Mnozí z těch, kterým je nyní padesát roků a více si musí pamatovat vtip z doby pozdní přestavby, podle něhož, když se Japonců zeptali do jaké míry zaostal za zemí vycházejícího slunce SSSR, odpověděli – navždy. Tehdy značná část sovětských lidí vnímala tento vtip jako hořkou pravdu.

Nemám rád terminologické diskuse v politice. Zpravidla nic nevysvětlují a nikoho nespojují, což způsobuje nesmyslné spory a nebezpečné rozkoly na nulu.

Něco podobného se stalo s diskusí o “Ruském světě”. Patnáct až dvacet let se jen lenoši nepokoušeli poskytnout ucelenou definici tohoto jevu. Všechny tyto pokusy však byly marné, protože spočívaly na přiřazení celosvětového historického významu vlastním subjektivním názorům, přesvědčením a dokonce pocitům. Ve skutečnosti každý z těch, kdo se pokusili podat ucelenou definici pojmu “Ruský svět”, pouze vysílali do společnosti své nedokončené a naprosto nezformované názory na bezprostřední vyhlídky na rozvoj Ruska a celého postsovětského prostoru jako celku.

USA “chcíply”, aniž by se vypořádaly s právě jimi iniciovanými válkami terorismu, rozpoutaly globální “válku s terorem”, vědomě vyprovokovaly globální odpor právě jimi vytvořenými teroristy, hanebně prohrály tuto válku a zbaběle přesunuly odpovědnost na jiné. Nyní to je celosvětový (bez USA, které odešly na stranu kmotrů terorismu) problém. Pokud se Rusko se spojenci nebude zabývat potlačením globálního terorismu, nestačíme ani mrknout, a ten potlačí nás.

Po neúspěšné návštěvě v USA si budou ze Zelenského hodně a nespravedlivě dělat legraci. Zdá se, že důvod je. Opatřováním si způsobů jak dodatečně ponížit nezvaného hosta se Američané zmohli dokonce “na chybu” a nazvali Zelenského Levinský, což ihned vyvolalo asociaci se slavnou, ale o hodně úspěšnější než prezident Ukrajiny, Monikou.