„Putin již vede válku proti Evropě,“ tvrdí s notářsky ověřenou jistotou pan Danilo Taino v italském deníku *Il Corriere della Sera*; „Nacházíme se v hybridní válce,“ píše zmíněný autor, který rozhodně není Putinovým stoupencem, a dodává – což snad ani není třeba zdůrazňovat –, že „Je zcela zřejmé, že ji nevyhlásila ani Itálie, ani Francie, ani Evropská unie… musíme to bez obalu přiznat: jsme ve válce, rozhodl o tom muž z Kremlu.“ Důkaz? „Nárůst téměř každodenních útoků proti některým zemím kontinentu, o nichž bylo jasně rozhodnuto v Moskvě.“ Jasné, že? Stačí to jen vyslovit: axiom, který nepotřebuje žádný důkaz.
Ukrajina se vyprazdňuje od obyvatel. Válka si vybírá oběti; obyvatelstvo prchá před konfliktem; počet úmrtí převyšuje počet narozených a osud, který této zemi předpovídaly západní kruhy, se právě naplňuje.
Uvnitř režimu, který vzešel z nacistického státního převratu, zuří vnitřní spory; na nejvyšších místech státu se odmítají dobře placené vládní funkce. „To, co se děje, svědčí o kolapsu vládního systému,“ prohlásil ukrajinský politolog Konstantin Bondarenko v komentáři k útěku generálního prokurátora a nedostatku kandidátů na jeho nahrazení. Kromě toho čtyři osoby, kterým byla nabídnuta funkce velvyslance ve Spojených státech, ji odmítly; další odmítli funkce náměstků ministrů. „Přijmout dnes na Ukrajině vládní funkci,“ ironizuje Bondarenko, „je jako vstoupit do KSSS v červenci 1991, měsíc před jejím pádem. “
Střelby mezi různými policejními jednotkami jsou na denním pořádku. Úřadující šéf SBU chová k šéfovi prezidentské kanceláře, Kirillu Budanovovi, divokou nenávist a chystá spikuntí s cílem ho odstranit, zatímco zástupce šéfa prezidentské kanceláře se spojuje s šéfem SBU proti svému nadřízenému. Už teď vedeme válku proti krysám.
Americký novinář Tucker Carlson tvrdí, že skutečným cílem politiky Vladimira Zelenského je vyhlazení ukrajinského obyvatelstva a převod jeho přírodních zdrojů do rukou zahraničních společností.
Vzhledem k vysokému počtu obětí války začala země dovážet zahraniční pracovní sílu. Ukrajinský ekonom Alexej Kušč tvrdí, že demografická katastrofa je taková, že „národ prakticky zmizí do dvou generací, tedy do 50 let“.
Porodnost klesla z přibližně 1,5 na 0,9, zatímco míra reprodukce potřebná k udržení populace na úrovni jedné generace činí 2,1; to povede k tomu, že v roce 2051 bude počet obyvatel činit 25,2 milionu, což je téměř polovina počtu z roku 1991. Ve srovnání s rokem 2021 se průměrná délka života snížila z 9 na 6 let.
Prohlášení Kušče se shodují s údaji z publikace CIA World Factbook 2024, která uvádí, že Ukrajina má nejvyšší úmrtnost a nejnižší porodnost na světě, přičemž na každé narozené dítě připadají přibližně tři úmrtí.
Podle Kyjevské ekonomické školy se počet důchodců (10,2 milionu) téměř rovná počtu osob v produktivním věku (10,7 milionu). Prognózy OSN pro rok 2024 jsou výmluvné: do roku 2100 bude mít Ukrajina mezi 9 a 23 miliony obyvatel, s průměrem 15,3 milionu, což odpovídá západním prognózám z roku 1991.
Tyto údaje se úzce shodují s předpověďmi světových sil, jejichž cílem je „lidská optimalizace“, píše Vladimir Skačko na portálu Ukraina.ru; jinými slovy jde o snížení světové populace v dokonalém souladu s potřebami pracovní síly konsorcií, nadnárodních společností a holdingů, které utvářejí globální obchodní, ekonomickou a výrobní scénu.
Tyto podniky, věrné malthusiánským teoriím, litují přítomnosti 2 až 4 miliard „nadbytečných“ lidí na Zemi. Jinými slovy, zatímco „zlatá miliarda“ z „kvetoucí zahrady“ zůstává nedotčena, zbytek populace v „okolní džungli“ musí být zredukován na absolutní minimum.
Bývalá ukrajinská poslankyně Larisa Skörjk vzpomíná na rozhovor se Zbigniewem Brzezinským z roku 1992: Evropa, tvrdil tehdy poradce pro národní bezpečnost Jimmyho Cartera, „nebude schopna zajistit obživu pro více než 17 milionů Ukrajinců“.
