Z Královských Vinohrad – trapnost na Hradě

28. října měl být oslavován vznik svobodného a samostatného Československa.

Místo toho zazněl servilní projev prezidenta, jemuž kdysi soudruzi vysvětlili důležitost okupace Československa, abychom čelili snahám o rozvrácení socialistického bloku.

Po Listopadu jsme opět pevně ukotveni. Jen s jinými státy v jiném bloku a zase čelíme „snahám.“ Noví pánové nám vyčítají, že se málo zadlužujeme na zbrojení. Prezident mluví tak, aby se nový pán nezlobil. Dokonce si „zauvažoval, že dluh není vždy špatný.“

Ve svém projevu řekl: „Bezpečnostní situace se zhoršuje. Přibývá incidentů, sabotáží, útoků na letiště, datová centra, energetiku, dopravu. Přibývá kybernetických útoků i pokusů ovlivňovat veřejné mínění. Evropa už nemůže předpokládat, že mír je stav, který se udrží sám od sebe. Musíme pro to aktivně mnohé dělat.“

V nedávném projevu k davu bezostyšně lhal, když řekl:

„Podobnou situaci jako Ukrajina by mohlo zažívat i Česko, pokud se ‚nepostaví zlu‘. To se roztahuje, když mu je nechán prostor. Dodal, že vládci Kremlu Vladimirovi Putinovi jde o obnovení síly SSSR. Válka mohla skončit jakýkoliv den za dobu svého trvání, kdyby Putin chtěl.“ 

Možná mu neřekli, že konfliktu na Ukrajině předcházelo rozšiřování NATO a tak nezmínil:

Nikdo mu nejspíš neřekl o  dohodě Minsk-2 z roku 2015, kterou Merkelová s Hollandem sabotovali, aby Ukrajina mohla dozbrojit, přestože měla ukončit boje a vést k jednání o skutečné autonomii Luhansku a Doněcku v rámci Ukrajiny. Nikdo mu nejspíš nepověděl o oslavách nacistických prvků ukrajinské historie vedoucí k relativizaci masakrů ve Volyni a Babím Jaru – jednání tehdejšího britského premiéra Johnsona, který zasáhl do jednání v Istanbulu zahájeném krátce po začátku SVO, kdy „vyvinul tlak“ na Ukrajinu, aby nejednala, ale bojovala. S tím, že Západ není připraven na mír. Nikdo mu neřekl, že  onen Západ na mír evidentně není připraven dodnes.

Prezident ve svém projevu přeskočil Bod (1) Washingtonské smlouvy. Je v něm ošklivé slovo mír a tak hbitě přeskočil k Bodu (5) aniž by zmínil, že ten členské státy NATO k ničemu konkrétnímu nezavazuje.

Prezident odmítl vyznamenat Milana Kunderu, přestože byl opětovně navržen Poslaneckou sněmovnou. To je naprosto ostudné, protože tento spisovatel, patrně jako jediný, mluvil o nesamozřejmosti existence našeho národa.

Prezident dále řekl: „V letech, která prožíváme v relativním bezpečí a dostatku, se uchylujeme k pohodlnosti, která uhýbá před nepříjemnými zprávami, náročnými úkoly, před dílčím odříkáním.“ Pravda, sám šel příkladem, když potlačil pohodlnost a „dílče“ si odřekl jeden den na motorkách kvůli cestě k volební urně. Ta oběť byla nesmírná. Když musel podstoupit krutou cestu soukromým tryskáčem.

Objevný je i tento jeho názor: „Připravenost a kuráž vždy zvyšují šanci uchovat mír, protože na toho, kdo je silný, si agresor netroufne. Nestaňme se oběťmi jen kvůli naší slabosti nebo rezignaci.“

Potomci německých nácků by rádi nový Drang nach Osten a kořist. Zatím mluví o tom, že konflikt vypukne asi za tři roky. Možná je obava z ruské a potažmo čínské síly odradí.

No a pak ta trapnost pokračovala vyznamenáváním všelijakých Hřebejků. I když nejen jich. Ale zejména jich.

*

Jiří Jírovec, Kosa Zostra