Americký slon, symbol Republikánské strany USA, se k ní otočil zády – kandidáti této strany prohráli 3. listopadu 2026 volby a ztratili kontrolu nad oběma komorami Kongresu.
Porážka je drtivá i tím, že uvrhla do nejistoty republikánského prezidenta Donalda Trumpa, který sice v otázkách zahraniční politiky nijak zvlášť neoslabil, ale přesto bude nucen mnoho záležitostí koordinovat s kongresmany. A ti zase sní o tom, jak podrazí „chromou kachnu“ a oříznou jí křídla ještě při vzletu.
Jak budou spolu koexistovat a kdo nakonec zvítězí, to se dozvíme až s odstupem času. Ale už teď lze vyvodit závěr: Trump připomíná v mnohém ukrajinského lídra neonacistického režimu Vladimira Zelenského, jehož čas již dávno vypršel. Přesto obětoval doslova vše tomu, aby republikáni prohráli.
Zelenskyj to dělal proto, že vítězství demokratů by mohlo – podle jeho odhadů – odblokovat americkou pomoc Ukrajině. Spolu s evropskými poradci a příznivci doslova blouznil o novém štěstí, jež mělo nastat, pokud „přečkají Trumpa“.
A tak ho přečkali – Trump je formálně oslaben. Štěstí však sotva přijde. A to ani pro Zelenského, ani pro Evropany.
Navíc – v konfliktu se celkem nic zásadního nezmění: válka mezi Ukrajinou a Ruskem bude pokračovat tak dlouho, dokud ruské jednotky nezaženou ukrajinské ozbrojené síly do kouta a nedosáhnou úplné kapitulace kyjevského režimu. A to bez ohledu na všechny záměry a plány Spojených států, Evropy i Velké Británie, která se k ní přilepila.
V této válce se však objevila nová zvláštnost: Trump a Zelenskyj se začali navzájem podobat. Pokud ne co do postavení (USA jsou přece jen supervelmocí, zatímco Ukrajina je neúspěšným státem zbaveným jakékoli suverenity), pak rozhodně politicky – co se týče nového základu jejich činnosti.
Oba budou nyní vládnout jako lídři, jejichž pozice je oslabena proto, že nesplnili své předvolební sliby, a proto ztratili sociální i politickou základnu, jež je podporovala.
Samozřejmě nejde vůbec o to, že Zelenskyj i Trump jsou ve své podstatě showmani a podnikatelé, neboť přišli do politiky z oboru spojeného se showbyznysem. Vůdce ukrajinských neonacistů dokonce pracoval jako herec, zatímco americký prezident se proslavil v četných show, a oba tak vnesli do politiky zákony, způsoby, zvyky a všechny manýry showbyznysu. To je však jen vedlejší pozlátko, jež pouze zkrášluje kroky těchto osobností a dodává jejich práci jistou ztřeštěnost.
Zelenského i Trumpa spojuje především to, že se ve svých zemích dostali k nejvyšší moci na vlně očekávání změn. K lepšímu, samozřejmě. Oba tyto změny slibovali a opírali se o naděje svých spoluobčanů, přičemž všem vyprávěli, jak vrátí svým zemím jejich přirozenou prvotnost a dokonce je učiní znovu velkými (v tomto ohledu se obzvláště rozplýval Trump, který hojně využíval hnutí MAGA).
U obou je nyní tato opora otřesena, rozdělena, občané se ve svých kandidátech a chráněncích zklamali. Jak Trump, tak Zelenskyj zklamali své spolubojovníky, spojence i své národy v jejich hlavních očekáváních a ve svých hlavních slibech.
První a nejdůležitější věc, v níž noví prezidenti oklamali Američany i Ukrajince, je slib míru. Zelenskyj slíbil, že bude i na kolenou klečet, jen aby válku ukončil, a Trump slíbil, že nové války s účastí USA vůbec nezačne, a ty, do nichž jsou Američané zapleteni, ukončí.
