Neviditelná ruka v konfliktu na Ukrajině

Jaké jsou sledované cíle?

Jsou jimi zničení Ruska[1] jeho rozčlenění na několik entit[2] ovládnutí jeho obrovských přírodních bohatství a konečně vyrovnání jeho vlasteneckých, rodinných a křesťanských hodnot prostřednictvím nového světového řádu. Dokud nebudou tyto cíle dosaženy, budou strůjci tím, že odříznou Rusko od Západu, nutit Evropany, aby si energii obstarávali od jiných dodavatelů za vyšší ceny, a způsobí tak krach mnoha průmyslových odvětví, která budou nucena přesunout svou výrobu do Spojených států. Nejedná se o fantazie, ale o plány, které spiklenci otevřeně oznamují. Udělejme si malou odbočku a vraťme se v čase. Po pádu berlínské zdi a rozpadu sovětského impéria využili nepřátelé Ruska příznivé období k realizaci svého plánu na rozčlenění Ruska, což jim umožnilo zmocnit se bohatství země. Oligarchové bezostyšně drancovali průmyslové a ropné bohatství a budovali si tak svá impéria. Odstranění prezidenta Gorbačova, kterého nahradil Boris Jelcin, umožnilo hordě bezohledných spekulantů zbohatnout. Mezitím se země propadala do nejhorší bídy. Západní média chválila tyto dva vůdce, které jejich lid nenáviděl. Pečlivě zamlčovali realitu ruského hospodářství, které bylo degradováno na úroveň země třetího světa. Rusko, které se stalo lovištěm pro dravce a západní firmy, již nepředstavovalo žádné nebezpečí, a proto mohlo být ožebračeno o své bohatství. „Ideologové MMF v Rusku vnutili zdevastovanému Rusku svobodu v neoliberálním pojetí. Privatizace umožnila malé klice lupičů zmocnit se národního bohatství pod záminkou přechodu ke kapitalismu“ upřesňuje Guy Mettan[3] a dodává, že protiruská propaganda znovu nabrala na síle, když ruské úřady s Jevgenijem Primakovem v čele vlády a později s Vladimirem Putinem zahájily obrat a začaly upřednostňovat zájmy své země. Znovuzískání kontroly a uvedení spekulantů do řady mělo být brutální. Obnova ruské ekonomiky si vyžádala značné úsilí, ale výsledek tomu odpovídal. Prezident Putin vrátil ruskému lidu sebevědomí a oživil ekonomiku. Západní média se náhle stala neúprosnými kritiky Ruska a jeho vůdce. Jako by je řídil neviditelný dirigent!

Varování nechyběla, ale západní představitelé je ignorovali

Třicet let dokumentů a svědectví tak vykresluje kontinuitu, kterou nelze jen tak smést ze stolu.

9. února 1990 v Moskvě americký ministr zahraničí James Baker vysvětlil sovětskému ministru zahraničních věcí Eduardu Ševardnadzemu, že sjednocené Německo zakotvené v transformované NATO by mělo být doprovázeno „železnými zárukami“:

„Působnost ani síly NATO se nebudou posouvat na východ.“ Před Gorbačovem Baker použil formulaci, která se stala slavnou: „not one inch eastward“ (ani o palec na východ).

Jack F. Matlock Jr., kariérní diplomat a odborník na SSSR, byl velvyslancem Spojených států v Moskvě v letech 1987 až 1991 za prezidentů Ronalda Reagana a George H. W. Bushe a patřil k hlavním aktérům na americké straně při diplomatickém uspořádání na konci studené války. Když se administrativa Billa Clintona rozhodla rozšířit NATO, Matlock se proti tomu postavil. Vystoupil před Kongresem proti této politice a později vysvětlil, že varoval, „že by se toto rozšíření mělo přinejmenším zastavit dříve, než dosáhne zemí jako Ukrajina a Gruzie, protože to by bylo nepřijatelné pro jakoukoli ruskou vládu“.[4]

