Kdy se dočkáme důkazů o ruské vině, pane Merzi?

Na případu dronů v Lipsku je podle mě mnohem důležitější než samotné drony důvěra.

V noci ze 4. na 5. srpna se na letišti Lipsko/Halle odehrál útok, který působí spíš jako scéna z černé komedie. Kvadrokoptéra s kamerou, přídavnou baterií a 5G routerem se dvěma SIM kartami nesla údajně improvizovanou nálož, konzervu s asi 600 gramy výbušniny a zapalovačem. Podle kamer prý narazila do křídla prázdného zaparkovaného ukrajinského Antonovu, nálož při nárazu prý upadla a kvůli zřejmě vadnému zapalovači nevybuchla.

Dron pak ležel na letištní ploše několik hodin, dokud si ho nevšiml zaměstnanec letiště, řidič autobusu. Podle rekonstrukce deníku Die ZEIT k němu přišel, chvíli ho pozoroval a pak na něj šlápl nohou, než zavolal ochranku letiště. Původní verze dokonce mluvila o tom, že ještě letící dron „sundal kopnutím“. Až později se ukázalo, že nedaleko leží konzerva s výbušninou.

A hned tady stojí otázka, kterou zatím nikdo uspokojivě nezodpověděl. Pokud šlo o operaci natolik důležitou, že kvůli ní Rusko riskuje nejen obrovský diplomatický skandál, ale především velmi závažný útok na kritickou infrastrukturu NATO, proč byla její exekuce tak katastrofálně amatérská?

Pachatelé prý zanechali DNA nejen na dronu, na anténě upevněné poblíž na stromě, ale i dokonce na vnitřní straně konzervy s výbušninou a přes evropské databáze se vyšetřovatelé údajně dostali k podezřelým. Mezi nimi má být Bělorus s ruským pasem a kriminální minulostí v Pobaltí a muž s lotyšským i ruským pasem, který měl působit jako logistik a instruktor.

Podle nejnovějších zpráv německého Spiegelu z okruhu tajných služeb je jeden z nich prý spojován se žhářským útokem na obchod se stavebninami v polské Lodži v červenci 2024 a vyšetřovatelé prověřují také souvislost s nálezem na srbsko-maďarské hranici. Tam srbské bezpečnostní složky 11. června zadržely dva muže, kteří jsou dodnes ve vyšetřovací vazbě. V jejich autech našly části upraveného dronu, vysílače a dvě konzervy s výbušninou.

Ještě 1. září vysvětlovala oficiální německá místa zdrženlivost tím, že jde o stále aktivní síť, jejíž odhalení by mohlo zmařit další sledování, a podrobnosti proto nelze zveřejnit. O den později už si ale každý mohl v médiích přečíst poměrně detailní profily podezřelých, jejich národnost, kriminální minulost, italské turistické vízum vydané koncem dubna v Minsku, pohyb přes Schengen i informace o DNA.

Německá vláda tvrdí, že to nejpodstatnější – napojení na ruskou tajnou službu zná ze zpravodajských informací německých a partnerských služeb, ale veřejnosti ho nemůže ukázat.

A pak to načasování. Musíme věřit, že jde o čirou souhru okolností. Vláda CDU a SPD s nejhoršími čísly v popularitě za mnoho let, jejíž obě strany rapidně propadají u voličů a AfD je v celoněmeckých průzkumech dosahuje kolem 28 až 29 procent, drží tento spis od začátku srpna.

Otevře ho 1. září, tedy pět dní před volbami v Sasku-Anhaltsku, kde AfD, která má oficiálně vůči Rusku jiný postoj a která s průzkumy kolem čtyřiceti procent hraje o vůbec prvního zemského premiéra ve své historii. A ruský generální konzulát v Bonnu, jehož zavření se dalo stanovit prakticky na jakýkoli den v kalendáři, se zavírá 18. září, tedy dva dny před dalšími zemskými volbami v Meklenbursku-Předním Pomořansku a v Berlíně.