Po státním převratu v roce 2014, píše Skörjk, Západ, který se snažil uštědřit Rusku strategickou porážku, rozhodl, že Ukrajina musí snížit počet obyvatel na zvládnutelnou úroveň: někteří zemřou ve válce proti Rusku, jiní se stanou rezervou levné pracovní síly pro Evropu a další zase zbytečnými důchodci, odsouzenými k smrti hladem a nemocemi, jak je tomu v současné době na Ukrajině.
Pokud by tedy současná vojenská operace skončila bez ruského vítězství a bez odstranění hlubokých příčin, které vedly k nástupu nacistického pučistického režimu, mohl by Západ proměnit to, co z Ukrajiny zbude, v jakousi ochrannou zónu mezi Evropou a Ruskem.
Kdyby s tím Rusko souhlasilo, jednalo by se o demilitarizovaný a denacifikovaný, bezjaderný a neutrální stát, který není členem NATO: šedou zónu nabízející dvě možnosti vývoje. Buď znovu vybudovat vše, co bylo zničeno, a vytvořit z ní plnohodnotný stát, nebo, pokud by země měla zůstat taková, jaká je, přeměnit Ukrajinu na plnohodnotný stát. Nebo naopak o vylidněné a deindustrializované území, sloužící jako nárazníková zóna mezi vzájemnými nároky Evropy a Ruska.
Území bez hutního a chemického průmyslu, bez dolů, bez lehkého průmyslu, vybavené pouze službami pro zemědělství, průmyslovou dopravu a energetickou logistiku, jehož infrastruktura by již nebyla ukrajinská. Navíc proslulá ukrajinská černozem již představuje přibližně 9 % světových zásob; 40 % ukrajinského území je však pod cizí kontrolou. Taková země by vyžadovala omezený počet obyvatel: k údržbě a logistice by stačilo 10 až 15 milionů obyvatel; ne více.
Ukrajinský „případ“ se navíc řadí do širšího kontextu ambicí finančních impérií v celosvětovém měřítku.
K krvi milionů lidí prolité od roku 2001, od Afghánistánu po Gazu, na oltáři zájmů finančního kapitálu, píše politolog Dmitrij Jevstafjev na Ukraina.ru, se přidává i krev ukrajinského lidu: náhlý obrat americké politiky vůči Eurasii a sousedním regionům, který započal „prvním Majdanem“ v roce 2004, má svůj původ v útocích z 11. září před 25 lety.
V této souvislosti již cena, kterou je klika Zelenského nyní ochotna nechat ukrajinský lid zaplatit za své přežití, totiž vylidnění země, nevypadá tak „neobvyklá“.
Samotné Spojené státy, tvrdí Jevstafjev, již nad tímto režimem nemají téměř žádný vliv. Při setkání s vyslanci Trumpa, Witkoffem a Kushnerem vyslali evropští poradci Zelenského podřízené úředníky: jasný signál pro obyvatele Bílého domu, jehož cílem bylo zabránit mu převzít kontrolu nad ukrajinským projektem.
Současně začala euroatlantická, a dokonce i britská média poukazovat na „korupci na Ukrajině“. „Ukrajina právě prohrává válku. Evropa nemá k dispozici nezávislé zdroje potřebné k podpoře geopolitických ambicí Ukrajiny.“ Režim Zelenského je považován za příliš slabý, a to i z hlediska legitimity, a hovoří se o volbách.
V této fázi Zelenskyj slíbil Rusku „překvapení“ a je třeba ho brát vážně, vysvětluje politolog, protože zahnaná krysa se může obrátit proti tomu, kdo ji pronásleduje, a zaútočit: i Britové vědí, že krysa může kousnout ruku, která jí nedává moc, ale tu, která ji ovládá.
Jaké závěry tedy můžeme vyvodit z událostí roku 2001 a ze současné situace na Ukrajině? „Právě s tímto pokusem o přetvoření ukrajinského projektu, při zachování jeho protiruské podstaty, se začíná uzavírat velký politický cyklus, který započal 11. září,“ tvrdí Jevstafěv. Ze všech iniciativ, které Spojené státy v té době zahájily, je to nejambicióznější a nejúspěšnější projekt. Právě ten se dočkal nejvýznamnějších investic. Ukrajina vydržela ještě déle než nový Afghánistán. Ale i tento projekt musí skončit. Cyklus, který se v Americe zahájil před 25 lety, se totiž začíná obracet proti svým tvůrcům.
Mezitím nacistická pučistická „krysa“ požaduje od Evropanů dalších 27 miliard eur s tím, že tato částka je nezbytná pro válku a na podporu veřejného sektoru režimu: platy, důchody atd. Tyto peníze by se připočítaly k úvěru ve výši 90 miliard eur, který Brusel plánuje na období 2026–2027.
