Jak dopadly zemské volby v Sasku-Anhaltsku už asi víte. Přinesly drtivé vítězství AfD (43,8%), absolutní debakl Merzovy vládní CDU (17,2%) a překvapivě velkou volební účast – 77,8%. Ponechme prozatím stranou povolební vyjednávání, jakož i šance jednotlivých subjektů na sestavení zemské vlády a zaměřme se na onu účast. Protože ta vysílá, do zbytku Německa i do Evropy, poměrně silný signál.
S vidinou „protisystémové“ AfD, sahající po vítězství, totiž všechny ostatní strany začaly před volbami zoufale mobilizovat. Mainstreamová média jejich varovné pokřiky a strašení stonásobně zesilovala. Kancléř Merz ve svých projevech hřímal, že nenechá nebohé Sasko k experimentování „fašistům“ a progresivní aktivisté, s podporou vládní CDU, uspořádali těsně před volbami v Magdeburku demonstraci „na podporu demokracie a otevřené společnosti“… A výsledek?
Podívejme se na zajímavou statistiku. Na nevoliče. Tedy na občany Saska, kteří k volbám dlouhodobě, ba možná i programově nechodili, ale teď pocítili potřebu přijít a volit. Podle Tagesspiegel jich letos k urnám přišlo na 260 000. Z nich to 170 000 hodilo AfD. Zelení od nich dostali 11 000 hlasů, SPD 18 000, Levice 19 000, CDU 32 000, FDP 3 000 a BSW 10 000. To je výsledek ohlušující, několikaměsíční kampaně, zahrnující všechny dostupné prostředky – od dehonestací, přes zastrašování, až po podivné „atentáty“, které se z ničeho nic vyrojily všude po Německu těsně před volbami.
Ještě jasnější to bude po přepočtu na procenta. Z občanů, kteří do včerejška nepocítili potřebu jít k volbám, nebo nad německou demokracií zlomili hůl a odmítali se jí účastnit, se na 65% letos zvedlo a přišlo k urnám, aby podpořilo AfD. Tedy drtivá většina. Ostatní strany mezi těmito lidmi vyloženě paběrkovaly – 4%, 7%, 7,3%, 12,3%, 1,15% a 3,8% hovoří jasnou řečí. Celá ta mobilizace, aktivizace médií a neziskovek, stejně jako strašení Ruskem byla „liberálním“ úplně k ničemu. Mainstreamové strany posbíraly jen drobty. Dosavadní nevoliči jim ukázali vztyčený prostředníček a demonstrativně odešli pod prapor AfD.
Drobným, ale milým dokreslením nálad německých voličů je přechod 82 000 naštvaných a zklamaných občanů z páně Merzovy CDU k „fašounské“ AfD, před kterou pan předseda tak dlouho a úpěnlivě varoval. Ostatně, od jeho koaličního partnera, od SPD, se k Ulrichu Siegmundovi, lídrovi AfD, přelilo 7000 hlasů a od FDP, se kterou CDU „koalovala“ minule, se tamtéž přesunulo hlasů 19 000.
Takže, jakási mobilizace Sasko-Anhaltského elektorátu se skutečně konala. Pohříchu úplně jiná, než by si přály elity současného Německa a Evropy. Lidé se zmobilizovali proti režimu a dalo by se říct, že i proti systému. To, že velice významné počty dosavadních nevoličů vyrazily k urnám, aby podpořily „protisystémovou“ a všemi ostrakizovanou AfD naznačuje, že německý lid už pozvolna prostupuje poznání, že tento systém nelze opravit. Že je nezbytné jej rozbít. A lidé se začínají ohlížet po co největším a nejpádnějším kladivu.
*
Lubomír Vylíčil, Pravý Prostor
Na snímku Ulrich Siegmund, předseda AfD v Sasku-Anhaltsku, vítěz zemských voleb
Ne že by životní podmínky v DDR byly nějak výborné, ale lidé pochopily, že na tom měl DEMOKRATICKÝ západ, svými různými restrikcemi, značný podíl. Tudíž pochopily, že jiný než PARAZITICKÝ systém je možný. Jistě, budou to všemožně okecávat, ale pokrok nezastavíš. Tak jako končil feudalizmus, končí i kapitalizmus s lidskou tváří.
Kapitalizmus s lidskou tváří – to je jen maska. Ta spadla. Nový systém světového řádu krok za krokem posiluje. Pár dekád to ještě bude trvat než se usadí, pokud ho pitomci nebudou chtít zlikvidovat 3.WW.