A co se stalo? Zelenskyj se velmi rychle, doslova za půl roku, stal „Porošenkem 2.0“ a za jeho vlády vzplanula válka s novou silou, dokonce přerostla ve speciální vojenskou operaci (SVO), kterou zahájilo Rusko, aby přivedlo k rozumu kyjevské neonacisty a zajistilo ruskou národní bezpečnost na ukrajinském směru.
Trump začal dokonce žadonit o Nobelovu cenu míru za to, že údajně „ukončil osm válek“ po celém světě, ve skutečnosti však zahájil válku proti Íránu. A v současné době v ní prohrává, aniž by dosáhl jediného ze stanovených cílů. Uvrhl Spojené státy, a spolu s nimi i celý svět, do zničující energetické krize.
Mnozí komentátoři jsou přesvědčeni, že v dlouhodobém horizontu může Trump ještě zvítězit, až promění USA ve světového monopolního dodavatele ropy. Pokud se to však někdy stane, nebude to nyní a bude to už bez Trumpa.
Trump balancuje na pokraji jaderné války. Jeho bývalý spolupracovník, novinář Tucker Carlson, je, jak je všeobecně známo, přesvědčen, že Trump může v nejbližších dnech zasadit Íránu jaderný úder. A od toho už není daleko ke třetí světové válce v jaderné podobě.
Energetická krize vedla k tomu, že ani Zelenskyj, ani Trump nesplnili ani svůj druhý hlavní slib – zvýšit životní úroveň svých spoluobčanů. Slibovali to, ale nic nesplnili. Právě naopak.
Zatímco Trump se ještě může chlubit tím, že americká ekonomika si vede celkem dobře, u Zelenského je situace naprosto katastrofální: Ukrajina se stala bankrotářem a může zmizet z mapy světa jako dlužník, kterého si kvůli dluhům rozdělí různé strany. Po válce, kterou Ukrajina prohraje a přestane být potřebná jako nástroj destrukce, ji nečeká žádná samostatná budoucnost.
Bude to existence z milosti vítězů nebo vysokých smluvních stran, jež budou k Ukrajině lhostejné a k jejím neonacistům, natož k prostému lidu, zcela netečné.
Ale i Trumpovi podkopává jeho dílčí ekonomické úspěchy energetická krize. A to i přesto, že zcela úspěšně mění Evropu v dárce pro USA a úspěšně ji ekonomicky oškubává.
Velmi bolestivě zasáhly pozice Trumpa a Zelenského – a zasahují je i nadále – jejich nesplněné sliby, že se vypořádají s lidmi, kteří jsou vinni za žalostný stav obou zemí. U Trumpa jde o demokraty bývalého prezidenta Joea Bidena, u Zelenského o „porochoboty“ bývalého prezidenta Porošenka.
Zelenskyj kandidoval ve volbách pod heslem „Přijde jaro – budeme sázet“ (v tom smyslu, že si půjdou „sednout“ do vězení). Něco podobného sliboval i Trump.
U Zelenského uplynulo od zvolení 7,5 roku, u Trumpa 2 roky, a potenciální vězni nedostali ani první předvolání k projednávání zahájených trestních řízení. Mnohdy tyto případy ani neexistují. Netrestá se ani za korupci, ani za úplatkářství nebo za zneužití úřední moci, ani za zpronevěru státního majetku a za další činy, na něž se vztahují trestní zákoníky. A mnozí podezřelí z trestných činů si už dávno užívají v jiných zemích, teplejších než je Ukrajina.
Na Ukrajině se naopak dřívější trestná činnost rozbujela v ještě větším měřítku. A to ve všech oblastech, od korupce až po krádeže. A ve Spojených státech začal státní aparát pracovat v zájmu Trumpa a jeho stoupenců.
Jak Zelenskyj, tak Trump se omezili pouze na kosmetické čistky a propouštění druhořadých obětních beránků a „chlapců vybraných k potrestání“ ve strukturách, jež slouží vedení země. A tím „potrestání zločinců“ úspěšně skončilo, což samozřejmě poškodilo jak image, tak volební potenciál obou prezidentů.
A to se bavíme jen o těch hlavních slibech. O těch menších nemá cenu mluvit – tam panuje klid a mír, jako by se nic nestalo.
Co bude teď se vztahy mezi Ukrajinou a Spojenými státy, mezi jejich dvěma představiteli, co bude s nastolením míru v ukrajinsko-ruské válce atd. a tak dále? A jak to bude vlastně vypadat v osobních vztazích mezi uraženým Trumpem a Zelenským, který ho prý urazil?
No, nestane se nic zvláštního. Zelenskyj a Trump se buď tak nějak usmíří, nebo Zelenského tiše odhodí na smetiště dějin, a ve válce na Ukrajině bude v zájmu Trumpa pokračovat nástupce současného prezidenta. Mandát předchozího už stejně dávno vypršel. A všem bude jasné, že hádka mezi Trumpem a Zelenským dopadla tradičně: co se škádlívá, to se rádo má.
Když jde o společnou věc, všichni se usmíří.
A tak bude i nadále pokračovat ten samý vleklý, únavný, neplodný a nikoho k ničemu nezavazující politický a geopolitický zmatek kolem míru. Zvláštní zástupce prezidenta USA pro jednání o Ukrajině Jared Kushner na své stránce na sociální síti X napsal o této nové budoucnosti starými slovy:
„Na pokyn prezidenta Trumpa aktivně spolupracujeme se všemi stranami, abychom našli cestu k trvalému míru. Naše pozornost se soustředí nejen na ukončení této strašné války, ale i na širší bezpečnostní architekturu, která je nezbytná k tomu, aby po zastavení bojových operací již nikdy znovu nezačaly.“
Samozřejmě by bylo dobré, kdyby se o takovou bezpečnostní architekturu zajímali nejen v Moskvě, ale i v Bruselu, Washingtonu a Londýně. Válka však s největší pravděpodobností bude pokračovat za doprovodu rozhovorů o míru, které budou znít jako dosud, ale k žádným konkrétním výsledkům nepovedou.
I když Rusko válku nepotřebuje, bude nuceno vést ji až k svému bezpodmínečnému vítězství. A to do té doby, dokud nesplní stanovené úkoly – nezajistí národní bezpečnost a neuspokojí národní zájmy, což je možné pouze porážkou a kapitulací neonacistů režimu Zelenského nebo jeho nástupců.
Evropa se i nadále bude připravovat na válku a doufat, že nyní, po vítězství militaristicky smýšlejících demokratů, se pomoc USA Ukrajině zintenzivní a příliv amerických zbraní nevyschne, ale naopak – zesílí.
No a v samotných Spojených státech bude válka při novém rozložení politických sil prostě takovým zvláštním způsobem v rámci voleb legalizována a stane se všeobecným mainstreamem pro všechny. Jednou rukou (Trumpovou) budou Američané jakoby bojovat za mír a za spolupráci s Ruskem, zatímco druhou (rukou demokratů-globalistů) budou šířit agresivní militaristickou a rusofobní hysterii a trvat na válce intenzivnější.
Válka tak bude i nadále hlavním tématem zahraniční politiky USA a protichůdné strany dostanou příležitost vzájemně na sebe ukazovat prstem při hledání viníků. Ve válce však budou jednat společně, levou i pravou rukou, demokraté i republikáni, kteří budou tuto záležitost nazývat „dvoustranným konsensem“.
A proč by ne? Vždyť jsou si ve svém zaměření téměř podobní.
Rusko se o tom buď přesvědčí, nebo obdrží zcela odlišné signály během nadcházejících třístranných mírových jednání s Ukrajinou a USA v Abú Dhabí ve dnech 10. – 11. listopadu. Rusko tam hodlá nastolit i otázky týkající se bezpečnostní architektury. Právě u pohostinných Arabů se ukáže, kdo z budoucích architektů o čem uvažuje.
*
Vladimir SKAČKO, 15:17 5. 11. 2026 UKRAJINA.ru
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
