Jakou má vyznamenání cenu?

Na Pražském hradu byla rozdána státní vyznamenání. V množství oceněných je pár lidí, kteří si jistě jistou pozornost zaslouží, a pár dalších, u nichž jde o odměnu za loajálnost.

Nechceme rozebírat zásluhy jednotlivců, ale u dvou jmen se pozastavme. Im memoriam dostala cenu atomová inženýrka Drábová. Ta v posledních letech spíše šokovala svým aktivismem a proukrajinským fanatismem. Jestliže si za svou dlouholetou činnost v oblasti jaderného výzkumu a energie jistě ocenění zasloužila, pak chováním v posledním období života svou práci degradovala a stala se doslova odpudivou bytostí, ovšem stojící na stejném břehu, jako Petr Pavel. A ten se věrným umí revanšovat. Nezapomeňme na Ondřeje Vetchého, kterému se medaile na krku třepotá už od minule.

Druhým oslavovaným je režisér Hřebejk. Jistě, pod jeho vedením vzniklo pár filmů, které můžeme již označit za klasiku a nikdo by proti nějakému tom řádu nic neměl, kdyby se z Hřebejka nestalo vulgární hovado bez paměti. Podobně jako Vetchý adoruje bývalého kovaného komunistu, obhájce invaze vojsk států Varšavské smlouvy do Československa, rozvědčíka a přeběhlíka Petra Pavla. Přitom právě Hřebejk profitoval z témat spojená s náladami Čechů z doby, kdy Pavel ještě budoval socialismus a se zbraní v ruce bránil jeho ideologii. Teď se navzájem objímají, tleskají a přepískávají si. Rusobijec Hřebejk a předseda místní komunistické organizace v jednom vřelém záběru. A z hřbitova jim mává Dana Drábová vyrostlá na sovětských jaderných zařízeních. To nevymyslíš.

Pražský hrad je po slavnostním večeru. Pavel přednesl projev někým snaživým napsaný a u přítomných Babiše a Klause to nezabralo. Také bychom netleskali. Zato liberálové oslavovali, a nejen kvůli oceněním. Babišovo ANO opustil poslanec Pražák aspirující po komunálních volbách na funkci starosty. Odchody politiků z různých stran jsou relativně běžným převlékáním kabátu, nicméně by s tím mělo být dáno i opatření, kterým je možná jeho náhrada ve Sněmovně někým jiným ke straně loajálním. Liberální masomlýnek semele kdekoho. Vzpomeňme na řadu europoslanců za ANO, kteří se vymkli jisté kontrole a opustili po svém zbohatnutí mateřskou stranu. Jourová, Charanzová…. Řada je delší a změna politických názorů byla tak do očí bijící, že aspoň trochu vděčnosti si zasloužící Babiš jen zíral. Možná by měl lépe vybírat své blízké spolupracovníky.

Odchod Pražáka poměr sil ve Sněmovně nemění, nicméně skutečně je třeba zvážit, zda li je v pořádku, aby kterákoliv strana nemohla svého poslance po jeho exitu vyměnit. Pokud by byla skutečně křehká většina, vybízelo by to ke korupci a ke snaze přetáhnout poslance protistrany za každou cenu. Žijeme v turbulentní době, kdy vládnou mafie. A tlak na jednotlivce může být obrovský. Je třeba tomu předcházet. Možná by se nad tím měla současná vláda zamyslet.

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled