Přátelé, nepíše se mi to snadno, ale poslední dobou ve mně sílí určitá skepse a po vzoru Koziny začínám rezignovat na světské soudy a upínám se v mysli čím dál častěji k „súdné stolici boží“…
Sněmovní vyšetřovací komise k Dozimetru vedená Jindřichem Rajchlem požádala Vrchní státní zastupitelství v Praze o podklady. A výsledek? Ani spis. Ani údaje o svědcích. Nic.
A tak mě napadají dvě možnosti.
Buď někteří lidé v bezpečnostním a úředním aparátu dnes nechrání zákon, ale své bývalé mocenské vazby. A proto místo součinnosti nastoupila obstrukce a místo služby státu tichá diverze proti těm, které si u moci mít nepřáli.
A pak je tu druhá možnost.
Bojí se, že při skutečném pohledu do spisů nevyplavou jen jména obviněných, ale také pochybení těch, kteří případ vyšetřovali, dozorovali a záměrně kryli…však všichni víme koho.
Je přitom pozoruhodné, že už v minulosti sněmovní vyšetřovací komise se státními zástupci komunikovaly a dostávaly od nich informace i materiály.
Protože pokud je všechno v pořádku, pak by přece měla být největším spojencem pravdy právě otevřená kontrola.
Ale ono evidentně není v pořádku vůbec nic.
Přátelé, obávám se, že ta špína už je zažraná příliš hluboko…a my jsme se ocitli v situaci, kdy změna vlády aspiruje svým významem na roveň drobného kosmetického zákroku.
Ale nezoufejme…ještě nám zbývá ten „Boží súd“.
*
Eva Kaprálová, FB