Diplomat, historik a sovětolog Georges F. Kennan již v letech 1946–1947 formuloval doktrínu zadržování komunismu a podílel se na jejím provádění, tedy na zadržování SSSR, které mělo utvářet americkou politiku během studené války. V únoru 1997, kdy bylo Jelcinovo Rusko ekonomicky na dně, vojensky oslabené a nepředstavovalo pro západní Evropu žádnou věrohodnou konvenční hrozbu, však Kennan zveřejnil v New York Times článek „Fatální omyl“. Jeho varování je zarážející: výslovně prohlásil, že „rozšíření NATO by bylo nejosudovější chybou americké politiky v celém období po skončení studené války“.[5]

Vladimir Putin veřejně formuloval ruskou „červenou čáru“ 10. února 2007 na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Jeho projev je často prezentován jako okamžik, kdy se Rusko „opět stalo agresivním“. Z realistického hlediska jej lze však také vnímat jako veřejné oznámení „červené čáry“, jejíž překročení Rusko neakceptuje.

William J. Burns, [fotografie vlevo], tehdejší velvyslanec Spojených států v Moskvě, varoval v roce 2008 Washington před potenciálními důsledky vstupu Ukrajiny do NATO. Nejedná se o proruského ideologa, ale o jednoho z nejzkušenějších amerických diplomatů své generace. Později se stal náměstkem ministra zahraničí a poté, za vlády Joea Bidena, ředitelem CIA.

John J. Mearsheimer, profesor na Chicagské univerzitě a jeden z předních světových teoretiků geopolitického realismu, zveřejnil v září 2014 v časopise Foreign Affairs text, který se stal slavným: „Why the Ukraine Crisis Is the West’s Fault“6. Jeho teze se dá shrnout do jedné věty: „Hlubokým kořenem problému je rozšíření NATO“.

Jeffrey Sachs, světově uznávaný ekonom, profesor na Columbia University, poradce mnoha vlád a generálního tajemníka OSN, tvrdí, že válka je vyvrcholením „decades in the making“ („což se připravovalo po celá desetiletí“).[7]

Zvláště zajímavý pohled přinášejí Jeffrey Sachs a George Beebe, bývalý ředitel analytického oddělení CIA, dnes ředitel pro velkou strategii v Quincy Institute for Responsible Statecraft, kteří popisují řetězovou reakci, která nakonec vedla k roku 2022 a vypuknutí vojenského konfliktu. [3]

Bohužel všechna tato varování byla ignorována, navzdory jejich naprosto podloženým a racionálním analýzám. Ve veřejném mínění vyvolala jen malý ohlas a média je přehlédla.

Většina médií se stala spoluviníky této politiky

Nikdy, ani v nejhorších obdobích studené války, nedosáhla rusofobie takového vrcholu, který hraničí s hysterii. Kritika se proměnila v nenávistné útoky, jaké svět nezažil od konce druhé světové války. Racionálně uvažující člověk si bude klást otázku, co je příčinou tohoto výbuchu vzteku a nenávisti vůči Rusku. „Díky ukrajinské krizi dosáhla nenávist vůči Rusku rozměrů, které přesahují veškerou racionalitu a popírají představivost. ‘Za to může Rusko’ se stalo leitmotivem publicistů, odborníků a politiků při vysvětlování každého vnitřního problému evropského kontinentu,“ poznamenává Guy Mettan ve své knize Rusko-Západ, tisíciletá válka. Lidé s jasnou myslí, kteří se k této protiruské honbě nepřidávají, ale snaží se objektivně analyzovat důvody, které vedly Rusko k zásahu na Ukrajině, jsou hned od začátku označováni za komplice Kremlu, v nejlepším případě za užitečné idioty, a jsou definitivně vyloučeni z médií a televizních studií.

