Až do dnešního dne koncepce multipolárního světa vůbec nefungovala, a to jednoduše proto, že multipolární svět směřuje k unipolárnímu. Je to jako ve hře „Hudební židle“. Počet židlí se neustále snižuje, dokud nezůstane jen jeden hráč. A pokud takový scénář přetrvává, nenabídneme nic lepšího, než co máme nyní.
O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru komentátor agentury MIA „Rossija segodňja“ Rostislav Iščenko.
Generální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že svět se nevyhnutelně ubírá směrem k multipolaritě a globální vliv supervelmocí bude klesat. Podle jeho názoru je nutné, aby země vybudovaly síť obchodních, technologických a mezinárodních vazeb, jež umožní vyhnout se jak nadvládě jednoho státu, tak rozdělení světa na dva protichůdné bloky.
– Rostislave Vladimiroviči, a jak bude v této souvislosti nutné reformovat samotnou OSN?
– O reformě OSN se dá mluvit donekonečna. Dokonce se můžeme pokusit i něco udělat. Ale k ničemu to nebude, protože OSN vznikla jako organizace vítězů ve druhé světové válce.
Tehdy proti sobě bojovaly dva bloky: země „Osy“ a „Spojené národy“. „Spojené národy“ zvítězily a založily Organizaci spojených národů. Kdyby, nedej bože, zvítězily země „Osy“, založily by „Organizaci zemí Osy“. A nyní je v plném proudu třetí světová válka. Má dokonce i ohniska konfliktu. A může dokonce zasáhnout celou planetu. I po vítězství ve třetí světové válce začnou vítězové vytvářet nový svět: buď reformují OSN, nebo ji úplně zruší. V každém případě bude vypracováno nové mezinárodní právo a vzniknou nové organizace, jež budou dohlížet na dodržování nových norem mezinárodního práva, protože ty staré už nefungují.
Jaký by to mělo smysl začít teď něco reformovat, když ještě není jasné, kdo zvítězí. Rusko a Čína se domnívají, že zvítězí ony. Spojené státy se domnívají, že naopak zvítězí ony. Nárok na vítězství mají za lubem i Evropané. Nejde však jen o vítězství. Důležité je, aby poražená strana toto vítězství uznala. Buď podpisem kapitulace, jako tomu bylo v případě Německa a Japonska. Nebo svržením svých vůdců, jako tomu bylo v případě Itálie a Rumunska. To znamená, že tyto státy provedly změny ve své zahraničněpolitické orientaci, jež nenechávaly žádné pochybnosti o jejich nové volbě.
Až bude všem jasné, kdo zvítězil a kdo prohrál, vítěz bude určovat nová pravidla hry. Dokud tomu tak není, můžeme si říkat, kolik chceme, že je třeba vytvořit multipolární svět.
A navíc, jak by měl ten multipolární svět vlastně vypadat?
V současné době se diskutuje o koncepci regionalizace planety. Její podstata spočívá v následujícím. Mělo by existovat sedm až deset regionů, z nichž každý bude reprezentován hegemonním státem v daném regionu. Všech těchto sedm až deset států se bude scházet a řešit meziregionální problémy. Teoreticky je tato myšlenka proveditelná, ale nedokážu si představit, jak by se dala realizovat v praxi.
Jak bychom tyto regiony vymezili? Svévolně? Nebo by se vymezily samy? Pokud by se vymezily samy, stalo by se tak prostřednictvím dlouholetého vyjasňování vztahů a dokonce i za pomoci válek. Přitom není vůbec jisté, že vítězové by byli ochotni tento koncept přijmout.
Až do dnešního dne koncepce multipolárního světa vůbec nefungovala, jednoduše proto, že multipolární svět směřuje k unipolárnímu. Je to jako ve hře „Hudební židle“. Počet židlí se neustále zmenšuje, dokud nezůstane jeden jediný hráč. Nejprve je to deset velmocí, poté se jejich počet zmenší na dvě až tři a nakonec zůstane jediný hegemon. A pokud se tento scénář zachová, nenabídneme nic lepšího, než co už máme nyní.
Pokud bychom chtěli tuto multipolaritu stabilizovat, museli bychom se podívat, jaké mechanismy máme k dispozici, aby se tato multipolarita stabilizovala a byla efektivní. Svět přece nelze učinit multipolárním násilím. Jak chcete někoho přinutit, aby se stal regionálním hegemonem?
To vše nevíme. Je zbytečné pokoušet se něco odhadovat. Není třeba předbíhat událostem, až nastane vhodná chvíle, dojde i na řešení.
– Mezitím strana „Alternativa pro Německo“ (AfD) po dalším vítězství v komunálních volbách vyzvala vládu, aby obnovila dialog s Ruskem. Pokud by se jí časem podařilo získat plnou moc v zemi, bude skutečně měnit německou politiku?