Dvoje volby, dvě data, obě trefená na týden přesně. Kdyby to takhle naplánoval volební štáb, vyčítali bychom mu, že je to moc okaté. Buďme ale féroví. Existuje i nudné vysvětlení. Zavření konzulátu není úkon na jedno odpoledne, běží diplomatické lhůty a dva a půl týdne nemusí být nic mimořádného. A že něco vládě politicky prospívá, samozřejmě ještě neznamená, že to zinscenovala.

Ale platí i obrácené. To, že se něco skutečně stalo, ještě nevysvětluje, proč se o tom čtyři týdny mlčelo a promluvilo se právě v týdnu, kdy to mohlo mít největší politický účinek. A evropská veřejnost už má s jasnými závěry určitou zkušenost.

Po výbuchu Nord Streamu v roce 2022 se Rusko prakticky okamžitě stalo hlavním veřejně diskutovaným podezřelým.

Dnes německá Spolková prokuratura stíhá konkrétní Ukrajince. Do polského Przewodówa v listopadu 2022 dopadla raketa, zabila dva lidi a první dny se už diskutovalo o ruském útoku na členský stát NATO a možné reakci Aliance.

Vyšetřování následně dospělo k závěru, že šlo s největší pravděpodobností o raketu ukrajinské protivzdušné obrany, jejíž autodestrukční mechanismus z neznámého důvodu nezafungoval. Po průletu zatoulaných ruských dronů, oblepených lepicí páskou nad Polskem zase údajně jeden z nich poškodil dům ve Wyrykách. Později polský ministr připustil, že dům s největší pravděpodobností netrefil ruský dron, ale raketa vypálená polskou F-16 při jeho sestřelování. A pak byla dronová hysterie v Dánsku na podzim 2025, kdy se zavřelo kodaňské letiště a premiérka Frederiksenová mluvila o mimořádně závažném útoku na kritickou infrastrukturu a následovala lavina hlášení o dronech po celé Evropě. Po devíti měsících vyšetřování kodaňská policie případ uzavřela s pozoruhodným výsledkem, že nedokázala prokázat, že objekty, kvůli kterým bylo letiště uzavřeno, vůbec byly drony.

Ve všech těchto případech nakonec instituce nepříjemné skutečnosti přiznaly. A to je dobře. Jenže vždycky až poté, co původní příběh dávno udělal svou práci.

Nejpoctivější větu z celé té série možná vyslovil právě v Kodani šéfpolicejní inspektor Søren Thomassen. Když se ho ptali, proč policie den po incidentu mluvila o „schopném aktérovi“, když po devíti měsících nedokáže potvrdit ani samotnou přítomnost dronů, připustil, že tehdy nebyli dost důslední ve formulování výhrad a připomněl atmosféru kolem tehdy právě probíhajícího evropského summitu.

Navíc prakticky ve stejném okamžiku, kdy Německo poprvé oficiálně připisuje pokus o atentát Rusku, se v Kyjevě dostanou do ozbrojeného střetu příslušníci dvou ukrajinských bezpečnostních struktur SBU a vojenské rozvědky HUR. Financial Times přitom upozorňují, že obě struktury během války dramaticky posílily svůj vliv i zdroje a incident otevírá otázku, nakolik je politické vedení ještě dokáže držet pod kontrolou.

To samozřejmě není důkaz, že Lipsko byl ukrajinský false flag. Ale média (i poradci) by si měly osvojit pravidlo desátého muže, které slouží jako obrana proti skupinovému myšlení. Pokud devět lidí v místnosti analyzuje stejná data a dojde k naprosto stejnému závěru, úkolem desátého člověka je povinně nesouhlasit.

