včera ráno v německém informačním prostoru doslova vybuchla bomba, která měla náboj převážit zajímavost zemských voleb v Sasku-Anhaltsku. V Duryňsku, aby se zamezilo vládnutí AfD, která má relativní parlamentní většinu, se musely spojit všechny ostatní strany. Režim se už ani nesnaží o zachování iluze o alternativním vládnutí levice a pravice.

V Durynsku se postavili zemští lídři BSW (Hnutí Sahry Wagenknechtové) proti vůdkyni strany a spolkového vedení a vstoupili do koalice s režimním partajním kartelem (CDU, SPD). Před pár dny se prokázalo, že doktorská práce durynského ministerského předsedy Mario Voigta z CDU byla plagiátem a jsou tlaky na jeho rezignaci. AfD otevřela parlamentní debatu o vyslovení nedůvěry vládě.

Reklama

Včera ráno v překvapujícím příspěvku na twitteru zemský vůdce AfD v Durynsku Björn Höcke vyzval Sahru Wagenknechtovou, aby kandidovala na zemskou ministerskou předsedkyni. V tom případě ji AfD podpoří a zvolení by mělo být jisté, protože AfD a BSW mají velkou většinu 47 poslanců z 88. Asi dvě hodiny se čekalo na odpověď charismatické političky. Wagenknechtová odpověděla, že post ministerského předsedy není tržním artiklem a pokračovala, že Höcke musí dobře vědět, že by pro ni nehlasovali držitelé poslanecké legitimace za její vlastní stranu.

Samozřejmě nevíme, co se skrývá za Höckeho nabídkou a co o ni soudí vedení obou stran a extra opatrná vůdkyně AfD Weidelová. Pravicová média vyvozují z odmítavé odpovědi Wagenknechtové, že svou protirežimní rétorikou usiluje o zvednutí popularity BSW v příštích volbách a ne o změnu mocenských poměrů.

Wagenknechtová vystupuje proti ostrakizaci AfD v německém politiku, je proti zahraniční politice spolkové vlády a proti imigraci, ale tato média ji vyčítají, že právě v Durynsku se BSW účastí na vládě. Spousta národně pravicových politických komentátorů vyzvala Wagenknechtovou, aby zachránila německou demokracii a převzala v Sasku-Anhaltsku politickou zodpovědnost. Např. v Ansage se píše, že BSW je v kuriózní situaci, staví se proti politice, kterou sama umožňuje. Což je ovšem nesmyslnou demagogií, protože se vzpourou zemských poslanců své strany Wagenknechtová nic neudělá.

Potenciální vítěz zemských voleb v Sasku-Anhaltsku odmítl spolupráci s BSW v příštím sněmu, prohlásil, že pokud nebude mít absolutní většinu, půjde do opozice. AfD se pravděpodobně dopouští velké politické chyby, když k Wagenknechtové přistupuje demagogicky: kde není možné společné vládnutí, tam to AfD navrhuje, a kde je velmi reálné, tam to vylučuje.

Reklama

LIBOR ČÍHAL, Svobodný Svět

Na snímku Ulrich Siegmund