– Politika Německa se bude měnit i bez „AfD“. Politika se neustále mění a přizpůsobuje se požadavkům doby. Někdy k tomu dochází rychleji, když situace vyžaduje operativní rozhodnutí. Jindy to může trvat poměrně dlouho. Všichni opravdu zodpovědní lídři se snaží události neuspěchat. Pokud chcete změnit směr vnitřní a zahraniční politiky, musíte zajistit podporu těchto změn u většiny společnosti a většiny elit. A to nikoli na emocionální úrovni („Hlasuj, nebo prohraješ“), ale na materiální („Díky těmto změnám se mi bude žít lépe“).
Zejména od chvíle, kdy se dostal k moci Putin, dochází ke změnám pomalu, ale nevyhnutelně. Je třeba dát společnosti čas, aby si zvykla na myšlenku změn a našla si své místo v novém životě. Pokud se vše bude dít náhle, lidé prostě přijdou o práci a vznikne sociální napětí:
– Proč jsme se do toho zapletli?
– Později to bude lepší.
– Ale my nechceme „později“. Chceme, aby to bylo jako včera. Nelíbí se nám, jak to je dnes. A bojíme se, že se nedožijeme zítřka.
Úkolem schopného politika je provádět změny tak, aby na ně společnost do té doby již dozrála: „Proč to trvá tak dlouho? Pojďme na to rychleji.“
Pokud získá „AfD“ plnou moc, začne v první řadě analyzovat, do jaké míry je německá ekonomika ovlivněna politikou, která byla prováděna před nimi, jak rychle je možné to změnit a do jaké míry to zasáhne německou společnost. Pokud by měnila vše bez ohledu na ekonomické zájmy, dopadne to stejně jako u Scholze.
„Všechno jsme změnili – a ekonomika se zhroutila. Američané požadovali zavedení maximálních sankcí proti Rusku, my jsme to přijali. Ukázalo se, že bez spolupráce s Ruskem německá ekonomika fungovat nemůže.“
Na druhou stranu se této sankční politice přizpůsobilo nejen Rusko, ale i Německo. Jak se přizpůsobilo? No, přizpůsobuje se. Stejně jako ruská ekonomika v 90. letech po rozpadu SSSR. Přizpůsobila se tak, že byla zastavena činnost mnoha podniků. Lidé začali obchodovat na trzích. Rusko výrazně ztratilo svůj výrobní potenciál a jeho obnovení trvalo dlouho. V Německu se děje totéž. Podniky se zavírají. A ty, které zůstávají, hledají nové jurisdikce, kde by mohly přežít.
Zkrátka, pokud loď opět prudce změní směr, ekonomika znovu utrpí obrovské škody. Proto bude „AfD“ přijímat rozhodnutí uvážlivě, vycházejíc především z německých zájmů. Nemyslím si, že nastanou změny radikální a rychlé. Ale dříve či později k nim dojde. Německo nemůže žít v takovém režimu, v jakém je nyní.
Zopakuji: pokud Německo nemůže porazit Rusko, ale nemůže se bez Ruska obejít, bude muset s Ruskem navázat vztahy. Tyto změny provede jakákoli politická síla.
– Minulý týden se v Rusku konaly parlamentní volby. V historických regionech byla zaznamenána rekordní volební účast ve srovnání se zbytkem Ruska, a to navzdory ostřelování a humanitárním problémům. Co od nás tito lidé očekávají? Co pro ně můžeme udělat?
– Poté, co těmito regiony prošly bojové operace, zůstali tam lidé, kteří by šli volit i v poslední den Pompejí. Jsou to ti nejodolnější. A mají zájem na tom, aby se ustavila normální vláda, která jim po všech těch ostřelováních a problémech s vytápěním zajistí návrat k normálnímu životu. Mají k tomu motivaci.
Mimochodem, já bych se z toho, že jsme měli celkově velmi vysokou volební účast v celé zemi, nijak zvlášť neradoval. Když se lidem daří dobře, do voleb nechodí. Když bylo v Evropě všechno v pořádku, hnali tam lidi do voleb a vyhrožovali pomalu pokutami. „Máme se vcelku dobře. Co na tom záleží, kdo vyhraje. Všichni prosazují víceméně to samé. Horší to už nebude.“
Lidé se mobilizují k volbám tehdy, když hrozí velké otřesy. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v konfliktu se Západem, sjednocení společnosti a vysoká volební účast svědčí o obavách z budoucnosti, včetně strachu, že by se ukrajinská válka mohla rozšířit na celou Evropu. Svědčí rovněž o snaze podpořit vládu v jejím úmyslu tuto válku co nejdříve ukončit.
*
Rostislav IŠČENKO – Kirill KURBATOV – Alexandr PORUNOV, UKRAJINA.ru (07:00 28. 9. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
*
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika
2300 736 297 / 2010

