Jak dopadly zemské volby v Sasku-Anhaltsku už asi víte. Přinesly drtivé vítězství AfD (43,8%), absolutní debakl Merzovy vládní CDU (17,2%) a překvapivě velkou volební účast – 77,8%. Ponechme prozatím stranou povolební vyjednávání, jakož i šance jednotlivých subjektů na sestavení zemské vlády a zaměřme se na onu účast. Protože ta vysílá, do zbytku Německa i do Evropy, poměrně silný signál.
S vidinou „protisystémové“ AfD, sahající po vítězství, totiž všechny ostatní strany začaly před volbami zoufale mobilizovat. Mainstreamová média jejich varovné pokřiky a strašení stonásobně zesilovala. Kancléř Merz ve svých projevech hřímal, že nenechá nebohé Sasko k experimentování „fašistům“ a progresivní aktivisté, s podporou vládní CDU, uspořádali těsně před volbami v Magdeburku demonstraci „na podporu demokracie a otevřené společnosti“… A výsledek?
Podívejme se na zajímavou statistiku. Na nevoliče. Tedy na občany Saska, kteří k volbám dlouhodobě, ba možná i programově nechodili, ale teď pocítili potřebu přijít a volit. Podle Tagesspiegel jich letos k urnám přišlo na 260 000. Z nich to 170 000 hodilo AfD. Zelení od nich dostali 11 000 hlasů, SPD 18 000, Levice 19 000, CDU 32 000, FDP 3 000 a BSW 10 000. To je výsledek ohlušující, několikaměsíční kampaně, zahrnující všechny dostupné prostředky – od dehonestací, přes zastrašování, až po podivné „atentáty“, které se z ničeho nic vyrojily všude po Německu těsně před volbami.
Ještě jasnější to bude po přepočtu na procenta. Z občanů, kteří do včerejška nepocítili potřebu jít k volbám, nebo nad německou demokracií zlomili hůl a odmítali se jí účastnit, se na 65% letos zvedlo a přišlo k urnám, aby podpořilo AfD. Tedy drtivá většina. Ostatní strany mezi těmito lidmi vyloženě paběrkovaly – 4%, 7%, 7,3%, 12,3%, 1,15% a 3,8% hovoří jasnou řečí. Celá ta mobilizace, aktivizace médií a neziskovek, stejně jako strašení Ruskem byla „liberálním“ úplně k ničemu. Mainstreamové strany posbíraly jen drobty. Dosavadní nevoliči jim ukázali vztyčený prostředníček a demonstrativně odešli pod prapor AfD.
Drobným, ale milým dokreslením nálad německých voličů je přechod 82 000 naštvaných a zklamaných občanů z páně Merzovy CDU k „fašounské“ AfD, před kterou pan předseda tak dlouho a úpěnlivě varoval. Ostatně, od jeho koaličního partnera, od SPD, se k Ulrichu Siegmundovi, lídrovi AfD, přelilo 7000 hlasů a od FDP, se kterou CDU „koalovala“ minule, se tamtéž přesunulo hlasů 19 000.
Takže, jakási mobilizace Sasko-Anhaltského elektorátu se skutečně konala. Pohříchu úplně jiná, než by si přály elity současného Německa a Evropy. Lidé se zmobilizovali proti režimu a dalo by se říct, že i proti systému. To, že velice významné počty dosavadních nevoličů vyrazily k urnám, aby podpořily „protisystémovou“ a všemi ostrakizovanou AfD naznačuje, že německý lid už pozvolna prostupuje poznání, že tento systém nelze opravit. Že je nezbytné jej rozbít. A lidé se začínají ohlížet po co největším a nejpádnějším kladivu.
*
Lubomír Vylíčil, Pravý Prostor
Na snímku Ulrich Siegmund, předseda AfD v Sasku-Anhaltsku, vítěz zemských voleb
