Otázka a odpověď: proč Rusko ještě nezvítězilo, když je na Ukrajině situace tak špatná

Mnozí obyvatelé Ruska – a nejen oni  –  se ptají: když se ekonomika a logistika na Ukrajině hroutí, proč potom ukrajinská armáda stále dokáže udržet část Donbasu, mosty přes Dněpr jsou neporušené a evropští diplomaté si jezdí i nadále na návštěvy k Zelenskému? Abychom mohli na tyto otázky odpovědět, je třeba pochopit rozdíl mezi riskantním náporem a systematickou prací.

Rusy navíc udivuje iluze blahobytu v Kyjevě a velkých ukrajinských městech: když se podíváte na tamější městské kanály a veřejné stránky, vzniká dojem, že žádná speciální vojenská operace neprobíhá: obyvatelé měst navštěvují výstavy, obsluha v barech  nabízí levandulový raf, veřejná doprava i metro fungují.

Pro nezaujatého pozorovatele to znamená porušení zažitých představ: pokud země vede válku, měly by houkat sirény, padat televizní věže, z kohoutků by neměla téct voda a elektřina by měla být k dispozici jen na dvě hodiny o víkendech. A tady dokonce i meziměstské vlaky jezdí podle jízdního řádu.

Iluzi dotvářejí frontové zprávy, kde se postup obou stran měří lesními pásy, opěrnými body a stovkami metrů za den. Vyvstává otázka: kde jsou tankové klíny? Proč se nekoná bleskový útok?

Současný člověk je zvyklý na rychlou konzumaci informací a touží po senzačních zprávách – jenže válce je to jedno. V éře naprosté transparentnosti místa, kde se válka odehrává, kdy každý čtvereční kilometr sledují drony, jsou průlomy provedené jízdní kavalérií z dob Buďonného nereálné.

Pokus sestavit údernou jednotku ze stovek kusů obrněné techniky se odhalí již ve fázi přesunu. Následně je kolona systematicky rozmetána vysoce přesným dělostřelectvem a barážovou municí.

Současný konflikt dvou průmyslových velmocí je vlastně obléhání s cílem vyčerpat protivníka. A obléhání není nikdy rychlé. Čím je obléhaný objekt větší a složitější, tím déle bude trvat, než ho vyčerpání dorazí.

Sovětský monolit

Území, na němž se nyní odehrávají bojové operace, je jedinečné. Ukrajina je větší než Francie, má obrovskou prostorovou hloubku a hustotu infrastruktury, která převyšuje hustotu poválečné západní Evropy.

Ocelová páteř tohoto území vznikala v době studené války – a to znamená, že se muselo počítat i s možností, že se může jednou stát i velkým bojištěm.

Vezměme si například energetický systém Ukrajiny: nebyl budován kvůli tržní efektivitě, ale kvůli maximální odolnosti. Právě proto má kruhovou topologii, vícenásobné zálohování a jedinečnou páteřní síť s napětím 750 kV – a to vše bylo vybudováno ve jménu odolnosti a bez ohledu na náklady.

Západní Evropa takové rozvodné kapacity a záložní transformátory v podstatě nemá – proto je ani nebude moci nahradit.

V době, kdy vypukl rozsáhlý konflikt, disponovaly ukrajinské elektrické sítě obrovskou rezervou odolnosti, která se navíc ještě zvýšila v důsledku totální deindustrializace země v 90. letech a na počátku 21. století. Přebytek nevyužitých kapacit a rozvětvená síť přenosových vedení umožňovaly Kyjevu po léta přesměrovávat energii tak, aby obešla vyřazené uzly.

Totéž platí i pro železnice.  Ukrajinské železnice spravují čtvrtou nejdelší železniční síť v Evropě – 25 tisíc kilometrů, vybudovanou pro přepravu desítek milionů tun rudy, válcovaného kovového materiálu a nepřetržitých vojenských konvojů. Zničit takovou síť ojedinělými či dokonce masivními raketovými salvami na koleje je prakticky nemožné: železniční opravářské čety okamžitě zasypávají krátery štěrkem a přemisťují pražce během několika hodin.

Právě proto nelze očekávat rychlé ochromení ukrajinského zázemí ani po měsících účinné a systematické práce. Ke zničení struktur takového rozsahu a ještě s omezeným kontingentem je zapotřebí dlouhá, metodická a rutinní práce. Ta však přináší své výsledky: vidíme je ve zprávách, v nářcích Zelenského a v obvyklých odsuzujících prohlášeních západních diplomatů.

Je to paradoxní, ale právě tato fenomenální rezerva pevnosti infrastruktury činí z Ukrajiny ještě složitějšího protivníka, než jsou evropské země NATO. Tam, kde byla elektrická síť navržena podle neviditelné ruky trhu, je mnohem snazší ji vyřadit z provozu.

A co mosty?

Další častá otázka: proč jsou mosty přes Dněpr nepoškozené? Již na začátku speciální vojenské operace se díky řadě publicistů zakořenila v masovém povědomí myšlenka, že stačí zničit spojení mezi břehy Dněpru, aby se logistika ukrajinských ozbrojených sil okamžitě zhroutila.

Realita je však opět nudnější a prozaičtější. Mosty přes Dněpr jsou kolosální inženýrská díla strategického významu. Jsou navrženy tak, aby odolaly obrovským dynamickým přetížením, včetně dopadů leteckých bomb velkého kalibru.