Rusofobie téměř všech médií vyvolává otázky. Proč novináři, jejichž povinností je prezentovat různé úhly pohledu a nechat rozhodnutí na čtenářích, nepřistupují k tomuto konfliktu vyváženě? Proč neustále prezentují Rusko a jeho vůdce v negativním světle a zamlčují jakýkoli opačný názor? „Tradiční média mají zvláštní odpovědnost, protože se od nich očekává, že budou veřejnost informovat objektivně a ponechají jí možnost si utvořit vlastní názor. Bohužel v souvislosti s ukrajinskou krizí dosáhla nenávist vůči Rusku rozměrů, které přesahují veškerou racionalitu a překračují hranice představivosti“, píše Guy Mettan ve své výše zmíněné knize.

Univerzita v Mohuči zveřejnila studii o německém mediálním pokrytí událostí na Ukrajině. V recenzi této studie[8] píše Felix Livshitz, že „jejich závěry potvrzují, že od 24. února 2022 hrála média klíčovou roli v udržování konfliktu a snižování pravděpodobnosti vyjednaného urovnání. A to tím, že publikují téměř bez výjimky zaujatý, proválečný a protiruský obsah“. Dodává, že tento výzkum dokazuje „jak patří novináři mezi nejagresivnější a nejúčinnější válečné lobbisty“.

Jinými slovy, když novináři na stránkách novin neustále píší nepravdy, nakonec uvěří svým vlastním lžím!

Jacques Baud ve své knize Gouverner par les fakes news uvádí, že mu jeden pařížský novinář, který si přál zůstat v anonymitě, přiznal, že je redakcí nucen zamlčovat pravdu o ukrajinském konfliktu, aby nevypadali jako Putinovi přátelé! Vyslovit dnes totiž jen mírně nuancovaný názor na prezidenta Putina je totiž považováno téměř za zločin velezrady. Jacques Baud to zažil na vlastní kůži, když byl odsouzen v rozporu se základními právy každého občana.

Co je to za sílu, která zde působí?

Právě v tom spočívá její obávaná síla: v její neviditelnosti. Marně bychom hledali jméno osoby, která této moci stojí v čele. Globalisté v čele s Georgem Sorosem? Vojensko-průmyslová lobby, která sklíží astronomické dividendy? Finanční mocnosti, které se obohacují tím, že již tak zadluženým národům půjčují stále více miliard? Je třeba připomenout, že války byly vždy zdrojem obrovských zisků pro věřitele, a to jak při financování válečného úsilí, tak při poválečné obnově. Váleční pasáci, ta nezodpovědná klika neokonzervativců a liberálních intervencionistů, která po dvou desetiletích vojenských fiasek na Blízkém východě nyní podněcuje sebevražednou válku s Ruskem.[9]

Nepochybně jde o konglomerát všeho výše uvedeného, který však pohání stejná zlovolná touha po ničení. Inspirovaná nepochybně božstvem, které Thomas Römer, profesor Starého zákona na Univerzitě v Lausanne, popisuje jako „[…] boha zásadně destruktivního“[10]. Božstvo možná imaginární, ale jehož psychologický vliv na své věřící zůstává silný[11]. Každý si může udělat vlastní názor.

**

Odkazy

(1) Americký plán na rozklad Ruska od pana Françoise Asselineaua(2) https://lediplomate.media/disloquation-russie-projet-mondialiste/(3) Guy Mettan, Rusko-Západ, tisíciletá válka, str. 268(4) https://arretsurinfo.ch/lukraine-est-ravagee-cette-guerre-etait-previsible/(5) https://comw.org/pda/george-kennan-on-nato-expansion/?ref=fpop.media(6) https://www.foreignaffairs.com/lists/first-crisis-ukraine?ref=fpop.media(7) https://www.jeffsachs.org/newspaper-articles/wgtgma5kj69pbpndjr4wf6aayhrszm?ref=fpop.media(8) Zpráva popisuje, jak německá média podněcují militantnost ve společnosti a snaží se zabránit jednáním s Ruskem.(9) https://consortiumnews.com/2022/*04/11/chris-hedges-the-pimps-of-war/(10) Thomas Römer, Vynález Boha, s. 49–50(11) Laurent Guyénot, Od jahvismu k sionismu, s. 376