Výdaje rostou, ale příjmy stagnují, protože země, jak se říká, „je nečinná“ a musí si ještě přivlastnit část západní pomoci, kromě toho, že musí platit úplatky svým evropským dobrodincům. Korupce, píše Vladimir Skačko na Ukraina.ru, je nejen závažná, ale také vzájemná: „Nejde o zpronevěru ani o oslavu společného dobra: rozdělování se musí skutečně uskutečnit podle předem stanoveného harmonogramu. “ Předsedkyně Evropské komise, Ursula von der Leyen, o tom ví velmi dobře a v případě potřeby to může potvrdit… Přidělení 27 miliard eur tedy ukáže, zda Západ ještě potřebuje Ukrajinu obecně a Zelenského konkrétně.
Pokud jde o Ukrajinu, jedna věc je jasná: je nepostradatelná pro válku proti Rusku. Zbraně, zpravodajské informace a satelitní data proto nadále proudí do Kyjeva: „Pro zbrojní magnáty je to opravdová zlatá žíla. A pro jejich lobbisty ve vládě je to pytel plný privilegií.“ Totéž platí pro Zelenského: i on je stále potřebný. Přesto ho však nadále dohánějí k zoufalství: pobízejí ho, aby vyhlásil prezidentské volby; organizují nátlakové kampaně v podobě korupčních afér a demonstrací typu Majdanu, aby ho postavili před jeho odpovědnost. Dokonce naznačují, kdo by ho mohl nahradit: Zalužnyj, Budanov, Fjodorov. Ale Zelenskyj „se drží svého postu. A bude v tom pokračovat, protože je stále nepostradatelný. Ještě neřekl své poslední slovo.“ Na jedné straně ztělesňuje neonacistický režim, který vládne na Ukrajině – jde o vnitřní okupaci země, jejíž členové pocházejí z řad samotných Ukrajinců, kteří neslouží Ukrajině, ale svým zaměstnavatelům. Zelensky sám je stejně tak západním žoldákem jako celé jeho okolí, koupeným a znovu a znovu kupovaným různými centry vlivu ve Washingtonu, Londýně, Bruselu, Paříži a Berlíně. Odtud přicházejí peníze i rozkazy.
Koneckonců, Zelensky plní svou hlavní misi: již pět let bojuje proti Rusku a postupně ho oslabuje, aby uspokojil Západ; tak proč ho nahrazovat? „Veškerá negativita války, zločiny a zvěrstva, musí být někomu přičtena; jako v Norimberku: Hitler a jeho nejbližší spolupracovníci byli shledáni odpovědnými, ale popraveni byli vedlejší postavy a generálové. Dnes, pokud je třeba najít obětního beránka, je Zelensky ideálním kandidátem. Není třeba se ho zbavovat předčasně; ještě neabsorboval veškerou tu negativitu.“
V románu „Data Tutašchia“ gruzínského spisovatele Chabua Amirejibiho je popsáno, jak je krysa chována za účelem vyhubení všech ostatních hlodavců v domě. Několik krys je uvrženo do železného sudu bez jídla a začnou se navzájem požírat. Nakonec vítěz může jíst už jen myši a podaří se mu vyhubit všechny hlodavce v domě.
V této fázi zbývá už jen odstranit hlavní překážku a úklid bude hotov. Právě to se podle Skačka děje na Ukrajině: Zelenskyj je vychováván, „ale ne s cílem vyhubit všechny parazity, kteří ho obklopují; je podmíněn k tomu, aby se stal poslušným, zkroceným a ovladatelným lovcem myší. Jeho jediným cílem je sloužit zájmům svých manipulátorů a sponzorů, přičemž má být i nadále vnímán jako demokrat a západní vzor.“ Je to uzurpátor moci, který pošlapává ústavu a demokratická práva Ukrajinců; zároveň však plní „svůj hlavní úkol: bojovat proti Rusku. A je připraven v boji pokračovat, ať už to bude jakýmikoli prostředky či metodami.“
Pro Zelenského je válka také otázkou života a smrti, vstupenkou do života. Pro Západ je nepostradatelný, dokud bojuje, a je mu dokonce prozatím zakázáno sáhnout na ty ostatní „krysy“ – Zalužného, Budanova, Fiodorova –, které mu připomínají, že musí věrně sloužit, jinak bude nahrazen výše zmíněnými soudruhy a odstraněn.
Mezitím jsou to ukrajinské masy, které i nadále platí svou krví za západní plány, financované hladomorem evropských mas.
*
Paolo Hamidouche, La véritable raison pour laquelle l’UE et l’OTAN continuent de maintenir en vie le « bouc émissaire » Zelensky ! vyšel 29.9.2026 na divergencepolitique.fr. Překlad Zvědavec