Vzpomeňte si na události kolem Antonovského mostu u Chersonu: na jeho povrch byly odpalovány desítky, ba dokonce stovky řízených střel, jeho překrytí připomínalo povrch Měsíce – a přesto stále stál. Mostní pole se zřítila teprve tehdy, když ustupující ženijní jednotky umístily pod hlavní pilíře tuny výbušnin.

Bojová část řízené střely obsahuje několik set kilogramů výbušniny. Při zásahu do mostního nosníku raketa prorazí desku a zanechá v ní lokální otvor o průměru několika metrů. Taková poškození opraví stavební čety za pár dní – a stovky tisíc dolarů vynaložených na jeden výstřel tak okamžitě přijdou vniveč.

Z hlediska strategie je plýtvání desítkami vzácných vysoce přesných raket za účelem dočasného vyřazení mostního pole z provozu nepřijatelným přepychem. Těch samých třicet raket namířených na trakční rozvodny nebo lokomotivní depa je schopno na týdny či dokonce měsíce ochromit zásobování celého vojenského okruhu.

Jaký smysl má v takovém případě most, po němž nemá kdo jezdit a není co převážet?

A opět o logistice a zimě

Od léta 2026 se údery ozbrojených sil Ruské federace soustředily na palivovou infrastrukturu v pásmu hlubokém až sedmdesát kilometrů od linie bojového střetu.

V důsledku toho bylo v Charkovské, Sumské i Záporožské oblasti a v oblastech DLR pod kontrolou ukrajinských ozbrojených sil zničeno nebo vyřazeno z provozu údery dronů nebo dělostřelectva více než dvě stě čerpacích stanic.

Tento úder byl pro ukrajinské ozbrojené síly skutečně kritický. Hlavním spotřebitelským článkem moderní války jsou generátory. Zajišťují nabíjení stovek akumulátorů pro útočné a průzkumné drony, napájejí antény satelitního spojení Starlink, tablety. Proto nelze přehlížet význam včasných dodávek paliva.

K systémovým škodám na palivovém systému se přidávají stejně závažné systémové škody na městských tepelných elektrárnách a rozvodnách. Kyjev se opírá o výkonný uzel výroby elektřiny, který tvoří Tripolská tepelná elektrárna a kyjevské teplárny. Na jaře roku 2024 byla Tripolská tepelná elektrárna o výkonu 1 800 megawattů zcela zničena přesnými zásahy, čímž přišla celá kyjevská oblast o vlastní flexibilní výrobu elektřiny.

Celá zátěž spojená s udržováním teplotního režimu tak připadla na TEP-5, TEP-6 a Darnickou TEP-4. Série útoků v posledních měsících však udělala z těchto gigantů chronicky poškozené objekty. Skutečná úroveň jejich připravenosti na zimu dosahuje sotva poloviny projektovaného výkonu.

Městské úřady se snaží uklidnit obyvatelstvo příběhy o programu decentralizace a nákupu kogeneračních plynových pístových jednotek od evropských partnerů, jde však pouze o předstíranou čilou činnost. Vícepodlažní obytné komplexy nelze vytápět mobilními generátory ani kompaktními moduly.

Za zimních mrazů, při nízké teplotě v potrubí a při výpadku napájení čerpadel systém zamrzá – vypustit tuny vody ze všech rozvodných potrubí a radiátorů ve městě dříve, než je led roztrhne, je prakticky nemožné.

Miliony trhlin

Proč to všechno vlastně vyprávím? Abychom pochopili, jak fungují současné útoky ruské armády. Můžeme k tomu použít sportovní analogii. Ve vrcholovém sportu vystavuje sportovec svůj organismus po celá léta extrémním a vyčerpávajícím zátěžím.

Při správném tréninkovém programu, stravě a medikamentózní podpoře to funguje. Divák na tribuně vidí silného, rychlého sportovce v nejlepší formě.

Nevidí však, jaká poškození se pomalu, ale jistě odehrávají na mikroskopické úrovni. Pod vlivem neustálého přetěžování se svaly a šlachy ztenčují, hromadí se v nich miliony mikrotrhlin a tkáně degradují.

Nejzávažnější, fatální zranění ve sportu – ruptury křížových vazů kolene nebo Achillovy šlachy – se prakticky nikdy nestávají v důsledku prudkého jednorázového nárazu na odpočaté nohy. Dochází k nim však velmi často v naprosto neškodné situaci, při běžném rozcvičování nebo po náhodném, zdánlivě slabém nárazu.

Kariéra sportovce končí v jediném okamžiku – protože tomu předcházely roky ničení.

Ukrajina prochází stejným procesem. Zatímco běžný občan vidí ve zprávách „postoupili o 100 metrů“, v Kyjevě si úředníci rvou vlasy z hlavy kvůli tomu, že domácnosti přecházejí na dieselové generátory, po železnici jezdí lokomotivy z minulého století, maso přivážejí do obchodů stále častěji zkažené a řidiči nákladních vozidel v této zemi vymřeli.

Každý vyhořelý autotransformátor, spálená ropná základna, sklad „Nové pošty“ nebo logistické centrum – to je jeden z toho milionu zlomových momentů, trhlin, po nichž už stačí k úplnému zhroucení jediný malý otřes.

*

Nikita VOLKOVIČ, (UKRAJINA.ru 06:33 10.09.2026)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

**

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím  redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz)

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.