Alternativní scénář nelze odmítnout větou „Ukrajina by něco takového nikdy neudělala“. Pokud uvnitř válčící země existují mimořádně mocné ozbrojené struktury, jejichž příslušníci jsou schopni po sobě střílet přímo v hlavním městě, není principiálně nepředstavitelné, že nějaká nízkoúrovňová operace může vzniknout uvnitř části aparátu nebo prostřednictvím lidí na něj napojených, aniž by o ní museli vědět všichni nad nimi, za účelem znovu připomenout nebezpečnost Ruska a ukrajinskou válku, která obyvatele Evropy přestala v titulcích zajímat.

Nepodceňuji Rusko. Pokud Němci mají důkazy, že incident v Lipsku řídila ruská tajná služba, mají právo i povinnost jednat. Ale má-li veřejnost přijmout ruskou odpovědnost za takto vážný útok nedaleko našich hranic, musí dostat víc než ujištění, že rozhodující důkaz viděly tajné služby. I Michael Götschenberg z hlavního německého veřejnoprávního zpravodajství ARD na závěr komentáře na platformě Tagesschau předevčírem napsal cituji: „Otázka, zda dosavadní souhrn poznatků postačuje k přiřazení odpovědnosti (Rusku), je proto nakonec také politickým rozhodnutím.“

Protože důvěru můžete utratit jen jednou. Jestli se za rok nebo za dva ukáže, že Lipsko nebylo takové, jak nám bylo v září 2026 vysvětleno, těch pár procent, které to teď možná AfD sebere, se vrátí i s úroky a politologové budou hodiny v televizi rozebírat, proč její preference rostou.

AfD totiž neroste jen z migrace, ekonomiky nebo odporu k válce. Roste také z přesvědčení milionů Němců, že institucím, které jim vysvětlují svět, už nemohou bezvýhradně věřit. Německá vláda v úterý řekla, že podrobnosti zveřejnit nemůže, protože by ohrozila probíhající operaci. Ve středu si podrobnosti přečetl kdokoli, kdo si koupil noviny a v neděli se volí. Mezitím byly v Německu hlášeny dva útoky na elektrickou síť v Brandenburgu a v Bergheimu a na jednu fabriku zbrojařů v Mnichově, sabotáže ze zahraničí prý nelze vyloučit. Napětí, že by se dalo krájet.

Obrázek: komentář v Berliner Zeitung od Bobana Dukice ze včerejška namítá, že německá vláda veřejnosti předložila závěr, že za Lipskem stojí Rusko, a okamžitě z něj vyvodila sankční a diplomatické důsledky. Jen ten důkaz, který z pachatelů dělá agenty ruského státu, veřejnosti nepředložila.

*

PAVEL ŠIK, Zdroj

Na snímku kancléř Merz se seznamuje s technikou dronů. Druuhý den nechal na svých ministrech, aby za viníka označili Rusko.

**

Ve vztahu k dronové aféře na Lipské ltišti byla signifikantní beseda s europoslanci Tererzie Toománkové na Primě. Poslanci nominovaní zkrachovalou Pětikoalicí se předháněli v utvrzování, že aféru mají bezesporu na svědomí Rusové. Čím větší trouba tím větší přitakávání zjevné lži. Od Drahuše či Gregorové to nepřekvapí, jsou jaké jsou, není jim pomoci. Vondra jako vždy na straně Impéria násilí, lží a manipulací. Jediní, kdo odporovali a zpochynovali stanovisko momentálně vládnoucí německé koalice byli Ivan David (SPD) a Kateřina Konečná (KSČM). Ti dva používají rozum, vědí, kdo za celou aférou pravděpodobně stojí a proč. Kdo možná někoho překvapil, byl jinak často rozumně hovořící poslanec za ANO Ondřej Knotek. I on se opustil “myslící” a přidal se k “věřícím”. Věřícím, že tajné služby nelžou, že jsou nezneužitelné, že v nich slouží jen charakterní lidé, kteří vždy nezaujatě chrání státní suverenitu a státní zájmy. Věříte i vy?

Anketa:

 Nahrávání ...